obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915452 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39671 příspěvků, 5755 autorů a 391154 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Dům ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky ze šuplíku
 autor Pelion publikováno: 07.11.2008, 12:04  
 

Pracovníci demoliční čety prohlíží prázdné prostory činžovního domu, ve kterém jsem vyrůstal. Chodí z místnosti do místnosti, víří červený prach cihlového zdiva a rozdrolenou zažloutlou omítku. Sedím tiše, měřím si tep a upřeně hledím před sebe. Před očima se mi míhá jedna hnědá kombinéza za druhou. Fešáci jsou to. Někteří mají oranžové vesty s modrým trojúhelníkem na zádech. Gestikulují a tváří se strašně důležitě. Chápu to. Pánové mají své povinnosti a velkou zodpovědnost.

Ten panáček by si nevšiml ani stáda krys, ne tak jednoho starého dědka jako jsem já. Kdybych seděl na těch schodech, to by mě spatřil. Vyvedl by mne ven a ještě dostal metál. Pokolikáté už ho vidím? Po desáté? Aparát nalepený na uchu. Plánuje večerní program? Jak pak ji asi oslovuje? Prdelka? Bude to asi číslo. Také jsem býval. Před sedmdesáti lety.

Bože, zase slyším ten hlas. Volá mě k sobě.

Proháněli jsme se chodbami s Jirkou Brázdou jako závan jarního větru. Vybíhali jsme až nahoru, zvonili na zvonky, sjížděli po dřevěném zábradlí a pak se schovávali ve sklepě. Co sousedů jsme přiváděli k šílenství a co výprasků jsme doma dostávali! Domovník Svozil promlouval nám častokrát dobrácky do dušiček, uplácel nás pamlsky, aby i on čas od času našel na klice pověšenou mrtvou myš.

Vytlučená okna, jako prázdné oční důlky lebek, mlčky zírají do ulice. Parta dělníků navrtává cihly okolo celého přízemí, otvory plní náložemi a stěny obaluje umělou tkaninou. Policie vykazuje pár neukázněných diváků za přesně vymezený prostor. Vím, co bude následovat a přesto nedokážu říct ani hlásku. Po očku pozoruji mouchu, která mi leze po kalhotách. Někde jsem četl, že žije asi tak jeden měsíc. Kolik času jí ještě zbývá? Třeba mě také pozoruje a klade si stejnou otázku.

Zase ten hlas. Nedá si pokoj. Pořád jen: „Pojď už…“

V prvním podlaží bydlel pan Hruška. Nosil uniformu a krásně voněl kolínskou. Zasalutovali jsme mu a on pokaždé vytáhl z kapsy papírový sáček s pamlsky. S úsměvem se podrbal za uchem a pak každému z nás nějakou tu sladkost do úst strčil. V bytě naproti žila vdova Tichá. Korpulentní dáma, která se venku neukázala jinak, nežli v černém plášti zdobeném červeným vyšíváním. Chovala andulky a nás si posílala čas od času do Zverimexu pro krmení. Dávala nám za to buchty, ovocný koláč či misku domácích piškotů.

Zrychluje se mi dech a začíná mi být horko. Před očima mi běží různé obrazy a scény.
Černobílé stáří se střídá s barevným mládím. Holé stěny mého bývalého pokoje by mohly vyprávět. O zoufalém zarývání nehtů do bílé omítky, o nepovedených úderech kladívka a potlučených prstech i o něžném šimrání malířskou štětkou. Vše jednou skončí. I Slunce vyhasne.

Ten hlas tak naléhá, nemohu se soustředit.

Ve druhém poschodí bydlela rodina Brázdova a ta má. To bylo smíchu, když malá Alžběta, Jirkova sestra, rozsypala na schodišti sáček s třešněmi. Jen si zkuste rozšlapat plody po schodišti a pak ho, s rákoskou za zády, uvést do původního stavu. Maminku vidím v kuchyni u plotny, jako by to bylo včera. Otáčí se, usmívá a hladí mě po vlasech. Tatínek, unavený těžkou prací v ocelárně, odpočívá na gauči…

Jako malý kluk jsem si přál umět být neviditelný a věřil, že se mi to jednou podaří. Slzy mi stékají po tváři. Třesoucími prsty rozvazuji kravatu a rozepínám košili u krku. Kapesníkem otírám oči i orosené čelo. Za chvíli bude po všem. Hřebenem pečlivě upravuji bílé vlasy. Je čas jít.

Pohled na Masarykovo náměstí. Před lety tu stával rozpadající se mlýn, časté místo našich dětských her. Později postavili na pozemku malý hotýlek a dnes tu straší Tesco. Hlouček lidí s nažhavenými objektivy netrpělivě čeká na začátek představení. Poznávám několik bývalých nájemníků. Kynu jim pravicí.

Vše je přichystáno. Začíná poslední odpočítávání. Jedna rána ze startovací pistole, jedna minuta do odpálení. Zbývají vteřiny. V blízkosti domu nesmí nikdo být. Hasiči spouštějí vodní clonu, která by měla zbrzdit oblak prachu, jenž se zanedlouho vyvalí. Šéf demoličního týmu tiskne tlačítko na roznětnici. Ozývá se několik detonací a přízemí mizí. Vlastní vahou se dům proměnil v hromadu trosek. Přes ohromný oblak prachu není téměř nic vidět.

„Sakra, dědku, vypni už to video a pojď se najíst. Budeš to mít studené…“


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 39 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 mistrovamarketka 11.11.2008, 16:35:58 Odpovědět 
   Trochu mi ten "televizní střih" vadil, ale jsem ráda, že děda žije /či žil :-)/. Jen jsem nepochopila ten hlas....
 OH 11.11.2008, 16:14:37 Odpovědět 
   asi mi to vadilo tím, že jsem to zbaštil a sám si představoval, že to mám za pár a nějak se s tím v té postavě smířil, a pak nějaká tv a já byl "rozčarován" to je fuk, třeba to byl tvuj záměr
 OH 07.11.2008, 16:48:41 Odpovědět 
   Zdar, mi vyloženě vadí, jakápak tv, jakýpak tento, proč utíkat z toho děje-, ačkoliv by to bylo primtivní a smutný...
 ze dne 11.11.2008, 14:45:06  
   Pelion: Zdar. Neutíkám z děje, naopak - čtenáři předkládám děj přesně na tom talíři, na kterém chci :-) Jako autor, domnívám se, na to mám právo...
Hezký den přeji!
 Šíma 07.11.2008, 12:18:19 Odpovědět 
   Souhlasím s čukem! Hezké to bylo a také tajemné, hodně vzpomínkové a plné obrazů a já jsem jen čekal, kdy i náš hrdina vyletí (do nebe, nebo do peklíčka) a ten tajemný hlas? Byl jsem zvědavý, zdali jde opravdu o někoho "z druhé strany" a co se z toho vlastně vyklube, protože... Protože si u Tebe není nikdy jeden jistý, jakou "čertovinu" zase vymyslíš... Ale stálo to za to! ;-))) Jednička.
 ze dne 11.11.2008, 8:58:04  
   Pelion: Díky, pane, za návštěvu, koment a hodnocení.
Hezký den přeji :-)
 čuk 07.11.2008, 12:03:16 Odpovědět 
   Já taky bývám ponořen do představ, aniž zaslechnu reálný hlas. Kombinace dvou přístupů oceňuji, nostalgie vzpomínek toho co bylo a zmizelo, nostalgie z toho, co přetrvává a dům symbolicky jako hrdina, tu pomaleji, tu rychleji spěje k zániku.. Vtip s rozostřeným pohledem na obrazovku. Vtipná je i pointa: dostal jsi mne,( očekával jsem že hrdina se nechá vyhodit do vzduchu s tím domem, a že ten hlas je jaksi čekající v záhrobí) Fakt se mi povídky líbila, néboť k těmto pocitům mám blízko ( při nespavých nocích). Ovšem na rozdíl od tebe nevypínám šestý smysl, registrující vůně v kuchyni a hlas volající ke krmi.
 ze dne 11.11.2008, 7:39:41  
   čuk: Vypadalo to s tím vyhozením jen chvíli, jako léčka, byla to spíš představa či isymbol v kombinací s televizí, V závěru jse už demolici neuvažoval
 ze dne 10.11.2008, 23:04:29  
   Pelion: Neměl jsem v úmyslu dědu vyhodit do luftu, opravdu ne :-)
Díky za publikaci. Jsme rád, že se mi podařilo čtenáře zmást.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Victor Lancel
(24.2.2020, 14:11)
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
obr
obr obr obr
obr
Důvod proč odej...
Nears
Petrohrad - Gui...
Rebekka
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
obr
obr obr obr
obr

Písmena. Slova. Věty.
J.U. Ray
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr