obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Včerejšek, zavři oči a vzpomínej ::

 autor Sapfó publikováno: 07.11.2008, 6:01  
(dost osobní text)
 

…a tak běžíš, venku je tma, v níž není lehké se utopit, ne, v téhle tmě je tolik světla, až se zdá být směšné, jak tmavý je proti noci den. Cvrček, poslední nezmrzlý houslista tady venku, odpočítává do začátku své malé hvězdné sonáty, pět minut jeho slávy a patnáct přípravy. Až skončí, zatleskají mu leda tak tvoje nohy o trávu, měkou a vlhkou, za týden bude zkřehlá jinovatkou a crvrček mrtvý, to teď ale neví ani jeden. Nech snít ty dva zamilované, navěky spřízněné dnešní nocí.

Trhnutí oponou naskrz její podstatou, jakoby se její sametová hebkost prolnula nostalgickými vzpomínkami zevnitř, jakoby rudý samet ustoupil tmavěmodrému světu, kde oči nepotřebují zorničky kukátek, aby dohlédly až na konec. V tomhle tmavěmodrém hedvábí, stejně průsvitném a pevném jako sárí zlobivé indické holčičky, není konec to poslední, nic není definitivní, nic není věčné. Samet, co měl kdysi náskok, najednou neví, co si o tom má myslet, mozek mu proto racionálně říká, aby se poddal a nechal inkoustovou modř vzpomínek tančit.

V černém roláčku, tanečnice se shýbá ke svým kotníkům, prohlíží si jejich nedokonalost a závidí nohám ostatních. Šedé oči, o nichž tvrdí, že jsou zelené jako oči její matky, se mísí s davem, vychází ze světa propocených tílek a růžových ponožek, míří někam ven, třeba na ni někdo bude řekat, ještě to neví.
Ryšavé vlasy, krémová pleť čarodějnice, uličnické oči s myšlenkami příliš odvážnými na to, aby je ruce dokázaly obejmout, utíká, řítí se do prostoru, který nezná, ale miluje, se svou jedinečnou naivitou se směje všem, co zůstali za dveřmi.
Tanečnice, její perfektní, erotické pohyby. Stáčí se do klubíčka, nikdo ji nemá rád, ani ona sebe ne. Polyká tiše svůj jed, tabletky proti bolesti, jichž má plný šuplík, skáčou v jejím těle a vybuchují jako silvestrovská noc. Její zlaté vlasy, lví hříva, sčesaná tak, aby zahladila jizvičky na lebce, vzniklé adrenalinovým lyžováním, se dotýkají polštáře, dnes ještě ne, až zítra ji najdou, bledou a slabou, s tunelem před očima. Vypumpují jí tělo a postaví ji na nohy, aby mohla dál tančit a myslet si o sobě to nejhorší.
Čarodějnice se učí žít ve svém těle, medituje, směje se. Pozitivním lidem se dějí pozitivné věci. Neví, co dělá, není si jista sama sebou, jen ví, že dokáže milovat život. Tanečnice se skepticky dívá na čarodějčin tanec, křepčící, divoký, naturální, ach ano, prapůvodní, šamanský tanec kolem ohně někdy pozdě v noci, se smyslem viditelným a přesto utajeným, s natažený pažemi a šťastným úsměvem.
Teď ryšavé vlasy jiskří hnusem k tanečnici.
- Ale víš, já si Tě hrozně vážím, špitá a je šokována tou nenávistí, která proudí odněkud hluboko, nedohlédne tam. Neví, kde se v ní bere, ale je tu a je nepřekonatelná, ten hnus a odpor.
Tanečnice tančí ve svém světě, opona se protáčí. Světlo hladí tanečnici šíji, kreslí na jejích křivkách příběhy o sto letech smůly, stínuje. Tanečnice je krásná a ví to o sobě, vidí pohledy mužů kroužících kolem její sukně, mlsně a nenasytně. Čarodějčin plachý, naivní úsměv už dávno zmizel, propadl se do minulosti, teď už není její, je to dávno.
Tečka za příběhem dvou lásek utekla s vykřičníkem zloby, zbyl jen malý otazník, krčí se, ač mu nikdo nehcce ublížit, ale to on neví. Máš ve vlasech klobouk, šeptá užasle jedna žena druhé. Dlouho se neviděly, teď neví, co říct, tak si navzájem chválí kostýmky a proklínají děti. Kdysi zlatovlasá, teď už jen impozantní vládkyně rodu, sleduje šílené pohyby té druhé a přemýšlí, proč ona ztratila temperament. Zrzavá, modrooká, stále se směje, ale v očích má jistotu, ošívá se. Zlatovlasá ví, že ta druhá chce utéct a nechce ji pustit, zároveň se nechce vemlouvat, proto váhá co říct. Nakonec si pokynou, uctivě a z dálky, aby se nenakazily jedna druhou, a prchají za svým cílem.
Čarodějka umírá v bolestech, všichni kolem si myslí, že to ji sžírá plamen pekelný už zaživa, jen ona ví, kolik rakovin překonala a že tahle je poslední, proto jiná. Tanečnice se nikdy nedozví, že modré oči bledé staré čarodějky ji viděly a vidí ji i teď, když už není kam spěchat a jít.

…je pořád noc a ty ses ještě nezastavil, prošlapal jsi střevíce, ale zima ti není. Zítra bude světlo a někdo tě ráno chytne za ruku a převede přes silnici, příliš rychlou a nebezpečnou na to, abys ji přešel sám. Až si zavážeš tkaničky, možná zjistíš, žes lapil dva motýly, co spěchaly na druhý břeh. Tak to chodí. Maktub.


 celkové hodnocení autora: 97.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 45 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Sapfó 08.11.2008, 9:35:00 Odpovědět 
   děkuji za sympatickou odezvu i za připomínky :)
je to moje nejosobnější dílo, proto si obzvlášť cením, že nepropadlo úplně a že si dokonce našlo čtenáře, moc mě to těší :)
mimochodem, z větší části nevycuclé z prstu ;)
 Nikopol 07.11.2008, 15:24:57 Odpovědět 
   Velmi poetická výpoveď. Napsána je ale s citelnými přehmaty, nepříliš přesnými spojeními a s občasným zkracováním vět. Technicky neplynulé.
 Šíma 07.11.2008, 11:27:09 Odpovědět 
   Líbilo! ;-) Asi si toto dílko dám do oblíbených. Má v sobě jiskru, pohrává si s našimi pocity a popisuje svět takový, jaký je. Je plný obrazů a myšlenek... A také pohybu. Tanečnice se mi také líbila, ale líbil se mi i ten chudák cvrček, či ti dva motýli na konci. Třeba náš život nemá větší smysl, než závan motýlích křídel, ale je stejně krásný přes svou bolest, smutek a velmi krátké potěšení ze všeho, co dokáže zahřát lidské srdce i mysl... ;-)
 amazonit 07.11.2008, 5:57:36 Odpovědět 
   Dílko velmi křehké, poetické, pocitové, avšak zachycující věci nekřehké, spíše drtivé a bolestné, ale jsou to takové ty ,,věci", co patří do života... Pasáže s tanečnicí jsou moc krásné, něha, bolest, snaha, snad o dokonalost, schovat skutečné pocity za naučené pózy, snaha utéct ze života...

Spousta protikladů, které dodávají dílku na síle, společně s množstvím ,,obrazů" vytvořených z výborně volených slov.

měkou a vlhkou - měKkou
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
III. kapitola
Eryalin
Is spring, hypo...
Black Oleander
Posel smrti VI:...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr