obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."
NelaS
obr
obr počet přístupů: 2914566 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38015 příspěvků, 5579 autorů a 381521 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Muzika ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky pro Epiku
 autor Pavel D. F. publikováno: 25.10.2008, 16:21  
Výlet do budoucnosti světa mého oblíbeného autora. Pokud ten svět poznáte, máte body za postřeh.
 

Autobus se šinul ulicí, Martin seděl na zadním zvýšeném sedadle a plně se oddával těžké metalové hudbě, kterou poslouchal z MP3 přehrávače. Ani nepostřehl, že je v autobuse sám.
Přišel k němu řidič, sundal mu pravé sluchátko a řekl: „Vystupovat, mladíku, konečná.“
No to se mi snad jen zdá, pomyslel si Martin. Už zase přejel! Vyšel z autobusu na potemnělou zastávku, dveře se zavřely a autobus odjel na odstavnou plochu. Bylo tu patřičně sychravo, jak se na říjnový večer sluší. Prázdná čekárna, na druhé straně vysoká budova polikliniky tmavá jako sama noc. Pouze v oknech plicního oddělení se svítilo, bylo tu jako po vymření.

Martin kráčel prázdným sídlištěm a neohlížel se kolem sebe, opět se poddal hudbě, která drtila jeho ušní bubínky. Duc, duc, duc.
Najednou postřehl, že něco není v pořádku. Místo obchodní pasáže před ním stál omšelý starý dům, světla v oknech sotva blikala, změnily se i kandelábry u cesty. A vzadu za Martinovými zády nestály paneláky. Místo toho uviděl vysokou horu, na jejímž vrcholu nesměle poblikávala okna vysokého hradu. Kde se uprostřed Hané vzala hora? Kde to vlastně jsem?

Opatrně došel k domu. Četl název ulice na zdi „U posledního valu“ a číslo domu 15. Obešel dům, ulice pokračovala dolů a ohýbala se mírně vpravo. Martin uviděl muže, který šel jeho směrem.
„Dobrý večer, pane. Můžete mi říci, kde to jsem?“
„Ale copak, mladý muži, toulal ses nocí, co? Vy mladí jste jak trefení pytlem. Sluchátka na uších, podivné oblečení, dlouhé vlasy. Jsi v Pelenoru. Pokud půjdeš dolů, dostaneš se do města. Nebo máš namířeno nahoru na Tiritu?“
„Jsem poněkud dezorientovaný, pane. Jaké město je tam dole?“
„Člověče, ty jsi pil? Město Osgil, samozřejmě.“

Martin poděkoval a pokračoval ulicí. Kopec skončil, ulice se změnila na náměstíčko, na kterém právě zastavila stará hranatá tramvaj. Neváhal a nastoupil. Musí tomu přijít na kloub.

Tramvaj jela ulicí, spolucestující klimbali na lavicích kolem stěn, k Martinovi přistoupil průvodčí v modré uniformě a žádal o peníze za lístek. Martin vytáhl peněženku a zeptal se, kolik jízdenka stojí.
„Půl goldenu, mladý muži.“
Tak to je průšvih. Martin vytáhl dvacetikorunu a podal ji průvodčímu. Ten se na minci nevěřícně podíval a zakroutil hlavou.
„Promiňte, tyhle peníze tady neplatí. Vy jste z Haradu?“
„Z Česka,“ hlesl Martin potichu.
„O tom jsem nikdy neslyšel,“ řekl průvodčí a pokrčil rameny. „Musíte mi zaplatit půl goldenu nebo vystoupit. Jinak to nejde. V Gorgoně jiné peníze neplatí.“

Nezbylo, než tramvaj opustit. Nejbližší zastávka stála u vysokého domu, na kterém byl nápis „Banka“. Martin uvažoval, zda by si nemohl nějaké peníze vyměnit. V oknech se ještě svítilo, vešel tedy dovnitř a šel k okénku.
„Dobrý večer, paní, můžete mi vyměnit české koruny za ty vaše goldeny?“
„Jaké koruny? České? Myslel jste Rhonské koruny, samozřejmě.“
„Rhonské? Co to je?“ zeptal se Martin udiveně.
Bylo to vážné. Místo jeho rodného města se kolem něj rozprostíralo město úplně jiné, jeho zemi nikdo neznal, místo toho samé cizokrajné názvy.“
„Přijímáte platební karty?“
Žena za přepážkou se na něho podívala a řekla: „Pochopitelně. Proč nejdete k bankomatu? Když ovšem chcete platit poplatek za výběr, jsem vám k službám.“
Martin podal ženě kartu.
„VISA? Takovou společnost neznám, moment.“
Žena strčila kartu do snímače, stiskla pár kláves na počítači a opět se zadívala na Martina.
„Vy jste z Centrální Země?“
„Prosím?“
„Centrální Země. Planeta v alternativním vesmíru. Občas se tu objeví nějaký návštěvník odtamtud, přijímáme jejich karty. Ta vaše je ovšem neplatná. Je stará více jak 350 let. To se nestydíte nabízet mi takové omšelé produkty? Ukažte mi ty vaše peníze, možná vám budu moci něco dát, máme s Centrální Zemí bankovní úmluvu.“
Martin podal ženě dvě stokoruny a kovovou dvacetikorunu. Úřednice bankovky zkoumala, prohlédla si minci a pak zavrtěla hlavou.
„Lituji, tuhle měnu neznáme. Jde patrně o platné peníze, mají všechny náležitosti. Jenže já neznám žádný kurs, podle kterého bych vám je mohla vyměnit.“

Martin si převzal svoji hotovost, rozloučil se a odcházel halou k východu. Přes tři sta padesát let! Vždyť kartu dostal před rokem. Vyšel na ulici, kráčel po chodníku a rozhlížel se po obchodech. Byl naprosto zmatený, měl hlad, svítící neony ho lákaly k různým způsobům utrácení, jeho peníze tu však neměly žádnou cenu.
Uvědomil si, že bankovní úřednice říkala něco o alternativním vesmíru. To by sedělo. Centrální Země? Možná tak říkají jeho domovu. Nevypadají na mimozemšťany, ocitl se zřejmě na nějaké paralelní Zemi, kde se dějiny ubíraly jiným směrem. Co s tím? Uvažoval o okamžiku svého transferu, jenže v tu chvíli byl tak zabrán do hudby, že si vůbec ničeho nevšiml.

Uviděl muže v otrhaných šatech, který stál v podloubí, měl před sebou krabici a v ní se leskly nějaké drobné. Moc se mu do toho nechtělo, ale neměl na výběr. Zabočil za roh, našel papírovou krabici, postavil ji před sebe a tvářil se zkroušeně.
Většina chodců se kolem něho jen mihla, nevěnovali mu žádnou pozornost. Pak však přišla starší žena s dítětem, něco malému děvčátku řekla a hodila do krabice minci.
Stál tam asi půl hodiny. V krabici už měl pár mincí, hlad a žízeň ho zmáhaly, vzal proto krabici, vybral svůj výdělek a začal si mince prohlížet. Měl dvě, na kterých byl nápis „centim“ a dvacítka. Na jedné minci se skvěla padesátka a na jedné dokonce hodnota 1 G. Golden. Tramvaj stála půl goldenu, on má skoro dva. Bude to stačit na večeři? Asi ne. Vyhledal obchůdek s potravinami a byl příjemně překvapen. Za dvě housky, kousek sýra a láhev piva zaplatil jen golden a padesát centimů.

Vyšel opět na ulici, našel si stinný kout a pojedl. Žádná sláva, ale co by za ty peníze mohl chtít? Dal si oba zbylé měděné dvacetníky do kapsy a vyrazil na další průzkum.
Cítil se jako v pohádce. Neskutečný svět! A přece tak všední. Lehce se otřásl nad pomyšlením, že už nikdy neuvidí své rodné město. Pocity ohromení, nadšení a strachu se střídaly podivně rychlým tempem.

Auta neslyšně plynula dlouhým širokým bulvárem, podstatně lepší tramvaje projížděly velkou rychlostí středem ulice. Neony na obchodech vypadaly novější, potkával samé dobře oblečené lidi, kteří se na něho dívali s opovržením. Tady žebrat raději nebude.

Přímo před ním se objevil nápis „Knihovna“. A ještě bylo otevřeno. Nakoukl dovnitř, byl zde klid, za stolem seděla starší žena a pletací jehlice se jí míhaly v rukách.
„Promiňte, paní, kolik stojí vstupné do knihovny?“
„Prosím? Vy jste snad spadl z Měsíce, mladý muži. Knihovna je přece objekt veřejné služby. Platíte si ji ze svých daní, proč byste měl platit za vstup?“
„Děkuji, promiňte,“ vykoktal Martin a vydal se dál.
Žena se za ním otočila a zvolala: „Ale za půl hodiny zavíráme!“
Martin se obrátil, kývl hlavou a vešel do místnosti, kde sedělo pár lidí u stolků a četli si v různých knihách.

Přistoupil k pultu, kde stál mladý muž v obleku, který právě něco kutil na počítači.
„Promiňte, můžete mi dát nějakou publikaci o Centrální Zemi?“ zeptal se Martin.
„Centrální Země, moment,“ řekl mladík, několikrát přejel prstem po dotykovém displeji a pak se otočil k regálu a podal Martinovi časopis. „Tady se píše o Centrální Zemi. Žádnou knihu o ní tu nemáme, není to zrovna svět, který by byl na dosah.“
Martin vzal časopis, sedl si ke stolku, listoval žurnálem a četl titulky. Některé se nedaly přehlédnout: „Tajemný vrah znovu udeřil v Imladu“, „Co je pravdy na pověstech o duších z Fornostu“, „Profesor Tar Marten objevil nový prvek – Arwenium“. A konečně: „Posel z Centrální Země“.
Začetl se do článku. Psalo se tu o nějakém panu Kravákovi, který byl označován jako hlavní koordinátor Centrální Země, o Nové Praze, kde sídlí centrální vláda, o nejnovějších úspěších pěstitelů kávy v Novém Tunisu a taky o turistických výpravách do kontinentální rezervace v Americe. Tak tohle asi nebude jeho domov.

Vrátil časopis a vyšel opět na ulici. Měl se raději podívat na něco o tomto světě, začal si v duchu vyčítat.
Mrazivý dotek strachu o budoucnost mu přejel po zádech. Tohle nedopadne dobře. Vždyť je tady úplným cizincem! Nikdy se ničeho nebál, ale tohle bylo prostě příliš.

Procházel ulicí, zabočil vpravo a sedl si na lavičku v parčíku. Opět si nasadil sluchátka, pustil přehrávač a pokusil se relaxovat při své oblíbené hudbě. Třeba ho něco napadne.
„Vstávat, mladíku, vystupovat, konečná,“ říkal hluboký hlas nad Martinovou hlavou.
Probral se a nevěřícně hleděl do očí řidiče ve fialové uniformě FTL. Sundal si sluchátka, poděkoval a vystoupil z autobusu. Němá a potemnělá poliklinika se vypínala na západním obzoru, světla zářivek mrkala, venku bylo chladno a foukal ostrý vítr.

Martin se vydal ulicí, prošel kolem Smíchovského zámečku, raději šel delší cestou přes rondel na Plumlovské, než by zase riskoval překvapení uprostřed sídliště. Všechno bylo v pořádku.
Takže to byl jen sen! Zhluboka si oddechl.
Nasadil si sluchátka. Dunivá hudba skupiny Ephel Duath mu zněla do kroku, dal si ruce do kapes a mířil k domovu. V pravé kapse něco nahmatal. Vytáhl tu věc na světlo a nevěřícně zíral na dvě měděné dvaceticentimové mince.


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 28 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 VanillaSky 25.10.2008, 19:23:37 Odpovědět 
   Tak body za postreh nebudú, lebo v takomto niečom sa nevyznám. Ale poviedka sa mi páčila. Ako už bolo spomenuté bolo by dobré keby si v nej pokračoval. Rozvil dej a hrdinu vrátil do toho "cudzieho" sveta. Za 1
 ze dne 25.10.2008, 20:47:41  
   Pavel D. F.: Díky za komentář i známku.
Nevím, jestli se k tomuto tématu budu schopen vrátit. Povídka je to už starší a příliš "prvoplánová". Musel bych vymyslet něco, co přinese nové podněty, novou pointu. Návštěvu cizího světa jakoby ve snu považuji za vcelku banální téma, které už bylo zpracováno mnohokrát...
 agelast 25.10.2008, 17:13:21 Odpovědět 
   Tak mě napadl jeden klasik na T. Vysvětlila by se tím aspoň ta valivost a dunivost Ephel Duath :o)
(jejich muzika mě, musím přiznat, zaujala o něco víc...)
 ze dne 25.10.2008, 17:40:33  
   Pavel D. F.: Ano, myslím, že jsi na to "kápl" a body za postřeh Ti plně náleží.
Přiznám se, že kapelu Ephel Duath vůbec neznám, pouze se mi názvem hodila do této povídky.
 Šíma 25.10.2008, 16:52:34 Odpovědět 
   Hezký příběh, líbil se mi a hodně jsem se začetl... Také bych byl pro, aby byla tato povídka delší! ;-) Skoro bych řekl, že náš pasažér prostě jen usnul, nebýt těch mincí... No, dějí se to věci, nebude nějaký nášup? Povedená cesta do jiné reality (možná i "časoprostoru").

Také mě žádný autor nenapadá (ačkoliv mám sci-fi rád, ale nejsem jeho znalcem - spíš jen tak kloužu po povrchu)... Jednička s hvězdičkou...
 ze dne 25.10.2008, 17:54:38  
   Pavel D. F.: Díky, Šímo, jsi na mě až příliš hodný, což si asi nezasloužím.
Ten autor není z oblasti sci-fi, ale fantasy. Pokusil jsem se představit si jeho svět, až elfy a skřety nahradí stejně banální technická civilizace, jakou máme i v našem světě. Mám ještě pár povídek a i jednu delší věc z tohoto prostředí, ale nejsem si jistý, jestli jsou to texty vhodné k publikaci. Je to tak trošku drzost "přitvářet" svět klasika podle svých vlastních představ...
 Kev 25.10.2008, 16:20:52 Odpovědět 
   Docela rád bych to viděl více rozepsané, kdybys z toho udělal delší příběh, byl bych první, kdo by si ho chtěl přečíst.
Autora jsem nepoznal (nejsem přílišným čtenářem sci-fi), ale zato vím, co znamená zkratka FTL (čtyři roky jsem několika z těch prostějovských autobusů jezdíval do školy) :))
Konec byl pro mě předvídatelný, ale i tak jsem si dobře početl.
 ze dne 25.10.2008, 17:47:55  
   Pavel D. F.: Díky za publikaci a komentář.
Ta povídka je schválně tak krátká, protože byla určena pro server Epika, kde (a nejen tam) nemají čtenáři rádi delší příběhy, jelikož je to unavuje číst z obrazovky. Není to žádný zázrak, spíš taková náladovka.
Možná tím riskuji, že sem dávám starší věci, ale jednak nic jiného momentálně nemám a jednak by mi bylo líto, kdyby chystaný "převrat" databáze na Epice tyto moje krátké povídky posunul mimo možnost návštěvy čtenářů.
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Ian Stepheson
(15.8.2017, 16:24)
Ian Stephenson
(15.8.2017, 16:19)
Hromdopolice
(3.8.2017, 21:45)
Petronela1991
(26.7.2017, 18:57)
obr
obr obr obr
obr
Tatínkovi
bumik
V nemocnici III...
Jarda
Jiný
Ovca
obr
obr obr obr
obr

Tekoucí čas nezastavíš jen jed...
salvator
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr