|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303493 komentářů :: on-line: 17 ::
|
 |
|
:: Rozhovor splývajících duší ::
 janie |
publikováno: 11.11.2008, 9:32
|
... hmm... dlouho jsem přemýšlela, jestli se to sem hodí nebo ne. Stalo se to pár dní zpátky, na svátek dušiček. Můžete si myslet, že jsem si to vymyslela. Že je to celé podfuk a že v tomto světě nejde, aby si dvě duše svobodně povídaly. Uznávám. V tomhle světě je to těžko proveditelné... Ale kdo mluví o tomto světě?
*p.s.: jen pro toho, kdo si připouští existenci astráních světů...
*úps: Pár věcí na ujasnění: Neazar je kamarád. Tam u nás je myšleno náš svět, jako to kolem nás. Ten ''jejich'' svět je údolí Surikata. |
| |
|
|
Vyšplhala jsem se až na samý vrchol kopce, ze kterého jsem měla pokaždé rozhled na celou krajinu. Moc se mi tam líbí. Jsou tam nádherné lesy, údolím protéká divoká řeka, která ústí do moře až někde za obzorem. Nádherně modré nebe nekazí žádné stopy po letadlech. Panuje tam rovnováha mezi přírodou a obyvateli. Tak křehká rovnováha, která už v našem světě hodně dlouho není. Zatímco u nás, jsem květiny jen něco jako věci, tam ožívají a ovlivňují všechno dění kolem. Stejně tak stromy, žijí a svým stářím a moudrostí usměrňují zmatený tok energie. Všechna zvěř se řídí přírodními zákony. Nenajdete tam žádný druh, který by byl zkrocen nebo domestikován. Všechno je na velmi citlivé přírodní bázi. To se mi na tom líbí nejvíc. Rovnováha.
Ohlídnu se a spatřím jeho siluetu. Příjde blíž.
On: ''Ahoj, chtěl jsem si jen s tebou na chvíli povídat.''
Já : ''Jak dlouhá to bude chvíle?''
On : ''To nevím.''
Já : ''Nevadi.''
Sedneme si na trávu a pozorujeme dění v údolí. Po chvíli se na mě zadívá. Cítím jeho pohled a stejně se dál kochám přírodou. Nevím proč, snad se trochu obávám, co mi chce říct.
On: ''Chybíš mi.''
Já: ''Promiň.''
On: ''Za co se omlouváš?''
Já: ''Že nemůžu být s tebou.''
Opatrně zvednu pohled k němu. Usmívá se.
On: ''Proto jsem teď s tebou já.''
Já: ''Díky.''
On: ''Dal jsem ti dárek, pamatuješ?''
Já: ''Promiň, nepamatuju si skoro nic.''
Smutně odvrátím pohled a znovu se zahledím do dálky.
On: ''Nevadí, byly to kamínky na krk, smaragdy. Vím, že by jsi něco zlatého nebo stříbrného blyštivého moc nenosila.. Tak jsem vybral kameny, zelené. Tak, snad se ti líbily.''
Já: ''Rozhodně.''
On: ''To mám radost.''
Sbírám odvahu a pak se na něj podívám a opatrně se začnu ptát.
Já: ''Povíš mi o nás? Prosím. Chci si vzpomenout. Pamatuji si jen červený prsten na pravé ruce, tmavou místnost se stolem a stříbrné poháry.''
On: ''Hehe, a krbem.''
Já: ''Ano.''
On: ''Tam jsme se viděli poprvé.''
Já: ''No, viděli, skoro jsi na mě nekoukal.''
On: ''Nebylo mi nejlépe.''
Já: ''Já myslela že z opovržení.''
On: ''Ale to vůbec, drahá.''
Usměje se na mě roztomilým způsobem.
Já: ''Povídej, prosím.''
On: ''Nechtěl jsem, aby jsi viděla můj utrápený obličej. Popravdě.''
Já: ''Ty vrásky a propadlé tváře?''
On: ''No, třeba. Poslední obou tam není moc jídla. Pití.''
Já: ''Aha''
Trošku se rozesmutním a tak mě obejme.
On: ''Chtěl jsem tě požádat.''
Já: ''Ano?''
On: ''Aby jsi za mnou už nechodila. Je to nebezpečné.''
Já: ''To vážně chceš?''
On: ''Pro tebe.''
Já: ''To už mě u sebe nechceš?''
On: ''Ale tak to přeci není, nikdy!! Jen nechci, aby ti dál ubližovali, prosím, pochop to.''
Já: ''Nechci!''
On: ''Chci vědět, že jsi v bezpečí. Nedokáži tě ochránit.. Ne tak, jak bych chtěl.''
Já: ''Tak pojď se mnou. Často o tom přemýšlím. Dostat tě k nám.. Nějak.. Jakkoliv.''
On: ''No.. Taky o tom přemýšlím, ale.. To asi potom bude záviset na Naezarovi, jak se s ním domluvím. Co budu muset udělat a tak.. Ale chtěl bych, moc.''
Omlčí se a upře pohled zpět do dálky.
On: ''Už budu muset jít.''
Já: ''Přijdeš zase?''
On: Pokaždé, když budu moct. Budu duchem pořád s tebou, drahá.''
Já: ''Dobře, dávej na sebe pozor.''
On: ''Budu, neboj, tak zatím.''
Já: ''Tak tedy.. Ahoj.''
On: ''Ahoj, krásko.''
Políbí mě na čelo a pomalu odchází.
Ještě dlouho tam sedím a pozoruju život v údolí. Pak se zvedám a odlétám zpět, do mého světa..
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 7 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 17 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 37 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
