|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303493 komentářů :: on-line: 17 ::
|
 |
|
:: Den, kdy se otevřela země (3) ::
 Šíma |
publikováno: 06.11.2008, 21:49
|
Tak je tady další díl mého malého dramatu. Co se týče vztahu Jane s Tomem... No, uvidíte sami! ;-)
Snad se vám tato část bude líbit a omlouvám se za případné překlepy a nedoklepy. Já vím, že jde o jistý "alibismus", ale tímto pozdravuji své neúnávné šotky. Doufám, že naštvu právě je a ne své případné čtenáře... ;-) |
| |
|
|
Kapitola třetí: Otec a syn
"Zatracená práce!" ozval se venku nazítří ráno Samův hlas a všichni věděli, že se domů vrátila hlava rodiny. Před domem ještě několikrát zahučel motor a pak nastal okamžik tíživého ticha.
"Nazdar, Same!" přivítal jej jeho otec. Díval se na svého syna svým lišáckým pohledem. "Konečně nám opravili dodávku? Mysleli jsme, že přijedeš s těma od vedle?"
"Zatracený diferenciál!" mračil se Sam. "Chtěli za něj pět stovek, to jsem si mohl rovnou koupit nový vůz!"
"Tržní obchod, chlapče." pokrčil Allan rameny. Ze stodoly se vyřítila malá Ann a Samova tvář se rázem vyčistila jako zamračené nebe po útoku silného větru.
"Jak se máš, miláčku?" zeptal se jí. Počkal, až přiběhne k němu a zvedl ji do výše. Kopala jej nožkami do mírně odstávajícího břicha. Nedbal toho.
"Přivezl jsi mi něco, tati?"
"To víš, že jo!" souhlasil. Ze dveří domu vyšla jeho žena. Vlasy měla spletené do copu a na čele vyčesané do ofiny. Pohlédl na ni. Chvíli ji nerušeně pozoroval a oba si mlčky hleděli do očí.
"Jsi pořád krásná!" řekl jí. "Často si říkám, jak k tomu přišlo, že sis vzala právě mne, když jsi měla na každém prstu nejméně pět nápadníků?"
"Očaroval jsi mě, Bearsi," řekla mu. Vítr jí po chvíli rozfoukal vlasy z čela do očí. Odhrnula je rukou a opřela se o sloupek podepírající střechu verandy.
"Někdy to není se mnou k vydržení, viď?" zamyslel se. Vrátil se k vozu i s Ann na rameni a vytáhl zezadu velký silonový pytel.
"Tom se vrátil," řekla mu po chvíli Kate a čekala na jeho reakci.
"Ano?" zeptal se a mírně povytáhl obočí. Na tváři nedal znát jediný záchvěv citu. Přibouchl zadní dveře dodávky a vydal se ke schodům na vyvýšenou podlahu terasy táhnoucí se okolo celého domu.
"Návrat ztraceného syna?" pohlédl jí do očí, když prošel okolo. Byly studené jako led. Pak beze slova spustil Ann na zem a vydal se do svého pokoje. Již dlouhou dobu nežili spolu jako manželé. Takřka každou noc ulehali odděleně, každý ve svém pokoji. Vlastně jim to svým způsobem i vyhovovalo. Dívala se za ním a odvrátila hlavu, až za sebou zavřel dveře. Ann zůstala zmateně stát na chodbě a střídavě se dívala na svou matku a na zavřené dveře.
"Proč se táta zlobí, mami?" zeptala se.
"Nevím, broučku," řekla bezmyšlenkovitě. Ann přicupitala ke své matce a nechala se vzít do náruče. Na svůj věk byla drobnější než ostatní děti, ale ona sama si z toho nedělala žádné starosti.
"Je to zatracený blázen!" rozčílil se starý muž. "Copak mu tahle farma přišla na mozek? Nedovede odpouštět! Oko za oko a zub za zub!"
"Co se stalo?" vyběhla na terasu vylekaná Alice. Podívala se nejdřív na svého šedivějícího muže, pak na Kate a nakonec na Ann v její náručí. Mezi dveřmi spatřila roh na hnědo natřené dodávky. Pochopila.
"Už se dozvěděl, tu novinu?" řekla pomalu. Odpovědí jí bylo souhlasné mlčení. Pokrčila rameny. "Budou si to muset vyřídit sami mezi sebou, jako chlap s chlapem, to není naše věc!"
"Bude deset hodin, nejvyšší čas jít ven a podívat se, jak si na tom stojíme," řekl starý muž a vydal se svižným krokem ke schodům na terasu. Neznatelně kulhal na levou nohu, kterou mu poranila letící střepina po čas války v Atlantiku. "Projedu se po pastvinách, jestli proti tomu nic nemáte! A dělejte si tu co chcete Už mě ty neustálé hádky a rozbroje unavují!"
"Měl bys mu domluvit!" řekla mu Alice. "Je pořád ještě tvým synem..."
"Vážně?" zeptal se jí. "Někdy o tom vážně pochybuju! Dělá, jako bychom mu byli na obtíž! Zdá se mi, že mu tu překážíme!"
"Sam vždycky všechno natahuje a dělá z komára velblouda..." řekla mu jeho žena. "Děláš, jako bys ho neznal!"
"A proč mi to říkáš? Stejně si udělá, co bude chtít..." pokrčil rameny.
"Mluvíš, jako by Sam nebyl tvůj syn!" zasyčela.
"To on dělá, jako bychom nebyli jeho rodiče," mávl rukou. "Přeber si to!"
***
Slunce bylo již dost vysoko na obloze. Tom seděl na svahu v trávě v kopcích nad farmou. Viděl hnědou dodávku mířící přes most k příjezdové cestě. Poznal ji, a věděl až moc dobře, kdo ji řídí. Neměl však nejmenší chuť sejít dolů a setkat se s otcem. Rozhlédl se po kraji. Za zády měl stále vyšší a vyšší svahy kopců s ostrovy vysušených a na déšť čekajících stromů. Opravdové hory se skalnatými štíty tu však neměli.
Na obzoru spatřil několik podivných mračen. Ztrácely se ve vlnící se čáře horizontu. Připékalo. Posunul si klobouk víc do čela a pohlédl směrem k sousední usedlosti. Jane! Vzpomněl si na jejího otce a znovu uslyšel hlas svého dědy: Prožene tě skrz celý pozemek s puškou v ruce a nasype ti do zadku hromadu broků! Pousmál se. Bláznovství! Utekl bys mu? Byl bys rychlejší než broky? Rychlejší než vítr?
Nebe bylo až nakažlivě modré. Nad zemí se vznášela oblaka prachu. I vítr byl podivně suchý, ostrý a drsný jako smirkový papír. Tom se podíval na hodinky. Bylo něco po jedenácté! Seděl tu již od rána. Vstal ještě dřív, než vyšlo slunce nad planinou, a vydal se nahoru nad farmu, aby alespoň na okamžik splynul s přírodou jako její neměnná součást, i když on sám byl až příliš smrtelný.
Čekal na první paprsky vycházejícího slunce. Když se vyškrábal nahoru, byla ještě noc, ale ne již černá noc s nekonečnou prázdnotou prosvítající spolu se září hvězd. Obloha měla slaboučký náznak svítání. Vítr mu dul do uší a přinášel k němu vytí zdivočelých psů. Jinak se neozval ani hlásek. Připadal si jako malé dítě, které neví nic o starostech života, o lásce a nenávisti, o každodenní potřebě vydělat si na chleba a na střechu nad hlavou.
Měli bychom odtud odejít, Tome! Přehrával si v duchu slova své babičky. Odejít? Vždyť jsem teprve přišel!
Ve dvanáct začal sestupovat po svahu k potoku. Do půl hodiny byl na mostě přes potok. Díval se k farmě a myslel na otce. Na jejich budoucí střet, který nad nimi visel jako meč osudu. Sedl si na skřípějící kolo, které měl opřené o kmen stromu nedaleko mostu a rozjel se po příjezdové cestě k farmě.
Láska a nenávist! Proč jsem vlastně šel na tu školu? Z hecu? Jenom proto, že mne škádlili kamarádi? Copak tu nemá otec dost honáků a nádeníků, kteří by mu vypomohli s nejtěžší prací? Je to vůbec možné, aby otec odvrhl svého syna, jenom proto, že se rozhodl jinak, než předpokládal? Vyžaduje jen poslušnost, mlčení a loajalitu bez jakéhokoli v odporu?
Cítil, jak v něm kypí krev. Přišel domů právě když se obědvalo. Příjemná atmosféra, která vládla u stolu v uplynulých dnech byla ta tam. Hlava rodiny seděla v čele stolu a zamračeným pohledem sledovala všechny zbývající okolo. Tom se zarazil, jakmile vstoupil do jídelny. Jeho otec k němu poslal studený pohled. Tom se zalekl při pomyšlení, co se s jeho otcem stalo. Mlčky si sekl na své místo. Matka mu nalila polévky. Přikývnutím poděkoval a pustil se do jídla.
"Má ruce, nebo snad ne? Nebo ho tam nenaučili, jak se má starat sám o sebe?"
"Zpozdil jsem se, promiňte," řekl Tom tiše.
"Nikdo se tě na nic neptal!" zavrčel na něj jeho otec. "Nikdo tě sem zpátky nezval! Měl jsi zůstat tam, odkud jsi přišel..."
"Je to parchant, neříkal jsem to?" sýkl na Toma jeho mladší bratr. Otec mlčky dojedl a odsunul talíř dál od sebe. Utřel si ústa ubrouskem a rozhlédl se kolem sebe a dodal: "Jestli si tu někdo myslí, že jej budeme rozmazlovat jako malé děcko, tak je na omylu! Přišel ze školy a tady bude mít druhou... Školu života, alespoň měl stát za svým a dokončit ji! Nebude zbůhdarma ujídat z našeho krajíce..."
"To by snad stačilo, ne, Same?!" okřikl jej starý muž.
"Ty mi nebudeš mluvit do toho, jak mám vychovávat své děti, na to stačím sám!" ukázal prstem na svého otce. Jejich pohledy se setkaly a sršely mezi nimi jiskry odporu. Ani jeden z nich se nehodlal vzdát a ustoupit tomu druhému.
"Co ti udělal, že se do něj tak navážíš? Přišel domů, a ty namísto abys jej přivítal jako ztraceného syna, který se vrátil domů, sršíš na něj oheň a síru!" řekl mu Allan. "Je to tvůj syn a ty s tím nic nenaděláš! A pamatuj si: Nikdo není dokonalý!"
"Poslouchej, táto!" vybuchl Sam. "Buď rád, že jsem po tobě převzal tuhle podělanou farmu! Že se tu dřu jako mezek! Že jsem natolik trpělivý, že vás tu oba snáším! Pamatuj, trpím vás tu jenom proto, že jste moji rodiče..."
Nastalo ticho. Samův otec nasupeně vycouval a odešel z jídelny. Jeho žena spolu s Kate sklízela ze stolu a Mark s Tomem tiše dojedli a položili talíře na hromadu. Bylo po obědě. Jen Ann se ještě nimrala ve své porci. Očividně se jí nechtělo do jídla. Za několik minut bylo uklizeno. Sam vstal od stolu a vydal se na chodbu. Na Toma se ani nepodíval, jakoby vůbec neexistoval.
"Zítra začneš něco dělat!" řekl mu, ale jeho slova odletěla kamsi na stěnu kuchyně a ne k osobě, které byla určena. "Lenošení bylo dost a jestli se ti to nelíbí, můžeš zase jít!"
"Zatraceně!" nadechl se Tom, když spolu s Markem osaměli v jídelně. Tom si promnul tvář a pohlédl na svého mladšího bratra. "Co se s nim stalo?"
"To nevím," pokrčil Mark rameny. "Odejdu odsud. Nemůžu už tady vydržet. Nic mu není dobré... Pořád jen sekýruje a nadává! Všem v domě i ostatním v okolí! Až dokončím školu, půjdu do města a najdu si tam nějakou práci. Pak se pokusím jít dál. Řekla ti babička o svých snech? Nevadilo by mi, kdyby se to stalo! Tahle díra leze všem na mozek..."
"Vážně?" zeptal se ho Tom nevěřícně. "Měl jsem ten dojem, že nevěříš pohádkám!"
***
"Myslela jsem, Tome, že nepřijdeš," řekla mu Jane a zpytavě se na něj podívala. "Jak vidím, nejsi jen náfuka, který si myslí, že mu patří svět!"
"Opravdu?" zeptal se jí. "Já zase měl ten dojem, že tě obyčejní farmáři nezajímají! Že jsi na bohaté ufouněné frajery, kteří si vozí zadky ve svých drahých vozech a myslí si, že na ně dostanou každou holku!"
"A ty jsi jiný?" zeptala se jej a přivřela oči jako kočka, která se chystá ke skoku na vyhlédnutou kořist. "Vážně?"
"Vidíš tu snad nějaké fáro?" zazubil se.
"Já zapomněla, že ty máš vlastně jen ten ušpiněný džíp, který ti půjčují tví rodiče! Ale stejně, co bys dělal, kdybych tamtudy náhodou nejela?"
"Ukousal bych se nudou! Možná by mi slunce uvařilo mozek a stal by se ze mne obyčejný venkovský debil!" řekl jí. "Chodila bys s blbečkem?"
"Víš, že nevím, co ti na to mám odpovědět?" zamyslela se. "Asi jsme to celé začali z té špatné strany! Jsem ráda, že tě vidím, Tome! Vážně!"
"Já taky!" řekl a usmál se. "Jsem do tebe blázen! Jsem jako zapálená rachejtle!"
"V tom případě doporučuji jen jedno! Hodit tě do potoka! Voda tě snad trochu zchladí a přinutí tě, abys jednal chladně a s rozumem! Ale stejně se mi líbíš!"
"Neříkej!" dobíral si ji. "Jsi nabroušená jako dědova kosa!"
Neodpověděla. Sedli si do stínu stromů vysoko nad krajem. Hřebeny kopců pročesával neposedný vítr. Tráva šustěla pod jeho doteky a nebýt kořenů, které ji držely v zemi, následovala by jej v jeho pouti do neznáma. Přitiskli se k sobě a objali se rameny. Mlčeli. Očima sledovali vzdálený obzor, mraky prachu a osamělé ptáky vznášející se v povětří, přemýšlející, kde co nejdříve přistát a nechat odpočinout svým křídlům.
"Vážně se mnou chceš chodit? Padl jsi mi do oka, jen co jsem tě uviděla! Asi to bude láska na první pohled, co myslíš? Máma říkala, že Bůh nepřeje těm, kteří se až příliš milují, protože žárlí na jejich lásku. Třeba má pravdu!"
"Ale my se teprve potkali, pro pana krále... Proč mi to říkáš?" rozesmál se. "Neříkej, že jsi se do mne zamilovala!"
"Nevím," pokrčila rameny. "Možná se jen chytám stébla, jako kdybych se topila... Stejně brzo odjedeme. Otec lituje toho, že koupil tu opuštěnou farmu! Nejsme tu déle než několik měsíců a už přemýšlí o tom, komu by ji zase prodal! Říkal, že se zeptá tvého otce, jestli by ji nekoupil..."
"Myslím, že teď nesežene žádného kupce, který by ji bral. Tvůj otec by musel jít hluboko pod cenu, za kterou ji koupil. Prodělá na tom. Myslel si, že zbohatne? Za tak krátkou dobu? Jestli se alespoň trochu vyzná, musí vědět, že mu bude trvat několik let, než se mu všechny vynaložené peníze a práce vrátí a při troše štěstí utrží nějaký zisk. Odkud vlastně jste?"
"Otec pochází z farmářské rodiny, ale když byl mladý, odešel do města. Poslední dobou se mu v hlavě něco rozleželo a on si usmyslel, že se vrátí k přírodě. Proto jsme koupili farmu ve vašem sousedství, ale nyní je opačného názoru a stýská se mu po městském životě. Stěhujeme se jako cikáni!"
"Farmařina není lehká práce, copak to nevěděl?"
"Ale ano! Dělal do zemědělství a má dlouholetou praxi. Vyzná se v mnoha věcech, ale nechce, abych taky skončila v místě, kde dávají lišky dobrou noc a má krása by se ztratila pod nánosem těžké dřiny na farmě a hromady dětí. Nelíbí se mi nic, co chce udělat! Slyšíš mě, Tome? Určitě ještě letos odjedeme!"
"Uprostřed sezóny? To všeho nechá a sbalí si svých pět švestek? Nerozumím tomu! Takže se rozloučíme ještě dřív, než jsme se skutečně poznali?"
"Peněz má dost! V bance! Práci si sežene snadno, jako odborníka by jej vzala každá lepší firma. Copak to nechápeš? Odjedu a možná se v životě neuvidíme! Nakonec si vezmu nějakého frajera z bohaté firemní rodiny a budu žít kdesi na předměstí, mít kupu dětí a chodit na přihlouplé večírky. Tady se mí líbí! Známe se jen od vidění, ale já mám pocit, jako bychom spolu vyrůstali od dětství!"
"Ty jsi se do mě asi vážně zabouchla!" rozesmál se. "Takže je to vzájemné?"
"Asi tě mám vážně ráda! Zatraceně, copak musí o životě rozhodovat jenom prachy?" přitiskla svou tvář k jeho a smáčela ji slzami. "Asi jsem blbá kráva, promiň..."
"A kdybych si tě vzal?" zažertoval.
"Děláš si legraci?" zeptala se ho. "To by mě raději zastřelil! A nakonec se vidíme teprve podruhé... Copak je náš život nějakou telenovelou?"
"Říká se tomu osudová láska... Zdá se, že to nemáš v životě lehké!" řekl jí. "Vítej do rodiny!"
"Jsem blbá, viď?" zeptala se jej.
"Ty?" dobíral si ji.
"Jo," zabručela. "Jsem blbá jako ty krávy, které se tu pasou, kam až oko dohlédne..."
"Tak v tom případě jsem pěkný vůl..."
"Vůl? Proč?" nechápala jej. "Vola nechce nikdo!"
"Co kdybychom spolu utekli? Někam hodně daleko? Pryč odtud?"
"Můj otec je schopný svolat všechny lidi v okolí, včetně šerifa a najít nás, i kdybychom byli v Pekle!"
"Uvidíme... Kdo ví, co všechno se může stát?" řekl jí tajemně. "Možná budu mít v příštích dnech méně času, ale rád tě kdykoliv uvidím... A budu s Tebou, jak jen to půjde!"
"Osudová láska... Říkáš?" popotáhla nosem a zamračila se. "Když jsem byla malá, věřila jsem, že si mě vezme princ na bílém koni a odveze si mě do svého zámku..."
"A namísto toho jsi přijela ty k jednomu chudákovi se starým a otřískaným džípem, který ještě není ani jeho!" rozesmál se. "Tak to se povedlo..."
"Nechceš mi dát pusu, princi?" zeptal se ho.
"Chci, ale nezůstane u jedné..." řekl jí a další slova byla zbytečná. Tom si v duchu opakoval její slova a myslel si, že se opravdu ocitl v nějakém špatném filmu, který měl jen jeden účel, udeřit na divákovy pocity...
***
Slabé otřesy, které pocítili Tom s Jane na okraji mokřin, vytvořily několik stovek metrů dlouhé pukliny, kterými se magma zvolna posouvalo vpřed. Avšak celkový efekt byl stále slabý. Díky změnám ve struktuře a mocnosti podloží pod povrchem země na okraji Vysočiny a pastvin, došlo časem k pozvolným změnám v profilu krajiny.
Potůčky a strouhy si vytvářely nová koryta a měnily směr svého toku. Dobytek se začal vyhýbat určitým místům na pastvinách, jako by tušil, že se zde děje něco nekalého a velmi podivného. Příroda opět vítězila a bylo jen otázkou času, kdy toto vítězství prokáže tím největším a nejbláznivějším ohňostrojem v dějinách tohoto Bohem zapomenutého a opuštěného kraje.
Ohnivý drak v útrobách nabyl pozvolna vědomí a začal o sobě dávat znát! Neustále bušil do horniny nad sebou a roztahoval svá křídla. Země se mu vzpírala a snažila se jej svou vahou zastavit, ale příšera byla silnější, protože její touha po svobodě neznala hranic.
-- pokračování příště --
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 18 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 28 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
