| Kam odcházím? |
| |
|
|
Těžkou nepokorou mojí,
Ještě tíže dýcháme.
Vzmuž se osobnosti padlá,
Když vítr v zádech nemáme.
V míru nad sametem a purpurem,
Křížím paže své.
Oči přimhouřené,
Na opuštěné moře přesto se díváme.
Tak ladně…
Nad čím dumám, já duše kraj?
V rozmluvách pýchy ukájen?
Smyslem života poháněn?
Nesmyslem opojen…
Těžkou nepokorou mojí,
Už již sám nedýchám.
V moři purpurovém barvím jej do ruda,
Tělem zůstanu vzpomínkou.
Když proudem odcházím sám,
Když vítr v zádech nemám.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
88.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 30 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
