obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Dokonči hlídku! ::

Příspěvek je součásti workshopu: Kroky
 autor Leontius publikováno: 16.11.2008, 0:36  
Příspěvek do WS, 8942 znaků včetně mezer (dle Wordu). Čili zadání jsem s obtížemi dodržel a možná jsou i ty kroky dostatečně výrazné, aby je každý postřehl.
 

Mohutné hřebeny hor se ztrácely v ranním oparu. Kamenné monumenty nedávných bitev se tísnily na vrcholcích a svou hrůznou majestátností dávaly najevo, že lidstvo se stále nezřeklo zabíjení a válek ani teď, víc než třináct staletí od zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Svět tonul v krvi a dokonce i na válečných standartách se skvěl znak kříže.
Pojednou se odkudsi vynořil poutník. Nesl hlavu vzpřímeně a o hůl se opíral jen mimoděk. Chlad útočil na jeho nedostatečně oděné tělo, avšak on si toho ani nebyl vědom. Levá ruka se nepřítomně zatínala v pěst a občas sebou bezcílně trhnula. Slzavé oči těkaly z místa na místo, jakoby čekaly odkud se vynoří bledí jezdci Apokalypsy.
Nebylo divu, že postarší muž byl sám. Všichni by postřehli neklamné známky šílenství či posedlosti. I nakažený morem by se dočkal vřelejšího přijetí a nebyl by vyháněn od každého prahu.
Poutník si ovšem doposud zachoval dostatek zdravého rozumu, aby našel cestu domů a rozhodl o svém životě jednou provždy. Obhlédne místo, které před lety patřilo jeho srdci a bude čekat. Na zázrak. Na vykoupení. Na znamení od Boha, či přímou odpověď. Nebo alespoň na smrt. Minimálně jedna z těchto věcí si k němu určitě najde cestu, to bylo jisté.
Končil porost orosené trávy a poutník stanul na místě, jenž bylo desítkami nohou udusáno v rovný plácek. Znal to tu dobře. Jeho mozolnaté prsty přejely po několika vyvrácených trámech. Kdysi to bývala chatrč, ale pekelný žár ji změnil v trosky. Muž do trámu strčil a dokončil tak dílo zkázy. Kus dřeva dopadl na zem a zvedl oblak popela. Poutník se shýbnul a prohrábl ho. Byly tu stopy.
Zarazil se. Ne, nebyly. To ho už šálí všechny smysly? Minulost se vrací a sype mu do ran sůl? Jak by se mohly zachovat, když uplynulo tolik času?
Další objekt jeho zájmu však již byl skutečný. Cár látky, časem zežloutlý. Mnul ho v prstech a tentokrát již neskrývaně plakal. Heboučká tkanina poslal jeho ztrápenou mysl na pouť minulostí.

„Gabrieli!“
Mladý muž se otočil a usmál na svou manželku. Stála ve dveřích domu a v on v jejích oříškových očích postřehnul špatně hranou výtku. Přišla se s ním rozloučit a zároveň ho pokárat za nedbalost.
„Copak?“ přistoupil těsně k ní.
Se škádlivým výrazem mu do rukou podstrčila vlněný plášť a vypláznula na něj jazyk.
„Dnes večer bude zima a ty na věži budeš muset přespat. Nechci, aby ses mi nachladil.“
„Víš že nesmím usnout. Žijeme v nebezpečné době. Budu střežit váš spánek,“ prohlásil nekompromisně. Pak ji k sobě přitáhl a políbil.
„Postarej se o děti a dávej pozor,“ dodal už jemněji.
„Ty taky. Nesmí se ti nic stát,“ zašeptala na rozloučenou.
Gabriel manželce ještě jednou zamával a zanechal ji doma. Prošel mezi dalšími domečky, přátelsky pokynul rukou kováři, který zrovna připravoval výheň. Je třeba mečů. A zkušených bojovníků jako byl Gabriel. Vesnička se zvolna probouzela a mladík ji měl pod sebou jako na dlani, když stoupal do kopce k opevnění, jemuž vévodila vysoká strážní věž. Skupinka zívajících ozbrojenců se loudala do vesnice a několika žerty počastovali svého spolubojovníka.
Gabriel se zašklebil, ale uvnitř zůstal ve střehu. Uvědomil si, že životy jeho bližních nestřeží Bůh ani osud. Veškerou zodpovědnost může vzít jen na sebe a on sám ponese následky, na které by byla zbabělost se vymlouvat.


Pro poutníka byl tentokrát výstup náročnější. Stezka byla již zarostlá a nepoužívaná. Pohled do údolíčka už nebyl tak radostný a hřejivý. Viděl vypálenou vesnici bez života. Také pryč bylo to chladně vznešené místo, jenž vždy bdělo nad městem a symbolizovalo bezpečí. Zůstaly rozvaliny. Něco zbořil neúprosný čas, ale skutečný nositel zkázy byl mnohem viditelnější.
Muž se přehoupl přes trosky brány a pod nohama ucítil dlažbu. Ta přečká snad všechno. Dokonce i dusot kopyt. Tu ozvěnu a cinkot podkov slyšel i teď. Akorát nedokázal rozeznat, zda kopyta patří koním nebo ďáblům. Marně tlačil pěsti na uši, zatímco se potácel ke věži.

Gabriel se zachumlal do pláště a snažil se zmírnit nepříjemný třas. Noc byla skutečně chladná jako dotyk smrti. V duchu děkoval své věrné ženě. Zatímco procházel po hradbách a rozhlížel na všechny strany. Hory, lesy. Všude klid.
Zaťal zuby vztekem a vstoupil do přístřešku pod věží. Asi dvacítka strážců zde seděla na kožešinách a družně popíjela víno. Smáli se hrdinským historkám a trochu omluvně se podívali na příchozího.
„Promiň Gabrieli, ale víš jak to chodí. Teď máš hlídku ty, pak se vystřídáme. Jen nás přijď probudit, až přijde čas.“
„Nebo pekelní psi!“ poznamenal halasně někdo jiný.
„Tam venku by zamrzlo i peklo!“ prohlásil Gabriel přes drkotající zuby.“
„Tak se usaď nahoře ve věži,“ poradil kapitán. „Budeš mít výborný výhled.“
Gabriel přijal za vděk takovou možnost a odploužil se po dlouhém, točitém schodišti. Prkenná podlaha skřípala a šel v téměř naprosté tmě. Přesto byl klidný. Brzy stanul na ochozu.
Poupravil si plášť a natáhl kapuci. Hlasité fičení větru bylo rázem utlumeno. Odepjal pochvu s mečem a opřel si ji vedle sebe. Nepohrdne přece trochou pohodlí. Myšlenku, že by sundal i těžkou drátěnou košili, zavrhl. Posadil se u okýnka nad vesnicí a s ospalým výrazem se díval dolů. Tvrdá, kamenná zeď mrazila až do morku kostí a znovu se mu rozklepaly zuby.
Na mysl se mu začala vkrádat nepřekonatelná touha usnout. Navíc ho bolelo celé tělo a oči ho pálily. Jen aby to nebyla nějaká choroba! Neklidně se ošil a zaostřil na vesnici. Už spala. Jeho žena, stejně jako většina obyvatel. Jen světlo z kovárny zlatavě osvětlovalo drobnou výseč prostranství. Země jakoby byla ze zlata.
Slabě se zasmál. Zlato. Taková naivita. Vesničané byli chudí, nájezdníci by se nedočkali žádné kořisti. Snad by jen vybili svou brutalitu, kterou v nich vypěstovala dlouhodobá vzdálenost od domova, teplé postele a vlídné ženy. V tomto směru Gabriel kočovné vojáky chápal.
Znovu zamžoural a zaměřil se na pohyblivé stíny. Větve stromů se ve větru komíhaly a vrhaly na chatrče děsivé obrazce. Kroutily se a tetelily. Drobné větvičky připomínaly tenké chloupky na nohách ohromného pavouka. Jako by celé stádo cupitavých osminohých bytostí přebíhalo vesnicí. Bylo to odpudivé a Gabriel na chvíli zavřel oči, aby se té představy zbavil.


Zbytky zdí se mu doslova drolily pod rukama, jak se škrábal vzhůru po vratkých, trouchnivých schodech. Zatajoval dech a zavíral oči, dokud nestanul na ochozu. V jednom místě již podlaha nebyla zela tam hluboká propast. Postavil se od ní co nejdál. U stejného okna. Díval se na trosky vesnice a rázem mu vše znovu proběhlo před očima.

Řev. Řinčení. Výkřiky. Dusot kopyt. V mžiku vyskočil na nohy a ani nevnímal váhu zbroje, která mu ve spánku připravila značné nepohodlí. Jeho oči okamžitě postřehly tu spoušť. Vesnice hořela a mezi chatrčemi se proháněli diví jezdci na koních. Šavle blýskaly a utínaly hlavy každému, kdo vstoupil Tatarům do cesty.
Nemohl se na to dívat. Začal sbíhat schodiště a několikrát zakopl. Snad polovinu vzdálenosti se kutálel a jen tak tak si nesrazil vaz. Vběhl do strážnice a zoufale prohlédl prázdný prostor.
Ostatní už bojují venku. Ale nemají šanci, byli zaskočeni, nikdo je nevaroval. Vyběhl před vrata a spatřil jednoho ze svých přátel. Voják vyčkával s napřaženým mečem a Gabriel ho překvapil.
„Co tu děláš? Popadni meč a…“ nedokončil. Jeden z jezdců zasvištěl kolem a tnul šavlí. Gabriela zasáhla teplá sprška krve z krční tepny. Ruka mu sjela k pasu, ale nenahmatal kůži omotaný jílec. Meč zůstal na věži. Vydal zoufalý výkřik a proběhl kolem jezdce. Utíkal k bráně a spatřil kapitána stráži v souboji s jedním z Tatarů. Pohan se oháněl šavlí a nenechal kapitána zaútočit. Zkušený šermíř po chvíli zahodil štít a bezprostředně po krytu provedl protiútok pěstí. Tatar zavrávoral a dal tak muži dost času na to, aby ho probodl.
„Kam si myslíš, že jdeš? Musíme bránit pevnost!“ řval kapitán, zatímco vyprošťoval čepel z umírajícího nepřítele. V tom však se nedaleko mihnul další kočovník a vypálil z kompozitního luku. Střela se zaryla bojovníkovi do hrudi a bílá orlice se okamžitě zalila krví. Muž s překvapeným výrazem padl mrtev k zemi.
Gabriel na nic nečekal. Jako zázrakem se vyhnul několika šípům a proběhl branou. Nepronásledovali ho. K jeho vlastní smůle, neboť vesnici už nešlo pomoci. Byla celá v plamenech a všichni byli zabiti.


Poutník začal zuřivě mlátit pěstmi do zbytku zdi. Ostré hrany kamenů mu rozedraly ruce. Nenáviděl se a chtěl umřít. Pronásledovali ho! Pořád! V uších slyšel ozvěny jejich kopyt a nohou. Pořád je slyšel přicházet. Ale až teď, nikoliv tehdy, když to potřeboval. Jeho mysl byla daleko větším bojištěm, než kterékoliv válečné pole v historii lidstva.
Prohlédl. Věděl co musí udělat. Musí dokončit hlídku! Jinak se těch přízraků nezbaví. Narovnal se a jako loutka vyrazil po ochozu. Přes slzy neviděl na cestu a ztěžka oddechoval. Najednou nohy zahrabaly v prázdnu a v pádu jeho tělo ještě jednou zavadilo o zeď věže, na níž zanechalo rudou šmouhu. Pak už nastalo jen všeobjímající ticho. Pekelní psi se zastavili a ozvěna jejich tlap zanikla v nenávratnu.


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 19 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 44 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Tuax 29.11.2008, 4:20:18 Odpovědět 
   Ahoj,
zadaní na mě působí trochu jako brzdný stroj na tvé psaní, ale vypořádal ses stím pěkně.

Samoptný nadpis se mi líbí, protože je takovou duší celého toho vyprávění, které poodkrývá jeho jednotlivé části. S formou kterou sis zvolil ses vypořádal bravůrně a líbilo se mi to, i když nějaké výhrady bych měl, ale ty jsou spíše k určitým zažitým věcem, které opakuješ takřka ve všech svých dílech, kdyžtak ti to povím na ICQ.

Příběh si pohrává s obrazností vyprávění a s vnitřním utrpením hrdiny. Z toho co jsem zatím četl (z aktuálního WS), to ve mně zanechává největší dojem.
 Mab 27.11.2008, 23:34:22 Odpovědět 
   Myslím, že je to jedno z nejlepších zpracování nynějších Wsek.
Středověk je zajímavá kulisa pro rozehrání takového dramatu odehrávajícího se v lidském nitru. Pocit selhání, výčitky kvůli nesplnění povinosti... Klasika, ale výborně zpracovaná. Líbí se mi pečlivě oddělené odstavce (to například u mého příspěvku například naprosto chybí=)) a čtivá kurzíva.
Jednička jak vyšitá! ;)
 ze dne 28.11.2008, 19:13:02  
   Leontius: Díky za zastavení a pěkný koment :-) Historické kulisy jsou u mě skoro samozřejmostí, lidi si zvyknou :-D
 Rockwood 27.11.2008, 11:07:21 Odpovědět 
   Ahoj

Opět povedené dílo. Sice jsem tušil, že na té věži nakonec usne a že je přepadnou, ale i tak mě to pohltilo. Četlo se to dobře, mě se to líbilo a mě nezbývá nic jiného, než ti dát za jedna :)
 ze dne 28.11.2008, 19:11:48  
   Leontius: Díky za přečtení. Jak jsem již psal: žádné překvapování nebylo v plánu (tj. pokud někdo překvapen byl, je to fajn, ale nebyl to jednoznačný záměr). O to jsem šťastnější, že to skutečně nevadilo :-)
 LauraKošinová 24.11.2008, 7:38:49 Odpovědět 
   Zajímavá povídka. Pěkně se to četlo. Tématické zadání WS si splnil. Dávám jedničku.:-)
 ze dne 28.11.2008, 19:10:31  
   Leontius: Díky za zastavení :-)
 Charlotte Cole 22.11.2008, 17:53:21 Odpovědět 
   Na první pohled mne vyděsila délka... osobně nemám moc ráda dlouhé příspěvky. Ale u tohoto jsem nelitovala. Dobře jsem si početla. Jen ten konec se dal odtušit o dost dřív, než by bylo dobré...
 ze dne 22.11.2008, 20:21:31  
   Leontius: Děkuji za komentář a přečtení. Inu délka mi psíše nestačila :-). Na mé poměry je to krátké dílko...

Ale přesto jsem rád, že se líbilo. Konec je takový jako je. Pochybení beru na sebe, ovšm překvapen nebylo v plánu :-)
 FeBs 17.11.2008, 21:01:49 Odpovědět 
   Je to zajímavý příběh, jediné co mi tam trochu vadí je počet strážných. Opravdu by v tak neklidné době nechali všechno na jediném člověku? (To jen tak uvažuju a šťourám;-))
 ze dne 21.11.2008, 19:04:44  
   Leontius: Díky za zhodnocení :-). S tím počtem by šlo si pohrát, ale nebylo místo...
 VanillaSky 16.11.2008, 19:34:33 Odpovědět 
   Príbeh v ktorom sa prelína prítomnosť s minulosťou. Kde muž ktorý mal ostať na stráži, aby ochránil mesto pred zničením, zaspáva a tým na seba uvrhol vinu za následky ktoré musí niesť počas celého svojho života. Dobre napísaný príbeh.
 ze dne 17.11.2008, 18:55:10  
   Leontius: Děkuji za zastavení a komentík.
 Matylda Kratinová 16.11.2008, 16:30:11 Odpovědět 
   Tak jo, jdu na to. Přede mnou se tu rozehrává archetypální příběh o selhání a vnitřních mukách viny, která se zřejmě hrdina pokoušel přelstít dalekými cestami, aby se nakonec na sklonku života stejně vrátil hledat rozhřešení. Všechno je okořeněno propracovanými reáliemi skutečného středověku, k tomu prolínající se roviny současnosti a vzpomínek, děj se odkrývá postupně, i když neblahé tušení se objevuje už v začátku - parádní počtení!
 ze dne 17.11.2008, 18:54:01  
   Leontius: Děkuji za přečtení a gradující komentář! :-)
 Šíma 16.11.2008, 14:56:22 Odpovědět 
   Zajímavé... Muž se vrátil do své rodné vesnice pronásledován možná nejen pocitem viny. Vypadá to, že usnul na stráži a démon války této situace využil a navnadil Tatary, aby zaútočili na spící vesnici. Zaráží mě, že byl na stráži jen jeden jediný muž (ve věži). Možná, kdyby byli dva... Příběh hezky plyne ve dvou dějových liniích, které se navzájem doplňují a osvětlují to, co se vlastně stalo a tížilo našeho hrdinu, který musel žít s vědomím, že možná právě díky jemu nezemřeli jen jeho blízcí, ale také celá vesnice. Jeho pád z polorozbořené věže jen dokončuje samotný příběh a uzavírá onen pomyslný kruh utrpení a bolesti. A ďábel mohl s chechotem jít hledat své nové oběti...

Otázkou je, zda jsi mohl z tohoto příběhu vytřískat více, je zde však ono omezení v počtu normostran (a znaků) a velmi těžko se mnohdy můžeme trefit do počtu stran a nepřekročit hranici samotného zadání. Kroky se mi zdají v tomto případě vyjádřeny dostatečně, co krok to bolest a utrpení, které nikdy nechtělo skončit, dokud i náš muž nevydechl naposled a jeho duše nedošla rozhřešení, ale kdo ví?

Jedna až Dvě, ale dám Jedničku. Když je jeden svázán limitem v rozsahu textu, těžko se jej "hustí" a tvoří se ona "atmosféra", protože se jeden nemůže rozjet k onomu "rozletu" a dát průchod svým pocitům a obrazům, které vidí ve své hlavě... ;-)
 ze dne 17.11.2008, 18:53:18  
   Leontius: Díky Šímo! :-) Máš pravdu, vytřískat z toho šlo hodně, ale už nebylo místo, abych se kaldivem rozmáchnul :-D
 čuk 16.11.2008, 7:53:45 Odpovědět 
   Dvoudějový text je dobře zpracocan a umně napsán, s pointou. Důsledky kroků- pohyb jsou tam dostatečné, i jejich působení a tragiký krok- nedošlap)!), a jiné šikovné variace, na při psi, koně, působení dlažby. Réd bych dal 1-, ale pořád není zcela vystižena podstata a a větší důsledky kroků, příběh založen na krocích. takže dávám stereotypně lepší dvojku.
(Na př vzpomínám na Čapkovy Stopy)
 ze dne 17.11.2008, 18:49:09  
   Leontius: Díky za zastavení. Pravdou je, že je to příběh do nějž byly kroky "imporotovány", ale už se stalo :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
***
Betwithell
Bolesti
M. Daněk
Šťastný den...
Droom
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr