obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Charakter člověka je jeho osudem."
Hérakleitos
obr
obr počet přístupů: 2915261 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39343 příspěvků, 5725 autorů a 389591 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Rozhovor splývajících duší ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Nekonečné množství střípků nestárnoucí duše
 autor janie publikováno: 11.11.2008, 9:32  
... hmm... dlouho jsem přemýšlela, jestli se to sem hodí nebo ne. Stalo se to pár dní zpátky, na svátek dušiček. Můžete si myslet, že jsem si to vymyslela. Že je to celé podfuk a že v tomto světě nejde, aby si dvě duše svobodně povídaly. Uznávám. V tomhle světě je to těžko proveditelné... Ale kdo mluví o tomto světě?



*p.s.: jen pro toho, kdo si připouští existenci astráních světů...
*úps: Pár věcí na ujasnění: Neazar je kamarád. Tam u nás je myšleno náš svět, jako to kolem nás. Ten ''jejich'' svět je údolí Surikata.
 

Vyšplhala jsem se až na samý vrchol kopce, ze kterého jsem měla pokaždé rozhled na celou krajinu. Moc se mi tam líbí. Jsou tam nádherné lesy, údolím protéká divoká řeka, která ústí do moře až někde za obzorem. Nádherně modré nebe nekazí žádné stopy po letadlech. Panuje tam rovnováha mezi přírodou a obyvateli. Tak křehká rovnováha, která už v našem světě hodně dlouho není. Zatímco u nás, jsem květiny jen něco jako věci, tam ožívají a ovlivňují všechno dění kolem. Stejně tak stromy, žijí a svým stářím a moudrostí usměrňují zmatený tok energie. Všechna zvěř se řídí přírodními zákony. Nenajdete tam žádný druh, který by byl zkrocen nebo domestikován. Všechno je na velmi citlivé přírodní bázi. To se mi na tom líbí nejvíc. Rovnováha.

Ohlídnu se a spatřím jeho siluetu. Příjde blíž.
On: ''Ahoj, chtěl jsem si jen s tebou na chvíli povídat.''
Já : ''Jak dlouhá to bude chvíle?''
On : ''To nevím.''
Já : ''Nevadi.''

Sedneme si na trávu a pozorujeme dění v údolí. Po chvíli se na mě zadívá. Cítím jeho pohled a stejně se dál kochám přírodou. Nevím proč, snad se trochu obávám, co mi chce říct.
On: ''Chybíš mi.''
Já: ''Promiň.''
On: ''Za co se omlouváš?''
Já: ''Že nemůžu být s tebou.''

Opatrně zvednu pohled k němu. Usmívá se.
On: ''Proto jsem teď s tebou já.''
Já: ''Díky.''
On: ''Dal jsem ti dárek, pamatuješ?''
Já: ''Promiň, nepamatuju si skoro nic.''

Smutně odvrátím pohled a znovu se zahledím do dálky.
On: ''Nevadí, byly to kamínky na krk, smaragdy. Vím, že by jsi něco zlatého nebo stříbrného blyštivého moc nenosila.. Tak jsem vybral kameny, zelené. Tak, snad se ti líbily.''
Já: ''Rozhodně.''
On: ''To mám radost.''

Sbírám odvahu a pak se na něj podívám a opatrně se začnu ptát.
Já: ''Povíš mi o nás? Prosím. Chci si vzpomenout. Pamatuji si jen červený prsten na pravé ruce, tmavou místnost se stolem a stříbrné poháry.''
On: ''Hehe, a krbem.''
Já: ''Ano.''
On: ''Tam jsme se viděli poprvé.''
Já: ''No, viděli, skoro jsi na mě nekoukal.''
On: ''Nebylo mi nejlépe.''
Já: ''Já myslela že z opovržení.''
On: ''Ale to vůbec, drahá.''

Usměje se na mě roztomilým způsobem.
Já: ''Povídej, prosím.''
On: ''Nechtěl jsem, aby jsi viděla můj utrápený obličej. Popravdě.''
Já: ''Ty vrásky a propadlé tváře?''
On: ''No, třeba. Poslední obou tam není moc jídla. Pití.''
Já: ''Aha''

Trošku se rozesmutním a tak mě obejme.
On: ''Chtěl jsem tě požádat.''
Já: ''Ano?''
On: ''Aby jsi za mnou už nechodila. Je to nebezpečné.''
Já: ''To vážně chceš?''
On: ''Pro tebe.''
Já: ''To už mě u sebe nechceš?''
On: ''Ale tak to přeci není, nikdy!! Jen nechci, aby ti dál ubližovali, prosím, pochop to.''
Já: ''Nechci!''
On: ''Chci vědět, že jsi v bezpečí. Nedokáži tě ochránit.. Ne tak, jak bych chtěl.''
Já: ''Tak pojď se mnou. Často o tom přemýšlím. Dostat tě k nám.. Nějak.. Jakkoliv.''
On: ''No.. Taky o tom přemýšlím, ale.. To asi potom bude záviset na Naezarovi, jak se s ním domluvím. Co budu muset udělat a tak.. Ale chtěl bych, moc.''

Omlčí se a upře pohled zpět do dálky.
On: ''Už budu muset jít.''
Já: ''Přijdeš zase?''
On: Pokaždé, když budu moct. Budu duchem pořád s tebou, drahá.''
Já: ''Dobře, dávej na sebe pozor.''
On: ''Budu, neboj, tak zatím.''
Já: ''Tak tedy.. Ahoj.''
On: ''Ahoj, krásko.''

Políbí mě na čelo a pomalu odchází.

Ještě dlouho tam sedím a pozoruju život v údolí. Pak se zvedám a odlétám zpět, do mého světa..


 celkové hodnocení autora: 93.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 17 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 37 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Apolenka 18.04.2009, 12:26:13 Odpovědět 
   Zajímavý námět, přirozeně plynoucí dialog, zádumčivá atmosféra ... ten textík se ti, janie, moc povedl.

Jediné co mě rušilo byl opakovaně nesprávný tvar:
aby jsi - správně abys
 ze dne 21.08.2009, 11:29:23  
   janie: děkuju Apolenko, takový nějaký jsem ho chtěla :)
p.s.: já vím, chyby mám všude :( ale snažím se, vážně :)
 Charlotte Cole 17.01.2009, 14:26:49 Odpovědět 
   Hezké, citlivé, snové... tohle se ti opravdu povedlo. =)
 Dawnie 12.11.2008, 17:57:41 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Dawnie ze dne 12.11.2008, 17:52:45

   To ne, ale na začátku jsi naznačila něco - tuším- o astrálních světech a jak říkám, hranice není znatelná...
 ze dne 12.11.2008, 17:59:04  
   janie: aha.. mno.. necham to byt.) diky za zastavku nekolikanasobnou.)
 Dawnie 12.11.2008, 17:52:45 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Dawnie ze dne 12.11.2008, 17:38:12

   Myšleno samozřejmě obrazně - hranice je nepřesná, ale i některé věci můžou zavánět fantasy...
 ze dne 12.11.2008, 17:56:40  
   janie: ehm... no... a... a ty myslis, ze.... ze tohle...ehm... je fantasy?
 Dawnie 12.11.2008, 17:38:12 Odpovědět 
   Přestože nejsem příznivcem velké fantasy, tahle byla moc příjemná a pěkná...:)
Jednuška:)
 ze dne 12.11.2008, 17:40:59  
   janie: ehm, diky... a.... mno... fantasy?
 Hosty 11.11.2008, 19:05:20 Odpovědět 
   Působí to klidně a jemně. Taky líbilo:)
 ze dne 11.11.2008, 19:26:15  
   janie: díky.) za komentář i zastavení
 Šíma 11.11.2008, 18:57:32 Odpovědět 
   Hezké to bylo a líbilo. ;-)
 ze dne 11.11.2008, 19:25:43  
   janie: ''Děkuji,'' pravila a snažila se schovat ruměnec na tváři za ručně malovaným vějířem.-)
 OH 11.11.2008, 18:24:24 Odpovědět 
   Ahojky, to je pěkný, trochu mi to připomnělo Malého prince a vůbec se mi to docela líbilo, je to takový jemný a nezastírá to i drsný pozadí, no nic, líbilo...
 ze dne 11.11.2008, 19:24:49  
   janie: ahoj,
díky.) neměla jsem v plánu nic zastírat.)
 čuk 11.11.2008, 9:30:35 Odpovědět 
   Není to špatné. Uměřené, nehýřící fantastikou, spíš jakýmsi ostychem, a ta hranice je tam patrní.Protota a skromnost se mi líbí, rozhovor by mohl být i s tvou duší, snem. Působí přirozeně, bez vášně a bez ídejí, vlastně smutně, ta hranice dvou světů. Není to nakonec transponovaný obraz skutečného diaklogü? Skromné a tím i ps
ůsobivé.
 ze dne 11.11.2008, 19:24:07  
   janie: ahoj,
díky mockrát .)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Dnes
lobby
Sám v sobě
Lorett
7. kapitola
Lamprey
obr
obr obr obr
obr

10dkg magie
Aenica
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr