|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303492 komentářů :: on-line: 16 ::
|
 |
|
:: Sklenice jablek ::
| Původně psáno do rychlovky. |
| |
|
|
Alison zazvonila u domovních dveří profesora Charlestona. Služebná jí otevřela a pustila ji do pracovny.
Chodila tam každý čtvrtek. Profesor Charleston byl starší, příjemný a velice inteligentní pán. Neustále nad něčím bádal a pomáhal Alison se studiem.
Posadila se, jako obvykle, do vysokého koženého křesla a čekala, až profesor přijde. Asi za pět minut vešla služebná a řekla jí, že profesor bude mít trochu zpoždění.
Alison chvíli jen tak seděla a popíjela čaj, který jí přinesla. Pak vstala, přecházela po místnosti a prohlížela si, co nového přibylo do profesovy sbírky.
Na polici za jeho křeslem stála sklenice červených kuliček, velkých asi jako třešně. Vypadaly jako nějaké ovoce, ale třešně to určitě nebyly. Chtěla se podívat, co to je, ale věděla, že profesor nemá rád, když na jeho exponáty sahá někdo jiný než on. Zeptá se ho, až přijde. Zase se posadila do křesla a dál čekala.
Profesor dorazil o deset minut později.
"Dobrý večer, profesore."
"Dobrý večer, Alison. Omlouvám se za to zpoždění. Tak začneme?"
"Ehm, profesore? Můžu se vás na něco zeptat?"
"Samozřejmě. Od toho jsem přece tady," usmál se.
"Co je támhleto? Ty kuličky za vaším křeslem?"
"Á, tohle. Vidíte, sám jsem vám to chtěl ukázat." Sáhl za sebe a postavil sklenici na stůl. "Jsou to jablka."
"Jablka? Tohle?"
"Ano, podívejte se sama," řekl, vytáhl jednu kuličku a podal ji Alison. Obracela ji v ruce a pořádně si ji prohlížela. Opravdu to bylo jablko.
"Úžasné. Kde jste k tomu přišel?"
"Je to můj nejnovější vynález."
"Vyšlechtil jste nový druh?"
"Ne. Vyrobil jsem zmenšovací lektvar."
"Zmenšovací... Panebože. Opravdu? To je... to je úžasné! Jestli to vážně funguje," podívala se na profesora; věděla, že by jí nelhal, "pak je to jeden z největších objevů za posledních... nevím, to se snad ani určit nedá. Páni. Kdy to zveřejníte?"
"Nezveřejním. Zatím ne."
"Proč ne? Budete slavný. Budou o vás psát v každých novinách. Dostanete ceny. Profesore, objevil jste něco, o čem si lidé mysleli, že to existuje jen v pohádkových příbězích pro děti."
"Ano, to ano, ale musím ten vzorec ještě upravit. Vyskytly se menší potíže."
"Jaké potíže? Ta jablka vypadají dokonale."
"S jablky žádný problém není."
"Tak s čím?"
"Vidím, že vám Martha přinesla čaj. Ale už musí být studený, že? Martho?! Martho!" Nikdo nepřišel. "Kde může být? Martho! Víte co, přinesu ho sám."
"Ale to není nutné, profesore." Vyšel z místnosti, jako by ji neslyšel. Za chvíli byl zpátky a nesl podnos s čajem.
"Tak, prosím. Zapomněl jsem, že jsem Marthu pro něco poslal. Á, nepřinesl jsem cukr. Hned se vrátím."
"Ale já si čaj..." Nesladím, chtěla říct, ale profesor už byl zase pryč. Dnes se choval velice podivně. Pomalu usrkávala a čekala.
Když se delší dobu nevracel, začala být Alison nervózní.
Vedle ní něco vrzlo. Trhla sebou. Byly to jen dvířka od skříňky. Sama se otevřela. Alison se natáhla, aby je mohla zavřít. Jakmile to udělala, začala se otvírat znovu. Zkusila to několikrát a nakonec dvířka přibouchla. Ta se rozletěla dokořán.
Vstala z křesla, dřepla si a chtěla to zkusit znovu. Jen letmo zahlédla, co je uvnitř.
Byly to nějaké panenky. To ji nepřekvapovalo, profesor sbíral i staré panenky, ale tyhle vypadaly spíš jako hadrové Barbie. A proč je má ve skříni? Proč je nevystaví?
Rozhodla se, že si je prohlédne. Profesorovi to určitě nebude vadit. Neměla v úmyslu na ně sahat.
Opravdu jí připomínali Barbie. Nebo možná ještě víc. Působily nejlidštěji ze všech panenek, které kdy viděla. Neodolala a vzala jednu do ruky.
Nebyla hadrová. Nevěděla, co je to za materiál, ale rozhodně to nebyla látka. A někoho jí připomínala.
Dívala se na ni několik minut. Pak ji vrátila na místo a vzala jinou.
Tentokrát ji ta podoba praštila do očí. Vypadala úplně jako Alex Champlainová, jedna dívka z jejího ročníku. Taky chodívala k profesorovi, párkrát ji tu viděla. No ano, a ta druhá vypadala přesně jako Nancy Collettová.
Prohlédla si panenky jednu po druhé. To není možné. Anne Marksová, Carol Sennetová, Jack Henley, Peter Kendon... Všechny je znala, občas je potkávala ve městě. Tohle už nebylo zvláštní, bylo to děsivé.
A pak jí to došlo. Profesor přece říkal, že se vyskytly nějaké potíže. Panebože. Opravdu to nebyla látka, byla to kůže a taky to vůbec nebyly panenky.
Musí okamžitě pryč.
Nestihla ani doběhnout ke dveřím, když se jí příšerně zatočila hlava a ona upadla. Pokusila se vstát, ale neměla na to dost síly. Omdlela.
Někdo vešel do místnosti. Na zemi ležela malá panenka, nesmírně podobná jedné dívce, která každý čtvrtek docházela do tohohle domu, aby objevila další část toho, co jí svět a život mohly nabídnout.
Jenže teď už věděla moc. Nesměla to nikomu říct. Ještě ne. A on si to zase nemohl nechat pro sebe, na to to bylo příliš úžasné.
Sehnul se, starou vrásčitou rukou panenku opatrně zvedl a uložil ji do skříňy k ostatním.
Ozval se zvonek a za chvíli služebná zaklepala na dveře pracovny. Otevřel jí.
"Profesore, Judy Pythnová je tady. Alison už odešla?"
"Ano, ano. Řekněte Judy, ať jde dál."
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 10 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 20 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 70 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
