|
| |
|
|
Zezlátlo listí
v paprscích mihotavých
a ranní mžení mu v žilách kreslí
čáry života.
Slunce ho oslepilo
a tak teď padá k zemi
v závrati,
ve slastném opojení.
Je říjen.
Podívej,
hvězdy nám popadaly.
Chtěly prý aspoň jednou
pohlédnout na nebe.
Užaslé mlčí.
Šustí nám pod nohama.
Doufají pošetile,
že snad my,
výměnou za splněné sny,
je v dlaních vyneseme zpátky.
Dojemně odevzdané
s důvěrou se lepí na podpatky.
A život jim zvolna
kape z čepelí.
Projdeme nevšímaví.
V předsíních zouváme se
a sny nám umírají
na vláknech rohožek.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 12 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 48 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
