» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141062

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303492 komentářů :: on-line: 16 ::

:: Společenstvo Elementálů: V moci ohně (32-33) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Společenstvo Elementálů 3

MC_Kejml	publikováno: 26.10.2008, 15:36

Dnes se s partou vydáme k jejich poslední destinaci, bar 666. Taky se dozvíme něco o Jakubovi...

http://th48.deviantart.com/fs34/300W/i/2008/292/3/a/Lukas_by_who_stole_MY_name.jpg

^ Lukáš


	XXXII Přišel třetí den naší výpravy. Hlídku jsme v noci svěřili Mr. Kdosi, protože on jako jediný nevypadal, že by se mu chtělo spát. Když jako Lukáš vedl nekonečný boj proti Martinovi, asi věděl, co vytrvalost obnáší. “Anděl strážný” nás probudil a ani ne tak drasticky, jak jsem si myslel. Jednoduše k nám přišel a řekl, abychom vstali. To bylo vše, zbytek byl na nás – nikdo z party ale neměl na to, aby mu odporoval. Byl jsem v hale před družinami a čekal na ostatní, až se vzpamatují. Stál jsem opřený o okno a sledoval ruch okolo. „Tak co, kámo,” přišel ke mě Marek, „jak to plánuješ?” „Až se najedí a daj’ se dohromady, půjdem’ na Ohradu do tý 666-tky,” odpověděl jsem. „Netuším ale, kde je.” „Prej Janského 2250,” na to Marek. „Si to nepamatuješ, kámo?” „No to vím taky,” pokrčil jsem rameny. „Ale kde to je, nevim. Kuba jeden čas bydlel na Ohradě, tak se v tom snad vyzná.” „Hej, Kubo!” zvolal Marek. Elementalista vzduchu, procházející opodál, se otočil. „Káma s tebou chce mluvit!” Netušil jsem, co měl Marek v plánu. Jakub se otřásl a přišel k nám. „No, co je?” zeptal se. „No, to,” vymýšlel jsem otázku, „kde je ta ulice “Janskýho 2250”?” „To je za barákem, jak jsem bydlel, vím i o jakej bar ‘de,” odpověděl Jakub. „Vás tam pak dovedu.” „Jo,” přikývl jsem, „super.” Z haly ke mě přiletěl Mr. Kdosi. „Kamile, myslím, že jsou všichni hotovi,” prohlásil. „Můžeme jít.” Vydali jsme se tedy na naší poslední zastávku: Bar 666. Ani v jednom ze dvou zmíněných míst laboratoř nebyla, tak tohle muselo být ono. Nevěděl jsem, co mám čekat, tak jsem se přitočil ke klukům a zeptal se na jejich názor. „Tak co, pánové,” oslovil jsem je, „co myslíte, že najdem’?” „No laboratoř, to je jasný,” na to Jirka, „když nebyla ani v Exáči, ani v Brdičkárně.” „Zajímalo by mě, jaké experimenty tam probíhaly,” prohlásil Pepa. „Chápu, že můžeme očekávat cokoli, ale pokud to má něco společného s elementem, bude to zřejmě velké.” „To teda,” přikývl jsem. „Docela jsem zvěda–“ „Hele, kámo, “To teda” ‘sem tě naučil já, ne?” ozval se odněkud zezadu Marek. Zdá se, že byl zase v kondici. „Ani náhodou,” zasmál jsem se. „To je jako kdybych řek’, že ‘sem tě naučil chodit.” „No ale já to říkal první,” na to Marek. „To nemůžeš vědět,” dodal jsem. „Stejně doufám, že tam bude Firaeros,” řekl Michal, který nás odtrhl od blbostí a objevil se vedle mě. „Mám na něj připravený jedno překvápko.” „Proboha, Příhy,” uchechtl se Marek. „Přidávám se,” ušklíbl se Jirka. „To ‘sem teda zvědavej,” pousmál jsem se. „Podle Mr. Kdosi na to prej máme, ale tys’ to na střeše docela dostal...” „Uvidíte, že se bude divit i Mr. Kdosi,” prohlásil Michal tajemně. Jirka zvedl obočí a skepticky se na mě podíval. „Firaeros se bude divit něčemu vod tebe, jo?” řekl Aleš. „Abyses’ nedivil sám.” Michal nedbal na to, co mu říkali ostatní a šel s ďábelským výrazem dál. „Hej, Aleši,” oslovil jsem elementalistu, „asi budem’ spolíhat hlavně na tebe. Podle toho, co sem pochopil od Mr. Kdosi, tak říkal, že ‘seš stejně silnej jako Firaeros.” „To je pravda,” ozvalo se od anděla, který šel v čele průvodu. „Jo?” zamumlal Aleš. „Tak to dostane.” „Kde je vlastně Kuba?” zeptal se Michal. „Moc jsem ho tu dneska neviděl.” „Tady ‘sem,” zaslechl jsem za sebou. S Michalem jsme se otočili a spatřili Jakuba v zádech skupiny, jak si spokojeně kouří. „Ach jo,” řekl smutně Michal. „Proč to pořád dělá?” „To já nevím,” pokrčil jsem rameny. „Když mu to řek’ i “Lukáš”, tak k tomu musel mít sakra dobrej důvod.” „To má,” uchechtl se Michal. „Co?” „Já jsem ti totiž ‘eště nevyprávěl jeden podstatnej příběh z bojů v akademii,” usmál se elementalista. „Hele, půjdem asi docela dlouho, tak ti to zatím řeknu.” Jakubův příběh Poslední přípravy na střet s Hyperionovci vrcholily. Kamil pomáhal z potíží ustupujícím elementalistům v uni-marketu a ostatní členi Společenstva převelovali své studenty po celé akademii. Zadní částí školy, pavilonem, kam před lety chodili do tříd naši elementalisté, se právě řítí Michal. Před ním se objeví jeden z Jakubových elementalistů. „Hej,” zachytí Michal studenta za rukáv, „kde je tvůj instruktor?” „Je v 9.A.,” odpoví mladík s nápisem “Blitzkrieg 2” na rameni. „Musím spěchat na svou pozici, omlouvám se.” „Díky,” rozloučí se Michal a vydá se do své bývalé učebny, která je hned opodál. Vpadne do dveří a před sebou spatří sedícího Jakuba, jak opřený o zeď pije láhev alkoholu. Kolem elementalisty se válí další prázdné sklenice, pyšnící se nápisy jako “Plum vodka”, “Ostravská zelená”, nebo “L’Absinthe francaise”, čili nápoje, kterými se slovo OPICE píše tučně a velkými písmeny. „Hej, čus,” vydá ze sebe Jakub. „Co bys chtěl?” „Co to ksakru děláš?!” zeptá se Michal naštvaně. „Máme nastoupit proti Hyperionovi!” dodá a vyrazí Jakubovi láhev z ruky. Nádoba se roztříští o zeď opodál. „Kašli na to,” oboří se Kuba. „Já ‘sem zvyklej a něco vydržím.” „A budeš asi ožralej střílet z luku,” zakroutí Michal hlavou. „To jo.” „Ne, tohle byla poslední, jsem jen trochu nachcanej–“ „Cože?!” nevěřícně pohlédne Michal. „Vždyť máš velet svojí armádě!” „No a co,” usměje se Jakub. „I tam potřebuju – Urgh...” Vzdušný elementalista nedořekne větu a vyhodí z okna svůj oběd. „Sakra...” „Tys dopad’,” zakroutí hlavou Michal. „Pojď, vezmu tě tam, kde bys měl bejt, snad s tebou Pepa něco udělá.” „Pepa je tady...?” podiví se Kuba. „To je super...” Michal si přehodí Jakuba přes rameno a spolu s ním spěchá do přední poloviny školy, směrem k budoucímu bojišti. Elementalisté se zrovna belhají okolo kanceláře, když proti nim vyrazí běžící Pepa. „Co tu děláte?” podiví se Jirkův bratr. „Nemáte být na svých bojových pozicích? Hyperionovci tu už brzy budou!” „Super, žes přežil,” přivítá Michal radostně svého spolubojovníka. „Zrovna tam Kubu doprovázím.” „A co s ním je?” zeptá se Pepa. „Neříkej mi, že...” „Nechte mě!” vykřikne Jakub a stáhne Michala svou vahou k zemi. „Kde je můj bágl?!” „Zůstal ve třídě,” prohlásí nekompromisně jeho “nosič”. „Máš fakt dost.” Pepa si dá dlaň do helmy, jako by si chtěl zakrýt ústa, a přemýšlí, co dál. „Ne! Nemám!” stěžuje si Kuba. „Po tom, co mi Lukáš řek’, si to ‘eště chci užít, než umřu!” „Co? Co ti–” diví se Michal. „Ta svině mi řekla... Že od tý doby, co ‘sem sežral toho bleskovýho Hyperiona, mám rakovinu!” haleká Jakub. „Až ho potkám, tak ho zabiju!” Michal nevěří svým uším. „Slyšíš to, Pepo?” „Ano,” přikývne elementalista. „Pokusím se z Jakuba dostat to nejhorší opití, ustup!” Pepa vytahuje hůl a zamíří na vyčerpaného Jakuba. Ze zbraně vysvítá bílá záře a ozařuje bleskového elementalistu. Tomu jako by se postupně vracel přítomný výraz. Kuba je za chvíli na nohou. Otřepe se a říká: „Ježiš, sorry, asi ‘sem to přehnal... Neřikal jsem nic špatnýho, že ne?” Michal už otvírá pusu, když se z vysílaček elementalistů ozve hlas vůdce Společenstva: „Tady Kamil na všech frekvencích. Společenstvo, hlašte se.“ XXXIII Sotva Michal dořekl poslední větu, přistál před námi minometný granát a rozprskl se na chodníku. „Pozor!” slyšel jsem Pepu. Před námi se objevila bílá bariéra, kterou elementalista včas vyvolal. Okolo se rozezněla střelba. Ve Společenstvu zavládl chaos a všichni se okamžitě začali krýt v budovách okolo. Vyrazil jsem za Alešem, který duchapřítomně vyrazil dveře blízkého paneláku a schoval se uvnitř. Ještě tam za námi doběhl Jirka. „Co to doprdele je?!” vykřikl. „Nevim, ale ‘dou po nás,” dodal jsem. „Kde je Mr. Kdosi?” „To nevim,” zamumlal Aleš. „Vidíte je, kde ‘sou?” Rozhlédl jsem se okolo a místa, kde jsem zahlédl blýskání zbraní, byly převážně střechy. „Střecha,” řekl Jirka. „Tam na ně nemáme.” „Musíme se ňák dát dohromady s ostatníma a vyrazit druhým vchodem,” prohlásil jsem, „ale ten budou mít asi taky krytej, co?” „Si piš,” přikývl Jirka, vykukující ven přes schránky. „Nemá ani cenu tamtudy chodit.” Před budovu náhle přiběhly postavy v zeleném a odjistily své zbraně. „Bacha!” vykřikl Aleš a stáhl Jirku zpět. Zbytky dveří a chodbu pokryla sprcha kulek a já se bál, jak to může dopadnout. „A teď babo raď,” ušklíbl se Jirka. Vtom mě napadl zběsilý nápad. „Vyrazíme na ně na tři, a budem se krejt za Alešem, jo?” řekl jsem. Aleš evidentně nesouhlasil. „Ses posr–“ „Hele, ‘seš na tom nejlíp z nás tří,” zamračil jsem se. „Můžeme je oddělat.” „No tak jo...” zabručel Aleš. „Tak co bude?” „Raz.” „Hvězdice, nebo element?” usmál se kupodivu klidný Jirka. „Hmm...” „Dva.” „Uff,” zaslechl jsem Aleše, jak se připravoval. „Tři!” Aleš vyběhl ze svého krytí a roztáhl se v mezeře po dveřích nejvíce, co mohl. Tři postavy, nejspíš vojáci, tam stále byly a zamířily na nás. Hned za Alešem vyběhl Jirka a po útočnících začal házet hvězdice. Představil jsem si spršku ledových ostnů a vypustil je před ohnivého elementalistu. Náš útok ale nevyšel, protože na místě zaexceloval někdo jiný. Jakmile vojáci připravili zbraně k palbě, přehnala se přes ně ohnivá vlna a nechala tam po nich jen spáleniny. „Firaeros!” zděsil jsem se. „Ale žádnej Firaeros,” protestoval Jirka, „to se spíš Aleš konečně naučil, jak dělat s elementem! Co?” Aleš beze slova zakroutil hlavou a ukázal před sebe. Zpod schodů, vedoucích do budovy, vylezl s rudými dlaněmi Michal. „Tohle bylo to překvápko,” dodal a usmál se. Vtom přistál na zemi nějaký voják a hned po něm další. Následovali další, a další, Michal jim sotva stačil uhýbat. „Padaj’ jak nahnilý švestky,” uchechtl se Aleš. „To se asi mistr pěkně nakák.” Vyběhli jsme z budovy a rozhlédli se. Zpod schodů vylezl Pepa, když jsme vlevo zaslechli další střelbu. Užuž bych vyvolával ledovou bariéru, ale všiml jsem si, že vojáci střílejí směrem do ulice za budovou. Z té se náhle vyřítil Marek, mistrně se vyhýbal kulkám a prohodil své katany dvojicí útočících vojáků. Zbraně zasáhly svůj cíl a elementalista je stačil sebrat ještě než přistály na zemi. Marek k nám v jednom dechu doběhl a unaveně vydechoval. „Hele, kámo, kdo ‘sou zase tihle zač?!” zeptal se zmateně. „Vůbec nevím, ale asi to brzo zjistíme,” řekl jsem. „Už okolo neni nikdo? Co?” „Nikoho nevidim,” prohlásil Aleš. „Takže asi jo...” „Fajn,” přikývl jsem, „chybí nám ‘eště Kuba a Mr. Kdosi.” Podíval jsem se směrem ke stropu budovy, odkud padali vojáci. Obletoval jí náš známý anděl a hledal další nepřátele. „Mr. Kdosi!” vykřikl jsem. „Tady dole čisto!” Okřídlenec vypadal, že mě slyšel a chystal se přistát, když se ze střechy paneláku ozvalo nevěřícné „A co já?!” Bylo jasné, že původcem byl Jakub, o kterém jsme věděli, že má závratě. Za situaci, ve které byl, si od zbytku party sklidil výsměch, ale nakonec se pro něj Mr. Kdosi vrátil a snesl ho k nám na zem. Když přistávali, Kuba vypadal podivně zeleně. „To jsou tedy všichni,” vydechl Mr. Kdosi. „Nejspíš bychom měli zjistit, kdo, nebo co za tímto útokem stál.” „Haha,” ozvalo se za mnou. Otočil jsem se a spatřil Jirku, jak ohledává jedno z těl. „Pánové, tomu byste nevěřili.” „Co se děje?” zamračil se Michal. „Cos’ našel?” „Čumte,” ušklíbl se Jirka, zvedl trup omráčeného vojáka a strhl mu kuklu. Příslušník měl po celém obličeji namodralé boláky, které jsem v životě neviděl. Parta zavrávorala nad nechutným pohledem a Jirka se vyjeveně zazubil. „A hele, jo,” prohodil a přeběhl k další mrtvole. „No jo, to je ten, co ho hledáme,” pokýval na tělo hlavou. „Koho ti připomíná, Kamile?” Elementalista sundal masku dalšímu z vojáků a já okamžitě spatřil známou tvář. „Clinta Eastwooda,” uchechtl jsem se.


celkové hodnocení autora: 93.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 10		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	26.10.2008, 16:32:59

Dobré je to... Líbí a začetl jsem se! Omlouvám se za poměrně "krátký" komentík a pádím! Mám práci, nevím kam dřív skočit a ještě dělám na svém staronovém dílku... Děs a hůrza! Myslím sám sebe! :-DDD Dneska je to opět za Jedna! Drž se a ať Ti to píše, pane! P.S. Kde jsem to jen slyšel? "Flaška lahve?" Už vím, v Hospodě, v tom seriálu... Napadlo mě to, když jsem četl o tom nachvojeném elementalistovi a nevěřil svým očím, co všechno vypil! :-DDD Lahve jsou lepší, páč sklenice je spíše nádoba na to, co se z těch lahví leje, i když někdy je to lepší "z krku do krku" a nemazat "nádobí"! Ale nic jsem neřekl! Měj se... ;-)

m2m	26.10.2008, 15:35:47

Ahoj, moc se omlouvám za zdržení i tempo komentáře, ale moc času v poslední době nemám. Tak jdeme na to: - apostrofy v přímých řečech jsem zmínil posledně. Opravdu to nevypadá hezky. - "...před sebou spatří sedícího Jakuba, jak opřený o zeď pije láhev alkoholu. Kolem elementalisty se válí další prázdné sklenice, pyšnící se nápisy..." -> sklenice alkoholu není flaška a já mám pocit, že se kolem něj povalovaly právě lahve. Ale jinak dobré. Možná více než dobré. Flashback zde působí jako skvělý předěl od akčního závěru dnešního dílu, všechno zatím drží, jak má... ...a konečně i moje tušení ohledně laboratoře začíná nabírat jasnějších obrysů. Protože "Clint Eastwood"... Dneska to skoulíme na jednulici, co vy na to, pane autore?


ze dne 26.10.2008, 15:47:13
m2m: ...nádoba, i ta flaška by se dala tolerovat... Nebo přepracovat celou pasáž: ...před sebou spatří sedícího Jakuba, jak opřený o zeď pije jakýsi alkohol. Kolem něj (elementalisty) se povalují (válí) další prázdné lahve(,) pyšnící se nápisy (jmény, názvy)...


ze dne 26.10.2008, 15:44:29
MC_Kejml: Tušil jsem, že zmíníš sklenici, protože tehdy mi došla ve slovní zásobě všechna pojmenování lahve, nádoby nebo flašky... A chtěl jsem se vyhnout onomu: Jakub vzal lahev, napil se z lahve a lahev položil :( Ale dík. Apostrofy... Radši nic. Má to něco společného se mnou a děravou hlavou.