obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915350 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39475 příspěvků, 5737 autorů a 390249 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Plánované rodičovství? Nenechte se vysmát. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky od domácího krbu
 autor Vlaďka publikováno: 09.08.2006, 19:06  
Povídka. Humorné zamyšlení nad spolehlivostí antikoncepce, radostmi těhotenství a nad smyslem života. :o)))
 

Plánované rodičovství? Nenechte se vysmát.

Když se vám narodí děti zjistíte, že okruh vašich přátel se zredukuje na lidi podobně „postižené“. Ono líčit svobodné nezávislé pařmence, která dospává 10 tequil ze Stodolní, že jste s vašim broučkem objížděli v noci nemocnice a hledali ušní pohotovost, se neshledá s úplným pochopením. Navíc nebudete schopni potlačit nevraživost k oné odporně volné osobě. Pamatujete si ještě na dobu, kdy jste ve svém vlastním životě byli tou nejdůležitější osobou pouze a jen vy? Dávno, dávno tomu.
Sex kdykoliv a kdekoliv už nepřipadá v úvahu, pokud nechcete znenadání slyšet: „Mami, já nemůžu usnout….ale co ti to ten taťka dělá?“. A proflámovat noc…? Když si náhodou vezme děti babička, máte jedinou touhu. Spát.

Přemýšleli jste někdy nad tím, kolik dětí je počato zodpovědným stylem “Tak táto, dnes ve 20.30 mám ovulaci, pojď, uděláme si Honzíka.“? Zkuste si někdy provézt průzkum mezi svými přáteli, o kterých víte, že nebudou mlžit. Pokud by se děti měly jmenovat podle typu antikoncepce, která selhala, neměli by naši přátelé Milušku, ale holčičku se jménem „Můžeš. Mám neplodný den“, další známí Pepíka, alias „ Ještě že mám podvázané vejcovody a nemusím se nervovat“ (co je propána tak těžkého na tom, utáhnout pořádně uzel?!). Eliška našich známých by byla „No nazdar. Ten kondom zůstal TAM“, u sousedů pobíhá Lukášek neboli“ Ale jo, beru prášky. Ale pamatuješ, jak jsem tehdy zvracela z toho tataráku?“. Naši nejlepší přátelé mají Ondráška, řečeného „Ta dana netěsnila, ale teď prý už je to v cajku“.

Troufám si tvrdit, že minimálně 50% všech dětí bylo počato takto neprofesionálně. To nic nemění na tom, že je milujeme, jsou naše pýcha, krev naší krve a smysl života. A to, jestli jejich početí předcházela pětiletá intenzivní dřina, kdy i Kamasůtře došla inspirace nebo vznikly na Vranovské přehradě pod stanem, kde nedošla inspirace, ale kondomy, nehraje žádnou roli.

Těhotenství je období počínající větou :“ Zlato, ten test je pozitivní. To je nějaká blbost. Asi je po expirační době, zítra koupím nový“ až po slova na porodním sále „Máte holčičku !“ nebo „Je to kluk, celý tatínek “, případně “Kdepak maminko, je tam ještě jeden prcek. To jste nevěděla?“

Taky jste si říkala, že ženské, které líčí jak zvracely, jak jim otékaly nohy a jak byly přecitlivělé jsou pořádné hysterky? Tak vítejte mezi ně.

Na začátku s potěšeném kvitujete, že vaše jedničky skočily na trojky. Konečně sexbomba. Bříško zatím žádné, pas jak vosa a horní objem 99 cm. Dokonce vlivem každodenních nevolností štíhlíte. Jen je vám pořád tak blbě, že si to ani nevychutnáte. Pak kůže přestane ten nápor zvládat a hele…strije. Protivné prasklinky, díky kterým jste rozdrásaná, jako po noci plné vášně s vlkodlakem.
Večer si na noční stolek připravíte suchý rohlík a čaj a k posteli kbelík s vodou. Ranní rituál probíhá následovně: Vzbudíte se a žaludek máte v krku, vyklopíte žaludeční šťávy (proto ten kýbl), nechutnými zvuky vzbudíte manžela, který si až teď uvědomuje, co to znamená v dobrém i ve zlém a tuší že tohle zelené, nevábně vypadající stvoření má na vždy. Poté to zajíte kouskem rohlíku a zapijete čajem. Teprve pak pomalu vstanete.

Je důležité vyjet do práce alespoň o půl hodiny dříve. Během jízdy autobusem totiž neplánovaně vystoupíte, protože rohlík se rozhodl vystupovat dříve než vy. Na své trase do práce mám několik zastávek na kterých jsem si takto označkovala teritorium. Pokud trpíte nízkým tlakem a máte sklony k omdlévání, naučíte se rozpoznat příznaky blížícího se kolapsu a máte 3 vteřiny na to, abyste požádala nejbližšího muže:“ Prosím vás, já teď omdlím. Byl byste tak laskav a chytil mě, až budu pa…da…..t?“

Lékař vám proti nevolnosti předepíše Medrin. Má jeden drobný vedlejší účinek. Způsobuje silnou ospalost. Vyberte si: buď 3x denně potupně vrhnout kdekoliv a před kýmkoliv nebo vlézt pod každou rozjetou tramvaj s výrazem spící Šípkové Růženky na tváři. Nezáviděníhodná volba.

Pokud přežijete první 3-4 měsíce, začne vám být dobře. Pak příjdou „chutě“. Teď nemyslím sexuální (i když i v tomto směru je to velmi zajímavé období. Hormony řádí a věci se dějou…), ale ony populární :“ miluju jahodový termix s rozmačkaným česnekem“.

Já jsem fetovala. Né nevolejte polici. Žádný toluen u mě nenajdete. Celé hodiny jsem proseděla na schodech do sklepa a intenzivně vdechovala vůni vlhké omítky, zatuchliny, vápna a písku. Bylo to šťastné období, trvalo asi 4 měsíce. Manžel vždy věděl, kde mě najde, byla jsem v bezpečí, široko daleko žádná tramvaj.
Vápno a omítka na dlouho porazily vůně Davidoff-Light Blue i Hugo Boss – woman. Nevím, jestli lékařská věda kdy zkoumala souvislost mezi „chutěmi“ matky v těhotenství a následnými požadavky narozeného dítěte, ale já se dobrovolně hlásím jako zkoumaný vzorek. Dcera, která pak přišla na svět, vykousala všechny rohy v bytě až na cihlu a snědla půl pískoviště. Ostatní děti klopily opatrně bábovičky na hrad a to moje v nestřežené chvíli vsypalo celý obsah do pusinky a blaženě přežvykovalo. Nevěřili byste jak ten písek skřípe. Nepomohlo ani kalcium ani vitamíny. Kdyby jí to ve třech letech nepřešlo, snědla by nám barák a skončili bychom ve stanu na zahradě.


Starší dcera zase zkoumala předměty biologické původu. Písek jí nezajímal. Zato jednou, když jsem v létě mezi vzrostlými bramborami zahlédla pochodující červený klobouček a zeptala se: „Copak to děláš, koťátko?“ dostala jsem odpověď : „Já sbírám mandelinky. Ale já je fakt nepapám, mami.“ Nechtějte po mě slyšet, co to dítě s nimi dělalo. Obědvat pak už nemuselo.

Poslední trimestr je fyzicky i psychicky nejnáročnější. Na tři měsíce se proměníte v odpornou beztvarou almaru. Váš pas překoná jakýkoliv jiný objem těla a oblékáte se do stanu. Řešíte zásadní dilema: „Mám si ty kalhotky srolovat pod pupek nebo vyhrnout až nad pupek?“. První varianta příliš nedrží, v druhé vypadáte potupně. Ostatně jako ve všem. Je léto, míjíte sexy kočky s pasem 60 cm, mlhavě si vybavujete, že jste kdysi měla taky takový a nenávidíte sebe i je. Je ale nesnášíte víc . Namlouváte si, že vašeho manžela nezajímají a že přece vás má rád a určitě ho přitahujete. (jak jen tak může chlapa přitahovat obrněný transportér).



Už měsíc před termínem se vás všichni začnou ptát:“Tak kdy už to bude? Neměla už si termín?“. Jak se plíží porod, začínáte být na tento nevinný dotaz alergická. Nedej bože, že přenášíte. Za takové situace jsou počínající porodní bolesti úlevné.

Pak se jednou v noci vzbudíte a je vám nepohodlně:“Miláčku, praskla voda!“. Váš dezorientovaný muž se shání po instalatérovi a vy mu místo vercajku na trubky cpete do ruky hodinky, ať vám počítá stahy.

Dojedete do porodnice, kde vás okamžitě zbaví lidské důstojnosti (alespoň mi klystýr a holení intimních míst cizí slečnou příjde nedůstojné dost). Přežijete vstupní prohlídku ospalým lékařem, otráveným z toho, že zase jedna baba prudí s porodem ve 4 ráno, když on tak hezky spal.

A pak hurá na hekárnu. Za vámi tam pustí vyděšeného manžela v operačním, vaši životní oporu. A tak si tam hekáte, cupujete polštář, drtíte muži ruku, nadáváte mu, že to je všechno jeho vina (on si vrzne a ženská aby trpěla). Proklínáte se, že jste odmítla epidurál (nejste přece žádný hysterka a chcete rodit přirozeně). A žebráte o drogy. Víte, že druhé dítě NIKDY chtít nebudete a co pět minut křičíte „Už to bude, už vypadne, sestři, teď už to vím jistě!!!“. A po několik hodin se vám dostává klidné odpovědi :“Klid, jste jenom na čtyři prsty. Ještě je čas. A nekřižte ty nohy, takhle neporodíte ani zítra“.

Pak najednou jste na deset a už to frčí. Vyškrábete se na stůl, mezitím se třikrát zkroutíte, protože ty stahy jsou teď prostě FURT!.
„Tatínku, chcete jít dopředu?“ ptá se sympatický pan doktor?“ (mezitím se totiž vyměnila směna a tím pádem i lékaři)
„Ne, já zůstanu raději tady“ zní jednoznačná odpověď.
Bodejť, tohle bych taky nechtěla vidět až tak v reálu. A tak mi můj statečný muž drží hlavu a pomáhá tlačit. Vyjede hlavička, povolím, zajede zpět. Vyjede hlavička, povolím, opět zajede zpět. Až na potřetí. Nůžky cvaknou a sálem se ozve ublížený křik.
To naše dcerka nadává světu, že jsme ji měli nechat kde byla, že jí tam bylo teplíčko a dobře a ať zhasneme to protivné světlo. Všichni brečíme (teda doktoři a sestry ne, takže všichni tři) a prohlížíme si sebe navzájem.

Nevím jak to vaše, ale ne vždy je dítě hned po porodu krásné jako andílek. Starší dcerka byla. Ano. Růžová hladká jemná pleť, velké modré oči, usmála se a skoro mi řekla „ahoj mami“. Byla krásná od narození a je krásná i dnes. Ta mladší…pravda nebyla v den narození až tak úhledná. Snad mi to promine, protože dnes je z ní nádherná ženská s hustými vlnitými blond vlasy a modrýma očima. Nemá mít z čeho mindráky, ale ten den kdy se narodila, mě manžel podezíral, že jsem se spustila s marťanem. Když pominu jeho reakci na fakt, že druhé dítě nemusí být vždy do páru…
“Máte holčičku zvěstoval radostně pak doktor.
„A jste si jistý?“ šokovaně opáčil novopečený tatínek.(Nemá nic proti holčičkám, ale automaticky předpokládal, že když první byla dcera, druhý musí být syn. To je snad logické, ne?)
V momentě, kdy malá konečně opustila svůj zabydlený devítiměsíční bejvák se rozlehl porodním sálem hlasitý smích. Zkuste si představit vaši potupnou polohu, situaci, kdy by raději ženská zalezla do křoví, aby ji takhle nikdo neviděl a najednou se vám ještě smějou. Žákyňky. Studentky zdravotnické školy se přišly podívat na to, jak vypadá porod. Sedm jich koukalo do mé kapličky (pravda, v tu chvíli by mi bylo jedno, kdyby tam stála rota nadržených vojáků,) a narodil se marťan. Malá měla uši do pravého úhlu a to vyvolalo ten halas. Škoda, že jednou nebudu u jejich porodu. Tak bych si to užila. Do stahů bych jim pouštěla i přimíchávaný smích.

Ta úleva. Je to lepší než vyhrát milion. Vykonala jste záslužný čin, jste hvězda večera, dokázala jste to. Malá si vás prohlíží jako by říkala:“Tak ty si ta, co mě nechtěla v noci houpat? Počkej, teď si užiješ“.

Když se poprvé uvidíte v zrcadle v celé své kráse, padne na vás zděšení. Vytahaná. To je to slovo. Jinak se to nedá nazvat. Naštěstí to není navěky, kůže se sráží a ve chvíli, kdy oblečete své nejoblíbenější džíny, to máte za sebou.

A od teď už není žádné Já. Už je dítě a manžel, a po čase druhé dítě , pak dlouho nic a pak někde v dálce, slabé blikotající Já. Nekonečný maraton starostí a smíchu a trápení a štěstí. Život.

A za dva roky jste tam znovu!!! Ale jak je to do háje možné, když jste měla prokazatelně neplodný den???( nebo podvázané vejcovody, danu, prášky, kondom. Vyberte si prosím vlastní ověřený způsob početí dítěte přes antikoncepci).


 celkové hodnocení autora: 98.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 12 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 18 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 54 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 monito 15.06.2008, 17:47:41 Odpovědět 
   to se ti povedlo
 sirraell 21.08.2007, 13:21:27 Odpovědět 
   A daji se tve knizky sehnat v knihkupectvi nebon jen na nete? Ja bych si je rada koupila...
 ze dne 21.08.2007, 13:38:07  
   Vlaďka: V knihkupectví jsou jen v některých obchodech v Ostravě... Doma mám ještě pár kousků básnických ptákovin "Proč jsou ryby němé" a pohádkových fantasmagorií "Když zatéká do perníku". "Šmarjá, vyplivni tu mandelinku! aneb Vyprávění od Domácího krbu", kam patří i tahle povídka, si vydám v říjnu. Knížka už je hotová, včetně grafiky, ilustrací i obálky, celkem 212 stran. Takže, jestli máš opravdu zájem, raději mi pošli zprávu s adresou a co ti mám poslat. Můžu ti poslat na mail ukázky z knížky a náhled obálky, ať nekupuješ zajíce v pytli :o) Díky :o)
 Imperial Angel 12.08.2007, 16:19:40 Odpovědět 
   Ehm, taky nějak přestávám toužit po rodině...ale jinak jsem se smála od začátku až do konce :)
 ze dne 13.08.2007, 8:34:11  
   Vlaďka: Kdepak, děti jsou to nej :o) Fakt.
 melody 12.08.2007, 15:57:47 Odpovědět 
   To je výborný =D =D
Teda ale asi teď už nikdy nebudu chtít mít děti =D
 sirraell 12.08.2007, 15:31:48 Odpovědět 
   Az mi slzy tekly, tak moc jsem se smala. Jsem rada, ze jsem si te dala do oblibenych a ted se chystam na Herkulovsky ukol - prectu si vsechna tva dila, jedno po druhem. Libi se mi to tak moc, ze nechci propasnout ani jedno z tvych dokonalych del...
 ze dne 13.08.2007, 8:33:38  
   Vlaďka: Fantasmagorie ti pošlu v knižní podobě, jestli chceš a Krbovky budou za měsíc :o) Díky za tvůj čas :o)
 Šíma 20.07.2007, 0:42:23 Odpovědět 
   Tady nemůžu komentovat, protože děti nemám! Ale segra má dvě, u porodu byl její muž! :-) Líbí se mi, jak dokážeš z velmi důležitých věci udělat hotovou prču a všechnu to bolest a trampoty popsat tak humorným způsobem...
 ze dne 20.07.2007, 8:07:57  
   Vlaďka: Jo, po patnácti letech to už jde...Ale mluvit se mnou hodinu po porodu, tak nechápeš...:o)))
 Mountainer 27.10.2006, 23:57:51 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Mountainer ze dne 27.10.2006, 23:53:53

   Omlouvám se za překlepy, a pointu jsem dokonale zvrtal, mělo tam být "otcovský pud" !!! Omlouvám se, příště si to po sobě nejdříve raději přectu. Odpusťte mi ...
 Mountainer 27.10.2006, 23:53:53 Odpovědět 
   Nejprve jsem na střední škole psal seminární práci "Psychologický rozbor sosobnosti ženy v těhotenství", dostal jsem k tomu tehdy i kvalitní matariály s dovětkem, ať si rozšířím obzory. A teď si přečtu tenhle vtipně laděný, ale přesto vážný a moc hezký střípek umění. Chce se mi říct, že žádné děti nehci, protože nechci aby nějaká moje budoucí přítelkyně musela 9 měsíců trpět. Druhou obrovskou antikoncepcí je můj 13tiletý bratr, než takový nezvladatelný puberťák, tak raději nic. Ale když pak na ulici uvidím roztomilé hezké dítko, říkám si, že bych chtěl mít vlastní, těším se na tu dobu a přemýšlím, jestli existuje také něco jako mateřský pud :-)) ... Díky, opět si mi udělala velkou radost ...
 Anquetil 06.09.2006, 21:32:07 Odpovědět 
   Není od věci, přijmout ponaučení. Mám páreček a mít doma hned dvě holky, to bych nechtěl ani za prase. Pro nás zbohatlíky, je dneska všechno jenom otázkou peněz...



Peníze hejbou světwm a jsou opravdu všemocné. Stál jsem s prstem na zvonku před brněnskou porodnicí „U Šilhanů“, ženu s pupíčkem vedle sebe. Doma jsme už měli roční holčičku. A vtom přišlo náhlé osvícení mé mysli. Přijímající sestře jsem frkl do překvapené dlaně modrou dvacetikačku se slovy:

„Syna, prosím…“

Sestra mne vraždila očima, snad pro tak směšný úplatek.

Ale syna mám!!!

:o)))
 ze dne 06.09.2006, 21:54:59  
   Vlaďka: Tak proto! Tak to si pak manžel nemůže stěžovat. Byl škrťa, nedal, teď musí kupovat šperky třikrát :o))) Díky za reakci :o)
 Milan Březina 17.08.2006, 15:16:29 Odpovědět 
   Pěkné, moc pěkné... díky :-)

Ano, a tak to vskutku je...do posledního slova. Moje vzpomínky zcela ožili. Jediné, co mi tam chybělo a co mě osobně při porodu nejvíc zaskočilo - ten střet světů. Např.:

Maminka (ležící na sále): "Aúůúůúúůůů"

Tatínek (stojící při své ženě): "Ona umírá, bože ona umírá! Sestři dělejte něco..."

Sestra (poté co znuděně během vteřiny provede zběžné ohledání): "To bude nejdřív za hodinu, maminko."

Maminka: "To ne! Aúůúůúúůůů," (při dalším stahu sestru zabíjí pohledem, protože na ni nedosáhne, dosáhne však na tatínka).

Tatínek: "Aúůúůúúůůů"

Sestra si jich už nevšímá a otočí se ke kolegyni: "Holky, kdo si dá kafe? A jsou tam ještě chlabíčky od včera..."

Vešikerý personál mizí ze sálu, maminky v kójích vyjí, tatínkové volají právníky, doktoři ležící nedaleko nemohou spát...

Život je krásný :-)
 ze dne 17.08.2006, 15:53:54  
   Vlaďka: Neměla jsem odvahu být tak realistická, ale ano, tos napsal přesně. Sprosté nadávky tatínkovi jsem taky vynechala:o)
 Kev 09.08.2006, 19:06:03 Odpovědět 
   Ač jsem nikdy podvázané vejcovody neměl, plně soucítím, nehledě na to, že spadám také do kategorie "hopla..no, tak to bude Pavlík nebo Anička, no.." - 1.5
 ze dne 16.08.2006, 13:38:02  
   Vlaďka: ...nebo oba :o))) Díky za hodnocení.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Okamžik
l.o.r.i
Protestsong
Jan Václav Znojemský
Osud černé kočk...
Clarice
obr
obr obr obr
obr

Pinochio II.
6thSun
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr