» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."

K. Čapek

počet přístupů: 2141074

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303492 komentářů :: on-line: 15 ::

:: O sluníčku nad chaloupkou a o Sněhurce 2/2 ::

OH	publikováno: 28.10.2008, 6:05

Dva spolu nesouvisející děje tvořící jeden text, děkuji za upozornění na pravopisné chyby.


	V autě si oba zapalují cigaretu a mlčky ujíždějí po obchvatu města do čtvrtě, kde Honzova babička bydlí. Honza přemýšlí, jestli Marta v kině usnula, nebo jestli myslí celou tu dobu na něco úplně jiného a samotného jej překvapuje, jak ho ta její laxní nezůčastněnost vzrušuje. „Néé, Honzo, já počkám tady, já tam nahorů...“ vzpírá se Marta před domem Honzovy babičky, ale nakonec nerada svoluje. Jestli si myslíš, že na kafe, tak na to zapomeň! Minule to snad byly nějaký myší bobky, nebo co... Setmělým schodištěm, kde není výtah a nesvítí světla, procházejí podivnými pachy do druhého patra domu. Za malý okamžik se Honza radostně vítá se svojí babičkou a Marta si jako pokaždé v tomto okamžiku uvědomuje, jaký je Honza herec. Nakopat do prdele... pomyslí si a vchází do bytu. Honza odhazuje koženou bundu na opěradlo židle a ihned se věnuje televizi, která stojí v polystyrenové krabici na podlaze. Lubošek kouká na rozházené kostky na koberci a usilovně se snaží vybavit si tu paní v modré sukni a kolem ty její trpaslíky. Pootáčí jednou z kostek a nechápavě se dívá do obličeje nějakému medvědovi, který se na něho navíc ještě směje. Jana si brouká klidnou a pomalou melodii, kostku ukazováčkem převrací, Lubošek najednou vidí hlavu jednoho z trpaslíků a rychle ji bere do ruky, aby mu obrázek zase nezmizel. Za necelých pět minut složí za pomoci Jany tři kostky a spokojeně pozoruje bříška trpaslíků a bílé ruce sněhurky, ve které vidí Janu, ačkoliv se jí to ještě neodvážil říci. „Ták, Lubošku, takhle máme ještě tři a tři kostičky, já ti je tajdle... Tyhle tři budou nahoře a tyhle zase dole, ale správně poskládat je musíš sám a já teď budu muset skočit k Jitce, protože... Ale za chvilinku se vrátím, ale ty už budeš mít kostičky stejně složený sám, že jó... “ Nato se Jana zvedá z podlahy, pohladí Luboška po rameni a odchází za Jitkou na cigaretu. „Víš, co řikal Kubík za vtip, když přišel? Já nevěřila, prej to slyšel doma...“ ptá se Jitka Jany za budovou stacionáře, kam se chodí na prosluněnou lavičku kouřit. „Né, babi, nic nechci, snad jestli Martička...“ volá Honza na babičku, která nabízí koláč a kávu. Marta bokem pozoruje tu starou a shrbenou ženu, na židli sedí jen napůl a aby jí nemusela odpovídat, prohlíží si své nehty s chaloupkou a sluníčkem. Babička shrabuje jednou rukou do druhé drobty ze stolu a vhazuje si je do úst. Martě se z toho zvedá žaludek a oči zabodává ještě pevněji do chaloupky na svých nehtech. Honzova babička chce říci pár slov, ale když vidí, že Honzíčkova slečna se dívá raději na své nehty než na ni, obrací se a o francouzské holi se belhá do kuchyně. Honza i přes venkovní sychravé počasí vybíhá z domu k sousedovi pro vrtačku jen v košily a ženy v bytě osamějí. Marta se dívá po tom šedivém a nelibě páchnoucím bytě a zdá se jí, že tu vše smrdí močí a nemocniční dezinfekcí. Přejíždí očima po zaprášených pendlovkách a na mysl jí náhle vytane představa jí samotné v roli Honzovy babičky. Představě se brání a pro sebe si za neznatelného vrtění hlavou říká: Tak to ani náhodou, to radši bejt mrtvá... Potom ke svému překvapení vstává a jde k té staré ženě do kuchyně, kde jí bere z ruky talíř a houbu na mytí nádobí a sama se dává do práce. Nevnímá její řeči, ani svůj ulomený nehet ve dřezu a snaží se s čím dál větším úsilím omýt všechno to nahromaděné nádobí a s ním tu představu sebe jako stařeny. Jana si zapaluje cigaretu, kouř vyfukuje někam k rezavému okapu nad jejich hlavami a na Jitku kýve hlavou, aby jí vtip jednoho z postižených řekla. Ta napodobuje lámaný postoj i tón řeči Kubíka a Jany se ptá: „Víš co vznikne za rostlinu, když cikánoj uřízneš čuráka?“ Jana, která dobře ví, jaké výrazy jejich svěřenci používají, jen vrtí hlavou na znamení, že neví, co vznikne za rostlinu. Ze své cigarety mocně potáhne a snaží se nemyslet na Honzu a na maily, které mu našla v notebooku. „Ty vole, prej Černej bez...“ Obě asistentky vyprskávají smíchy, cigaretami přitom mávají v natažených prstech a v okolením hrobovém tichu jejich smích zní jako výstřel v kostele. Právě v tom okamžiku ve svých prstech třiapadesátiletého muže Lubošek obrací poslední kostku a hledá na ní obličej Jany, své Sněhurky. Správnou stranu kostky nachází, ale přikládá ji ke spodní kostce rohem, protože si při tom představuje Janin hubený krk. Potom si celý obrázek prohlíží, je spokojen, ale tuší, že není přesně jako ten, který před půl hodinou viděl. Překvapeně pozoruje svoji ruku, která poslední kostkou pootáčí a před ním se objeví Sněhurka a sedm trpaslíků v celé kráse. Překvapeně a s pocitem přistiženého se otáčí na Janu, která nad ním tleská rukama a slavnostně křičí: „JUCHŮŮ, no téda, Lubošků, ty séš pašák! Poprvé a úplně sám...“


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 6		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 14		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 22		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

lucinda	20.11.2008, 11:13:40

Líbí se mi to meziřádkové čtení, líbí se mi ty kontrasty mezi těmi příběhy a Luboškovi jsem to moc přála. Měj se. ;)


ze dne 20.11.2008, 14:29:35
OH: Díky, Luci, díky...

čertíček244	29.10.2008, 9:05:30

Jeden z příběhů se nám uzavřel, druhý zůstal otevřený... tak jak to v životě chodí, někdy není dobré čekat závěr a je lepší, když ty dvířka zůstanou alespoň trochu pootevřená, život má přece jen jeden konec... S klidným svědomím ti dám jedničku ( a protekci v tom nehledej... :o) :o) ) Měj se.


ze dne 29.10.2008, 9:44:40
OH: No, Jitullko, mně vůbec vadí psát nějkou konstrukci povídky s pointou, páč takhle to není popis reálu, ale něco jako disciplína mimo skutečnost,někdo tu na saspi říkal, že autor musíbejt tak trochu děvka, jako drásat, dojímat, ap, Tohle mě přímo se-, často to řeším a furt se nějak snažím no nic, děkuji za zastavení a měj se supr.

Vanessa Kuzníková	28.10.2008, 23:26:33

Eeeeh a co jí psal za mejly ty tajnůstkáři? Jsem nespokojená, čekala jsem teda víc. Ale jinak se mi líbí, že Lubošek ty kostky složil, i když ne tak jak měl. A pak, že tyhle lidi nepřemýšlí. Vím, že ano. Až na to tajemno přes ty vztahy s e mi tvůj příběh velmi líbil. Do Židle má daleko, ale asi se i tak stane mým oblíbeným.


ze dne 29.10.2008, 9:38:39
OH: Na oblíbený se vyto, Vendulinko, a měj se hurónsky! Jinak díky mocinky za a za!

Šíma	28.10.2008, 10:47:27

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 28.10.2008, 10:28:14* Dneska jsem v "útlumu" a nehodlám se pouštět do nějakých těch "rozborů"... :-( Ale co se týče "výpravy" a "kamery", "režie" a "scénáře", musím říci, že se Ti opět povedlo na okamžik zachytit lidské osudy, možná i generační rozdíly (ona babička měla určitě jiné priority a myslela jinak, než naši hrdinové a Lubošek také). Docela mě překvapila Marta, která se vrhla na špinavé nádobí a zlomila si přitom nehet (a to ji v tom bytě všechno děsilo a zdálo se jí "odporné", či jak)... Spíš se mi zdá tato návštěva taková "rozpačitá", ale docela to Tví hrdinové rozchodili... ;-) Jdu si ještě přečíst "první" část a pak tuto, abych byl v obraze.......... Po přečtení obou dílek to mám v "kupě" a docela jsem si početl! Líbí, ale to už jsem psal, tady jde patrně o "překonání" sebe sama, o toleranci a schopnosti komunikace mezi lidmi (nebo se mýlím?). Sněhurka a trpajzlíci... Omlouvám se, ale při téhle větě mě napadlo docela něco jiného, než poskládání oněch kostek s pohádkovým motivem: „JUCHŮŮ, no téda, Lubošků, ty séš pašák! Poprvé a úplně sám...“ :-D Ty jo, drž se OH-sane! ;-) Na to, že sedím s kafem u kompa a do ničeho se mi nechce jsem toho napsal dost... A na chybky jsem se nedíval... :-D Takže tak... Hezký den!


ze dne 28.10.2008, 17:17:49
OH: Zdar, to máš docela dobrý, já teď sedím u pc jak ten zmińovanej sněhulák na jaře, celej den v kole a teď ještě zase o dům dál na spaní a- o té Martě se hrózně nerad rozepisuju, je to dosti niterný a prchavý-není to jak slečna k rozumu přišla, spíše pravej opak, ale jak říkám nedokázal jsem to lépe názorněji napsat, Amazonit ty mý vychaosený písmenka vystihla fantastiko-howg a měj se!

Šíma	28.10.2008, 10:28:14

Hezký, líbilo! ;-)


ze dne 28.10.2008, 10:30:47
OH: Dík!

Ada	28.10.2008, 9:42:56

Ahoj, nespojily se, pokud to není jeden a tentýž Honza /Jana myslí na Honzovy maily/...ale jinak tam taky cítím to "meziřádkové" propojení, jak píše Amazonit Připomínečky: - košili /máš košily/ - víš, co vznikne za rostlinu... /chybí čárka / - okolním /máš okolením/ Jak jsem psala už u prvního dílu, je to pěkně napsané, čtivé, skoro bez chyb, "malý" příběh Luboškův je uzavřen, ale klidně bych teď brala další nějakého jiného klienta onoho ústavu...a že jich tam musí být! Hezký den


ze dne 28.10.2008, 10:29:45
OH: Hned jsem to hledal a fakt tam mám v okolením, tj neuvěřitelný, jsem to po sobě kontroloval furt... Já mám o tomhle světě rozepsanou novelu, jako obvykle to nedopíšu, když to za něco stojí a pak píšu takovéhle drobky. Ale doporučoval bych ti spíš ohlédnout se, inspirovat se nějakým svalnatým mladým bohatým milenci-manželem, než po to co to zase kecám... Díky moc za zastavení a kom, Ado, to je vůbec hnusnej vtip s tou rostlinou... Jinak vymejšlet jména je většinou nad mé síly, napíšu to v těch pravých a pak to přepisuju s hrůzou v srdci, že by si to ten onen nějak, nevim jak, přečetl, Ahojky

amazonit	28.10.2008, 6:05:24

Takže, příběhy se dějově nespojily, přesto jako by tu nějaká spojnice byla. Něco hlubšího, co je až pod textem, něco lidského, něco prchavě stálého. Dá se říci, že je to jen pár okamžiků v životě a přesto, i takové chvilky někdy stačí, aby změnily celý život. Aby nám otevřely oči. Myslím, že tu jsou tak trochu i určité hodnoty, které jsou pro nás důležité - zatímco jedněm stačí postavit obrázek, druzí žijí ve světě klišé, ohrnují nos nad přirozeností, aby si nakonec uvědomili, že tomu, co je dáno neutečou -a na mysl jí náhle vytane představa jí samotné v roli Honzovy babičky - možná bych tam spíš dala na mysl jí přijde, v myslí jí vytane...


ze dne 28.10.2008, 8:15:43
OH: Téda, Am, ten tvůj koment je celkem lepší než ten text samotnej, díky ti mockrát za to, stejně jako za publ.