obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je sen bdícího."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915345 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39469 příspěvků, 5737 autorů a 390219 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Kroky a stopy ::

Příspěvek je součásti workshopu: Kroky
 redaktor čuk publikováno: 04.11.2008, 16:36  
Tato povídka nesplňuje podmínky WS ( je tam mnohokrát slovo kroky) a navíc byla napsána dříve a publikována knižně. Vylučte ji proto z nominací a třeba i známkování. Dávám tento text sem proto, abych zjistil názor účastníků, byl ve skupině přátelských psavců a mohl hodnotit i je. Někteří mi přátelé ji neporozuměli, ovšem nemají smysl pro přetaženou absurditu. Díky.
 

Každé ráno, když se probudil, posadil se na lůžku opřen o lokty a se zavřenýma očima doprožíval své sny. Byly jako z jiného světa, zmatené a bláznivé. Pak spustil nohy na zem, obul se, chvíli vychutnával tuto polohu a tento úkon. Vstal, napřímil se. Téměř nevidoucí oči sklopené. První tři kroky doleva byly podvědomé a poněkud nejisté. Pak už vklouzl zcela do svého života. Čtvrtobrat vpravo. Pět kroků. Čtvrtobrat doprava, pět kroků, čtvrtobrat doprava, pět kroků, čtvrtobrat doprava, pět kroků. Nepočítal kolikrát obešel tento čtverec, nemusel přemýšlet, kde zastavit a udělat čtvrtobrat. Oči měl zavřeny, myšlenky a představy se toulaly zcela jinde. Pokud je otevřel, pak v zorném poli byla kamenná podlaha, a zvedl-li je, pak jen do té nejnutnější výše. Čas plynul a on se zastavoval pouze k nejnutnějšímu jídlu a neodložitelným tělesným potřebám. Musel i odpočívat v sedě na lůžku, i rozcvičovat své tělo. Před spaním se zul a hladil své nohy. To byl jediný projev povědomí o těle, a jediný příjemný pocit jeho vnímání. Při všech zastaveních a přerušeních chůze, a dokonce i teď před neklidným spánkem, bylo jeho vědomí úplně prázdné. Objevovalo se a pracovalo jen při tichých zvucích kroků.
Představoval si cizí kroky a jejich důsledky: stopy. Promýšlel je a v myšlenkách převracíval ze všech stran. Vždy však vedly přímo nebo se klikatily, někdy vypočitatelně, jindy zas náhodně. Procházel se městem. Kroky směřovaly ulicemi, přecházely náměstími, zastavovaly se u výkladních skříní a štítů restaurací. Očima pod víčky však jen pozoroval podklad: dlažbu, asfalt, zřídka schody. Snažil se vyčíst stopy. Bylo jich tam mnoho, od jiných lidí. Překrývaly se, jeho budou také překryty. Mužovy představy se procházely za každého počasí, proto bývaly stopy i trvalejší, v blátě se zalévaly dosti rychle, ve sněhu přežívaly, zvláště když zabloudil do opuštěných uliček. Byly dny, kdy se procházel v přírodních sceneriích. Kroky v trávě, vysoké i čerstvě posečené, kroky v lesním mechu, někdy si dopřály přepychu, aby byla jeho chodidla omývána vodou v potůčcích a hlazena omletými valounky. Představy mužova vědomí o záměru a smyslu těchto rovných i klikatících kroků byly však mlhavé, nemohly se rovnat realistickým jasným obrazům došlapů a jejich krátkodobých a pomíjejících následků.
Pět kroků doprava, čtvrtobrat, pět kroků doprava, čtvrtobrat, pět kroků… nekonečné opakování. Nebyl to však stereotyp bez ducha. Bylo v něm očekávání. Na neděle a dny sváteční, kdy procházel svůj čtverec opačně, proti směru hodinových ručiček. Tři kroky doprava, čtvrtobrat doleva, pět kroků doleva a tak celý den, až do ulehnutí. A další čekání. Aby přišly pravotočivé dny všední. Kdy se pohyboval ve směru hodinových ručiček. Možná, že si neuvědomoval, že na pozadí pravidelného pohybu dochází k pomalým změnám jeho představ promítaných pod zavřená oční víčka. Městské kulisy se měnily, pracoval na nich čas, stejně tak jako na přírodě, v níž se její pracovníci vždy po čtvrt roce střídali. Vše bylo rytmické, něco v tom všem, co se mu tak neúplně objevovalo, to něco dorůstalo a dospívalo, jiné něco bylo pohryzáváno či hynulo. Občas i zde v tichu lesů, luk a polí narazil na lidské kroky a stopy, nikdy však na nic víc. Důvod i důsledky pluly za obzorem jeho představ a rozplývaly se. Stejně tak uplýval jeho čas, pro jeho mysl uzavřený v krocích do čtverce a do bloudivých a bludných představ v zavřených očích.
Ani po patnácti letech nechtěl změnit způsob své chůze i když byl propuštěn. Museli ho téměř násilím dopravit do jeho pokoje v příměstském domku. Nevnímal své okolí, nikdo na něho nečekal, netušil, jakým zázrakem se octl v pokoji, kde kdysi žil a kde kdosi, snad to bylo včera, utřel prach a vymetl pavučiny. Našel svůj gauč a ulehl. Ráno po obvyklé proceduře loučení se snem ještě se zavřenýma očima nahmatal stůl uprostřed pokoje, otevřel oči a začal si ho prohlížet. Nepřipadalo mu, že by za ním kdy kdo sedával. Začal stůl obcházet, trochu znejistěn a rozladěn zjistil, že budou stačit čtyři kroky mezi čtvrtobraty. Ale zvykne si. Postupně objevoval v místnosti i přilehlé chodbičce různé předměty. Většinou mu vůbec nic neříkaly. Ale bylo to podvědomí, které začalo vysílat varovné signály: všechno je jinak. Je mu dovolena delší přímka a opravdu bude i muset po ní vykročit, měnit směr a zabočovat stranou, po jakési myšlenkové úvaze, kterou bude třeba v sobě vyhledat. Tento pocit se stupňoval, když zjistil, že potrava opakovaně nepřicházela. Je to venku jiné než bylo tam uvnitř. Uvědomil se, že zvířata v jeho představách sháněla něco k jídlu, že lidé v městech navštěvovali obchody s jídly. Ano i restaurace, bufety, pouliční kiosky.
Našel dveře, prošel chodbičkou, otevřel další dveře. Před ním byla cestička s obrubníky, za nimi keře, ano, mohly by to být rudé růže. Svět kolem i nejbližší okolí vypadaly nějaké podivně. Divil se tomu. Vykročil. První krok, druhý, třetí, čtvrtý, pátý, nezapomněl počítat, šestý, sedmý, bože, kdy přijde čtvrtobrat nebo jen lehké zabočení? Nebyl zvyklý na nerovnost chodníčku, zakopl a upadl, uhodil se hlavou do kamenu vyčnívajícího z obrubníkové řady. Zůstal ležet, levou nohu pod sebou podivně zkroucenu, druhá poničila květy růží a zarazila se o trny na větvičkách keře.
Probudil se na bílém lůžku. Tentokrát neměl sny. Chtěl se posadit a spustit nohy na podlahu. Nešlo to. Na levé noze nahmatal sádru, pravá noha trucovala. Promluvil k ním: co jste mi to udělaly?! Nohy naříkaly: nudíme se, snad nikdy nám nebude dopřáno opisovat ty magické čtverce. Zvlášť pravá se cítila hluboce zraněna vpichy trnů. Muž se rozkřičel. Přišla sestra s injekcí v natažené ruce. Snad pro uklidnění.
Muž usnul a viděl docela jasně. Jinak jasně. Uviděl kroky, které nezanechávaly stopy. Sledoval se. Náhle končily, dál už byl jen růžový keř, ne, přistupuje blíže, tentokrát opravdu prohlédne, před očima vidí zvětšující se kalužinu krve, z které v chladném lese vyrůstají a mlží se rudé květy, roztrácejí se mezi stromy. Uviděl i své kroky. Zastavily se, zdupaná tráva, a vracely se, s rudými otisky. Viděl i kroky, které se nevracely. Prsty muže brněly, rozevřel dlaň, něco z ní vypadlo a kovově zazvonilo o kámen. Už nechtěl další sny. S obrovským úsilím se probudil. Docela lehce avšak důsledně si tupým nožíkem od nedotčené snídaně přeřezal žíly. Před očima, tentokrát otevřenýma a vnímajícíma, se opět objevila kalužina krve. Byla tak podivně skutečná, teplá a zvětšovala se. Živá přecházející v neživou sedlinu.To byl poslední obraz, co spatřil. Oči už nezavřel, neboť byly úplně prázdné. I promítací plátno za nimi neukázalo vůbec nic. Ani tehdy, když mu zatlačili oční víčka.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 11 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 28 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 129 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Mab 29.11.2008, 21:24:23 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Tuax ze dne 29.11.2008, 3:11:28

   Páni, tak to je ženiální...
 Tuax 29.11.2008, 3:11:28 Odpovědět 
   Jak to na mě působí? Takto:

Uzavření v koloběhu, tradicích, v životě, mající vliv na určité změny. Jejich uvědomění je tísnivé, přesto jsou mu vlastní a i když musí změnit a přizpůsobit další průběh aktuálnímu dění, hledá a drží se toho co bylo. Znamená to pro něj vše, když o to přijde, ztratí jeho další cesta smysl, rozhodne si vše zachovat v podobě v jaké byl zvyklý a přenese si to dál, do jiné roviny uvědomění.
 ze dne 29.11.2008, 13:05:36  
   čuk: Ahoj, díky za přečtení a známku. Téměř všichni čtenáři v mém textu vidí spíš zcela abstraktní příběh o zafixovaném zvyku, ztrnulosti, která se těžko porušuje. To je pravda, podtext.
Samotný příběh je v podstatě realistický:
Hrdina je vězeň, který spáchal vraždu ( to se dozvíme až nakonec). Po svém činu a uvěznění je v šoku s následnou psychickou blokací Jediné co mu po za létech izolace zbývá, je chůze kolem stěn cely, se svobodou měnit směr chůze ve vytčené dny svátků, a matné představy o dřívejší své chůzi. Dojde k jeho odosobnění a otupění.a tělo se svým způsobem mění na stroj. Po osvobození a vložení do svého prostředí se jen těžko smiřuje se změnou podmínek, změnu iniciuje hlad. Postupně se začíná přizpůsobovat a oživovat, hledá ssměr chůze mezi lidi. Zakopne a poraní si nohu o trn růže a utrpíúraz hlavy (rudá růže je vlastně intenzivní spouštěč vzpomínky na jeho již zapomenutý čin- barva růže= barva krve., trn=symbol vbodu do těla. V nemocnici se mu po úderu (injekce śymbol vpichu) vrací horečnaté vzpomínky, nejprve ve snu.Už si vzpomíná: Někoho sledoval, nějaké kroky, asi dívku (= růžový keř). Po zápase ji zabil nožem. Proto krev Zpátky se vracejí jen jeho kroky, poznamenané krví. V šedí jsou výrazné jen rudé barvy (růže, krev) PO probuzení se spáchá sebevraždu "vylitím" své krve: snad jako svůj trest, snad v pomatené mysli snaha přeměnit krev ze snu ve skutečnou. V podstatě popis psychické úchylky, její příčiny i následné změny-spolu s vytěsňováním stavu amnézie)
 Mab 27.11.2008, 23:16:56 Odpovědět 
   Nějak mi po přečtení na mysl přišlo Platonovo podobenství o jeskyni. Přiznám se, že nevim, co jsi tím tak úplně chtěl říct, i když je to psaný dost sugestivně. Člověk si to může vyložit různě. Ale i v tom je určité kouzlo.
Občas jsme tak moc utemovaní v zajetí našich rituálů a představ, že ztrácíme schopnost žít...
 ze dne 29.11.2008, 12:32:55  
   čuk: Díky za přečtení a hodnocení.můj komentář viz výše
 Rockwood 27.11.2008, 11:33:53 Odpovědět 
   Ahoj.

No a opět spustím jenom chválu. Teda, raději se nebudu s tou chválou rozepisovat. Mě se to líbí a jednička tě nemine.
 ze dne 27.11.2008, 11:39:22  
   čuk: Jsem velice rád, kdYž můj text takto působí.
 Charlotte Cole 22.11.2008, 18:05:08 Odpovědět 
   A zkoušel jsi dávat před odstavce [tab]? Pak by se měl první řádek odsadit a text se zpřehlední. ;-) A v náhledu si to můžeš zkontrolovat.
 čuk 22.11.2008, 17:59:25 Odpovědět 
   Děkuji ti moc za přečtení i známku.S tím dělením na odstavce máš pravdu, zvlášť na saspi mi to činí potíže, neboť se mi neodsazuje první řádek
 Charlotte Cole 22.11.2008, 17:12:38 Odpovědět 
   Musím říci, že jsem byla naprosto vtažena do děje. Text mi přijde až magický. Nu, však jsi to, čuku, napsal opravdu dobře. =) Jen na několika místech by mi přišlo lepší oddělit od sebe text novým odstavcem, ale myslím, že i takhle je to opravdu výtečné.
 Matylda Kratinová 16.11.2008, 14:52:25 Odpovědět 
   Beru to jako existencionalismus. Myslím, že Sartre kdysi řekl, že být svobodný znamená jednat. A o možnost jednat je člověk v internaci (jedno, v jaké) připraven. Co mu zbývá? Musí nějak zabít čas a tak se upíná na nejrůznější drobné činnosti, které dovádí do pedantské dokonalosti, skoro až do absurdna. Stává se na nich závislým, jenže když je nucen radikálně změnit svůj jednotvárný životní styl, prožívá obrovský šok. Jiné prostředí, jiné vnímání času... a původní jemné mechanismy ztrácejí smysl, smysl ztrácí i to málo, co ze skutečného žvota zbylo. Tíživě se vrací minulost, doléhá jako balvan, který svou váhou donutí život ukončit. Ostatní nemohou tyhle zanechané stopy pochopit, na to jsou jim tyhle extrémní zážitky příliš cizí...
Nemám páru, jestli jsem trefila hřebík na hlavičku nebo ne, ale to je vlastně jedno.. vždyť patřím k těm Ostatním...
 ze dne 16.11.2008, 15:00:26  
   čuk: Hodně ses trefila, v první část. Minulost se vrací, ano to je velmi správné. Lze dešifrovat, jaká to byla minulost a čím byla vyvolána, to je v povídce zcela v detailech konkretní.Díky za přečtení a zamyšlení
 LauraKošinová 10.11.2008, 19:44:44 Odpovědět 
   Zajímavé čtení. Já si myslím, že hlavní představitel neunesl rozdíl mezi představami o realitě, které si vysnil při chození v cele a pravdivou skutečností, kterou uviděl a na kterou přímo narazil, když byl propuštěn na svobodu. Dobrá povídka.
 ze dne 16.11.2008, 15:02:36  
   čuk: Pravdivá skutečnost se projevila úderem do hlavy, a tím se vyvolalyi konkretní vzpomínky a konkretní výčitky svědomí. Ten úder do hlavy je symbolický. Díky za přečtení
 paryba 06.11.2008, 19:21:47 Odpovědět 
   Chtěla bych jen říct, že je to výborně, výborně napsáno. Text mne pohltil. Četla jsem jako uhranutá. Zase po nějaké době mne próza skutečně chytla.
Mimochodem, napadl mne též Shawshank, snad jen že jsem jej znovu viděla před pár týdny...
Nemám úplně dobrý pocit ze závěru, přeřezání žil a zatlačení očních víček jsou pro mne příliš velká slova, ale to je můj osobní error.
 ze dne 06.11.2008, 23:59:24  
   čuk: Ahojky,
díky za přečtení a pochvalu. Co jsem textem zamýšlel vyjádřit, jsem Ti poslal osobním sdělením. nechci zde ovlivňovat další čtenáře, ať se snaží oříšek textu rozlousknout
 VanillaSky 05.11.2008, 22:15:11 Odpovědět 
   Poviedku som si prečítala dvakrát a prvé čo ma napadlo, či to nie je o niekom koho prepustili z psychiatrickej liečebne. Bud s chizofréniou, autizmom, alebo neakou inou psychickou poruchou. Muž musí robiť stále tie isté úkony, ked sa niečo zmení jeho zdravotný stav sa znova zhorší. Čo nakoniec vedie k samovražde.
Tak som zvedavá nakolko som sa mýlila.
 ze dne 06.11.2008, 23:57:19  
   čuk: Ahoj,
díky za přečtení. To co jsem chtěl napsat jsem ti poslal osobním sdělením, abych nechal v nejistotě ostatní čtenáře. Pokud Ti vzkaz nedošel, ozvi se.
 Pelion 05.11.2008, 13:56:36 Odpovědět 
   Co si počít se svobodou? Nechte mě v mém čtverci, v mém světě, v mých snech, kterým rozumím, v představách, kterými žiji. Čtverec je symbol, vyjadřující život, přírodu. Spolu s kruhem je brán za dokonalý. Nikdy nepochopíte tu dokonalost, pořádek. Neničte mi, prosím, můj svět. Neberte mi iluze.
Jaro. Léto. Podzim. Zima. Rytmika a řád. Vše jste mi zničili, pošlapali. Nemám pro co žít.
 OH 05.11.2008, 11:57:26 Odpovědět 
   mi připomnělo mého nezdárného bratra, který říká, že není nic lepšího, než bourat vžité stereotypy, ačkoliv on je bourá tak brzy a s takovým nadšením, že ani nestihne nějaké tento
pak osobní asisten. na praxích ve Valdicích, ana rozmlouvá s vězni, kteří nechtějí na svobodu ze strachu ze samostatnosti, pak připomnělo Fulghuma a jeho odtažité řeči o všednodeních rituálech, ale moc se mi text neljůbí, páč končí špatně, howg
 Alyssa 05.11.2008, 8:18:31 Odpovědět 
   Taky v tom vidím vězně, v druhé části propuštěného, který tu svoji náhlou svobodu, jít si kamkoliv, neunese.
 ze dne 05.11.2008, 13:59:50  
   čuk: Díky. Komentář k tvému komentu jsem ti zaslal vzkazem
 Ada 04.11.2008, 23:55:11 Odpovědět 
   Mně to trochu připomnělo příběh toho starého muže z filmu Vykoupení z věznice Shawshank...takhle by se mohl chovat vězeň, člověk, který si zvykne na své jistoty, na určitý streotyp a pak neumí naložit s nabytou volností, s nabytou nutností být volný - v počtu kroků, v jejich směřování, v nutnosti zvedat hlavu... /a ten vězeň nemusí být nutně "pod zámkem"/
Text bych možná rozčlenila do vícera odstavců.
Jinak se mi to četlo velmi dobře.
 ze dne 05.11.2008, 8:18:19  
   čuk: Díky za přečtení a známku. Se členěním máš úplnou pravdu, na to jsem zapomněl. Jak ses trefila do významu, to ti pošlu vzkazem, neboť pokud budou další čtenáři, nechci ovlivňovat jejich pátrání po smyslu.
 CATHERINE 04.11.2008, 22:24:51 Odpovědět 
   Mno- tedy jinak pěkný večer přeji, mně to připomnělo ihned ty moje nedávné šlápoty, otisky a kroky .... Ale jináč nevím přesně, asi nejsem trpělivý čtenář, myslím, že měl nakonec sen o svém skonu, nevím. Cítím více možností... Snad i marnost a beznaděj- co, jak a vůbec proč?

