obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39395 příspěvků, 5729 autorů a 389833 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Den, kdy se otevřela země (9) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Den, kdy se otevřela země...
 redaktor Šíma publikováno: 27.12.2008, 21:20  
Další pokračování příběhu o jedné farmářské rodině... Snad se bude líbit... Za případné chybky a překlepy se omlouvám a mrkám na své šotky! ;-)
 

Kapitola devátá: Ďáblova jáma

      Clif se ještě tentýž den zajel podívat na Edgara, který se již dva dny neukázal v osadě. Měl o něj starost. Měl sto chutí mu vynadat a říci mu, že je naprostý idiot, když si myslí, že tam něco najde. Zastavil svůj vůz nedaleko haldy s hlínou a vypnul zapalování. Motor nesouhlasně zarachotil a ztichnul.
      "Budeš potřebovat nový výfuk!" řekl svému vozu, jako by šlo o živou bytost. "Stárneš, starý brachu. Ještě pár měsíců a budu si muset najít nového koně!"
      Vydal se k šachtě. Každým krokem se mu zdálo, že cítí onen známý zápach zkažených vajec. Zastavil se nad dírou v zemi a nahlédl do temnoty Edgarova dolu, odkud se ozývalo podivné syčení a bublání.
      "Co to sakra je?" zeptal se sám sebe. Vytáhl z kapsy kapesník a přiložil si jej k nosu. "Edgare! Jsi tam? Odpověz!"
      Jeho hlas se ztratil kdesi v hlubinách dolu, avšak bez odpovědi. Jestli tam ten blázen zůstal, bude už dávno po smrti! Řekl si. Rozhlížel se kolem sebe a hledal něco, čím by si posvítil do temného jícnu. Země se několikrát otřásla. Kousky hlíny a uvolněného kamení se sesypaly s rachotem na dno šachty, kde zapadly do bahnitého jezírka. Zápachu přibývalo s každým okamžikem. Dým byl již nyní zřetelnější a podobal se šedé páře, která vystupuje se syčením z píšťaly lokomotivy. Clif se odvrátil od šachty a udělal několik kroků na zpět. Takřka se zapotácel.
      "To je ale nadělení, že jo?" houkl na něj zlatokop a hodil na zem špinavý hadr.
      "Myslel jsem si, že jsi zůstal tam dole!" řekl mu Clif a otočil se k několik metrů vzdálenému jícnu šachty. "Co to sakra je?"
      "Byl jsem ve třetím patře, když se mi na hlavu začal sypat strop. Pádil jsem odtamtud jako šílený. Někde jsem ztratil i elektrickou lampu. Škoda, byla jako nová! Žebřík jsem nahmatal poslepu a ze všech sil jsem šplhal nahoru! Když jsem byl asi v půli cesty, spadl mi na rameno trám z výztuže šachty. Málem jsem sletěl dolů! Ještě teď mě bolí rameno. Kdyby mi spadl na hlavu, skončil bych dole v jezírku jako nějaká fosílie!"
      "Už to tam někdy vypadalo jako teď?" zeptal se jej Clif.
      "Asi tak dvakrát!" řekl mu Edgar. "Vždycky jsem byl až dole a vždy jsem měl jen tak tak času vylézt ven! Je tam teplo jako v sauně a nedá se tam dýchat! Jo, kdybych měl dýchací přístroj, třeba takový, jaký nosí požárnici! Pak by to bylo jiné kafe! Větrání stojí za hovno! Dneska už tam nepolezu, počítám, že celý týden budu tady nahoře!"
      "Řekl jsi už o tom někomu?"
      "Tomu studentovi a jinak nikomu," pokrčil zlatokop rameny. "Nikdo se mně na nic neptal..."
      "Podobný smrad a páru jsem viděl v Yellowstonu, když jsem se tam byl podívat ještě se ženou, ale to je hezkých pár let nazpátek! Když ještě žila..."
      "Kde?"
      "V národním parku! Je asi tak na severovýchod od nás ve státě Wyoming. Pramení tam taky Hadí řeka, která se vlévá nedaleko Pasca do řeky Columbia!"
      "Ty jsi nějakej chytrej, Clife!" zazubil se Edgar. "Žes ráno pojedl vtipné kaše?"
      "Jasně," řekl mu Clif. "Celý hrnec!"
      "Co s tím parkem?"
      "Jo, jsou tam horké prameny, gejzíry, bahenní sopky, fumaroly a další projevy sopečné činnosti!"
      "Gejzíry a fumaroly? Bahenní sopky?" přimhouřil zlatokop oči.
      "Gejzír je horká voda, která pod tlakem stříká z díry v zemi!" řekl mu Clif. "Fumarola je zase jiná díra, kterou uniká plyn, nejčastěji jde o oxid uhličitý, oxid uhelnatý a oxid siřičitý! Smrdí to tam, jako v tvém dole! A bahenní sopka je jako to jezírko, které máš na dně šachty. Je to taková miska v zemi naplněná vším možným sajrajtem a z ní uniká horký plyn! Takže se to tam vlastně pořád vaří..."
      "Hezký a co to má společného s touhle dírou v zemi?" nechápal zlatokop.
      "Jsi natvrdlej?" zeptal se jej Clif. "Taky máš dole jezero se vším možným, uniká odtamtud smradlavý plyn a vaří se to tam jako v kotli! Proč myslíš, že to tam tak syčí?"
      "To já nevím!" pokrčil zlatokop rameny. "Možná máš pravdu? Co s tím mám jako dělat? Nechat se zapsat do Guinessovy knihy rekordů?"
      "Třeba," řekl mu Clif. "Já bych tam dolů už nelezl!"
      "Baví mě to!" zazubil se Edgar. "Mám s toho vždycky takové příjemné mrazení v zádech a strachem se mi rozevírá prdel, takže nikdy nevím, jestli jsem se už nepřiposral!"
      "Co na to říkal ten student?"
      "Nic, jen se ptal, jak dlouho to tam už je!" pokrčil zlatokop rameny.
      "A co jsi mu řekl?"
      "Dva nebo tři měsíce!" zamyslel se. "Copak jsem nějaký vědátor?"
      "Máš pravdu," mávl proutkař rukou. "Stejně se mi to nelíbí! Třese se tu zem, ztrácí se voda a teď tohle v té tvé díře!"
      "Napiš o tom knihu! Co se tu vlastně děje?"
      "Vypadá to na nějakou sopečnou činnost..."
      "Na co?" přimhouřil zlatokop oči. "Změnil jsi povolání, nebo děláš chytrého?"
      "To jako, když ze země vylétávají žhavé balvany, rozlévá se láva nebo se dějou věci, které jsem ti už popsal..." řekl mu Clif polopatě.
      "Chytá tě fantas!" řekl mu zlatokop. "Ten student, mi o ničem podobném nikdy nic neříkal!"
      "Zni to až příliš absurdně, že jo?" zeptal se ho proutkař.
      "Hele, Clife, dějí se tu zatraceně podivné věci! Ale tohle, co říkáš?"
      "Vidíš, co se děje na vlastní oči, ale stejně mi nevěříš!" řekl mu proutkař. "Jsi jako učedníci, kteří viděli Ježíše Krista po ukřižování a věděli, že jim řekl, že vstane z mrtvých a vrátí se k ním, než odejde do nebe! Viděli ho, ale nevěřili!"
      "Dal ses na víru?"
      "Ne tak docela!" zabručel proutkař. "Radil bych ti, abys tam dolů už nelezl. Jednou tam opravdu zůstaneš!"
      "A co mám podle tebe dělat? Honit si ptáka? Dloubat se v nose? Jezdit na koni neumím a co se týče opravování v osadě, mám obě ruce levé!"
      "Jasně," řekl mu Clif. "Ty jsi akorát na to rytí v zemi! Můžeš dělat hrobníka!"
      "Komu? Kravám, až pochcípají žízní?" zeptal se ho zlatokop.
      "Nezdá se ti, že se pozvolna mění tvář krajiny?" přerušil jej proutkař. "Jako by se tam dole něco dělo!"
      "Potoky občas mění svá koryta a voda se ztrácí! No a?" odbyl jej zlatokop.
      "Hele, Edgare!" zasyčel proutkař. "Mě se zdá, že nám všem bude ještě pěkně horko! Uvidíš, dej na má slova!"
      "Houby," odbyl jej zlatokop. "Byli tu všelijací vědátoři a na co přišli? Na prd! Podívali se, pokroutili rameny a odešli! Víš ty co? Až se to tam dole uklidní, půjdeme se tam podívat! Souhlasíš? Až k tomu smradlavému jezírku! Seženu pořádná lana a světla a mrkneme se tomu na kloub!"
      "Jsi blázen, víš to?"
      "A kdo není?" zachmuřil se zlatokop. "Kdo dneska není blázen, Clife?"

***


      "Tak ty jsi ten student?" zeptal se jej Tom, jakmile se setkali na mostě u rozcestí, kde se scházel s holkou od sousedství. Bylo parné odpoledne. Slunce jim rozpalovalo krev v těle a rozdmýchávalo již tak popuzenou mysl. Tom chtěl stůj co stůj zjistit, zda-li jeho rádo by láska neodjela kvůli studentovi a ten zase, proč jej sem vlastně John poslal. Objekt jejich zájmu byl však již ten tam a jen sám Bůh věděl, zda se ještě někdy spolu setkají.
      "Tak ty jsi ten milovník opuštěných žen a dívek?" odpověděl mu Eliot otázkou. "Jsem ten studentík, který přišel do téhle díry, aby napsal o místních lidech školní práci. Jak se zdá, jste všichni myšlením a činy kdesi v minulém století, jako byste nepatřili do dnešní doby! To z vás udělalo tohle místo takové blbce?"
      "Nejsem o nic větší kretén než ty!" řekl mu Tom a odplivl si do prachu u svých nohou. "Myslel jsem, že spolu budeme mluvit jako normální lidé!"
      Stáli proti sobě. Přeměřovali se pohledem. Po chvilce ticha se student hlasitě rozesmál. Tom se opíral o zábradlí mostu přes již takřka vyschlý potok a udiveně se na něj podíval. Zdálo se mu, že se musel zbláznit. Řechtal se na celé kolo a divoce koulel očima.
      "Co je tu k smíchu?" zeptal se jej Tom vážně.
      "My oba!" řekl mu student. "O nic nejde, nelezl jsem ti do zelí. Ta holka byla vážně kočka! Proč odjela, když tě měla ráda? Sama mi řekla, že je už zadaná! Viděl jsem ji jen jednou, v obchodě toho starého indiána! Není ti to ani trochu divné?"
      "Přišel jsi se mi posmívat?" zeptal se jej Tom nevrle a odplivl si do lenivě se plazící vody pod mostem. Takřka se ztrácela v bahnitém korytu, z kterého občas trčely k nebi velké kusy kamení. Ještě pár dní sucha a voda zmizí docela.
      "John, místní ochlasta, mi řekl, abych si s tebou šel popovídat! Dát věci do pořádku a poprosit tě, abys mě trochu povodil po okolí! Říkal, že to tu celkem obstojně znáš, když ses tu narodil!"
      "A on ne?" divil se Tom. "Je tu od té doby, co postavili tu svou osadu! Pár chalup a kupka hnoje, nic víc tu není!"
      "Mě to neříkej!" zamyslel se student. "Proč jsi sem se vlastně vrátil?"
      "Zajímalo mě, jak se mají naši. Myslel jsem, že jim budu moct pomáhat na farmě..." řekl mu Tom. "A ty? Proč jsi sem přišel ty?"
      "Dělám na takové školní práci..." zamyslel se student. "Nepůjdeme někam do stínu? To sluníčko se asi muselo zbláznit! Děsně připéká! Jak dlouho jsi tu? Týden nebo dva?"
      "Na tom nesejde," odbyl jej Tom. "Co tedy chceš, abych ti řekl? Jak se vůbec jmenuješ? Já jsem Tom Bears, ale asi mě už znáš z doslechu!"
      "Promiň, jsem Eliot!" podal mu student ruku a odtáhl se, aby si jej víc prohlédl. "Vážně mi to připadalo k smíchu. Stáli jsme proti sobě jako dva rozlícení kovbojové. Mít ještě kolty, nemělo by to chybu..."
      "Dobře," řekl mu Tom. "Půjdeme někam pod stromy a zakopeme válečnou sekeru! Souhlasíš?"
      "Nemáš nějaké pivo?" zeptal se jej student. "V místní hospodě mají jen ty teplé sračky! Ten člověk, co to tam řídí, není schopný si ani opravit mrazák!"
      "Do města je to daleko..." pokrčil Tom rameny. "Mám pod mostem menší tůni a v ní pár plechovek!"
      "Fajn," souhlasil student. "Zajdeme tedy pod most!"
      "Odkud jsi?"
      "Narodil jsem se v L. A. Studuju na jedné škole v... Sakra, teď mi to vypadlo! Prostě dělám seminární práci na téma Sociologie lidského chování a jejich adaptace na různé druhy životního prostředí..."
      "Měl jsi jít za indiány nebo eskymáky! To jako píšeš o bezdomovcích, chudých farmářích, žebrácích a prostitutkách?"
      "A nesmíš zapomenout na zazobance, kteří si vozí zadky v drahých autech, jedí v luxusních restauracích a mají své honosné vily!"
      "A co střední vrstva?"
      "Zajímají mě pouze extrémy!" pokrčil student rameny. "Co je mi do střední třídy? Chci šokovat! Srovnat zazobané hlavouny a lidi bez střechy nad hlavou. Americký zázrak s chudobou téhle země! Jsou lidi, kteří mají všechno a ti, kteří nemají vůbec nic, nebo takřka nic, kromě svého vlastního života!"
      "Kriste pane!" vydechl Tom. "Nejsi ty náhodou komunista?"
      "Ne, ale myslím si, že to mysleli dobře, avšak jejich cíle a ideály se časem ztratily pod... Prostě se to zvrhlo! Najednou jim šlo jen o moc a majetek! Vlastně jde o obrácený kapitalismus. Všechno masám, avšak majetek vlastnilo jen několik vyvolených!"
      "Často máš výpadky paměti?" zeptal se jej Tom.
      "Někdy," řekl mu student. "Když začnu honem přemýšlet, ztrácejí se mi souvislosti, nebo jména, data a tak podobně!"
      "Měl bys zajít k doktorovi!"
      "Už jsem tam byl, prý je to dědičné," řekl mu student. "Tak kde máš tu lednici!"
      "Tady pod pilířem u pravého břehu. Stačí ti jedno? Prozatím?"
      "Měl jsi ji rád?"
      "Tu holku?" zamyslel se. "Jo, ale všechno to bylo nějak moc rychlé a padlé na hlavu. Nejdřív mi říkala, jak mě miluje a pak najednou změnila názor a odjela!"
      "Třeba ji donutili její rodiče," namítl student. "Stává se to!"
      "Co jako?"
      "Slyšel jsem, že se sem nastěhovali před několika měsíci, ale život na venkově nesplnil jejich očekávání. Byli zvyklí na lepší, takže se prostě sbalili a odjeli!"
      "Možné to je," souhlasil Tom. "Co bys chtěl vidět?"
      "Já nevím!" pokrčil student rameny. "Osadu jsem už prozkoumal. U jezera jsem byl taky a v dole toho zlatokopa jakbysmet. Máte tu ještě něco jiného?"
      "Jo, prach, teplo, vítr a nedostatek vláhy!" řekl mu Tom. "Není toho dost?"
      "Myslím k vidění..."
      "Šikmou věž nebo jinou historickou památku tu nemáme!" zamyslel se Tom. "Vlastně tu není nic, co by stálo za námahu!"
      "A co říkáš na to, co se děje v Edgarově dole? Na to, že se tu ztrácí voda?"
      "To nevím," řekl mu Tom rezolutně. "Vážně mě to nezajímá! Podle Clifa se s vodou dějí různé věci! Klidně se může ztratit pramen, vyschnout řeka, nebo vyrašit nový potok! A co se týče Edgarova dolu? Ten chlap je mluvka a blázen! Hledá zlato tam, kde nic není! Prý mu tam kdysi někdo něco podstrčil a on si teď myslí, že jednoho dne bude bohatý jako Rockefeller! Zdá se, že mu to jde na mozek..."
      "Byl jsem tam dole a vyvedlo mě to z míry!" řekl mu student. "Smrdí to tam jako v nějakém sirném kotli a je tam teplo jako v sauně! A ta častá zemětřesení! Už se tu někdy třásla zem? Kdysi, než jsi odjel na tu školu?"
      "Ty taky víš všechno!" změřil si ho Tom.
      "Vyptávám se," řekl mu student.
      "Měl jsi být novinářem!" zamračil se Tom a dopil svou plechovku. "Chceš ještě pivo?"
      "Jo," souhlasil student. "Neodpověděl jsi mi!"
      "Ne," řekl mu Tom. "Předtím ne! Trvá to prý takové dva měsíce..."
      "A jinak se nedělo nic zvláštního?"
      "Co jako?" nechápal Tom. "Co by se mělo dít? Z dolu toho zlatokopa vychází nějaký plyn, to už jsi říkal! Ztrácí se voda a potoky mění svá koryta! Tady chcípl pes! Nikdy se tu nic pořádného nedělo! Slyšíš mě? Je to tu jen jedna zaprášená díra bez ničeho, co by stálo za to! Kdybych tu neměl rodinu, nevracel bych se..."
      "Co takhle sopka?"
      "Jsi jako má babička! Straší jí ve snech hora ohně! Copak jsme v pásmu sopek? Nejsou tu žádné zlomové oblasti, žádné jiné poruchy v zemské kůře, nebo jak tomu vy vědátoři říkáte. Zjišťoval jsem si to! Tady v okolí není žádná známka minulé sopečné činnosti! Běž a vrať se do Hollywoodu! Natoč o tom film a já se na něj půjdu kouknout!"
      "Tak copak se tu děje?" zeptal se ho student. "Všichni máme halucinace?"
      "Jo, z horka a nedostatku tekutin!" souhlasil Tom. "Někdy vážně pochybuju o tom, jestli jsem normální! Ty ne?"

***


      Edgar s Clifem dorazili ještě téhož dne, kdy Clif navštívil jeho zlatý důl, do místní hospody v osadě. Situace v dole se nezměnila a tak oba nasedli do proutkařovy obstarožní dodávky a rozjeli se do Dodge city. Pivo bylo jako vždy teplé a výběr jídel se rovnal nule. Slepice docházely a skladovat maso nebylo kde díky pokaženému mrazáku, který neměl kdo opravit.
      "Co budeš dělat?" zeptal se Clif zlatokopa.
      "Válet si koule!" řekl mu Edgar. "Udělám si dva roky prázdnin!"
      "Unudíš se k smrti, tak dlouho nic nedělat?" dobíral si ho proutkař.
      "Hele, co kdybych se dal dohromady s tebou? Ty najdeš vodu a já pomůžu vykopat studnu? Ve hrabání do země jsem mistr!" řekl mu zlatokop a napil se zteplalého piva. "Co ty na to?"
      "Jo, nabalíme si kapsy a odjedeme do Honolulu!" zabručel proutkař. "Nebo do Hollywoodu! Staneme se producenty a natočíme film o téhle díře... Na zdraví!"
      "Proč?"
      "Co proč?" nechápal Clif. "Já jen hledám vodu, ty se umíš jen ohánět krumpáčem a lopatou. Jsme dvojka k pohledání!"
      "Vody je málo!" opáčil zlatokop.
      "To máš pravdu," souhlasil proutkař. "Ale, Edgare, bude nám to stejně prd platné, když nenajdu žádný pramen! V tomhle kraji je voda, jak se zdá, začarovaná. Prostě se ztrácí jako pára nad hrncem!"
      "Takže zkrachujeme?"
      "Ty už jsi zkrachoval dávno! V té díře stejně nic pořádného nenajdeš," mávl proutkař rukou. "Neznáš náhodou někoho, kdo by měl výfuk pro mého miláčka? Už to není ono! Co nevidět mi upadne a ta má prašivá kára odmítne poslušnost."
      "Ne, auta nejsou můj obor a neznám žádnou dobrou duši, která by si tu zařídila obchod s ojetinami a náhradními díly!" zavrtěl zlatokop hlavou. "Zkus toho starého indiána..."
      "Já nic nemít! Já se poptat svého bratrance! Možná on mít!" napodobil Clif jeho hlas. "Má tam ještě dva černobílé televizory, jestli chceš, můžeš si jeden koupit! Bude ti hrát tak půl roku a pak zhasne jako svíčka!"
      "Jsem opravdu blázen, Clife?" zeptal se ho zlatokop.
      "Na čele to napsané nemáš," řekl mu proutkař. "Tak co chceš slyšet?"
      "Co když jsem promarnil svůj život?"
      "Kriste pane, odkdy tě napadají takové filozofické otázky? Každý je k něčemu dobrý, každý dělá co umí," řekl mu proutkař. "Myslíš si, že já skáču radostí, že mi nejde práce od ruky?"
      "Říkáš mi, že nemám strach, když lezu do té své díry? Často si říkám, proč vlastně? Stala se má nesmyslná práce smyslem mého bídného života? Co z toho mám, že se hrabu v zemi? Možná, kdybych přestal, začal bych se vracet do své minulosti a přehraboval se zase pro změnu v ní, abych nakonec skončil v nějakém blázinci! Zkurvený život..."
      "Víš co?" řekl mu proutkař. "Až se vzduch v té tvé díře trochu pročistí, zajdeme se tam podívat! Nasadil jsi mi brouka do hlavy, stejně mě zajímá, jak to tam teď vypadá. A jestli chceš, vezmu tě do party, ale připrav se na to, že práce se mnou nebude procházkou růžovým sadem, takže žádný happyend!"
      "Co mám říct? Bože, Clife, ty jsi tak dobrý! Pánbůh ti to oplatí!" zazubil se zlatokop. "Něco na ten způsob?"
      "Stačí, když mi zlíbáš nohy ruce, aspoň se dneska nebudu muset mýt!"
      "A co byt a strava?"
      "Máš v osadě nějakou boudu, nebo ne? Nechceš snad se mnou spát v jedné posteli?" zamračil se proutkař. "Takový lidumil zase nejsem! Stačí, když si tam prdím sám, ještě tak čichat tvé smrady! Pane, za co mě trestáš?"

***


      Ještě v tentýž den k večeru se do blízkosti dolu zatoulal starý zablešený pes. Obešel kopec hlíny, očichal zrezavělý stroj na pumpování vody a nakoukl do boudy stojící nedaleko. Nikde však nebylo ani živáčka, natož něco dobrého k snědku. Hlasitě si olízl takřka bezzubou tlamu a vydal se prozkoumat díru v zemi. Doplazil se k okraji šachty a zavětřil. Cítil odporný zápach unikajícího plynu, co však cítit nebylo, byl oxid uhelnatý, který se začal uvolňovat z půdy pod bahnitou břečkou na dně dolu. Pes se znechuceně otočil a odběhl pryč.
      Do té doby probublával z jezírka jen oxid siřičitý. Nebylo jej takové množství, aby dokázal otrávit vzduch v šachtě. Edgar měl navíc nainstalovanou jakousi vzduchovou pumpu, takže koncentrace tohoto plynu nebyla, až na občasné zvýšené výrony, vysoká. Zato nový plyn, který se dostával k povrchu, byl těžší než vzduch a usazoval se u dna šachty pod třetí chodbou a čekal na sílu, která jej vyžene ven. Stal se časovanou bombou pro život v okolí dolu. Čas míru a pokoje byl ten tam. Doba byla těhotná a porod se rychle blížil...

-- pokračování příště --



 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 15 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 25 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:46:59 Odpovědět 
   13. 07. 2014

Že by už konečně brzy vypukla přírodní katastrofa?
Ohledně jedovatého plynu. Vzpomínám si, že horníci si brali ptáčky, snad skřivánky, do dolů a když začali pištět, bylo zle, jelikož se jedovatý plyn uvolnil.
 ze dne 01.08.2014, 18:01:08  
   Šíma: Jj, měli je prý i v některých chemických provozech, protože byli velmi citliví na jedovaté látky, ale o jaký druh ptactva se jednalo, to netuším, dneska jsou všude čidla a přenosná zařízení na měření koncentrace škodlivých plynů v ovzduší.
 Kondrakar 03.09.2009, 18:05:57 Odpovědět 
   No, už aby se začalo něco dít. Zatím se to ubíralo poměrně lenivým tempem kupředu. Setkání těch dvou dopadlo víceméně v klidu.
 ze dne 03.09.2009, 20:44:10  
   Šíma: Jeden by čekal, že se ti dva pozabíjejí mezi sebou... Ano... Možná udělal samotný kotrmelec i děj tohoto příběhu, snad další části nezklamou! ;-)
 Apolenka 30.12.2008, 12:14:01 Odpovědět 
   Já jsem si v tomto dílu příliš klidu neužila ... to ticho před bouří (či porodem) ve mně umocňuje napětí. Z vlastní zkušenosti vím, že oddalovaný porod bývá těžký a s následky. Tak, Šímo, kdy už se to rozuzlí? Dávám jedna.
 ze dne 30.12.2008, 12:39:48  
   Šíma: No, ještě nějakou chvilku... Malou chviličku... To potrvá... Snad nebudeme "přenášet", jako třeba u slonů... Huh... Ehm... Asi tak! Díky za zastavení a milý komentík! ;-)))
 OH 29.12.2008, 11:48:41 Odpovědět 
   zdar, jak to dočtu, řikám si nemístně, že ten uhelnatej svinák, jak se dostane nahoru, přece už bude neškodnej, páč nejdřív lehne na zem a pak ho rozfouká vítr, ale jen čert a šíma ví, co sa bude dít... už vidím to hezoučký uhelnatý dětátko, co sa z teho porodí...
 ze dne 29.12.2008, 13:14:29  
   Šíma: Ahoj! Ano, bude to "děs a hrůza", ale to hlavní teprve přijde! Dík za zastavení a komentík, snad jsem se moc "nepřekecl"... ;-)
 honzoch 29.12.2008, 11:30:13 Odpovědět 
   Ten závěrečný obrat byl perfektní, vystihl celou kapitolu a její zdánlivý klid. Taky jsem očekával, že to psisko u dolu padne mrtvo a jak vidno ne, Šíma má přeci rád zvířátka
 ze dne 29.12.2008, 13:13:08  
   Šíma: Díky za zastavení! Jo, šíma má rád zvířata, protože mají nejen hebkou srst! ;-)))
 Dědek 28.12.2008, 15:07:49 Odpovědět 
   Doufám, že porod se nebude muset dlouho vyvolávat a příjde přirozenou cestou okořeněn Tvým vtipem. Drobné gramatické prohřešky nekomentuji, protože se jich sám nedokážu vyhnout. Tož všichni oxidy budiž s Tebou.
 ze dne 28.12.2008, 15:59:03  
   Šíma: Díky, Dědku! "Ný, natý, itý, ičitý..." tohle si ještě pamatuju z Chemie, ale jen Bůh ví, zda je to dobře... ;-) Ono to nakonec přeci jen bouchne, ale neboj, bude to takový docela "normální porod"... Oxidům zdar! Ale není nad čistý kyslík, ten se dá aspoň dýchat! Hezký večer přeji! ;-)

P.S. Chemie mne nikdy nebavila... Ale někdy je to docela legrace...
 Pavel D. F. 27.12.2008, 21:19:51 Odpovědět 
   Tentokrát se zase všechno zklidnilo, příroda se chystá udeřit a lidé – no někteří to možná už začínají chápat, ale připadá mi, že si to nechtějí připustit.
Vidím, že Tvoji šotci opět řádili, nějaké to mně/mě a jiné drobnosti nestojí za řeč, ale úplně mě dostalo „Proč jsi sem se vlastně vrátil“. Že by byl Eliot pod parou, že tak šroubovaně mluví?
Čekal jsem, jak to dopadne s tím psem u dolu, říkal jsem si, jestli zvítězí jeho zvířecí přirozenost a uteče, nebo si ničeho nevšimne a padne mrtev. Zatím přežil. To je dobře, předpokládám totiž, že psi vycítí i plyn, který člověk přehlédne. Příběh je tedy stále věrohodný, prakticky není co vytknout.
 ze dne 27.12.2008, 21:27:57  
   Pavel D. F.: Tedy, vážně, já nemám slov! Ještě jsem pomalu ani Tvůj příspěvek nestačil publikovat a už mám odpověď na komentář. Ďábelská rychlost, řekl bych ;-)
Se šotky asi nic nenaděláme, to jsou holt nezmaři. Pořád lepší než inteligentní textové procesory, které budou umět opravit i stylistické chyby. Z toho mám celkem hrůzu, protože stačí, co Word dělá teď, když použiješ nějaké exotické jméno...
Měj se fajn, pěkný večer s literaturou přeji!
 ze dne 27.12.2008, 21:22:01  
   Šíma: Díky za publikaci a své šotky budu pozdravovat! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Válka fantazie
Varel
Řekla´s, řek´ j...
Centurio
Deziluze
Sandieta
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr