» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska neotáčí světem."

F. Jones

počet přístupů: 2141059

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303492 komentářů :: on-line: 16 ::

:: Kaverna ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Noir

m2m	publikováno: 19.10.2008, 21:27

Původně měla tahle povídka putovat do jedné literární soutěže, ale nakonec jsem se na ni vykašlal a rozhodl se, že ji odpublikuji zde. Možná škoda, možná ne, ale jde mi hlavně o čtenáře - a tady si to přečte více lidí. Snad Tě, milý čtenáři, bude povídka bavit a užiješ si ji.

Věnováno Anně a Verče a všem čtenářům, kteří se zde objeví.


	Klečím a zdravím tě co pána svého. Život nežádám. Kulku neodchyluj pro mě z dráhy. Žádám jen sílu k jízdě na vlnách. A pak už jen jedno – nauč mě nenávisti. por. Henry Lee: Modlitba před bitvou Vítr se protočil mezi skalisky a mořský příboj se prohnal otevřenými ústy do nitra skály. Vodní tříšť stékala po ohlazených kamenech dolů, jako když se dítě klouže na skluzavce. Černý mrak zahřměl stříbrným bleskem a vyplivl na rozbouřenou hladinu kyselé sliny. Na skalnatém povrchu mezitím tančil vichr a hledal, kudy by pronikl dolů. Kroužil kolem kamenů, které svým letitým dotekem vyhladil do hladka, jeho dychtivé prsty němě osahávaly stojící velikány. V jeskyni voda stékala dolů a tvořila v malých jímkách osamocené loužičky. Loužičky, do nichž občas šlápla noha návštěvníka, který zatoužil potřást si rukou s jediným obyvatelem jeskyně. Slizký chuchvalec přistál na tvrzeném kevlaru. Slepé oči se upřely ke vchodu do jeskyně. Že by další poutník, který zatoužil pohlédnout do příbytku posledního z posledních? Trojice mužů v temných uniformách sestoupila dolů. Do zad jim hučel vítr a hnal jim téměř ledovou tříšť za vyztužené límce ochranných celotělových krunýřů. Baterky těkaly sem a tam. V temné, postupně se svažující chodbě do nitra opuštěného kusu skály si muži připadali jako trojice slepých poutníků, kteří přišli žebrat před hrad neznámého pána. Pána zdejší země. Tiše našlapovali, ale po zádech jim stékal ledový chlad tušení, že pán domu o své návštěvě ví. Mlčenlivé ticho pronikalo mužům do morku kostí a spolu s hučením větru a mrznoucími kapkami slané vody za krkem vytvářelo tísnivý pocit nevítanosti. Jediný obyvatel jeskyně je ze vzdálenosti necelé míle poslouchal. Ještě dlouho potrvá třem odvážlivcům, než pohlédnou do očí poslednímu z posledních. Bouře se přehnala mořem a zanechala po sobě jen roztrhané cáry oblohy. Černé mraky se znovu projasnily velkým zeleným sluncem, které poslušně posvítilo do nitra tyrkysového moře. Nikdy nekončícího moře, v jehož střevech se tísnil obrovský kus skály, čněl tam jako velký pomník velké civilizace, která opustila svůj domov, aby se vydala na cestu nesmírným vesmírem. Moře se klidně houpalo v ranním vánku. V jeho vlnách se klimbala mrtvá těla podivných ryb s velkýma černýma očima, které tlely prázdnotou. Už tisíce let na planetě nikdo neviděl úsvit. Ani ti, kteří se rozhodli, že se pokusí přistát a pak znovu odletět. S hlavou posledního z posledních. Pažba zarachotila o kámen. Na vlhké podlaze jeskynního obýváku se povalovaly nábojnice, které rozžhavené dopadaly v záblescích výstřelů do mělkých louží a tiše v nich syčely, jak vypouštěly svou duši. Svou kulku, která se poctivě snažila proniknout do srdce posledního z posledních. Mrtvé oči muže v maskáčích tupě shlížely na hromadu bezcenných zbraní, které zde i ostatní návštěvníci zanechali jako vstupné. Nebem se prohnal hrom a spolu s jeho blyštivým zavřeštěním protrhla černý mrak výsadková kapsle. Její pasažér se choulil v malém výsadkovém křesle, připoután osmibodovými bezpečnostními pásy. Pevně svíral pažbu své zbraně, zuby skryté v gumovém náustku krvácely, jak se červená tekutina přetížením vyhrnula z jeho útrob. Z uší stékaly uzounké potůčky krve, otřásáním lodi se rozstřikovaly do krátkých černých vlasů muže, který se zavřenýma očima odříkával tichou modlitbu. Modlitbu vojáka. Kapsle poslušně dopadla na místo, kam dopadnout měla, zhoupla se ve vlnách a vypustila kyslík, jak se otevřela její kabina a z ní se napůl mrtvý vynořil muž v pevných kožených botách, černých kalhotách a černém triku přepásaném kevlarovou neprůstřelnou vestou. Na zádech se mu na řemínku zavěšený houpal samopal. Další odvážlivec se pokusí utnout hlavu poslednímu z posledních. Pokud jej vůbec spatří. Bezpilotní letoun klesl k tyrkysové hladině a pokropil její klidné vlasy ohnivým chaosem. Citlivý radar naváděl řídící počítač za signálem, který vycházel z radiomajáku na ocasu výsadkové kapsle. Na vršku kamenného pomníku, který vymodelovala nehostinná příroda vlastní rukou, postával obrys. Klimbal se a tiše chrčel. Slyšel bzukot motorů a svist ohnivých šupin, které se s krvavým syčení zabodávaly do tyrkysových vln. Jeho oči krvácely. Neviděly. Jeskyni opláchly mrazivé prstíky bouřícího moře. Vítr se prohnal chodbou do nitra skály a objal mrtvá těla, těla již téměř vysušená pradávnou smrtí, vychladlé nábojnice i mrtvé zbraně z polyslitiny, které sršely na posledního z posledních olovo. Nikdo nikdy svou trofej nespatřil. Z lovců se stala během okamžiku lovná zvěř, kterou černý stín s mrtvýma očima usmrtil jedinou ranou titanových čepelí. Až ten poslední. Ten, který se spustil jako lehká opice jeskyní dolů a spolehl se na jediné. Na svůj instinkt profesionálního lovce. Ani on svou kořist nespatřil. Titanový dráp mu s chirurgickou přesností vyňal oči a ponechal jej stejné temnotě, jaké čelil již desítky tisíc let poslední z posledních. Dva slepé stíny proti sobě, černě oděný muž se svěšenou zbraní a chrčivá postava, které v dechu hvízdalo stáří milionů let. Muž pokrčil rameny. Na tichou otázku neznal odpověď. Lékaři mu implantovali nové oči, dokonalejší, takové, jaké se hodí pro profesionálního lovce. Neznal odpověď na otázku, jestli se do jeskyně posledního z posledních vrátí. Jestli se vrátí pro mrtvé tělo posledního, který pamatoval zánik Atlantidy. © Chemist, 2008


celkové hodnocení autora: 99.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 8		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 30		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 58		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Svetla	19.11.2008, 22:05:41

Odpověď na příspěvek od uživatele: Svetla* ze dne 19.11.2008, 21:53:35* A já si myslela, a navíc nás to i učili ve škole, že je možné mít vícero interpretací. Svět není černobílý. A krom toho, není náhodou už totalita za námi? A ano, jak já bych mohla pochopit. Neobviňuji Tě, ale pouze konstatuji. Další komentář, reakci a tak, ode mě nečekej. Nemělo by to totiž cenu. Točili bychom se dokolečka a byla by to ztráta času pro oba. Hodně štěstí při psaní. A hodně chápavých čtenářů.


ze dne 20.11.2008, 8:30:47
m2m: Já Ti dám jeden příklad, že vícero interpretací není možné - nebo myslitelné. Anebo dva. Achillés a želva. Hitler a Židé. Svět je černobílý a totalita za námi není. Protože Ty si to neuvědomuješ a neuvědomuje si to mnoho lidí - sama jsi totalitní. Napadat mě, protože obhajuju vlastní dílo a vlastní názor, který jako jediný je správný, protože to dílko jím bylo psáno a druhá interpretace je jako Hitler a Židé, je totalitní. Nepřipouštět, že existuje jediná pravda, je ve svém smyslu totalitní. Zamysli se nad tím. Nepotřebuji štěstí při psaní. Potřebuju vytrvalost. Psaní není o štěstí a chápavých čtenářích. Psaní je o píli autora i čtenáře. Ale děkuji.

Svetla	19.11.2008, 21:53:35

Naivně jsem si myslela, že jsi dospělý a rozumný. Pokud tenhle komentář nepochopíš ani mě to nepřekvapí. Takže mi klidně začni nadávat do hlupáků. Možná, že Ti dělá dobře kopat do ostatních. Tak si posluž. Já to vydržím.


ze dne 19.11.2008, 21:59:21
m2m: Naivně jsem si myslel, že jsi vnímavá, ale jak se zdá, nepochopila jsi. A tak si klidně posluž a obviňuj mě, že kolem sebe kopu. Svůj názor si budu obhajovat, protože u mého dílka je důležité, že si jej umím obhájit. Čtenář nemusí mít naprostou pravdu, ale já jsem ten typ člověka, který dává své dílko všanc jen tehdy, je-li si stoprocentně jistý - a kdybych přijal, že máte pravdu vy, nemůžu publikovat. Jinak viz můj profil. Mě už nezměníš. Jsem arogantní tupec, co kolem sebe kope. Přiznávám. Ale bojuji za sebe. Jsem proto sebestředný a neuznávám ostatní názory. Kdeže... Uznávám, jen mi nemají co dát, protože mě už nezměníte.

čuk	22.10.2008, 19:08:58

Pokud bych to ve své stařecké (přesně dnes je mi 72 let)skleröze shrnul. Jacísi černí výsadkáři se snaží zabít slepého superstarce, snad proto, že pamatuje Atlantidu. Tedy sci-fi, výsek z jakési podivné bondovky, kde chybí začátek (snad si ho lze domyslet). Poměrně jednoduchý příběh jsi oděl do sci-fi zvláštností a doplnil expresivním, básnickým vyjádřením. Dosáhl jsi deformované "skutečnosti", jak to má asi u sci-fi být a navodil jsi místy poetickou náladu. Ale často snaha po originálním až zaumném vyjádření dodává sice příběhu mystičnosti, ale současně mate a navozuje asociace mimo proud děje. Je to tedy spíše poetická fantasy než sci-fi, kdy čtenář je zmaten ( což by ve skutečném sci-fi-přímo ve střetu s neznámou realitou asi byl) Jenže: fantaskní svět mnohdy vypadá jako fantaskní styl či dokonce stylistický exhibicionismus a tak se představa prostředí dost rozplývá. Takže povídku by bylo možno zařadit mezi sci-fi surrealismus (tam byly slepé oči oblíbené) nebo sci-fi expresionismus. Napětí děje a poznávání neznámého je dle mne odváděna do nadměrné poetizace. Povídka je originální, dobře se četla, ale v mnoha místech nutí k zastavování a probírání alternativ. Podle mne je tam moc proměnných, někdy by to - zase podle mne- chtělo ubrat a přidat trochu reálnosti děje ( jen kousíček)- tedy nestylizovat všude, ale v jakýchsi proměnách kulis. Možná trochu méně by bylo více. Je to text na opakované čtení, jakési projektování a pitvání smyslu a krásy detailů. Zdá se mi až nadměrně přízračné. A stačilo by jen naznačit širší rámec a fantazie by nebyla ochuzena. Ale na druhé straně: sci-fi bývají přerůzná, a tohle je hodně odlišné- vůbec ve sci-fi se dost obtížně rozlišuje, co je dobré a co zlé. Motiv žoldáctví je tady tíže srozumitelný, a citát v úvodu ve mně vzbuzuje jakýsi negativní pocit čehosi zlého, svou apoteozou válečnictví, a snad tam ani nezapadá. V každém případě je to experimentální text, na můj vkus až příliš exaltovaný. Nelze mu upřít zajímavost a jakousi skrytou zlověstnost (proč ta nenávist k někomu izolovanému, měl by snad nějaký negativní vliv mimo svou kavernu?), to je pokud se týče nálady. Ale smysl nebo etos či záblesk lidskosti mi uniká, a alespoň záchytné body mi chybí. Text považuji za dobrý, ale známkovat se neodvážím, těžko se s něčím srovnává.


ze dne 24.10.2008, 8:13:00
m2m: My se můžeme hádat o básni, která není moje, to ano. Ono to přeci není o nenávisti k lidem. Voják nebojuje, protože nenávidí nepřítele, ale nenávidí smrt a musí ji přijmout, nenávidí ten paradox. Člověk bojuje ne proto, že toho druhého nenávidí, ale protože se bojí a ten strach nenávidí. Ten strach se musí překonat - a překoná se nenávistí. Poslední verš básně není důležitý, nebo ano, je, ale ne tolik jako: Život nežádám. Kulku neodchyluj pro mě z dráhy. Žádám jen sílu k jízdě na vlnách. Tohle by si měl čtenář uvědomit. Vlastní text pak není o nenávisti navzájem. To by se lovec pro tělo vydal a dostal za něj prachy. Zdá se, že si čtenář neuvědomil, že lovec zabil Atlanťana, ale nedostal za to peníze, protože nepřinesl tělo. On ho zabil, to jistě, ale zabil ho ne proto, že ho nenáviděl. On ho neznal. Ale protože se bál, že on zabije jeho. A Atlanťan nezabíjel proto, že lidi nenáviděl, ale protože se jich bál, že jej zabijí (což ostatně chtěli). Ale dělali to pro peníze. Atlanťan pak své protivníky ne nenáviděl, ale bál se jich... ...a před každým bojem se člověk bojí. A voják pak neprosí o ušetření života, ale o to, aby našel nenávist, hněv, aby se strachu o život postavil. Aby zemřel jako voják. A zčásti o tom je osud posledního z posledního - bojoval, protože svou smrt akceptoval. Neměl z ní strach, jen tu smrt k smrti nesnášel.


ze dne 23.10.2008, 13:47:22
čuk: Ale v posledním řádku je psáno: nauč mě nenávisti., není řečeno koho, ale já v tom cítím nenávist k nepříteli, smrt přece přijímá v pokoře. A vlastní text je o nenávisti navzájem, o boji s cílem zabít druhého. Tedy nejde zabít nebo přijmout smrt. Nehádejme se, to se stává, že čtenář chápe dílo jinak než autor, to co myslí autor lineárně vidí čtenář jako paradox a opačně.


ze dne 23.10.2008, 9:57:07
m2m: Jo. Uhodil jsi hlavičku na hřebík. Nebo obráceně, to je fuk. Tec citát. Zdá se, že tady máte problém jej uchopit vícero. Ten citát není vůbec o nenávisti, jak tam vidíte. Ale o tom, že ten voják přijme svou smrt. A lovec vojákem byl. Ta "báseň" je o schopnosti postavit se smrti (neodchyluj pro mě kulku z dráhy) a o tom, jak se v bojové euforii, vlastní bojové euforii vyznat (jízda na vlnách). Atlanťan je stařec, možná ano, možná ne, ale žije. A ten citát se nezabývá tím, jak se naučit nenávidět život nepřítele, ale nenávidět smrt, aby ses jí mohl postavit. Takže tak. Já děkuju za návštěvu a celkem trefné poznámky - ten textík je experimentální, ale netušil jsem, že až tak moc. Mně přijde celkem na svůj "žánr" obyčejný - nevysvětlující, jen popisující.

Tuax	21.10.2008, 16:19:06

Tak jen, aby nedocházelo ka dlašímu nedorozumění ::) Mě osobně se tvůj styl líbí hodně. Pro mě jeden z nejvyspanějších na saspi. Šlo jen o to, že tato konkrétní povídka se mi nelíbí. Napsal jsem můj názor, toť vše. Pořád mě tu z něčeho obviňuješ... jako bych nesměl mít vlastní nozor. P.S. Zbytek ve vzkazech.


ze dne 22.10.2008, 8:59:07
m2m: Tak jen aby bylo jasno: Obviňuji Tě z toho, že máš vlastní názor a že jsi na jeho základě sepsal komentář, který mi nemá co dát. Neobviňuji Tě z ničeho, jen chci říct, že Tvůj názor nemusí být dobrý. Viz vzkazník. P.S. Ale vážím si času, který jsi musel obětovat.

Tuax	21.10.2008, 12:57:13

Odpověď na příspěvek od uživatele: Tuax* ze dne 20.10.2008, 22:00:09* V pořádku, takže tvůj komentář mě jen utvrdil v tom, že jsem se ve svém názoru nemýlil ;) Nadpis a) Taky jsem procházel nejeden slovník cizích slov, bylo jich opravdu několik. B) nad atlanťanem jsem se zamýšlel dlouho, možností bylo mnoho, ale v tvém příběhu žádná berlička. Takže dle toho co jsi napsal, jsi do bodu "b", mohl napsat jakokoukoli verzi, je mi líto. A jak jsem říkal psal říve, nadpis se mi líbil ze všeho nejvíc, má své kouzlo :) Úvodní citát Jasně beru, že tě nemusí toto zajímat. Jde jen o můj názor, nic víc :) Styl Ano, neříkám že takovýto styl není možný, ale mě osobně nesedí, což bylo snad z mého komentu znát. Ne každému se musí líbit všechno a co jsem četl tvá jiná díla, tak se mi líbila, toto bylo první u kterého to pro mě drhlo. Přirovnání Tohle je v rozporu s tvou odovědi u citátu modlitby, ale budiž.Toto je o úhlu pohledu já to vnímám jinak a respektuju, že ty to vnímáš takto. Duch Pro mě by to bylo o tom, že bys uměl psát, tak jako v jiných tvých příbězích. Neber si to zle, na mě toto působí jako kdybys rouboval rajče na jabloň. Samozřejmě, možné to je. Jen když vidím, že jsem to pochopil až příliš správně, tak jsem měl dát ještě horší známku, protože v mých očích to bylo špatné a přihmouřil jsem oko nahoru. Vzhledem k tomu, že to jaks to pojmul byl záměr, tak byla chyba, že jsem hodnotil u tohoto tvého díla tak vysoko. Ne vše se všem vždy líbí a tady došlo k tomu, že toto dílo mi nesedí. Tak z toho nebuď ročarovaný. Píšu jen svůj názor a respektuju, že sis pro toto dílo zvolil takovou cestu. A jsem rád, že jsi si takhle dokázal obhájit své dílo.


ze dne 21.10.2008, 15:58:00
m2m: V pořádku. Neber to zle. Ještě k nadpisu: Nezamyslel ses, proč mu třeba v dechu hvízdá stáří milionů let? Třeba proto, že je to skutečně dutina - v čase a prostoru. Což souvisí i s oním vojskem - zaplatit pár odvážlivců, kteří jej zabijí, je levnější, než poslat vojsko. A v úzké dutině se vejdou jen po třech... Styl - viz post metal. Je to moje inspirace. Taky ho poslouchá tak odhadem pět šest tisíc lidí v republice. Pro ostatní je nepochopen a nelíbí se jim. Neber to zle, ale už ho měnit nehodlám. Takže funguje i roubování jabloně na rajče (nebo obráceně). Jen to musíš chápat, jak to funguje. Zase - neber to zle - nepochopil jsi skoro nic. Možná tak deset procent. Název - ne zcela pochopen. Citát - nepochopen vůbec. Myšlenka - nezachycena vůbec (i věčnost umí člověk zničit)... Opravdu to neber špatně. Já jsem rád, že ses tak pozastavil, ale prostě mi Tvůj názor a Tvůj koment nic nedává. A to je špatné, nemyslíš? Je to jen Tvůj subjektivní názor a já ho nemohu popřít - já jen vím, že přesně takhle ten text vypadat měl a takhle měl vyjít v té knize z literární soutěže. Je pozdě mě měnit. Jsem sobec a jsem se sebou spokojen. Nedosáhnu absolutně dokonalého textu - to nejde. Vždy se najde aspoň jeden, kterému se to líbit nebude. Ale když bude jen jeden, můžu ho s chutí ignorovat. Zatím jsi jeden. A zase - neber to zle. Rozčarovaný nejsem, jen jsem zklamaný - zklamaný z toho, že jsi sám a stojíš si za tím; a z toho, že můj sobecký cíl mít zrovna u tohoto dílka samé jedničky je v prčicích. Ne, to byl vtip - o známky mi nejde. Sám málo známkuji a jsem pro jejich zrušení už cca rok. Jen jsem zklamaný ze sebe, že ten dokonalý text skrze všechno nestvořím. A opakuji - neber můj komentář zle. Jen mi ten Tvůj nemá co dát. Takže za něj nemohu ani poděkovat, ale mohu poděkovat za Tvůj čas. A to je důležitější, než nějaké plky, co tu vedu.

Leontius	20.10.2008, 22:10:16

Ajo. Tohle se mi hodně líbilo. Trochu mě přepadl rozpačitý popis ve chvíli, kdy jsem si přečetl "Slizký chuchvalec přistál na tvrzeném kevlaru." ale můj názor na týhle věci jsem řekl na fóru. Naštěstí to tu nehrálo žádnou roli, z každé černé skalky přímo čišela marnost, z každého opakování "poslední z posledních" mi běhal čím dál tím větší mráz po zádech. Osudy vojáků byly neurčité, ale zároveň naturalisticky děsivé. Dávám za 1


ze dne 21.10.2008, 8:43:36
m2m: No jo no, holt poslední z posledních má hodně slizké sliny a fluše na svoje oběti. Muhaha! Děkuju moc a děkuju ještě jednou.

Tuax	20.10.2008, 22:00:09

Ahoj Přicházím a přináším hromadu textu v komentáři, který ti přinese opačnou stránku popleskávání po zádech. Jedná se o můj názor a bude nejspíše v rozporu s ostatními, ale stojím si za ním, i když je možné, že není správný podle nějakých vědomostí, které mi jsou utajeny. A když už ti k tomu dělám můj rozbor, tak od základu :) Nadpis Kaverna významově zajimavější tvar pro "dutinu". Rozhodně to má sílu přitáhnout čtenáře, působí to tak trochu exoticky a asi ne každý si automatický představí význam toho slova. Nadpis je asi úplně to nejlepšína tomto tvém dílku. Úvodní citát To je taky taková moderna, doprovázet díla citáty, aby se zvedla vážnost díla. Přečetl jsem dílo mockrát a porovnával to s vyzněním citátu. Nemůžu si pomoct, ale v jeho konečném důsledku mi ten citát pasuje, jedině na posledního z posledních. Jeho projev v ději je takový, že by k tomu zapdal. Vojáci, žoldnéři, lovci nebo čím byli ti nebožtíci, neprojevovali nic co by mělo vyznít tak jako ten citát. jejich projev byl spíše v oblasti strachu, očekávání, touhy. Nikoliv k nenávisti toho co nespatřili. V opačném pohledu poslední z posledních měl všechny předpoklady k tomu naplnit oto znění. To je jen takový sled mých myšlenek, proč si vlastně použil citát a co by měl vůči textu samotnému reflektovat. I když asi to bylo v záměru k modlitbě onoho lovce co se tam spustil v kapsli :) Popis, styl vyprávění Tady je pro mě osobně kámen úrazu. Ale na mě nehle´d je vidět, že mnohým se to líbí, přesně takto sepsané. Začátek hned od prvních vět dává textu melodičnost, takovou uměleckou slinu, člověka to chytí za srdce. Možná trochu moc se necháš unášet a tyto posáíže prokládaš až mnoha přirovnáními, které nejsou synchronizované, takže to trochu tříští. Ale v tomto duchu kdyby byla sepsaná celá povídka, tak nenapíšu ani slovo a jen ti zatleskám. Jenže ty v rámci děje plynule přecházíš z tohoto tzv. něžného popisu, do naprosto nepasoucích vět, které text narušují svou syrovostí. Obrovksý kontrast. Kdyžbys i pasáže s vojáky, lovci popisoval v nastoleném duchu, neztratilo by to na své vážnosti. Takhle je to jakoby se vypravěč na chvíli nechal unést jakoby do snu a za chvíli zase procitl apokračoval v líčení příběhu. Nepůsobí to na mě celistvě. Přirovnání (...si muži připadali jako trojice slepých poutníků, kteří přišli žebrat před hrad neznámého pána.) mě hodně nepasuje v kontextu ke všemu okolo. Nevím kdo z mužů by vůbec měl takovou myšlenku, představu, tohle je úlet vypravěče, tedy autora příběhu. Tohle přirovnání dobově, aní významově nezapadá do příběhu. Je ta účelově ve snaze ztvárnit vypravěčovu fantazii. Rozhodně nepůsobili, že by měli pocity podobné žebrákům, natož další asociace s tímto přirovnáním spojené. :) Pak nejen slovní spojení jako "jeskynní obývák" rozhodně dost netradiční spojení, už jen s ohledem na význam představ čiností, které jsou spojené s obývacím pokojem. Zkouším si byť jen část toho představit v možnostech posledního z posledních. Ale to jsou osobní dojmy, to nebude nic co bys měl měnit, jen to píšu jako komplexní dojmy z celého tvého dílka. Druhá polovina už má jen místy symbolický popis z úvodu. Kdyby byla celá povídka vedena v duchu úvodu a nebo v duchu druhé poloviny, kdy se budovala atmosféra, tak tady nemáš ode mě ani písmeno z toho co tu nyní vidíš :) Příběh samotný jak jsem ho pochopil, ber to jako obrovskou snůšku dohadů :) Protože v příběhu si prakticky nic o světě, universu neprozradil, je to jen momentka, střípek: Na nějaké planetě někde v zapomenutém koutu vesmíru je jeskyně a v ní poslední přeživší zkázu atlantídy o kterém jsou informace, že existuje. Motiv proč se ho snaží kontaktovat, lépe řečeno zabít, není v ději nastíněn. I když je pravděpodobné, že se pokusili vyřešit kontakt, dříve mírovou cestou, ale selhalo to, díky střetu odlišného vnímání rozdílných civilizací. A tak se snaží získat, alespoň jeho tělo. Protože kdyby ho chtěli jen čistě zabít, vymazat z té planety, jistě by k tomu měli dost prostředků. Pak je, ale s podivem že na něj jsou vysílání vojáci, žoldnéři. I když možná v tom má prsty někdo další než nějaká centralizovaná vláda. Finální souboj je záhadný jako celý text. V zásadě není vůbec patrné jaká byla moc posledního atlantíďana, díky které byl schopen přežívat do současné doby. Co se mi líbilo tak střípek informací vložený do zmínky (...obrovský kus skály, čněl tam jako velký pomník velké civilizace, která opustila svůj domov, aby se vydala na cestu nesmírným vesmírem...) Jeskyně, počasí, troška vojáků a jeden prastarý potomek staré civilizace. :) Asi jsem úplně vedle, ale třeba se u toho mého remcání aspoň pobavíš, nevím zda si z toho něco budeš schopn vzít. To je čistě na tobě. Já to nemyslel zle,a le jako celek na mě ta povídka nepůsobí celistvě kvůli mixu popisného stylu, mezi kterým není ani návaznost. Proto to čoromoro jak jsem psal ve vzkazech. A nyní tady budu za šílence a hnidopicha.Každopádně snad nyní chápeš proč ti nedám jedničku, ale dvojku.


ze dne 21.10.2008, 9:10:12
m2m: Chyba: A pokusím se poděkovat za to, že se vůbec pokusíš tomuhle komentáři odpovědět. = A pokusím se poděkovat za to, že se vůbec pokusíš tomuhle komentáři porozumět. Trdlo.


ze dne 21.10.2008, 9:06:30
m2m: Ahoj. Přicházím s dlouhou odpovědí, který Ti snad přinese to, co mělo dílko. Určitě ses hodně zamyslel, to Ti nechci nějak upírat, ale očividně ses zamyslel opačným směrem, než bylo potřeba - k tomu je asi potřeba trochu Chemika znát, ale to neva. Začnu se obhajovat: nadpis: a) velký nedostatek slovníku cizích slov, protože nenabízí alternativní významy (koukal jsem do něj). - kaverna je totiž mimojiné i prohlubeň nebo knižně sluj. Právě jako sluj určitě chápeš, jaké to bylo podobenství. b) dutina je naprosto skvělé, proto jsem to ostatně tak nazval, ačkoliv slovník cizích slov nenabídl druhé významy. Kdyby ses zamyslel, jak to ten Atlanťan dělal, že mohl žít miliony let, že nepotřeboval jíst, že ze všech možných šrámů (atd.) nezemřel, možná by Ti došlo, že kaverna je tu podobenství o dutině v časoprostoru. Žádný prvoplán, ale dlouho promýšlený název. úvodní citát: Naprosto mě nezajímá, co je moderní. Modlitbu vojáka jsem dal proto, aby Ti v textu došlo, kým oba dva jsou - nájemný lovec býval vojákem, poslední z posledních býval vojákem. Jdou do svého boje připraveni na smrt - a rozhodně je potřeba nenávisti, aby ses postavil neznámému. A druhá věc - v textu nebylo řečeno, proč pro něj jdou. Měl to být malý otazník, aby čtenář tak nějak tušil netušil, proč úvodní citát a proč lov na posledního Atlanťana. I zde velice špatně pochopeno. styl: Bohužel. Nemůžu se sebou nic udělat - píšu tak, že se snažím, aby na krásných obrázcích vyrostl surově syrový výjev. Je to v mnoha mých textech a bohužel sáhnout po tom jednom, ve kterém je to odlišeno tak moc, je zlé. Další věc je, že to je plně záměr - je to jako hudba, která je mi velkou inspirátorkou. Existuje žánr - post metal -, který experimentuje s tvrdými kytarami, hlubokým growlem, jednoduchými bicími a všelijakými smyčci a decháči (saxofon, housle, cello, basa, hoboj, flétna...) - ve výsledku vzniká hudba z poloviny drsná, krutá, surová, z poloviny jemná a elegantní, plná krásných obrázků, podtónů a melodií. A já se osobně snažím o post metalovou literaturu, smím-li to tak nazvat. Začalo to asi před rokem a rozhodně nehodlám nic měnit. přirovnání: Špatně pochopeno. Jak starý je pán tamější země? Miliony let. V čem žije? V dutině skály, obklopen mořem. Ta skála je jeho pevnost, jeho hrad, do kterého existuje jediná cesta, jak se jej zmocnit, jak jej dobýt. A ti vojáci klesají do nitra jeho hradu s vědomím, že on je zde pánem...a to, že jdou žebrat, by mělo naznačit, že jdou žebrat o život. Takže bohužel, opět se mýlíš. Kdyby povídka byla vedena jedním duchem, styděl bych se za ní. Podívej. Je mi líto, ale z Tvého komentáře si nemohu nic vzít. Skutečně ne. Nemůžu Ti za něj ani poděkovat, protože mi nic nedává. Můžu Ti poděkovat jen za Tvůj čas, který jsi strávil u jeho psaní, protože je opravdu impozantně dlouhý, ale je z 90% špatně uchopen. Podívej. Je mi líto, ale nemohu se změnit. Píšu tak, jak píšu, už rok a je pozdě na to, abych Tě vůbec mohl pochopit, co se Ti nelíbí. Ta povídka je v mých očích přesně taková, jaká být měla. Stoprocentní. Je plná metafor, obrazů a přirovnání, je drsná, ale zároveň jsem se snažil o hezké obrázky, aby vznikl opět můj styl, tento jakýsi "post metal v literatuře". To jsem já. Tak píšu už dlouhou dobu a nemůžu, nebo spíš nehodlám, se měnit. Byla by to ztráta celého roku. Takže ano. Jsi vedle, ale nepobavil jsem se, protože si myslím, že Kaverna si dvojku nezaslouží. Mnoho mých ostatních děl si zaslouží dvojky i trojky, ale tahle ne - takže jsem se nepobavil, protože jsi opravdu 90% vedle. Spíš mě to mrzí. Protože známka je ryze subjektivní věc a Ty jsi po ní sáhl. Možná bych měl více prosit, aby si mě lidi zapamatovali jako toho, co nechce známky vůbec, ale už nemám sílu to opakovat. Kdysi jsem i do perexů psal, aby lidé nehodnotili nic, čemu nerozumí, ale tehdá se ozvala Ekyelka, že naznačuji, že čtenář je hlupák - a tak jsem přestal. (Asi měla pravdu.) Takže ještě jednou promiň, moc mě mrzí, že Ti nemohu poděkovat za komentář a už vůbec ne za známku. Mohu Ti ale poděkovat za čas, který jsi tomu věnoval, než jsi sestrojil takovouhle obří stvůru, a za čas, než si tohle přečteš. A pokusím se poděkovat za to, že se vůbec pokusíš tomuhle komentáři odpovědět. Ono totiž být sám proti ostatním, byť jen názorově, je hodně těžké - protože nemáš skutečně jistotu, že pravdu máš. Takže je obdivuhodné, že Ty jdeš - za to Tě obdivuji, ačkoliv moje díky za komentář opravdu nečekej. Je mi to líto. Promiň.

lucinda	20.10.2008, 20:36:30

Ahoj, tebe jsem si nechala až na večer, tedy až budu mít klidek a můžu si tě plně vychutnat. Ehm, zcela, naprosto a skvěle ... To už je třetí koment, nevím jak to děláš, ale u tvých dílek nějak ztrácím slova. ;)


ze dne 21.10.2008, 8:42:15
m2m: No naprosto ne, ale i tak beztak Ti, Luci, moc děkuju. Tak nějak za všechno... Ech.

Ekyelka	20.10.2008, 20:12:34

Zdravím. A ještě více se zlobím. To mám jít do soutěže sama? Tssss...


ze dne 21.10.2008, 8:41:33
m2m: Budeš muset. Pěkuji za tvou přítomnost u sepisování.

Pelion	20.10.2008, 16:11:57

Zdravím, pane! Chtěl jsem napsat komentář, který by nesmyl ani ten nejsilnější příboj, který by zastínil i tu nejzářivější hvězdu a který by z velkých filosofů udělal žáčky první třídy. Ovšem marně. Ať bych se snažil sebevíc, v porovnání s Tvým dílkem by to byl pouhý matný odraz měsíčního svitu od hladiny zakaleného rybníka. Co psát někomu, kdo umí psát? Že umí psát? To se mi psát nechce. Proto píši pouhé - umíš psát... Hezký den přeji :-)


ze dne 20.10.2008, 18:30:07
m2m: Ahoj, pane! Předem poděkuji za tu chválu, ačkoliv osobně si nemyslím, že psát umím. Kdybych uměl, už dávno čteš moje romány a pochutnáváš si na nich. Neumím psát, ale strašně krásně se čte, že umím, to nepopírám. Takže děkuju a pojďme se spolu plácat v hřejivém plácání po zádech, pane! Díky Ti.

Šíma	19.10.2008, 22:49:58

Atmosféra je báječná, popisy jsou hezky podrobné, děj je živý a napínavý, pointa přivede k zamyšlení. Zdá se, že se Ti podařilo další scifko, které nestačí přečíst jen jednou... ;-) Jen jedna věc mi trochu brnkala na nervy a to neustálé opakování slov: "posledního z posledních", které patrně zastupují jeho jméno, jež není důležité... Dám jedničku, přestože tuším, že nebude poslední. Z textu je vidět, že máš sci-fi žánr opravdu rád a že jej dovedeš zúročit... Drž se, Chemiku! ;-)


ze dne 20.10.2008, 9:26:22
m2m: Ahoj Šímo! Tohle bude asi delší odpověď, než bys čekal, ale často tak nevědomky narazíš na věc, které nerozumíš a brnká Ti třeba na nervy. Poslední z posledních... Kdybych to napsal jednou, nevynikne to. Kdybych to napsal dvakrát, bude to vypadat jako nepozornost a opakování spojení. Potřetí totéž. Teprve jako funkce refrénu dává "poslední z posledních" to, co dávat má. Čtenář by se měl zamyslet, jaký "poslední z posledních". Měl by se hnát textem a čekat, kdy mu na to odpovím. A já mu odpovím poslední větou. Takže je mi líto, že Ti to brnkalo na nervy, ale v textu šlo o záměr a plně si za "refrénem" stojím. No a pak samozřejmě nejsem natolik dobrej, abych to dokázal napsat bez něj. Huh. Děkuju, Šímo. Budu se snažit nespadnout.

Adrastea	19.10.2008, 21:48:48

Ta atmosféra... Atmosféra, atmosféra, atmosféra! A díky.


ze dne 20.10.2008, 11:06:48
Adrastea: Tút.


ze dne 20.10.2008, 11:04:08
m2m: Tút.


ze dne 20.10.2008, 10:55:06
Adrastea: Tútat můžeš i bez ptaní, hih.


ze dne 20.10.2008, 9:22:22
m2m: Já díkuju. Smím tútnout?