obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39393 příspěvků, 5729 autorů a 389829 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: "Padáme!" ::

Příspěvek je součásti workshopu: Kroky
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 16.11.2008, 0:37  
Klasická situace při hře na četníky a na lupiče. Banka narvaná penězi až k prasknutí. Povedená loupež a bágly plné peněz. Je tu však jeden malý háček, naši milí lupiči oblečení do černých kombinéz a kukel s dírami pro oči a ústa tak trochu zabloudili... Jak je to možné? Neptejte se, jako vyprávěč nemohu nic říci...

Kam se ukrýt? Co budeme dělat? Kde je východ? To jsou nervy! Mě snad klepne! Kde je záchod? Podobné a jiné myšlenky se jim honily hlavou. Nakonec to dopadlo tak, že se ukryli v jednom zapomenutém kumbálku na košťata a rezavé kbelíky, aby počkali, až se situace trochu uklidní... Absurdní situace, namísto aby zdrhali z banky, ukryli se v ní a čekali až zahřmí!

Že na ně nevlítla zásahovka? Nepřišel vyjednávač? Policie neudělala zase jednou manévry? Na to se mě neptejte, vím jen, že byla celá loupež dokonale naplánována a všem bylo jasné, že se nic, ale opravdu nic nemůže podělat. Ale stalo se. Nechme nyní promluvit naše výtečníky... Tak já jdu, moji milí a zlatí, než mě také chytí a do cely zavřou, dokud nezčernám. Ale já nic, já jsem jen ten, kdo vám to celé prozradil...
 

„Kde to jsme?“ zeptal se trpaslík svého kumpána. Oba byli povedená dvojka: čahoun a trpaslík. Kam nemohl vysoký muž, nacpal se ten malý a jeho vysoký komplic mu klidně mohl posloužit jako štafle.

„V díře!“ odpověděl mu čahoun.

„Tam budeme, až nás chytí...“

„Tak kde to jsme?“ zeptal se jej čahoun znovu a takřka vrazil do vyrovnaných násad od košťat.

„Potichu, nebo nás prozradíš!“ řekl mu trpaslík. „Asi v nějakém kumbálku... Pro uklízečky!“

„Neslyšíš něco?“ zeptal se jej čahoun. „Šlo to tak hladce, dokud...“

„Co mám slyšet?“ zuřil tiše trpaslík. „Všechno jsi podělal... Jsi sice velký, ale ne vzrůstem!“

„Jestli někdo nejde...“ pokrčil čahoun rameny. „Ještě nás nemají...“

„Nejde!“ zamyslel se trpaslík. „Nikoho neslyším...“

„Nepodíváme se?“

„Kam?“

„Ven ne!?“ šťouchl čahoun do komplice. „Nemůžeme tu sedět věčně a taky mi začínají dřevěnět nohy a ruce...“

„Tak jo, ticho!“ soustředil se trpaslík. „Buď té lásky a otevři dveře, já na tu kliku nedosáhnu...“

„Promiň... Tak co?“ zasyčel čahoun, když za hlasitého: „Skříííííp!“ otevřel dveře.

„Nikde nikdo, zdá se, že je čistý vzduch. Půjdeme?“

„Čím dřív, tím líp!“ souhlasil čahoun. „Ještě se něco zvrtne a skončíme v báni...“

„Počkej!“

„Co je?“ zeptal se jej čahoun a málem se zamotal do pohozených kbelíků, košťat a mopů.

„Někoho vidím!“ zarazil se trpaslík. „Někdo tam je...“

„Kdo je to?“

„Trpaslík, jako já!“

„A co dělá?“ zamračil se čahoun. Vidina neútulné cely se pomalu, ale jistě vkrádala do jeho mysli.

„Nevím... Asi totéž, co my, vyčkává...“ zamyslel se trpaslík.

„Že by konkurence?“ zhrozil se čahoun. „Tak přeci tu nejsme sami!“

„Nikoho jsem při lupu neviděl,“ zamyslel se trpaslík. „Myslel jsem, že to půjde beze svědků!“

„Třeba přišli po nás!“

„Zamknul jsi ten trezor?“ zeptal se trpaslík.

„Nezamknul!“ řekl mu čahoun popravdě. „A na co?“

„Cože? Tys ho nezamknul?“

„Ne!“

„Ale byli jsme přeci domluvení, že za sebou zahladíme všechny stopy!“

„Já vím, asi jsem to podělal...“ svěsil čahoun rameny. „Co dělá?“

„Kdo jako?“ zeptal se jej trpaslík. „A nezamlouvej!“

„Ten trpaslík?“

„Zlobí se!“

„Jako ty?“

„Jo...“

„Třeba se také s někým hádá... Tak co, je tam ještě někdo?“

„Kde?“

„Na chodbě? Neslyšíš nic?“ vyzvídal čahoun. „Jestli se teď sehnu, tak se nenarovnám...“

„Vidíš, jak je dobré míti sebou trpaslíka!“ naparoval se pidimuž. „Pořád tam stojí a kouká na mně zpoza otevřené dveře!“

„A jak vypadá?“

„Na to ses už ptal, skoro jako já!“ zasyčel trpaslík.

„Nedíváš se do zrcadla?“

„Do čeho?“

„Do zrcadla!“ zamračil se čahoun. „Ježíši, s tebou je taky práce...“

„Ne!“ řekl mu trpaslík rezolutně. „Tak blbej zase nejsem... I když na tu dálku?“

„Měli bychom s tím něco udělat,“ řekl mu čahoun. „Co když nás práskne...“

„Chceš ho sejmout? Ten blbec na mně pořád kouká! Co mám udělat?“

„Tak na něj zamávej!“ poradil mu čahoun. „Co dělá?“

„Taky na mně mává...“ usmál se trpaslík v černé kukle.

„Stejně jako ty?“ zeptal se čahoun a začínal pochybovat o trpaslíkově dušením stavu.

„Skoro...“ souhlasil trpaslík. „Ještě vteřinu počkáme, uvidíme, co udělá!“

„A co dělá teď? Co když sem už míří chlupatí?“

„Dloube se v nose!“

„A ty?“ zeptal se jej čahoun. „Začínám se bát...“

„Já taky...“

„Tak je to zrcadlo, půjdeme? Je chodba čistá?“

„Já ji nemyl!“ řekl mu trpaslík.

„Tak jsem to nemyslel...“ vzdychl si čahoun. „Je vzduch čistý?“

„Viditelnost je dobrá!“ souhlasil trpaslík. „Jen mě sere ten druhý na opačné straně chodby!“

„Pusť mě ke dveřím... Sehnu se a podívám se na to, jestli tam někdo nejde...“ řekl mu čahoun a sehnul se za zvuku praskajících kloubů a plotének. „Ty jo! Vždyť tam jsou dva, kdes dal oči?“

„Kde?“

„No tam na konci chodby, nevidíš to?“

„Aha, ale před chvílí tam byl jen jeden...“ souhlasil trpaslík. „Necháme tady nádobíčko i lup a vrátíme se pro to později!“

„Tady?“ vyděsil se čahoun. „Ses snad posral... Dyť to tu najdou raz dva!“

„Kdo třeba?“ zapochyboval trpaslík. „Hele teď se otočil k tomu druhému, oni se snad na nás domlouvají, hajzlíci jedni!“

„Na nás? Takže přišli po nás... Co když toho vzali víc a všechno shodí na nás...“ zarazil se čahoun.

„A my si to za ně odsedíme?“ vyděsil se trpaslík. „Vyloučeno, jdeme...“

„Na ně!“ souhlasil čahoun. „Můžeme vyjít ven?“

„Můžeme... Až na ně na chodbě nikdo není...“

„Toho budou litovat!“ řekl čahoun nasupeně a pozorně se rozhlédl, zda na opuštěné chodbě někoho neuvidí. Až na podezřelé osoby na jejím konci tam nikdo nebyl. Vypadalo to, že jsou oblečení stejně jako naši hrdinové.

„Co dělají?“

„Kdo?“ zamyslel se trpaslík, který si vybíral mezi variantou útěku, nebo útoku.

„Ti dva!“ bouchl do něj čahoun, div se od něj trpaslík neodkutálel jako míč.

„To co my, jdou po nás!“ odpověděl mu jeho menší kolega. „Asi tu bude pěkná mela!“

„Neměli bychom takticky ustoupit a zdekovat se?“ navrhl čahoun. „Nemá to cenu, když jsme skoro v balíku... Takhle dělat zbytečný rozruch!“

„Taky si myslím...“ souhlasil trpaslík. „Padáme!“

„Tady orel, jak mě slyšíte? Co konkurence?“ zeptal se jej přes rameno čahoun.

„Dělají totéž co my!“ řekl mu trpaslík. „Vzali roha!“

„Nezavřeli dveře...“ řekl mu čahoun tiše a otočil se. „My také ne! Zavřu je...“

„Ne!“ sýkl trpaslík. Pozdě.

„Skřííííííp!“ ozvalo se a pak tiché: „Klap...“

„Ty fakt nejsi normální!“ zasyčel trpaslík. „Ještě nás dostanou!“

„Hele, oni také stojí na místě...“

„Vypadá to tak,“ souhlasil trpaslík. „Nejspíš si říkají, co jsme to za blbce!“

„Kašlem na ně, jestli to praskne, možná to odnesou namísto nás!“

„Přesně tak!“ zazubil se trpaslík. „Ale stejně, to byl ale nápad...“

„A co jako?“ zeptal se jej čahoun překvapeně. Ještě jednou se ohlédl po prázdné chodbě. Nikdo v ní nebyl, zdálo se, že ti druzí také někam zmizeli.

„Krást ty peníze zrovna na Nový rok, když všichni oslavují...“

„A v tom je ten fígl, nikdo nás tu nečeká...“ řekl mu čahoun se širokým úsměvem na tváři.

„Pozor, něco slyším... Někdo za náma jde!“ šťouchl trpaslík dlouhána do nohy. „Musíme se někde schovat!“

V poslední chvíli se ukryli za pootevřenými dveřmi dámských záchodků. Tiše naslouchali a čekali, dokud neodumře dvojí klapot mužských bot. Oba si otřeli čelo a podívali se na sebe... Pak se tiše rozesmáli.

„A je to... Jsou pryč! Vypadneme?“ zeptal se čahoun trpaslíka.

„Nebudeš mi věřit, ale ti dva... Vypadali přesně jako my!“ zděsil se pidimuž.

„Jako my?“ nechápal jej čahoun. „Proč jako my? Není to lest?“

„Malej a velkej! Byli stejně oblečení a měli na zádech rance s penězi...“ řekl mu trpaslík, který si v tu chvíli připadal jako sádrový odlitek někde na zahrádce u domu.

„Malej a velkej?“ zarazil se čahoun. „Takže byli skuteční? Žádné zrcadlo? A co když už o nás chlupatí vědí a zavřou nás?“

„Nezavřou...“ uklidňoval jej trpaslík. „To by mě zajímalo, kdo měl stejný nápad jako my!“

„Pšt, něco slyším, jako by někdo mluvil...“ přerušil jej čahoun tichým hlasem.

„A co říká?“ zarazil se trpaslík.

„Něco jako: Proč jsi nezamknul ten pitomý trezor, ještě nás prozradíš... Mizíme!“

„Tady se něco podělalo, ale já to nejsem! Tady snad straší, pryč odtud! S penězi, nebo bez nich...“ řekl mu trpaslík zamyšleně a popohnal svého komplice.

Oba zmizeli za dveřmi na konci chodby. A z onoho kamrlíku je tiše sledovaly další dva páry očí...

„Už jsou pryč?“ zeptala se jedna z postav ukrytých v kumbále.

„Jo, naštěstí... Viděl jsi to?“

„Viděl, to by mě zajímalo, odkud byli a co tu chtěli... Vypadali jako my!“

„Jo, malej a velkej!“ zasmál se tiše druhý muž. „Není to k smíchu?“

„Ne!“ ozvalo se.

„Myslíš, že tu byli před námi?“

„Nevím, ale nebudu na nic čekat, ty ano?“

„Dobrá, ať jsme pryč!“ souhlasil druhý tajemný hlas. A pak nastalo ticho. Trezor zůstal otevřený a zbylo v něm ještě dost peněz pro všechny čahouny a trpaslíky. Další povedená dvojice plní pytle, jiná zmateně bloudí po chodbě, nebo dělá společnost mopům, kbelíkům a kartáčům v zapomenutém kumbále. Tak šťastný a veselý! Na Nový rok o slepičí... Kvok!


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 17 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.2 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 41 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 78 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:41:41 Odpovědět 
   09. 07. 2014

Nic moc dílo. Nesrší vtipem ani napětím. A dobrá pointa zde už vůbec není.
 ze dne 01.08.2014, 14:19:40  
   Šíma: Díky za kritiku.
 Kondrakar 26.03.2009, 9:25:26 Odpovědět 
   Šímo, ty víš jak čtenáře pobavit a rozesmát i takovouhle - jednoduchostí? Ne vážně, bylo to dobré a pobavilo mě to. Máš naprosto úžasnej talent stavět svoje hrdiny do naprosto bizardních situací, kdy oni (ti hrdinové) vypadají či se chovají ještě bizardněji než situace do které se dostali nebo kterou vytvořili
 ze dne 26.03.2009, 13:56:19  
   Šíma: Jsem rád, že se líbilo! ;-)
 Panano Nymni 08.01.2009, 21:10:22 Odpovědět 
   Tak...došel jsem k závěru, že ti dlužím komentář...asi tak 50. Vzhledem k tomu, že na Den kdy se země otevřela zatím nemám (nějak jsem na dlouhá díla v poslední době moc línej) přečetl jsem si alespoň tohle a líbilo se mi to. Nejprve jsem si také myslel, že je to zrcadlo, ale nakonec mě to dost pobavilo. Váhal jsem mezi 1 a 2... ale že seš to ty...
 ze dne 08.01.2009, 21:23:28  
   Šíma: Dík za zastavení a komentík a potěšila by i ta Dvojka! ;-)))
 Mariana Há 01.01.2009, 20:31:10 Odpovědět 
   Dobré odlehčení.
 ze dne 01.01.2009, 21:18:41  
   Šíma: Je to taková šímovina, ale jsem rád, že se líbí! ;-)
 Tuax 29.11.2008, 4:54:15 Odpovědět 
   Ahoj,
tak další šímovina. Popsal bych to jako recept na:

Salát alá Šíma
Jako základ receptu hromada dialogů, podlévaná trochou absurdity, zamotané do tvé oblíbené přílohy sci-fi. K tomu přidáno kořeni:
špetka humoru
špetka tajemna
špetka rozvláčnosti vyprávění

A jako výsledek další chutný pokrm, který se rozplývá na jazyku i když ta porce se tváří jako velká. Jenže objem je součástí většiny receptů z tvé kuchařky :)

Líbilo, není to sice moc ostré, je to takové jemnější, dokonce ses vyhnul hrubějším slůvkům, což jsem si říkal, tady něco chybí :D Ale popral ses stím jako obvykle.

Málem bych zapoměl na kroky, jo nebyly úplně stěžejní, vlastně si tam ani příliš nezahrály, měly štěstí že se tam vůbec vyskytly, ale byly tam :)
 ze dne 29.11.2008, 11:08:46  
   Šíma: Díííííííky, Tuaxi. Jak použít kroky bez kroků? To je otázka, ale pořád tam někdo chodil a při chůzi se zpravidla dělají kroky a krůčky... No, snad jsem to zvládl se ctí! Ještě jednou děkuji za zastavení a komentík! ;-)
 jarruska 28.11.2008, 16:25:59 Odpovědět 
   Ahoj Šímo!
Bylo to super!:) Nejdřív jsem si říkala, jo, někdo tam je, pak ne, je to zrcadlo, pak jsem o tom zase pochybovala a nakonec se to zhouplo úplně někam jinam. Také je dobré, o jakých maličkostech, až hloupostech se to dva baví... Dávám za 1!
 ze dne 28.11.2008, 22:47:39  
   Šíma: Díky za milý komentík, jsem rád že se líbilo! ;-)))
 Mab 27.11.2008, 23:40:53 Odpovědět 
   Ach Šímo, ty seš vážně šťastné dítko=) Nu, hloubka se tvému dílu vskutku nedá upřít=)))
"Skříííííp"
Jednička za ten úžasný optimistický náboj. Nikdo neumřel, nikdo se nezabil, nikdo tam nebulil... hele, co víc si přát? =P
 ze dne 28.11.2008, 0:26:21  
   Šíma: :-DDD Dík za zastavení a komentík! ;-)
 Rockwood 27.11.2008, 10:43:44 Odpovědět 
   Ahoj

Jako odreagovačka výborný. Mě se to líbilo. Nemohl sem si pomoct, ale jako toho trpaslíka sem si pořád musel představovat jako Dannyho DeVita :D.
 ze dne 27.11.2008, 11:14:07  
   Šíma: Už jsem v obraze! Koukal jsem se, v jakých filmech hrál a ten obličej? Díky, je to pro mne pocta! :-DDD
 ze dne 27.11.2008, 11:11:01  
   Šíma: Zdravím!

Danny DeVito? Neznám! ;-))) Ale jsem rád, že se dílko líbilo. Dík za zastavení a komentík!

P.S. Jdu si ho najít na Netu... :-DDD
 LauraKošinová 24.11.2008, 8:06:23 Odpovědět 
   Máš svůj vyhraněný zábavný styl. Pobavila jsem se. Dobrý. Nejvíc se mi líbila poslední věta.:-)))
 ze dne 24.11.2008, 11:37:30  
   Šíma: Děkuji za návštěvu a přečtení! ;-)
 Leontius 22.11.2008, 21:09:03 Odpovědět 
   Heh, dobré. Zase něco typicky Šímovského, zprvu jsem čeka lže překvapením bude už zrcadlo, ale nakonec je fígl v tom že fígl není zrcadlo.. To je na mě moc :-D 1
 ze dne 22.11.2008, 23:08:14  
   Šíma: Díky, Leontie! ;-)
 Charlotte Cole 19.11.2008, 21:23:41 Odpovědět 
   Bavila jsem se a to moc! Oba hlavní hrdinové mi přišli až sladce hloupí. =D Dialog byl supr. Tedy, že by nějaké deja vu? Více realit slitých do jedné? Chudáci ti poslední, asi odešli s prázdnou... =)
 ze dne 19.11.2008, 22:29:03  
   Šíma: Jsem rád, že se líbilo. Nesmím nic prozradit! ;-) A dík za zastavení a komentík...
 Matylda Kratinová 19.11.2008, 19:53:36 Odpovědět 
   k PS: To jsem si všimla... ale je to Tvoje značka, je to typicky šímovské :-)
 ze dne 19.11.2008, 20:54:12  
   Šíma: :-DDD
 Matylda Kratinová 19.11.2008, 18:53:50 Odpovědět 
   Tak potkali ti první dva zrcadlo nebo nepotkali? :-D Jisté je, že po nich do kumbálu vlezlo další duo, ale toto... Ne, nebudu se v tom rejpat, nechám to na absurdní rovině Tvého dílka ;-)
 ze dne 19.11.2008, 19:43:38  
   Šíma: Dík za zastavení a komentík a také za to, že ses v tom "nerýpala"! ;-)))

P.S. Ono v tom příběhu není nic "jisté"... :-DDD
 FeBs 17.11.2008, 21:14:52 Odpovědět 
   Malej a Velkej? S nima je vždycky sranda;-)
 ze dne 17.11.2008, 22:31:00  
   Šíma: :-DDD Dík za návštěvu a komentík!
 Weichtier 17.11.2008, 18:50:18 Odpovědět 
   Ahoj, Šímo,
čuk to vlastně řekl všechno přede mnou. Je to lehké, šímovské, trochu upovídané. Dobrý nápad, který chtěl trochu dobrousit a vyšel by drahokam. Takhle je to lehce napůl cesty, ale to neznamená, že bych se nebavil.
Podmínky WS jsi dle mých měřítek (které jsem si nastavil v základu mírnější než čuk ) splnil. Dobrý textík, který si zasloužil trochu korektur.

W.
 ze dne 17.11.2008, 19:37:58  
   Šíma: Díky, Kocoure! ;-)
 VanillaSky 17.11.2008, 18:42:38 Odpovědět 
   Dobrá poviedka, keby sme tak každý mali taký zrkadlový obraz. Ktovie čo by nastalo :o) ... dávam 1
 ze dne 17.11.2008, 19:41:19  
   Šíma: Dík za zastavení a komentík, jsem rád, že se dílko líbilo... Možná ne každé "zrcadlo" by nám ukázalo ten pravý odraz a kdyby už byl naprosto přesný, možná by byl "obrácený" (jak se v zrcadle i sami vidíme)... Třeba je i samotné zrcadlo jakýmsi obrazem onoho nahlížení do skutečné reality, kterou každý vidí po svém (jinak)... Ale samotná povídka je spíše humorná a do "filosofování" má opravdu daleko... Hezký večer přeji! ;-)))
 ZITULE 16.11.2008, 19:37:24 Odpovědět 
   Opet pekne pocteni ano, jako z kresleneho filmu, je to moc pprima . Vidim ze mas bajecnou fantazii, ktera Te neopousti a to je moc fajn. Zitule
 ze dne 16.11.2008, 19:56:59  
   Šíma: Kreslený film? Díííky, jsem rád, že se líbilo! ;-)))
 Dědek 16.11.2008, 15:08:35 Odpovědět 
   Je to ukecaný, ale šímovsky ukecanný. Menší korekce by neuškodila, ale každý píše tak, jak to cítí. Budeme si muset na tu Tvoji košatinu zvyknout.
 ze dne 16.11.2008, 19:58:26  
   Šíma: Ahoj, Dědku! Že byste si ještě nezvykli (nejen Ty, ale i ostatní čtenáři)? Nebo by se měl šíma změnit? :-DDD Zdá se, že "ukecanost" není pro všechny... Dík za zastavení a komentík! ;-)))
 OH 16.11.2008, 9:58:46 Odpovědět 
   Zdar, El-Šímo,
líbilo, je to ukecané jako vše od tebe, ale ok,
snad tě neurazí, jak napíšu, že jsem to tak od
šestého řádku chtě nechtě vnímal jako kreslenej
film, ale humornej a supr!
 ze dne 16.11.2008, 12:27:32  
   Šíma: Ano, prosím, ukecané jako šíma! :-DDD Dík za zastavení a komentík! ;-)))
 čuk 16.11.2008, 6:22:35 Odpovědět 
   Porota neznámkovala. Nápad výborný, Střetnutí dvou zrcadlových typů lupičů, pro které je peněz dost. Místy zajímavé, ale neuchyluje se to ani do napínaného hororu ani do naprosté legrace. Řekl bych: kdyby se přemíra dialogu jednéd vojice trochu škrtla, přidalo se něcosituační komiky a trochu dvojpolárnsosti. dostalo by to větší grády,.Takhle je to je úsměvné.
Myslím, že vystavět tuto situaci jen na dialogu bez využití dalších možnosti, přičemž tento dialog je spíš o neporozuměnín než i vystresovanosti a komickésituaci je trochu málo
 ze dne 16.11.2008, 12:10:44  
   Šíma: Díky, čuku, za zastavení a podnětný komentík... Slepil jsem to takto a stojím si za tím, avšak kritiku přijímám, jinak bych nikam nedošel (jako rádoby-umělec)... :-DDD

P.S. Ještě že těch "šímů" není také více a nemusím se na sebe (stále) dívat do zrcadla! Jsem rád, čuku, žes mé "ukecané" dílko dočetl až do konce, vážím si toho a mrkám na Tebe a přeju hezký "prodloužený" víkend... ;-)))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zrzavci
Křídlatka
Con los Colegas...
Wheelies Devotee
Galfa - část II...
Franzi Moorin
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr