|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303492 komentářů :: on-line: 16 ::
|
 |
|
:: Společenstvo Elementálů: V moci ohně (Závěr) ::
Závěr třetí řady dobrodružství Společenstva Elementálů.
Opět bych požádal o nějaký velký, tučný koment nebo vzkaz týkající se celé série. |
| |
|
|
XXXXIV
„Aleši!” vykřikl jsem. „Doprdele!”
„Co je?” ozval se za mnou známý hlas, který jako by vycházel z konve. „Ty data mám všecky!”
Otočil jsem se na člena Společenstva a překvapeně na něj vyvalil oči. „Vy ‘ste to neviděli? Jak stál Aleš před výtahem?!”
„Co?” ušklíbl se Jirka. „Straší ti ve věži,” zachechtal se.
„Já také nic,” dodal jeho bratr bezelstně. „Asi se ti něco zdálo.”
Stejně jako moji dva přátelé i zbytek Společenstva kroutil hlavou a neměl ponětí o tom, co jsem jim tu vyprávěl. To už jsme ale doráželi do patra “0” a před námi se otevřela vrata k pánským toaletám baru 666.
Rozeběhli jsme se k východu z putyky, abychom unikli před plameny, které jsme doslova měli v zádech. Aleš, běžící v popředí, vyrazil černá vrata a uvolnil nám tak cestu. Jakmile jsme vyběhli ven, skočili jsme na zem. Viděl jsem, jak bar explodoval a celá budova nad ním se zřítila k zemi.
„Pěknej ohňostroj,” řekl Marek. „To vypadá jako konec, co, kámo?”
„No snad jo,” povzdychl jsem si, „’sem rád, že je to za náma.”
„Jo,” protáhl se Jirka. „Teďka bude zaslouženej odpočinek!”
„A až to přijde, budeme připravení na poslední boj,” dodal Michal. Když jsem si vzpomněl na jeho osud, bylo mi ho tak nějak líto.
Toto byl tedy závěr jedné kapitoly v životě Společenstva. Poslední věc, která nám zbývala, bylo odevzdat jisté materiály do příslušných rukou.
„Hej, Kamile,” zaslechl jsem za sebou, „’ste všichni v pořádku?”
Nade mnou stál Martin “Kapitán” Benda. Za sebou měl svou partu elementalistů, která doprovázela nebožtíka Smetanu.
„To je blbá otázka na někoho, komu bouchnul barák za zádama,” uchechtl se Jirka, „ale jo, ‘sme.”
„Helikoptéra na vás čeká,” ukázal za sebe Kapitán. „Je v parku.”
Jak to Společenstvo slyšelo, začalo se spokojeně zvedat. Vyklonil jsem se za parapet střediska a v parku uprostřed rondelu skutečně spatřil transportní vrtulník.
„Tak ‘dem, chlapi,” zvolal jsem na partu, „jedeme domů.”
Sešli jsme ze schodů vedoucích k bývalému baru a před námi se už rýsovala helikoptéra spolu s několika hlídači. Jakmile nás spatřili bez agenta Smetany, vyvalili oči. Už jsem se jim chystal říct, jak se věc má, ale Kapitán je oslovil první a začal jim cosi vysvětlovat. Zůstali jsme stát na místě, jako bysme čekali na taxík.
Zanedlouho na nás elementalista kývnul, abychom pokračovali ke stroji. Nadšeně jsme se tedy vydali do nákladního prostoru, zatímco si nás stráže nedůvěřivě prohlíželi. Když okolo nich procházel Jirka, utrousil: „My nekoušem,” a zasmál se. Vojáci na to hleděli beze slova.
Za malou chvíli jsme se dostali do vzduchu a mířili pryč z Lužin.
Epilog
Společenstvo sedělo spokojeně v kabině vrtulníku a sledovalo přírodu pod sebou. Protože nám nikdo neřekl, kam míříme, rozhodl jsem se na tu otázku zeptat právě teď.
„Takže kam že se to letí?” zeptal jsem se kopilota.
„Na ministerstvo vnitra, na Letnou.”
„Aha,” ohrnul ret Jirka. „A víc nám neřeknete.”
Kopilot mlčel. „No asi ne,” uchechtl se Marek, „snad to nejsou žádní ti... Od toho Kutuzova.”
„Vy víte o Kutuzovovi?” zeptal se jeden ze strážných.
Marek přikývl. „To teda, Smetana nám o tom všechno řek’, než tam umřel,” dodal.
„Takže agent Smetana je doopravdy mrtvý,” přikývl voják. „Nejspíš vám i stačil říct, proč sem přišel...”
Aleš vytasil na armádního příslušníka harddisk. „Panebože,” dodal zřízenec.
„Řek’ bych, že to mluví za sebe,” uchechtl se Jirka.
Armádní zřízenec se obrátil ke svým kolegům a ve Společenstvu opět zavládla znuděná atmosféra. Nakonec oblak nudy protrhl Pepa.
„Tak... Co si myslíte o tom, co jsme se dnes dozvěděli a zažili?” zeptal se.
„Nejspíš ‘eště asi boje s Hyperionovcema nekončej...,” povzdychl si Michal. Nevím, proč s tím pořád straší.
„No ale porazili ‘sme toho... Ohnivýho,” dodal Marek. „Což je dobrý, ne? Co, Masna?”
„Heh... To jo,” uchechtl se Aleš.
„Jo, bylo pěkný, jaks’ ho sejmul,” pochválil ho Jirka. „Neviděl ‘sem to, ale to neva. Dobře ty.”
„No ale dostalo mě, že ho zranil zrovna Hyperionem,” zamyslel jsem se, „a mečem Mr. Kdosi.”
„Jo, to bylo něco –“ přikývl Jirka. Vtom mi došlo něco důležitého.
„Hele, kde je Mr. Kdosi?” podivil jsem se. Do helikoptéry s námi nenastoupil.
„Zůstal tam,” pokrčil rameny Michal, „splnili ‘sme náš úkol, a on svůj...”
„Asi jo,” zamračil se Jirka. „Ale bylo lepší, když byl s náma...”
„To určitě,” souhlasil jeho bratr. „Zatím jsou ale všechny problémy zažehnány. Doufejme...”
„Hm,” přikývl Marek a přešel do své nálady, „a co ty, Podles, co nám k tomu řekneš ty?”
Jakub, který celou cestu hleděl z okna, pokrčil rameny, jako by nic. „Tak asi dobrý, no,” zabručel.
To už jsme ale přistávali na střeše ministerstva. Strážný na nás pokynul, ať vystoupíme, tak se Společenstvo vysypalo z letadla a jeho eskorta hned za ním. Čekal nás uvítací výbor, složený z vysokého armádního příslušníka v obvyklé okrovo – zelené uniformě a jeho doprovodu.
Hodnostář k nám okamžitě přistoupil a vojáci, vystoupivší z helikoptéry se postavili do pozoru a zasalutovali, jako když bičem práskne. Netušil jsem, jak mám na přícházejícho generála zareagovat, tak jsem vysekl jakýsi postoj a čekal, co se stane. Společenstvo si počínalo stejně bezradně, tak jsme sledovali muže okolo šedesátky, s jakou přijde.
„Pohov,” zavelel důstojník rázně a přistoupil ke mně. „Jsem armádní generál Novotný, vy jste jistě elementalista Beer.”
„Ano, eh, Pane,” řekl jsem.
„Agent Smetana a jeho lidé jsou...?”
„Mrtví.”
„Dobrá,” přikývl generál, „byla laboratoř zničena?”
„Ano, pane.”
„A data z ní?”
„Máme je s sebou,” prohlásil jsem, „Aleši, ten harddisk.”
Ohnivý elementalista předstoupil před funkcionáře a předal mu cenné informace z laboratoře, uschované v kovové krabičce.
Generál se podíval na disk a povzdychl si. „Dobře,” přikývl, „splnili jste svůj úkol. Odměna vám bude vyplacena na vaše účty, stejně jako při výcviku v Brdičkově škole.”
Ohlédl jsem se na kluky. Někteří jen těžko potlačovali radost z “odměny” a potměšile se uchechtávali.
„Jste propuštěni,” řekl důstojník. „Moji muži vás doprovodí k východu.”
Stráže nás doprovodily před ministerstvo a nechaly nás tam. Bylo fajn vědět, že ten velký boj byl za námi a hrozba Hyperionu byla zažehnána. Na jak dlouho jsme sice nevěděli, ale pocit to byl každopádně skvělý.
Co teď? Asi se vydám domů, a zkontroluju účet, abych věděl, kolik jsme dostali. Třeba mi zbyde i na “Bistro u dvou přátel”.
Když jsem na to pomyslel, nemohl jsem se neusmát a podívat se na Michala, který z toho, že znova vidí Prahu, vypadal stejně nadšeně jako já. Měl jsem strach z toho, co se mu může stát, ale Terezina vize nemusela znamenat vůbec nic. Doufám. Možná, že když zemřela, tak se už nic nemůže stát.
Blbost.
Když jsem se podíval na bratry, spatřil jsem Jirku, jak už se s Jakubem baví o tom, v jaké hospodě to zapíchnou a která je nejblíž. Kupodivu se k nim přidal i Aleš.
Zato Pepa vypadal, že si z tohoto nasazení odnesl cenné zkušenosti a vsadím se, že nemalou část na tom měla návštěva Mr. Kdosi, který teď brousí bůh ví kde.
Nemohl jsem opomenout ani Marka, který se sice projevoval jako, no, ..., ale byl jsem rád, že jsem ho tam s sebou měl. Jeho uvítání ve Společenstvu nemohlo být lepší a doufám, že až se Hyperion znovu objeví, zavítá mezi nás zase.
Až Hyperion přijde, budeme muset být připravení. Všichni.
„Geny jsou stavební kameny našich vlastností. Otázkou je co se stane, když se začnou bouřit a při manipulaci půjdou svojí vlastní cestou. Všechno má svá pravidla a kdo je vyvolený,musí jim být...“
Konec třetí části
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 18 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
