obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."
E. A. Poe
obr
obr počet přístupů: 2915699 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5810 autorů a 392512 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Pravda o světě ::

 autor Alan de la Pont publikováno: 21.10.2008, 6:10  
 

Pravidla tohoto světa jsou neúprosná. Jakákoliv laskavost, jakýkoliv dobrý skutek, vstřícnost, nebo dobrota bude po zásluze potrestána trestem nejkrutějším. Nečekej od dobrovolného hasiče, že pro tebe bude skákat do hořícího pekla, ten jen s klukovskou radostí bude rozstřikovat deštík vody nad tvojí hořící a škvařící se hlavou.

Tak málo potřebujeme pravdy ke svému životu, až pravda přestává být pravdou a stává se lží; paranoidní a vskutku neuvěřitelnou lží, která vzhlíží nad vším dobrým, aby udeřila mezi davy. Rozhoď svůj plášť převeliký přes naše zraky, abychom přestali vidět a mohli být šťastni. To čemu my říkáme skutečná realita je banální snůška lživých pojmů. Kdykoliv začne skutečná filosofická debata, a to je téměř precedent, tak skončí vždy u slov: „Vždyť je to vlastně fuk.“ A kdykoliv se, třeba i v opilosti, udeří kosou na kámen, tak najde se ten, kdo bude stáčet vší silou řeč k prachsprostým banalitám, které ho ovládají a posedli jeho mysl. Zatímco naše vjemy mohou vzkvétat, tak naše jádro zakrňuje a chátrá uprostřed davu, který si už definitivně nasadil klapky na oči. Teď je vše jak má být a teď se to slije a rozteče zároveň v jeden moment, pak už nebude místa a času pro další věcný argument. Všechno se stane blábolem a my budeme blábolit do temna a ticha, do meziprostoru, do výplně mezi konstrukčním materiálem, do prázdna…

Rozloučit se a říct poslední sbohem, tak je to pomíjivé a plytké jako plyn, jako dým s cigarety, zůstává jenom aroma. Cítím vůni spadaného listí, cítím také chlad a nastávající zimu, cítím samotu, která čeká za nejbližším rohem, všechno mi to vybavuje minulost, vzpomínky na dny špatné a ještě horší než jsou teď a to je žalostný stav… Rýsuje se další etapa, okruh a jeho úskalí, které je třeba prozkoumat a zmapovat. Vše bude vyžadovat přesnou diagnostiku a až pak se může rozjet souprava. Teď stojí a strojvůdce hlásí technickou poruchu, kvůli které již vlak dále nepokračuje po své trase a teď žádá všechny cestující, aby si laskavě vystoupili a vyčkali na příjezd další vlakové soupravy. Tak to má být, vystupuje se…

Žertuje se a žertovat se bude. Žert je nejlepší způsob jak na chvíli zapomenout na to tíživé, na ty tuny vagonů, které stojí na místě a nejedou vpřed, tak ztrácíme možnost konfrontace se svým osudem. Ten krátký okamžik mezi dvěma žerty je skutečný život.

Zapomnětlivost. To je dar, který nám přichystala matka příroda. Jenom díky tomuto daru máme sílu překonávat neštěstí a nesnáze, překračovat klacky, které se nám znovu a znovu objevují pod nohama. To všechno zakomponoval umělec, který stvořil dokonalost, nebo alespoň její náznak před tím, než oslepl a ohluchl – člověka. Jeví se nám všechno stejné a stejné to skutečně je, vše se točí ve spirále a rotuje pořád dokola, jenom v jiných hloubkách. Tak nauč šneka číst a slunečnice ať zpívá árie, hvězda vzdálená ať tvou duši trochu zahřeje a květina, ta ať nikdy neodkvete.

Láska ta rozkvétá a odkvétá, pak už možná nikdy nevykvete, ale zima ta bude v cyklech přicházet do nekonečna. Zimou bude tvá netečnost a podrážděnost, to, co dělá člověka otravným parazitem. Tak přijde podzim, zima a ty budeš stár a tvá nevíra se prohloubí, až vznikne doba ledová, kde zmrzne i poslední kousek kapradí a pak to bude všechno skutečně fuk. Do té chvíle mi dovol trochu řečnit a poslouchej…

Člověk má dokonalou vnitřní logiku, která vychází z jeho učení a jakmile se něco začne logice příčit, nebo jí jakkoliv odporovat, tak člověk začíná instinktivně znejišťovat a po právu útočí na objekt jeho zhroucených ideálů. Pak je tu konfrontace nelogična s logicky uvažující, stereotypům přivyklé lidské makovice, která se dožaduje to, co jí již učili její předci a pokud nedostane pádný argument, tak toto ošklivé poznání považuje za zločin hodný trestu. Nepřipomíná vám to něco…? Všechno už se dávno stalo a naplnilo, teď už lze jenom rekapitulovat, abychom nezapomínali až příliš rychle na věci, které by bylo hodno uchovat. Některé věci prostě nejsou logické a na první pohled patrné. Nelze vidět věci černobíle, když už i televize je barevná. Všichni chtějí pádné argumenty a vysvětlení, očekávají jasnou odpověď na všechny svoje otázky, chtějí jednu možnost, jednu variantu a nemít již žádné starosti se separací, s tříděním a protřiďováním, všichni chtějí jednoznačnou radu a odpověď na svoje otázky a pokud jim tuto černou, nebo bílou odpověď nedáte, tak se odeberou hledat jinam, k někomu, kdo jim takovouto odpověď dá… A to jsou ty pomyslné klapky přes oči, to je ta lež, která je jednodušší, než pravda. Jen zdánlivé vítězství bez boje, protože pro každou pravdu, čili vítězství, se musí bojovat a bez boje nelze vyhrát, tomu může věřit jenom pošetilý blázen, nebo snílek, který nemá o realitě ponětí.

Tak hlava křičí, dupe a žadoní, chce více vědění a skutečného porozumění, které nepřijde bez obětí, a my neprojdeme hořícím chrámem bez poskvrnky…


 celkové hodnocení autora: 95.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 12 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 27 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Viktor 23.10.2008, 16:03:21 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: kulkul ze dne 23.10.2008, 15:30:34

   ... dobrý nápad Kukule... vložit tato slova do úst nějakému abnormálnímu hrdinovi - to je jediná možnost jak z toho může autor vyjít se štítem...
 kulkul 23.10.2008, 15:30:34 Odpovědět 
   Já Ti tam zase zajedu, tak se neboj. Ony ty věty jsou vesměs divoké prázdné, jurodivé plky, občas i špatně významově sestavené ("lží, která VZHLÍŽÍ, vjemy mohou vzkvétat", konfrontace se svým osudem" ??) Apod. Ale jaký je vlastně vztah autora k tomu napůl šílenému hlasateli? Možná se Ti v hlavě zrodila postava. Udělej z něho hrdinu příběhu, takového obejdu, který přechází z bufetu do parku a tohle káže. Já teď poslední dobou lidem radím, aby psali delší věci. A tento hrdina, když už Tě tak opakovaně navštěvuje, by byl jistě zajímavý. Jen mu dát nějaký děj, prostředí, podmínky k existenci. Zdravím.
 ze dne 24.10.2008, 14:31:34  
   Alan de la Pont: Významy jsou posunuté, jiné než si zvyklý, ovšem nejsou nutně špatné, nebo něco takovýho... Děkuju za zajímavý nápad... S tím bufáčem mě to pobavilo, ale to nebude asi to pravý ořechový... Zdravím.
 BaD 21.10.2008, 12:06:21 Odpovědět 
   Lidé jsou na oko liberální a osvícení, ale přesto má v sobě naprostá většina lidí zakotvenou jakousi konzervativnost a pohodlnost. Zkrátka odpor k novým myšlenkám a skutečnému vidění světa. Sdělení je tedy významné, i když pravda, myšlenky jsou již poněkud omleté, řekl bych jakýsi mainstream lehce avantgardního pohledu na svět.
I když je text precizně zvládnutý a poeticky vypilovaný, útočí na čtenáře příliš přímo a bez obalu a onen poetický nádech je jen malým barevným obrázkem na obálce encyklopedie. Zkrátka mi poněkud schází jakési tajemno, jinotaj, který mě donutí se zamyslet a který oblékne myšlenky do kabátu nějakého příběhu a nebude jen chrlit fakta. V globálu patří k lepším dílům. Ale pozor. Pokud pro některá díla platí, že v nich převládá obsah nad formou, tady nad formou nepřevládá jen obsah, ale i sdělení. Myšlenkové avantgardě by slušela i okázalost stylová
 Šíma 21.10.2008, 11:18:39 Odpovědět 
   No... No... No... Je svět opravdu tak "černobílý"? Vítězí lidský rozum nad srdcem a logika nad pocity? Topíme se ve lži a namísto pravd vídáme jen polopravdy? Jsou všichni lidé skutečně takovými "pokrytci"? Můžeme jako jedinci změnit svět, nebo půjde o onen pomyslný "boj s větrnými mlýny"? Láska je nestálá a jednou tu je a podruhé zase není a kdo se zamiluje na celý život, ten může být opravdu šťastný! Stává se to všechno? Stává... Avšak žádná pravda není "absolutní pravdou" a i na každé lži je kousek pravdy, aby jí lidé uvěřili. Rozum touží po řádu věcí a oné chladné logice, jenže mu do toho kecá srdce, které cítí. Vše je obrazně řečeno, protože srdce cítit nemůže. Rozum je jen stroj (nástrojem), který vše řídí. Odkud se pak vzal onen cit? Láska? A další pocity? Nenávist a strach? V mozku? Nebo existuje něco více, než-li mysl a tělo? Možná je náš svět postaven na něčem více, přestože se zdá, že dobro spolu s láskou prohrávají... Ale svět je takový, jaký jsme my lidé. A my jsme takoví, jakými chceme být, nebo to po nás chtějí druzí... Můžu proto plně souhlasit s Tvým textem? Možná... Ne však úplně. A co se týče dobrých skutků, na vlastní kůži jsem poznal, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán a není člověka, který by vyhověl všem a všem se také zavděčil nemůže...

Tak a je to! Možná toto dílko vzniklo za ne zcela běžné situace a je dílem Tvých rozbouřených pocitů. Jsme lidé a neřídíme se jen (a pouze rozumem). Nechci Tvůj text odsuzovat a zatracovat jej. Na každém šprochu je pravdy trochu a také zde jde o Tvé vidění světa a lidi kolem Tebe... ;-)

Drž se!
 ze dne 21.10.2008, 11:22:48  
   Alan de la Pont: Není nutné, abys se vším souhlasil (to snad ani není možné) a je dobře, že si do toho vnesl trochu svého úhlu pohledu. Díky ti za to...
 Astala Vista 21.10.2008, 9:03:24 Odpovědět 
   Nevím, jaká událost nebo spíš sled událostí vedlo k napsání tohoto pamfletu, chtěla bych jen říct, že všichni to tak opravdu nemají. Jistě na některé lidi by se ten popis hodil, ale vyvarovala bych se paušalizování. Vždyť svět je barevný. Možná je lepší s ním souznít než bojovat. Nebo jsem jen jeden z bláznů. Ale kdo je vlastně normální?
 ze dne 21.10.2008, 11:04:52  
   Alan de la Pont: Ano, je to jenom jeden úhel pohledu na určitou skupinu lidí. Neříkám, že jsou všichni v tomto ohledu stejní, ale je jich dosto na to, abych se tím zabýval... Děkuji za koment.
 Viktor 21.10.2008, 8:49:53 Odpovědět 
   Forma:
Autorovi se podařilo text rozčlenit poměrně logicky, kdy jednotlivé odstavce popisují relativně samostatné jevy. Slovní zásoba autorova je relativně široká a jeho smysl pro větnou stavbu zjevně rozvinutý. Užití metafor je značné a dává textu osobitý nádech.

Forma je tedy na škále kvality spíše výš.

Obsah:
Autor se zde, zřejmě vlivem náhlého hnutí mysli a následného zjitření duše, staví do role morálního mentora. Pomineme-li fakt , že text byl autorem zavražděn již názvem(osobně jsem se pustil do čtení jen díky tomu, že jsem očekával parodii), pak při pročítání textu logicky docházíme k hořkému poznání, že obsah není humorně laděn - naopak, je prost nejen nadhledu, ale také jakékoliv původní a tedy originální myšlenky. Jedná se o jakýsi kompilát porůznu sesbíraných obecných pravd, které jsou stejně pravdivé jako otřepané. Jedinou skutečná otázkou, která zde vyvstává , jest tato - Jakou morální autoritou je pisatel, že si dovolil napsat "pravdu o světě"?

K obsahu textu se jako komentátor nemohu vyjádřit ve smyslu "dobrý - špatný" , ale mohu se k němu vyjádřit z hlediska subjektivního tedy - "líbí-nelíbí"...

Nechť tedy "pohrdavé odfrknutí" hovoří za mne...

.......................................................

Na obranu autora ovšem musím dodat, že každý má na podobný úlet právo... dále předpokládám, že se tomu za pár let sám, rád a od srdce zasměje....
 ze dne 21.10.2008, 11:15:30  
   Alan de la Pont: Název jsem zvolil (takto melodramatický) schválně. Právě proto, aby si dotčený čtenář položil otázku: Kdo to je, že si dovoluje něco takového napsat a ještě to tak neokázale nazvat...? Jakou jsem já morální hodnotou? To není podstatné. Člověk může být skvělým kazatelem a zároveň životním chudákem zároveň a naopak... Pořád se ohlížíme na autora, ale není přecijen důležitější ten text? Příkladů protikladu autora a textu by se našlo určitě mnohem víc...

Nepochybuji, že se budu jednou usmívat, nebo se až za břicho popadat při čtení tohoto textu, ale to bych nemohl napsat nic - stane se to vždy a u všeho (pokud nezačnu psát v padesáti...).

Každopádně mě právě takový názor zajímá a děkuji za něj.
 amazonit 21.10.2008, 6:09:50 Odpovědět 
   V textu se nejde mnoho zajímavých a naneštěstí pravdivých postřehů. Je to podáno poněkud zabaleně do jakési poetičnosti, či spíše psáno perem poety, přestože se dokáže držet faktů zcela přesně bez zkrášlování.
Jistě zajímavé počtení, které přímo říká - zamysli se nad tím.
banalitám, které ho ovládají a posedli - Y
trochu si pohrát s interpunkcí by neškodilo
 ze dne 21.10.2008, 11:17:50  
   Alan de la Pont: Děkuji za publikaci, pořád jsou tam mezery, ale pokud tě to dovedlo k zamyšlení, tak jsem potěšen.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Mike's place ba...
Dick
Pohodlnost
Jay
Cena odvahy - 2...
Anne Leyyd
obr
obr obr obr
obr

JARNÍ 2007
Floridor
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr