Slečny, s vlasy barvy monoklů rváčů,
chichotající se světlům autobusů
prorážejících potemnělé ulice středoměst
a občas hroší endokrinolog. Cesta
neuplynula.
Žluté zuby děda a smrad z jeho držek
žmoulajících fekálie, již jednou pozřelé,
na lavičce v sadu plném božích muk
mrdali dva adolescenti - šel jsem okolo -
slyšet mžourat páva se nehodí. Sedím
na lavičce - okupované zastávkou MHD -
na pleši jí kopulují sousedé matky a mě.