O sobotách a nedělích chtěl vše vrátit či zastavit- byl přeci svátek... I tak to mohu vnímat.

Zajímavé, i když třeba nechápu jak to bylo myšleno :O)
 Šíma 04.11.2008, 21:12:14 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 04.11.2008, 21:05:22

   Nu což, země se točí dál, ale tak to na mně působilo... ;-)
 Šíma 04.11.2008, 21:05:22 Odpovědět 
   Ahoj, čuku! ;-)

První co mě napadlo bylo to, že každý z nás ve svém životě zanechává po sobě (pro ostatní) určité stopy, lépe řečeno: kroky svých životů. To bylo první věcí, která mi utkvěla na mysli po prvním přečtení Tvé povídky. Pak jsem se pustil do druhého čtení a nechával se unášet slovy... A pak ještě jednou! ;-)

Tvůj hrdina se mi jeví jako muž, který je doslova "postižen" stářím a zjišťuje, že nemůže ani zdaleka dělat tolik věcí, které třeba kdysi dělal, když jej tělo ještě poslouchalo. Ono každodenní ranní vstávání mi připadá jako takový obřad a znovuvcítění se do svého těla po prapodivných snech, které jej ve spánku unášely kdo ví kam. Možná je onen muž již hodně unaven životem, možná je sám a nemá pro koho, ani pro co, žít a tak se uchýlil do svého osobního světa, který je třeba i tolik vzdálený od toho světa reálného. Ale třeba jsem docela mimo...

Příběh jako celek se mi zdá dost smutný, takový melancholický, jako by už nemělo přijít nic nového, jiskřivého a naděje již dávno zemřela. Netuším, jaké myšlenky mají lidé na sklonku svého života (pozdní podzim?). Někdy si přeji, abychom nikdy nestárli a žili třeba jako ti bájní elfové i tisíce let, bohužel, realita je docela jiná. Co zbylo tomu muži? Počítaní kroků a jeho trasy po známých prostorách (místnostech), kdy se upnul na ono počítání kroků a otočky, jako by se celý jeho svět zcvrknul právě do těchto okamžiků. Docela jsem si jej dokázal představit, jak ráno vstává a dívá se na svět kolem sebe a třeba se i ptá, co jej tento den čeká a proč tu pořád musí být, dokud znovu večer neupadne do spánku v moci bájných amorových snů... Možná je to lepší, než civět v noci do stropu, nespat a užírat se vzpomínkami a tím, co bylo a mohlo by být (ale to jsem odbočil). Myslí Tvůj hrdina vůbec na to, co bylo? Minulost? Vypadá to, že ne, prostě jen žije (a přežívá) díky svým snům a fantazii...

V čem vidím onen smutek? V jeho každodenním prožívání. V jeho zvědavosti, kdy se snad jen ve svých snech toulá světem a skutečná realita jej jen jaksi míjí. Nakonec, když se mu stala ta nehoda a tělo jej zradilo nadobro a on ulehl na lůžko, rozhodl se (snad podvědomě) ukončit svůj život. Třeba už nikoho neměl, pro koho by žil, byl by užitečný a někomu udělal radost (vlastně ani netuším, jaký mohl mít charakter, třeba byl morous a protiva). Co když si připadal zbytečný?

Jdu, než ve mně vyprchá ono kouzlo... Určitě jsem se nechal unést, čuku. Drž se a měj se hezky. Nevím, jaké pocity prožíváš (včetně bolestí a strasti). Pozdravuj své múzy! ;-)

P.S. Kdo ví, kolik mám pravdy? Vlastně jsem ještě takový "cucák", který má za sebou tři a půl "křížku"! :-DDD
 ze dne 04.11.2008, 21:08:42  
   čuk: No netrefil ses. O co jde ti napíšu vzkazem nebo mě zajímá zda někdo najde jádro textu.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Dívčí tlachání
Visla
Co si myslím o ...
L.A.Lottyová
Plameňák
Niké
obr
obr obr obr
obr

Dva blbci
Dickobraz
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr