obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."
NelaS
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Den, kdy se otevřela země (8) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Den, kdy se otevřela země...
 redaktor Šíma publikováno: 20.12.2008, 20:58  
Další díl ze živote jedné farmářské rodiny, na kterou se chystá samotná Matka příroda a nebude to nic pěkného... Za případné překlepy se (alibisticky) omlouvám a zdravím své šotky...
 

Kapitola osmá: Důležité rozhodnutí

      "Dobré jitro, Tome!" zavolal na něj Allan. "Jak se vyspal? Je už pomalu deset hodin! Tvůj otec se děsně vzteká, nemáš prý chodit za děvčaty, ale hledět si práce!"
      "Ahoj, dědo," odpověděl mu a sedl si na schody na terasu.
      "Copak, ulítly ti včely?" přišel k němu a zpytavě se mu zahleděl do očí. "Máš problémy, chlapče?"
      "Kdo je nemá?" zavrčel Tom.
      "Jde o tu holku, viď?" pousmál se. "Jo, tvůj otec nebyl lepší! Co kdybys následoval svého prapředka a tu šťabajznu prostě bez okolků unesl?"
      "Jo, a její fotr na mě uspořádá trestnou výpravu!" řekl odmítavě. "Musel jsem sem vůbec jezdit?"
      "Tak na tohle ti neodpovím, možná, že to takhle zařídil ten starej otrava nahoře, co řídí celej ten bordel na naší staré dobré Zemi. Kdo říkal, že je všechno ztraceno? Jsi chlap, nebo ne?"
      "A co?"
      "No tak ji prostě užeň, a je to! Domluvte se, jste mladí..."
      "Kriste pane, dědo, tvoje rady!" zamyslel se Tom.
      "No a co? Holka je to pěkná, přímo k zakousnutí! Práci zastane za dva chlapy a určitě bude i chytrá... Co chceš víc? Jak myslíš, že jsem ulovil svou starou? Předem jsme se domluvili a spojili příjemné s užitečným! A co mohl její fotr dělat? Kdo by chtěl holku s děckem? Leda nějaký blázen, když nepočítám sebe!"
      "A není to brzy?" mračil se Tom stále víc a víc. "Já ji zbouchnu a zkazím jí život..."
      "Když se máte rádi a vezmeš si ji?" zeptal se jej Allan. "A nebo ji nech na pokoji. Pusť ji k vodě a najdi si jinou, jestli chceš!"
      "To je k posrání!" vztekal se. "To je celý náš rod plný..."
      "Ptáš se, jestli jsem takoví kurevníci?" podrbal se Allan zamyšleně na bradě. "Řekněme, že jdeme tvrdě za svým! Vezmeme si co chceme, na co máme právo, a hledíme na to, abychom z toho vyšli z čistým štítem! Myslíš si, že láska je hřích?"
      "Ne, proč?"
      "Já jen tak..." pokrčil Allan rameny. "Přemýšlej o tom, co jsem ti řekl. Její fotr by se mohl nakonec příšerně divit! Copak jsou děti vlastnictvím svých rodičů?"
      "No dobře, ale když se jedná o majetkové vztahy?" přerušil jej Tom. "Jestli je opravdu jen trochu bohatý. Znáš to, přižení ke své dceři někoho, kdo má ještě víc peněz!"
      "V tom případě chudák holka!" zachmuřil se Allan. "Já s ní nechodím! Je to jen a jen tvá věc, jak moc o ni stojíš, Tome? Nemůžu ti v tomhle radit. Můžu ti dát jen pár návrhů a všechno ostatní zůstává na tobě!"
      "Jasně," pohodil Tom hlavou a vydal se k příjezdové cestě.
      "Kam jdeš?" zeptal se jej Allan.
      "Jdu se trochu projít!" zavolal na něj Tom. "Chci strávit víkend na poli!"
      "Otec ti dal ještě pár dní volna! Sice to neřekl přímo, ale já umím alespoň trochu číst mezi řádky. A co se týče tvé holky, chce to dobrou strategii. Bez té se nedá vyhrát žádná bitva! A kdyby to přece jenom nevyšlo, na světě je dost holek! Možná že i lepších, i když se ti teď zdá, že žádnou takovou už v životě nepotkáš! Věř mi, je to jenom klam. Zažil jsem to sám, podruhé jsem si svou holku už vzít nenechal! A jaká je Alice?"
      "Nad zlato, jasně, dědo!" pousmál se a vyrazil svižným krokem do strání nad farmou.
      Allan jej chvíli pozoroval, dokud mu nezmizel ze zorného pole. Zavrtěl hlavou. Proč je život tak složitý? Něco si zabručel pod vousy. Z domu vyběhla Ann. Vlasy jí divoce vlály v mírném větru. Ale i ten byl teplý a v ničem neulevoval od sílícího horka plynoucího dne.
      "Dej pozor, ať se nepřerazíš!" varoval ji, avšak Ann byla již ta tam.

***


      "Ahoj!" usmála se Jane na Toma. Setkali se na rozcestí. Celý víkend měli pro sebe, jakoby se stal malý zázrak a osud jim dovolil společně prožít několik krásných a vzácných chvil.
      "Nemohl jsem se tě dočkat!" řekl jí. "Pořád myslíš na toho studentíka?"
      "Skoro pořád!" dobírala si jej. "Mám ho v hlavě víc než tebe, dokonce se mi o něm zdá každou noc! Kam půjdeme?"
      "Kam bys chtěla jít?" zeptal se jí. "Je to na tobě."
      "Myslela jsem si, že když jsi tu od narození, znáš tenhle kraj jako své boty, že mě někam zavedeš, abys okouzlil mé srdéčko a já ti dala vše, co mám... Třeba jsem za ten krátký čas, co jsme se sem přistěhovali, ještě všechno neviděla?"
      "Dohromady tu není nic k vidění," zamračil se Tom. "Co takhle důl starého Edgara? Kdysi to byla jen obyčejná díra v zemi, ale on si myslel, že by tam mohl něco najít! Jo, takhle shnilé zbytky zdechlin zvířat, které tam někdo hodil, nebo tam ta zvířata spadla, ještě když žila a pak se nedokázala vyškrábat ven! Udělal si z ní hotový zlatý důl, až na to, že tam žádné zlato není! Ale vykládej to starému bláznovi..."
      "Třeba je jedním z lidí, kteří věří na zázraky! Copak nevíš, že se dějí těm, kteří na ně opravdu věří?"
      "Vážně?" podivil se. "Vlastně ano, ty jsi v tomhle kraji takový malý zázrak!"
      "Díky za poklonu!" usmála se. "Půjdeme? Nebudeme tu přece stát celý den!"
      "Stačí říct," souhlasil. "Možná nám Edgar dovolí, abychom se tam dolů podívali! Může to být docela dobrodružná a zajímavá výprava!"
      "Trochu vzrušení do jinak docela nudného dne?" zeptala se jej.
      "Třeba?" pokrčil rameny.
      Vydali se na pastviny. Oba měli na zádech batohy. Blížil se večer. Stále však bylo horko. Na obzoru se ukázaly temné mraky. Z toho pršet nebude! Pomysleli si. Nemohli uvěřit skutečnosti, že jsou opět spolu. Ukázaly se první hvězdy. Zadul svěží vítr a ochladil jejich horké tváře a hrál si s jejich vlasy.
      "Víš ještě něco o tom místě?" zeptala se ho.
      "Před lety tam spadl jeden kluk, zmizel navždy. Několik chlapů se spustilo po lanech do šachty, ale museli ven, protože se tam nedalo dýchat. Světlo pochodní i elektrických svítilen se ztrácelo kdesi v temnotě. Ta jáma je bezedná, jako stvořená opravdovým ďáblem."
      "Podívej!" ukázala k nebi. "Padají hvězdy!"
      "Přej si něco," řekl jí.
      "Abychom byli stále spolu? Možná, že bychom se za pár měsíců porafali a rozešli se! Víš, co je to ponorková nemoc?"
      "Jo, když je víc lidí pořád spolu a jdou si pak na mozek!" pousmál se. "U tebe to už začalo? Nějak brzo, ne?"
      "Jaké jsou příznaky?"
      "Máš pocit, že chceš dotyčnou osobu za každou cenu sprovodit ze světa! Zabít, zničit, rozprášit do všech stran! Rozložit všechny své protivníky na atomy! A tak dále..."
      "Hm," zamyslela se. "Našel už ten zlatokop vůbec něco?"
      "Proč? Chceš ho okrást?" rozesmál se Tom.
      "Ne, ale zajímá mě to! Mohl by nám dát něco na památku, kdybychom na něj byli hodní! Co ty víš?"
      "To určitě!" zabručel Tom. Ocitli se uprostřed pastvin. Blížil se večer. Kdesi na obzoru spatřili několik honců se stádem krav. Ještě hodně dlouho po tom, co se jim ztratili z očí, řádila na obzoru malá písečná bouře.
      "Mohlo by zapršet..." řekl jí.
      "Otec chce odejít právě kvůli tomu! Je sucho, myslel si, že mu půjde práce od ruky, když se vyučil zemědělským inženýrem, ale praxe má daleko k odborným poučkám. Lituje toho, že odešel z města a usadil se tady. Matka je při něm, nemá tu patřičné kulturní vyžití."
      "Takže přece jenom odjedete?" zeptal se jí Tom. "Kdy to bude?"
      "Otec chce prodat farmu někomu z okolí! Čím dřív ji prodá, tím dřív odjedeme... Možná, že jsem tě tehdy neměla vůbec potkat?"
      "Svět je malý, setkali bychom se někde jinde," pokrčil Tom rameny. "Vidíš ten kopec hlíny a kamení! Už tam budeme..."
      "Nepustí na nás psy?"
      "Kde by je vzal! Ledaže by se za námi ohnal lopatou!" zamračil se Tom. "Neboj, vlastně je dobrákem od kosti. Nechá nás přespat v té své boudě, uvidíš! Pořád sedí v zemi jako nějaký blázen! Měl se dát na hrobařinu, když se tak rád rejpe v hlíně..."
      "Uživil by se?" zeptala se jej. Zastavili se u dolu a naslouchali šelestu vycházejícího ze země. "Co to je?"
      "Země pořád pracuje! Asi vržou podpěry, které si udělal, aby mu ten jeho důl nespadl na hlavu! Dej, pozor, ať tam nespadneš taky!"
      "Jak je to hluboké?"
      "Podle Edgara asi tak slabých sto metrů!" řekl jí Tom a hodil svůj ruksak na zem. "Musíme ho najít, ale je docela možné, že šel do osady. Má tam jednu polorozpadlou chatrč, ve které žije, když se tu nedá dejchat!"
      "Proč?" nechápala.
      "Prý se už stalo, že z téhle díry vycházel takový smrad, že odtud upaloval jako střelený! Hnusnej žlutohnědej dým, který páchl po zkažených vejcích!"
      "Tomu nerozumím..." řekla mu a hodila dolů kámen obalený hlínou.
      "Blázníš, třeba mu ho hodíš na hlavu. Kdo ví, kde teď je!"
      "Je tam tma..." řekla mu a zařvala do jámy: "Haló, je tam někdo?"
      "Asi tu zrovna není!" zamyslel se Tom a vydal se k nahrubo zbité kůlně. "Podívám se, v jakém stavu je jeho provizorní obydlí. Může se stát, že budeme spát pod hvězdami!"
      "Konečně trochu romantiky," řekla mu a vydala se zvědavě za Tomem. Slunce zvolna mizelo za rozvlněným horizontem a na nebi se objevovaly první hvězdy. "Bude krásný večer!"
      "To jo," souhlasil. Rozhlížel se po po nářadí válejícím se po podlaze kůlny, ve které již bylo docela šero. Jediná postel byla přikrytá kusem zaprášené látky a na stole se válelo několik prázdných konzerv od jídla. Celou scenérii doplňoval malý rezavý pícek s dlouhou železnou rourou vedoucí ke stěně kůlny. "Kriste pane, tady to ale vypadá! Nechceš raději přespat venku?"
      "Co kdybychom vlezli pod zem?" zeptala se jej.
      "Neblázni! Už jsem tam jednou byl u první chodby, kterou měl vyhrabanou, ještě před tím, než jsem odtud na dva roky odešel! Je to nebezpečné a teď, když se stmívá by mohlo jít o život! Žebřík už bude shnilý a nemáme žádné pořádné světlo!"
      "Jasně," řekla mu. "Byl to jen jeden z mých pitomých nápadů!"
      "Kolik jich ještě máš v zásobě?" zeptal se jí jizlivě.
      "Dělala jsem si srandu!" řekla mu a vyšla z místnosti. "Budu venku..."
      "Urazil jsem tě?" zeptal se, když jí našel u haldy. Dívala se směrem ke skupině světel vycházejících z domů v osadě.
      "Všechno tu stojí pro kočku! Tady chcípl pes, Tome! Život tu nemá žádnou budoucnost! Co tu chceš dělat? Odjeď se mnou do města, pryč z tohodle prašivého místa!"
      "Narodil jsem se tu," řekl jí. "Mám tu svůj domov!"
      "Já vím," přikývla. "Ale přesto, co tě tu drží? Nic tu nestojí za trochu lidské námahy! Každý den se pachtíte s dobytkem. Stavíte nebo opravujete ploty, hledáte vodu a nové pastviny. Snažíte se prodat dobytek na maso! Možná, že má táta pravdu..."
      "V čem?" nechápal jí Tom.
      "Jsem blbá, když jsem si myslela, že tu najdu nějakou smysluplnou budoucnost, Tome! Asi bude nejlíp, když odtud odejdu s rodiči..."
      "Kdy jsi na to přišla?" zeptal se ji udiveně.
      "Když jsme sem dorazili, já nejsem jako vy! Co bych tu s tebou dělala?"
      "Proč ta náhlá změna?" zeptal se jí Tom jízlivě. "Ten zatracenej student ti dal lepší nabídku? Bude z něj vedoucí nějaké firmy? Bude mít peníze, moc a postavení? Co mu bude do nějaký zaprášených farmářů žijících kdesi u prdele světa?"
      "Promiň," řekla mu a přitiskla se k němu. "Třeba se ještě někdy potkáme!"
      "Jasně," souhlasil a šel pro jejich ruksaky. "Fotr po tobě chtěl, abys mi dala sbohem? Nejsem pro tebe dost dobrá partie?"
      "Tak to není!" bránila se.
      "Tak proč?"
      "Nechtěla jsem ti to říct, ale otec tu farmu už prodal!"
      "Komu? Vždyť nemá skoro žádnou cenu!"
      "Koupil ji tvůj táta za pár stovek dolarů," řekla mu a vzala si od něj svůj ruksak. "Odjíždíme pozítří..."
      "Nevím, co ti mám na to říct! Chceš se mnou strávit víkend? Jestli ne, klidně tě doprovodím domů!" řekl jí. "No co? Svět se kvůli nám nepřestane točit!"
      "Já vím, ale zdá se, že to byl opravdu jen dotek lásky!" povzdechla si.
      "Neříkej?" řekl jí a jen tak naoko se zamračil. "Určitě ti dal lepší nabídku!"
      "Ten student?" rozesmála se. "Nemá s tím nic společného! Vážně..."
      "Dobře! Dokdy musíš být doma? Mohli bychom tu přespat a zítra ráno se vydat domů! Co ty na to?"
      "Fajn! Zlobíš se na mě?" zeptala se jej provinile.
      "Jo, jsem nasranej!" řekl a rozesmál se. "Mám chuť skočit dolů do jámy a mít ode všeho konečně pokoj! Život bez tebe pro mne ztratil smysl, asi se zabiju!"
      "Chudáčku!" zavrtěla hlavou. "Byla by tě škoda..."
      "Fakt?" nadechl se. "Ale neříkej mi to zas tak často, aby mi to nestouplo do hlavy! Jeden nikdy neví..."
      "Budu si to pamatovat!" řekla mu. "Povíš mi, jak moc mě máš rád?"
      "Určitě!" pousmál se. "Na světě je tak málo lásky..."
      "Proto je ten svět tak zlej!" řekla mu. "Uděláme ho hezčí, aspoň na chvíli?"

***


      "Už jsi mu to řekla?" zeptal se Jane její otec na druhý den. Stál na zápraží domu a rozhlížel se po okolí. "Co on na to?"
      "Nic," pokrčila rameny. "Věšet se prý kvůli tomu nebude! Nějak to přežije."
      "Scházíte se každou volnou chvíli a ty mi řekneš, že ti na to nic neřekl?"
      "Ale jo," souhlasila. "Zlomila jsem mu srdce, chudáčkovi!"
      "Máš ho ráda?" zeptal se jí diplomaticky.
      "Jo!" přikývla. "Možná si ho jednou vezmu! Co ty víš?"
      "Víš, bylo chybou, že jsme se sem vůbec vydali farmařit!" řekl jí.
      "Aha," zamyslela se. "Proč myslíš? Říkal jsi, že zkusit by se mělo všechno!"
      "Matka má tohodle místa plné zuby! Chce se vrátit zpět do Rena..."
      "Copak tam je to lepší?" podivila se. "S jejím temperamentem?"
      "Myslím si, že bychom měli zkusit štěstí někde na západním pobřeží, nebo těsně u něj na okraji pouště, kde se stavějí nové zavlažovací systémy a lidé se tam snaží vypěstovat nějakou úrodu pro ty ve městech! Možná, že tam budeme mít větší šanci než tady!"
      "Jasně!" souhlasila. "Mám se jít sbalit?"
      "Matka ti už sbalila! Zítra za úsvitu vyrážíme! Můžeš se jít s ním ještě rozloučit!"
      "Ne, už jsme se loučili... Nechci ho vidět!" řekla svému otci. "Už ne!"
      "Takže to byl pěkný parchant?" nechápal jí.
      "Ne, ani mezi námi skoro nic nebylo!" zavrtěla hlavou. "Proč já musím potkat nějakého správného kluka právě tehdy, když musím jít pryč?"
      "V moři je plno ryb!" řekl jí.
      "Už jsem to slyšela!" mávla rukou. "Nic proti vám nemám. Vážně!"
      "Jsem rád, že se na nás nezlobíš!" řekl jí otec vážně. "Je mi to líto..."
      "To samé jsem mu řekla!" otočila se Jane ke svému otci. "Svět se bude točit dál, že ano?"
      "Určitě!" přikývl.
      "Co kdybychom odjeli už dneska?"
      "Ne, chci jet ve dne..." nesouhlasil. "Buď k zastižení, ale můžeš si dělat co chceš!"
      "Ano, tati!" přikývla. "Proč jsme sem vůbec jeli? Když jsi teď změnil názor?"
      "Za vidinou lepšího života! Pro klid, který tu vládne! Ale zdá se, že je tu až moc pusto! Nejvíc trpí tvá matka..."
      "Jasně, je zvyklá na pozornost," zamračila se. "Měla si vzít nějakého politika a ne tebe! Je s tebou vůbec šťastná, tati?"
      "Nikdy mi nic nevyčítala," řekl jí její otec. "Řekla ti někdy něco?"
      "Ne," odpověděla mu popravdě. "Nikdy!"
      "Střední školu jsi udělala na výtečnou, proč bys nemohla vyzkoušet vysokou školu? Nezáleží na tom, že jsi už nebyla víc jak rok ve škole? Třeba bys mohla studovat při zaměstnání..."
      "Budu o tom uvažovat, tati!" řekla mu a vydala se k nedaleké skupince zaprášených stromů stojících u cesty vedoucí z farmy. "Mám něco pořádného dokázat? Udělat vám radost?"
      "Můžeš a nemusíš!" zavolal za ní. "Nechceme tě nutit!"
      "Já vím, nikdy mě do ničeho nenutíte, ale nikdy mi nenecháte možnost výběru!" řekla mu vyčítavě. "Co, tati?"
      "Život je zlý, děvenko! Nikoho se na nic neptá a s nikým se nemazlí!"
      "Život je zlý!" souhlasila. "Máš pravdu! Dobře, půjdu na nějakou školu!"
      "Jsem rád, že to bereš takhle... Doufám, že nemáš něco za lubem?"
      Neodpověděla. Poplácal ji po ramenou a odešel někam do domu. Tu noc Jane celou proplakala a zdálo se jí, že pro ni tento život skončil, nebo v ní něco umřelo a ona byla nyní docela jinou ženou...

***


      "Víš o tom, že ta holka už odjela?" zeptal za na další den John Eliota, když jej potkal nedaleko obchodu starého indiána. "Sebrali se a vzali do zaječích!"
      "Ta holka?"
      "Přesně ta, na kterou ses ptal! Ten její amant je děsně nasranej, takže si dej pozor, aby jsi od něj jednu nedostal!"
      "A co já s tím mám společného? Potkali jsme se jen v tomhle zavšiveným krámku, nic víc..."
      "Já ti věřím, ale on ne!" řekl mu John.
      "Kdo on?"
      "Bearsovic syn! Tom, přijel domů a prý skončil nějakou školu... No, prostě se na to vykašlal a nedodělal ji. A někdy po svém příjezdu potkal tuhle holku na pastvinách. Byla to prý láska jako trám, dokud ji její otec nepřemluvil, že odjedou!"
      "Myslí si, že jsem jí odlákal zpátky do města? On je blázen!"
      "Měl bys s ním promluvit pár slov!" řekl mu John. "Víš kde stojí jejich farma? Řeknu někomu, aby tě tam zavezl, zpátky budeš muset po svých, alespoň poznáš zdejší kraj!"
      "Je to nutné?"
      "Chceš přece poznat život zdejších lidí, nebo ne?"
      "To ano..." přikývl student. Z obchodu vyšel starý indián a zkoumavě se na ně podíval. Když zjistil, že si patrně nepůjdou nic koupit, vrátil se dovnitř, aniž by řekl jediné slovo.
      "Můžeš si u něj pořídit nějakou zbraň, jestli chceš!" řekl mu John a kývl směrem k obchůdku. "Šerifa tu nemáme a policie je zatraceně daleko!"
      "Zbraň?"
      "Aby ses cítil bezpečněji!" pokrčil John rameny.
      "Přišel jsem sem dělat školní práci a ne kovboje! Kde to žijete?"
      "Tohle je Divoký západ, chlapče! Nezáleží na tom, že jsme se prošli po Měsíci, vyhráli Druhou světovou válku, prohráli v Koreji a ve Vietnamu a že jsme nabyli národní hrdosti po výhře v Perském zálivu! Tady se čas zastavil... Je tu jen slunce, vítr, písek a prach! A pak my! Zašpinění kovbojové, kteří honí krávy po pastvinách a odvracejí se k civilizaci zády..."
      "Myslíte si, že jsem naivní?"
      "Ne, myslím si, že byste mohli být s Tomem alespoň na chvíli přáteli! Jste takřka vrstevníci. Třeba si budete rozumět!"
      "Dobře, přesvědčil jste mě! Kolik stojí obyčejný kolt? Budu na něj potřebovat papíry?"
      "Říkal jsi, že žádnou zbraň nechceš!" zeptal se jej John zamyšleně.
      "Taky že ne!" řekl mu student chladně. "Ukecám ho k smrti!"

-- pokračování příště --



 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 12 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 15 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:46:44 Odpovědět 
   12. 07. 2014

Konečně nějaké překvapení. Milostný románek trval jen chvilku. A hádám, že to setkání Toma s Elliotem nebude na ostří nože.
 ze dne 01.08.2014, 17:59:57  
   Šíma: Jsem rád, že nad příběhem přemýšlíš, i když je Ti proti srsti.
 Kondrakar 03.09.2009, 17:54:30 Odpovědět 
   Ohó, nečekaný zvrat osudu. Přímo kotrmelec. Kdo ví co to s Tomem provede a jak dopadne setkání Toma a toho studentíka.
 ze dne 03.09.2009, 20:43:06  
   Šíma: Uvidí se, jak dobrým psychologem je samotný autor tohoto příběhu... (zamyšlený smajl)

Dík za zastavení a komentík. ;-)
 Apolenka 22.12.2008, 10:57:50 Odpovědět 
   To jsou věci ... prodat jen tak farmu? Nečeká nás snad příště ještě nějaký zásadní zvrat událostí?
Aha, nečeká - právě jsem si přečetla tvojí odpověď Pavlovi D.F. Tak ti Šímo řeknu, že i naše rodina přišla k farmě, aniž by v ní měla kořeny. Ale držíme se jí, přes všechny těžkosti, jako klíšťata. Zrovna jsi mě vyprovokoval k napsání povídky na toto téma.
Dávám jedna a jsem zvědavá, co nás čeká v č.9. Apolenka
 ze dne 22.12.2008, 11:45:32  
   Šíma: Dík za zastavení a komentík! Na světě se dějí věci... Určitě hodně záleží na charakteru lidí a na jejich životní situaci... Ale jsem jen teoretikem a jsem rád, že se líbí! ;-)
 honzoch 21.12.2008, 21:36:38 Odpovědět 
   Trošku překvapivé události, tím padá jedna možnost zamilovaného páru :) alespoň dočasně. Quo vadis, Šíma?
Šťastné a veselé Vánoce
 ze dne 21.12.2008, 21:54:49  
   Šíma: Dík za zastavení a komentík! Že by šíma nepřál lásce? No...

Jinak díky za přání hezkého prožití vánočních svátků! ;-)
 Dědek 21.12.2008, 0:21:14 Odpovědět 
   Ale jo, jde to. Líbí se mi ty rady jak na ženskou, připomnělo mi to něco z mého mládí. Jen se mi zdá moc dlouhá ta věta: Nezáleží na tom, že jsme se prošli.... Nevím, jestli by to někdo takhle moc rozbáděl.
 ze dne 21.12.2008, 11:05:29  
   Šíma: Mno... Jo, ten šíma je děsně... Ukecaný... Občas se trochu zapomene!!! Dík za zastavení a komentík! ;-)
 Pavel D. F. 20.12.2008, 20:57:37 Odpovědět 
   Tak to je zvláštní vývoj událostí. Jane odjela, takže tato zápletka padá. Eliot se nakonec možná s Tomem spřátelí.
Trošku jsi mě překvapil, myslel jsem, že Tom bude o Jane bojovat, že ji jen tak nenechá odejít.
Taky je zvláštní, jak rychle se její otec spakoval a vyrazili pryč. V mých představách je farma něco jako životní úděl. Rychle odejít se dá z bytu ve městě, ale z farmy? Oni neměli žádná zvířata? Žádné zaměstnance? Pokud mě zdání neklame, obvykle bývají lidé k půdě připoutaní, tady i v Americe. Pokud Janin otec takový nebyl, asi by jako farmář za moc nestál.
 ze dne 20.12.2008, 22:33:57  
   Šíma: Přesně tak... Prostě to jen zkusil, nevyšlo to a tak to všechno střelil, ale jako autor jsem se nezmínil, zda vyplatil své zaměstnance, prodal dobytek, nemovitosti i s půdou a prostě sbalil kufry... Nenarodil se jako farmář a proto možná neměl k půdě patřičný vztah! Jane již něco naznačovala, že to prostě "balí" a šmitec... Možná jako nějaký "inženýr" by se někde uplatnil více, než-li jako prostý "farmář"! Tom je také zvláštní člověk, prostě ji nechal jít... Prý se to také stává, třeba toho pak bude litovat, kdo ví? Díky za postřehy! A také dík za publikaci. ;-)

P.S. Možná se také autor příběhu jasně nevyjádřil... :-D šíma dostane za uši! Hezký večer přeji!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zorie ze Střeko...
Zirvith Snicket
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
Návštěva
Baworg
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr