obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Chceš realizovat své sny? Probuď se!"
Joseph Rudyard Kipling
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39395 příspěvků, 5729 autorů a 389834 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Den, kdy se otevřela země (10) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Den, kdy se otevřela země...
 redaktor Šíma publikováno: 31.12.2008, 22:02  
Pokračování příběhu nejen o jedné farmářské rodině... Pozdravuji tímto své šotky! ;-)
 

Kapitola desátá: Pastviny

      Na druhý den se k farmě znovu přihnal Clif se svou dodávkou. Když zastavoval vůz, probudil všechny v domě. Ty co spali, i ty, kteří již dávno vstali, ale ještě se neprobrali plně k životu. Clif se rozhlédl kolem sebe a zavrtěl nevěřícně hlavou. Plno věcí by tu potřebovalo opravit. Říkal si. Ostřížím pohledem obhlédl dům i hospodářská stavení. Jsi pořádně tvrdohlavý, Bearsi, jako mezek! Pousmál se a vykročil ke schodišti na terasu.
      "Jako ranní ptáče!" zakřenil se na něj Allan, jen co otevřel oči, rozhodl se, že se projde kolem domu. Kdyby se časně z rána Clif neobjevil na farmě, odložil by tuto procházku na poledne.
      "Chodím spát se slepicemi a s nimi taky vstávám, Allane!"
      "A kde máš kohouta?" podával si jej jen o něco starší muž. "Doufám, že je neobhospodařuješ sám? Slyšel jsem, že ten tvůj poslední z toho onemocněl a brzy na to pošel!"
      "Můžu ti je přenechat, jestli se na to cítíš?" pokrčil Clif rameny. "Co že se kroutíš jako opilý had? Snad jsi nespadl z verandy na svou tvrdou palici?"
      "Ale..." mávl Allan rukou. "V noci jsem řádil se svou starou! Znáš to, mám už léta a tělo neslouží jak má..."
      "Zajdi si za starou bábou u rozcestí pod Holým vrchem! Povídá se, že je potomkem indiánských čarodějnic. Třeba ti dá nějakou radu!"
      "Indiáni měli vždy jen šamany, to bys měl vědět!" zamračil se Allan a pomalu sešel ke svému příteli na udusanou zem. "A bydlí v údolí..."
      "A co jejich staré? Copak se mnoha věcem nepřiučily? Říkala mi něco o dávno zapomenuté kletbě!" nadhodil tiše Clif a pohlédl na Allana s otázkou v očích. "Prý někdo proklel starého Bearse i jeho famílií až do desátého kolena! Taky říkala, že v noci vidí padat hvězdy z nebe a z útrob země se prý ozývá podivné hučení!"
      "Babské tlachy," pousmál se Allan. "Fakt je, že se tu začínají dít věci!"
      "Alice má pořád ty ošklivé sny?" zeptal se jej Allan s účastí. "Té čarodějnici v noci šlehá z ohniště plamen skrz komín až k obloze. Bojí se spát ve své boudě, aby v ní náhodou neuhořela. Byla z toho celá nesvá!"
      "Tak to je její problém!" pokrčil Allan rameny. "Sam tu bude každou chvíli. Slunce bylo ještě pod horizontem, když jsem ho slyšel nadávat!"
      "Má připravené všechny věci?" zeptal se jej Clif. Zadíval se na oblohu. Byla čistá, jako obvykle. "Dneska bude zase horko. Mohlo by konečně zapršet. Nedělá to dobře dobytku, pastvě, ba ani lidem."
      "Ty bys mohl být farmářem a ne podomým hledačem vody..."
      "Profesionálem, Allane, tam kde ostatní zklamou, tam já najdu vodu! Už z doslechu bys mě měl znát, má pověst mě přece předchází!"
      "A co pýcha? Nejsi tak trochu pyšný, Clife?" zahučel nad nimi Samův hlas. "Jsem připraven! Vezmeme si náš džíp, má sice jen plátěnou střechu, ale je pořád lepší než ta tvoje plechová rakev..."
      "Máš s sebou prachy? Platí se předem!"
      "Jenom polovinu!" odbyl jej Sam. "Druhou dostaneš, až zjistím, že tam ta voda skutečně je! Já nezačal, jsi moc drahý, takže se musím pojistit!"
      "To jsi mohl rovnou objednat vrtnou soupravu od naftařů nebo geologů! Máš chuť na artézskou studni? Kriste pane! Tady na to nejsou podmínky..." zavrtěl Clif hlavou. "Řekni mi, ty parchante jeden, co tu v noci vyvádíš, že se třese celá země?"
      "Třese se pořád, ale přes den si toho člověk nevšimne..." řekl mu Allan. "Udělal jsem si takový malý seismograf, ale dneska ráno jsem ho vypil, vydržel jen dvanáct hodin. Nevím, jestli to bylo skutečně zemětřesení, nebo má touha po pořádném drinku!"
      "Nepij!" varoval jej Clif. "Vyschne ti mozek!"
      "Do smrti mi jistě vydrží, a prochlastané tělo nebude alespoň červům potom tolik chutnat!"
      "Jsi hrozně nechutný, Allane, víš to?" zeptal se jej Clif, když nastupoval do džípu. "Hrozně nechutnej..."
      "Život je někdy nechutný, Clife!" mávl Allan rukou.
      "Málem bych zapomněl," řekl Sam svému otci. "Když už jsme u toho života, řekni Tomovi, že život není jen nic nedělání a chození za holkama!"
      "Je to tvůj syn, Same!" zakřičel na něj Allan. Díval se, jak otáčí vůz a míří k cestě ohraničené dřevěnými ploty. "Stejně mu vzala roha a odjela zpátky do civilizace!"
      "Právě proto!" odbyl jej Sam a zařadil rychlost.
      Zmizeli v prachu a probouzejícím se dni. Stařík si dřepl a přidržel si dlaň u země. Buď se mi třesou kolena, nebo má země zimnici! Řekl si v duchu a beze slova odkráčel k domu. Zablesklo se. Z čistého nebe. Allan čekal na hromobití, ale to nepřišlo. Někdo tam nahoře se musel zbláznit. Zabručel si pod vousy.
      "Co jsme ti udělali, Bože, že nás tak trestáš?" zavolal stařík k nebi, ale nedostal žádnou odpověď. Zdálo se, že má vyvěšený nebeský telefon.

***


      "Víš o tom, Bearsi, že se ti tví sousedé odstěhovali?" zeptal se jej Clif ukodrcaný tou šílenou jízdou po pozemcích farmy. Uplynula hodina od jejich odjezdu a slunce již dávalo o sobě znát.
      "Jestli bude stále víc připékat, tráva se spálí na troud a dobytek pojde hladem a žízní. Taková horka nepamatuju, co jsem začal s touhle prací, když mi ji můj otec hodil na hlavu!" řekl mu Sam. Věnoval se plně řízení džípu. Ke svému společníkovi se neotáčel, protože dobře věděl, co se může stát v případě, ztratí-li v plné rychlosti kontrolu nad řízením vozu.
      "Ten chlap se musel zbláznit, když si myslel, že za několik měsíců bude mít viditelné výsledky. Měl raději zůstat ve městě a věnovat se činnosti, pro kterou vystudoval a má větší předpoklady, že ji zvládne. Byl u mně asi před měsícem, řekl mi, že možná odejde zpátky k civilizaci. Nabídl mi svou usedlost. Neměl jsem to srdce ho odmítnout, tak jsem ji koupil za babku!" pokračoval Sam.
      "V tomhle máš pravdu, Bearsi," přikývl Clif souhlasně hlavou a posunul si klobouk víc do čela. "Možná, že vodu vůbec nenajdeme... Počítáš s tím?"
      "To neříkej ani ve snu, potřebuji ji jako sůl! Bez vody jsem vyřízenej! Můžu to tady zabalit! Vyplatit pomocníky, jestli budu mít vůbec na mzdy, a sebrat rodinu a svých pět švestek! To abych rovnou odjel jako moji sousedé! Co bych tu dělal? A navíc jsi drahý jako hrom! Člověk aby si měsíc odtrhoval od úst, aby měl na zaplacení jednoho pochybného hokynáře, který o sobě myslí, že ví od samotného Pánaboha, kde ta zatracená voda je!"
      "Tak to pr!" zarazil jej Clif. "Když ani já nic nenajdu, nemusí zákazník nic platit! Taková kurva zase nejsem, Bearsi!"
      "Jasně," zabručel Sam a vyrovnal vůz, když najeli na větší terénní nerovnost a stroj se začal povážlivě kymácet.
      Clif se otočil dozadu a vytáhl z příruční lednice flašku piva. Neopomenul se rozhlédnout po obloze s pražícím sluncem. Z toho pršet nebude! Zamračil se. Popotáhl nosem. Zatracený prach! Za nimi se táhlo dlouhé mračno prachu a drobného písku z vyprahlé půdy.
      "Je to k zbláznění, Bearsi! Nezávidím vám ani trochu," řekl mu s účastí. "Nechceš taky?"
      "Ne, díky," zavrtěl Sam hlavou. "Když řídím, nepiju!"
      "V tomhle horku budeme hned namol, jestli si nedáme pozor!" pousmál se Clif a pomalu upíjel studený mok. "Zatracená civilizace! Chlazené pivo, to dřív nebylo. Musel ti stačit kbelík studené vody, která byla za chvíli teplá jako polívka! Nedalo se to pít, věřil bys mi, Bearsi?"
      "Jo, ale chlastat jsme museli i zteplalou vodu... Taky mě tahle vymoženost, jak říkáš, hodně stála! Neuhodl bys, kolik jsem musel vysolit! Stejně si myslím, že mě ten prodavač natáhl o dobré dvě stovky."
      "Jo, obchod je obchod. Musíš počítat s tím, že ne všichni jsou poctiví, jak nám káže zákon!" řekl mu Clif. "Kde chceš, abych začal? Zbývají nám tři hodiny do poledne... Kde jsme teď?"
      "Tady jsi hledal před dvěma lety, žádná voda tu není, jedeme na druhý konec pozemku!" odpověděl mu Sam. Přeřadil na nižší rychlost. Převodová skříň byla jiného názoru, který vyjádřila po svém hlasitým skřípotem.
      "Tohle auto má taky spojku, Bearsi," houkl na něj Clif. "Když jsi línej ji sešlápnout, nech si sem namontovat automatiku!"
      "Víš, co mě na tobě nejvíc štve?" podíval se na něj Sam. Poprvé za dobu, co vyjeli z domu se mu na několik vteřin zahleděl do očí a nevšímal si řízení. "Staráš se o věci, do kterých ti nic není! Já zastavím a řídit budeš ty! Uvidíš sám, že tahle kára potřebuje opravit a seřídit pár věcí, ale kde mám na to vzít prachy? Všechno co mám, vrazím do dobytka! Kurva práce..."
      "Sorry, Bearsi, nechtěl jsem tě naštvat!" řekl mu Clif upřímně. "Měl bys mě už trochu znát."
      "Právě proto!" mávl Sam rukou. "Jdeme hledat vodu, ne vykopávat válečnou sekeru!"
      "Máš recht," řekl mu. "Ale stejně si myslím, že jsi zatracenej parchant!"
      "Myslet si můžeš, co chceš, Clife!" řekl mu Sam.
      Zatočili ke kopcům. Širokým obloukem objeli hospodářské budovy a noclehárnu pro honce. U horizontu se v teplém vzduchu vlnila silueta jezera, které se pozvolna vypařovalo pod útokem nenasytného slunce. Na okamžik spatřili napůl opravený plot. Sam se pousmál, vždy měl čich na pořádné a pracovité lidi, a taky je podle toho, i když byly doby, kdy neměl peněz nazbyt, odměňoval.
      "Tady jsme ještě nebyli, Bearsi," řekl mu Clif. "Kdy jsi koupil nové pozemky? Kde jsi, sakra, sehnal prachy, když říkáš, že nemáš ani děravý groš? Vidíš tu zaprášenou osadu nalevo? Který z usedlíků ti to prodal?"
      "Jeden ze sousedů neměl peníze, které si ode mne před lety půjčil. Dohodli jsme se na nefinančním vyrovnání!" zazubil se na něj Sam. "Nemysli si, nejsem vydřiduch! Čekal jsme hodně dlouho, než jsme se dohodli..."
      "Vzdal to?" vyzvídal Clif.
      "Kdepak," pousmál se Sam. "On? Nikdy! I kdyby měl chcípnout, nenechá se odradit! Měl prostě smůlu a nevyšly mu nějaké obchody. Tak mi řekl, že mi přenechá nějaké pozemky, tak jaképak copak?"
      "Jak často se s ním vídáš?"
      "Několikrát do měsíce, sejdeme se a zpijeme do němoty!" řekl mu Sam.
      Na tváři mu pohrával úsměv. Málokdy jej někdo viděl, jak se směje. Vždy chodil zamračený a zakaboněný. Byl odměřený a strohý, avšak přes všechny jeho zápory měl alespoň kousek čisté ho srdce. Byla tu Ann, kterou bezmezně miloval. Děvčátko, na němž lpěl a nedovolil, aby ji někdo ubližoval.
      "Tady to je," řekl Clifovi a zastavil. Ten vylezl pomalu z vozu a rozhlédl se zamračeně po okolí.
      "Jedna ku padesáti, Bearsi!" řekl mu. "Víc ti slíbit nemůžu..."
      "Ty jsi tu šéf!" rozhodil Sam ruce v obranném gestu. Pozoroval proutkaře, jak soustředěně obhlíží okolní terén a podle svého systému prochází vybranou lokalitu. Sam se uklidil do stínu stromů a nespouštěl z Clifa oči. V duchu si říkal, jak to ten chlap dělá, že najde vodu tam, kde by ji nikdo nehledal.

***


      Po dvanácté hodině byli již Sam s Clifem zalezlí ve stínu několika vysokých a statných stromů a pojídali oběd. Očima bloudili až k horizontu, kde se země dotýkala nebe a nekonečné holé pláně mizely kamsi v nenávratnu. Nikde nebylo ani živáčka. Kraj byl pustý a prázdný, vyplněný jen zvadlou travou táhnoucí se bůhví kam a občasnými ostrůvky vyššího porostu, které tu a tam vyplňovali plochu zeleného koberce pastvin a oživovaly jeho nudnou jednotvárnost.
      Kdesi nad jejich hlavami v proudu stoupavého vzduchu se vznášel majestátný orel. Alespoň si mysleli, že jde o orla. Nehybně se nechal unášet neviditelnou řekou a ostřížím zrakem sledoval zemi, nenajde-li někde horkem uondanou myš či jiného hraboše.
      "Zatím jsme toho moc nenašli!" postěžoval si Sam.
      "Taky jsem neřekl, že tu voda skutečně je! Sice jsem dobrý hledač vody, ale nejsem kouzelník, nebo přivolávač deště, Bearsi!" bránil se Clif. "Dal jsem ti poloviční pravděpodobnost. Buď tady někde je, nebo není! Nikdy neslibuji něco, co nemůžu splnit..."
      "Zatracené horko, jednou nás to všechny zabije!" otřel si Sam orosené čelo a vytáhl z lednice svou první láhev. "Mám žízeň jako velbloud!"
      "Dávej pozor, ať se neopiješ, Bearsi, tvou povinností je řídit svůj džíp! Nebudu hledat vodu, starat se o tebe a ještě ke všemu řídit. Sedět za volantem je to poslední, co bych dneska chtěl..."
      "Neboj se, hned tak něco mě neporazí."
      Nechal si ještě polovinu lahve a položil ji na zem ke kmeni stromu, aby se nepřevrátila. Chvíli mlčky pojídali předem připravený pokrm a nechávali si své myšlenky pro sebe. Vysoko na nebi se zableskl trup dopravního letounu. Clif na okamžik zaklonil hlavu a ruku si dal před čelo, jako by jej vzdálený stroj opravdu začal zajímat.
      "Vidíš je?" ukázal prstem na oblohu. "Ti se nemusí starat, aby jim v horku nevyschl mozek! Lidé z města, co oni vědí o životě? Starají se jen o své obchody, jak dobře a výnosně investovat, kde najít dobrého psychoanalytika a bůhví co ještě! A na druhé straně nechávají živořit na ulici tisíce chudáků, kteří nemají na jídlo, střechu nad hlavou, natož na sociální pojištění a další poplatky! Vyhnat je ven z mrakodrapů, přepychových kanceláří a jejich honosných vil a dát jim do ruky lopatu, ať ukáží, co v nich je!"
      "Drží naše hospodářství, Clife... Hlavně že bereš nehorázné prachy za několik desítek hodin pochybné činnosti. Svět, kde jsou si všichni rovni, není v současné době možné uskutečnit, nevidíš, jak dopadl komunismus?" zavrtěl Sam hlavou a dopil svou poloprázdnou láhev.
      "Přestaň se hádat, Bearsi, a podívej se na sebe! Dřeš se do úmoru, a jediná věc, která tě tu drží je láska k tomuhle kusu země a tvé rodině! Nemám pravdu?"
      "Jsi zatracený socialista, Clife! Mluvíš o finanční rovnosti a sám si nacpáváš kapsy," odbyl jej Sam. "Už aby byl večer, tohle horko mi leze na mozek!"
      "Naložím se do ledu a nevstanu, dokud nebude pět odpoledne!" popotáhl Clif nosem. "Máš ještě jiné vhodné místo, kde bys chtěl mít studnu?"
      "Museli bychom se vrátit kus k domu. Asi půl kilometrů od něj. Chci ti něco ukázat, pojedeme doprostřed pastvin, to jsi určitě ještě neviděl!"
      "Ďáblovu jámu? Edgarův důl zná každý!" zamračil se Clif. "Tam jsem málem zahučel, když mi bylo pět! Nemám tohle místo rád. Bezedná díra rovnou do středu země... Byl jsem tam včera odpoledne a kouřilo se z něj jako z fabriky. Řekl jsem Edgarovi, ať to tam zabalí a jde dělat něco jiného. Jednou ho to tam zabije."
      "Už dávno by to tam měl zasypal," pokrčil Sam rameny. "Ukážu ti něco jiného, vypadá to jako dno jezera. Kdyby hodně zapršelo a voda by se již nestačila vpíjet do země, měli bychom aspoň na týden vystaráno!"
      "Mluvíš jako malý kluk," zašklebil se Clif. "Hned tak nezaprší, a kdyby ano, muselo by lít jako při druhé potopě světa, protože je zem tak vysušená, že je žíznivější než všichni opilci světa!"
      "Asi máš pravdu," povzdechl si Sam. "Pořád hledám nějaký nový způsob, jak si zajistit dostatečný zdroj vody."
      "Co tak, kdybys nechal přivést další nádrže na vodu a čerpal ji z potoků, dokud nevyschnou? Měl bys alespoň na chvíli po starostech..."
      "Dobře víš, že by se kazila!" zavrtěl Sam hlavou. "Studna je nejjistější, je v ní chlad a voda v ní vydrží dlouho v dobrém stavu, pokud si dáš jen trochu víc pozor, abys u ní nevylil nějakou chemikálii, nebo ji něčím nezasypal."
      "Měl bys jít ke mně do kšeftu!" podával si jej proutkař.
      "Co bych z toho měl?" zeptal se jej Sam a pohlédl na hodinky. "Ještě půl hodiny a budeme balit."
      "Víš o tom, Bearsi, že jsi někdy docela slušný společník, na to že jsi pěkný parchant, jde u tebe o velmi úctyhodný výkon." zašklebil se Clif a pohlédl na zamyšleného Sama. "Nevěříš mi?"

***


      Den ubíhal. Sam vedl džíp přímo skrze pastviny. Polední horka polevila a přesto nespatřili za celou dobu jediný kus dobytka, natož někoho z honců. Kam až jejich oči dohlédly, byly nekonečné pastviny. Tyto roviny se nehodily k ničemu jinému, než k chovu dobytka. Půda ztratila svou sílu, poznamenala ji sucha léta, období s přívaly vod, útoky zdivočelého větru a pysků skotu.
      Po patnácti minutách jízdy se zastavili kdesi uprostřed pastvin. Sam se s ulehčením zvedl ze sedadla a vypnul zapalování. Clif zůstal sedět na svém místě. Očima bloudil kolem vozu, nic nepostřehl. Pohlédl na Bearse a zavrtěl hlavou. Ničemu nerozuměl. Ten se však jen tajemně šklebil. Zbláznil se? Ptal se Clif v duchu. Po chvíli konečně sestoupil na zem a vykročil k farmáři.
      "Už jsme tady?" zeptal se ho. "Bearsi, nelokl sis toho piva trochu víc než je zdrávo?"
      "Copak to nevidíš?" ukázal rukou na prašnou zem. "Jsme na svahu. Na krátkém svahu s mírným, takřka nepostřehnutelným sklonem. Kdyby mi o tom Allan neřekl, nevšiml bych si toho. Pojď!"
      Ušli několik metrů. Clif se otáčel na všechny strany a očima přeměřoval okolní terén. Opravdu se mu zdálo, jako by stáli na okraji ohromného talíře obráceného dnem vzhůru o průměru několik desítek metrů, který byl až po okraj zakopán v zemi. Zamračil se. Sam vítězně mlčel, ale tvář měl kamennou a bez výrazu.
      "Jak dlouho to tu je?" zeptal se jej Clif. "A co to vůbec je?"
      "Nevím!" pokrčil Sam rameny. "Snad několik měsíců."
      "A tam dole?" ukázal Clif rukou do ohromného dolíku. "Třeba se ztratila spodní voda a na její místo se hornina prostě propadla... Nezkoušeli tu náhodou ty umělé seismické otřesy? Co když tu někdo hledal plyn, nebo tak? Nehrál si tu někdo z výbušninami?"
      "Tady? Nestalo se tu nic, co by mohlo způsobit propadnutí země lidskou rukou!" řekl mu Sam a začal sestupovat na dno pomyslného talíře. "Shora to musí být dobře vidět! Včera tu létalo nějaké letadlo. Asi zase něco přeměřovali. Copak je tenhle kus země nějak důležitý?"
      "Co já vím?" pokrčil proutkař rameny. "Stejně to vypadá nějak blbě!"
      "Před měsíci tu byla rovná zem, bez jakéhokoliv terénního úkazu!" řekl mu Sam. "Cítíš to? Zase se třese zem, jako kdybys měl zimnici!"
      "Jo," přikývl Clif. "Už o tom někdo ví? Mimo tebe a Allana?"
      "Asi ti v letadle, a bůhví kdo ještě," odpověděl mu Sam a šel dál. Po chvíli se zastavil a zamával na Clifa. "Tady je střed! Když se podíváš, uvidíš ten rozdíl ve výšce terénu... Viděl jsem už ledacos, Velký kaňon, Niagary, pouštní útvary v Coloradu, Mississippi a další zajímavosti téhle země... Ale copak tu přistálo UFO?"
      "Marťani?" zeptal se jej Clif vážně. Vyznělo to dost komicky. Oba se zarazili. "Co by tady dělali nějací zelení pidimužíci?"
      "Co myslíš, může tady být voda?" zeptal se Sam proutkaře. "Copak se tohle stává každý den? Tohle jsem ještě neviděl!"
      "Tady?" otočil se několikrát dokola, jako pes, který se chystá spát. "Nevím."
      "Zkus se po ní podívat," řekl mu Sam.
      "Za pokus to stojí!" řekl mu Clif a vytáhl zpoza opasku svůj nástroj ve tvaru písmene Y. Několik desítek minut chodil po celé ploše a kroutil hlavou. Nerozuměl tomu. Vše nasvědčovalo tomu, že tam dole něco je, ale na vodu to nevypadalo. Clif se vrátil s kamennou tváří ke stojícímu farmáři, který již netrpělivě čekal na jeho odpověď.
      "Nevím, Bearsi, asi jsem se zbláznil, ale tam dole určitě něco je! Hluboko, zatraceně hluboko a dere se to ven!"
      "Co to je?"
      "Já nevím, voda to není," řekl mu proutkař bezradně.
      "Tak co tedy?"
      "Něco hustšího, něco jako krupicová kaše, hustá krupicová kaše! Táhlo mě to dolů jako blázen!"
      "Kolik tam toho je, Clife?"
      "Hodně," řekl mu. Tvář měl takřka bílou. "Nedokážu odhadnou, co tam dole je a kolik tam toho je! S ničím podobným jsem se ještě nesetkal..."
      "No sláva!" povzdechl si Sam. "Když to není voda nebo nafta, tak co to teda, sakra, může být?"
      "Co může být hluboko pod zemí, napůl tekuté a horké jako roztavené železo?" zeptal se jej proutkař.
      "Nedělej si ze mne srandu!" řekl mu Sam. Proutkař vedle něj bezradně postával. Přemýšlel, jestli se v tom horku nepomátl na rozumu a zda-li má ten správný prut.
      "Magma?" zeptal se Sam po chvíli ticha. "Koho by to napadlo? Ty jsi blázen, Clife... Tohle by nenapadlo ani toho nejbláznivějšího režiséra v tom Hollywoodu!"
      "Možná," pokrčil Clif rameny. Vydal se zvolna k vozu. Bears šel kus za ním.
      "Jak to můžeš, sakra, vědět?"
      "Já to nevím! Promiň! Možná, že jsem se spletl. Snad na tom má vinu ta prohlubeň v zemi. Okolí může být suché a ten dolík je vlhký, protože je níž. Já vážně nevím, Bearsi! Teoreticky je možné vše... Sám dobře víš, co se tu poslední dobou děje!"
      "Jak hluboko jsi říkal, že to může být?"
      "Několik stovek metrů, možná kilometr? Kilometrů?"
      "Počkej, proč myslíš, že tam něco je?" nechápal Sam.
      "Říkám, můžu se mýlit! Jsou některé věci, které člověk nedokáže vysvětlit... Tohle je jedna z nich. Buď tam nic není, a já jsem nejspíš cvok, nebo je tam toho takové množství, že by to zaplnilo celý tenhle kraj!"
      "Dobře," řekl mu Sam.
      Myšlenky se mu divoce honily hlavou. Stále mu nedocházel smysl Clifových slov. Vlezl do džípu a nastartoval motor. Proutkař se díval nepřítomně před sebe. Sam chtěl projet prohlubní, ale rozmyslel si to a objel ji širokým obloukem. Pitomosti! Říkal si. To snad nemůže být pravda.
      "Pomůžeš mi ještě s tou vodou?" zeptal se svého společníka.
      "Jo. Ale musím si vzít jinou virguli!" řekl mu Clif a ukázal na prut. Byl pokřivený a spálený, jako by jej někdo hodil do ohně. "Bearsi, být tebou, odejdu stejně jako tvůj soused."
      "Ty jsi blázen, Clife!" řekl mu Sam rezolutně. "A co jako myslíš, že budu dělat? Všechno prodám a vydám se někam nazdařbůh? Jen tak pro nic za nic? Copak jsem nějaký blázen?"
      "To netvrdím," bránil se proutkař. "Pusť to z hlavy, Bearsi, bylo to jen takové vnuknutí! Kašli na to, jedeme dál!"

***


      "Už jste zpátky?" přivítal Allan oba muže. "Stihli jste to do západu slunce... Stalo se něco?"
      "Kde jsou všichni?" zeptal se jej Sam. Dům byl prázdný, jako po vymření. Obloha se zbarvila do ruda, jako předzvěst něčeho šíleného, co převyšuje hranici lidské představivosti.
      "Tom se šel někam projít." začal Allan.
      "Určitě s tou holkou! Ta vlastně odjela..." zamračil se Sam. "A dál?"
      "Kate s Alicí a Ann šly pěšky podél potoka na druhý konec pozemku k budovám u severovýchodního plotu. Zpátky je přiveze někdo z honců!"
      "V pořádku," přikývl Sam. Allan zůstal překvapeně stát. Co se stalo? Pohlédl na Clifa, ale ten mlčel. Tvář měl jako z kamene. Bez výrazu, čehokoli, co by objasnilo vzniklou situaci.
      "Našli jste vodu?" zeptal se znovu.
      "Jo!" přikývl proutkař a vylezl z džípu. Vydal se ke svému vozu. Starý Dodge již na něj netrpělivě čekal, rozpálený poledním žárem, přestože byl ukrytý ve stínu stromů.
      "Nejenom vodu!" řekl Clif po chvíli. Nasedl a odjel. Sam držel v ruce peníze, které po něm proutkař požadoval. "Asi jsem cvok!"
      "Same?" houkl na něj Allan. "Řekne mi tu někdo něco?"
      "Ale jo, když chvíli počkáš!" odbyl jej a vyšel po schodech na terasu. "Je v lednici ještě nějaké pivo?"
      "Spousta..." řekl mu jeho otec. "Kam Clif uháněl?"
      "Asi domů, říkal, že má děsnou chuť se opít! Sám..." řekl mu Sam. "Pamatuješ si na tu prohlubeň, co vypadá jako zakopaný talíř?"
      "Co je s ní?" nechápal Allan.
      "Clif tam asi na něco přišel..." řekl mu Sam stroze a nechal jej na pár minut samotného. Stařík se překvapeně opřel o stěnu domu a čekal na svého syna.
      "Co tam našel?" zeptal se znovu, když Sam vyšel ze dveří se dvěma lahvemi vychlazeného moku. Jednu si vzal a otevřel ji. Stále se díval do Samovy vážné tváře.
      "Sám neví, co to může být..."
      "Co říkal?"
      "Není to ani voda, natož nafta!" zachmuřil se Sam.
      "Určitě ne, Souhlasil Allan. "Před rokem a půl tu byla jedna petrolejářská společnost, ale nic nenašla! Byl to jen planý poplach..."
      "Víš něco o sopkách, tati?"
      "O čem?" podivil se Allan. Nepoznával svého vlastního syna.
      "Clif říkal, že tam kdesi dole je žhavé magma!"
      "Magma?" zeptal se jej Allan. "Je všude pod ztuhlou slupkou země. Co má být?"
      "Podle něj leze na povrch!" řekl mu Sam a jedním zátahem vypil obsah lahve. Chvíli ji otáčel v ruce a pak ji poslal dlouhým hodem, tam kam patří, do kontejneru postaveného u rohu domu.
      "Nespletl se?"
      "To nevím, tati!"
      "Takže, podle něj..." zamyslel se Allan.
      "Víš, co to znamená?" zeptal se jej Sam. "Clif se na tom zatraceném slunci musel zbláznit, jinak to nevidím!"

-- pokračování příště --



 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 15 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:47:45 Odpovědět 
   13. 07. 2014

Kniha je zajímavá tím, že čtenáře překvapí, představí mu zvraty a zajímavý příběh. Tady není nic. Jen ta láva, o které čtenáři ví, a až se vydere na povrch, nebudou překvapeni, protože věděli, že se tak stane.
Ke konci jsem si všiml, že příběh začíná pomaličku gradovat.
 ze dne 01.08.2014, 18:01:55  
   Šíma: Pomalu, ale jistě. Co autor, to jiný styl a jiný příběh. Jak to děláš, že nepřeskakuješ řádky?
 Kondrakar 03.09.2009, 18:19:48 Odpovědět 
   A zase nic. Jsem napnutej jak kšandy na to co se bude dít a ty to furt natahuješ jak nudli. Ale jinak se mi to moc líbí a z každýho písmene čiší šímovskej styl. Máš bod.
 ze dne 03.09.2009, 20:44:57  
   Šíma: Děkuji, doufám, že ty "kšandy" neprasknou předčasně... ;-)
 Apolenka 02.01.2009, 22:21:34 Odpovědět 
   Když si dobrý senzibil vezme místo proutků dva zahnuté dráty, je schopen určit, kde se v zemi nachází železné potrubí. U toho jsem byla.
V minulém dílu mě zaujalo malé nahlédnutí do politiky, v tomto dílu mě zase pobavila zmínka o řádění Allana se starou, a v příštím dílu ... už to bouchne? Magma, nebo voda?
Napínavé - zase jedna.
 ze dne 02.01.2009, 22:27:44  
   Šíma: Kdy to bouchne? Nech se překvapit! Dík za zastavení a komentík! ;-)
 Dědek 02.01.2009, 11:17:13 Odpovědět 
   Tak se hezky doklepáváme k průšvihu, pokud nenastane nečekaný zlom. Jinak jako Pavel, nevím, ale asi ne, jestli by virgule reagovala na magma. Ale to není podstatné. Kdo to ví a vyzkoušel?
 ze dne 02.01.2009, 11:58:43  
   Šíma: Ahoj, Dědku... No, je to jen má smyšlenost, ale kdo ví? Pokud by šlo třeba o přehřátou spodní vodu, nebo tak? Čert ví, proč jsem to tam dal! :-DDD Dík za zastavení a komentík!
 Mariana Há 02.01.2009, 0:21:57 Odpovědět 
   Nemáš proč se červenat. Trpívám časovým deficitem, ale ráda se opět nad Tvým dílem zastavím.
 ze dne 02.01.2009, 11:59:29  
   Šíma: Díky!
 Mariana Há 01.01.2009, 20:00:27 Odpovědět 
   Líbí se mi Tvoje dílo, píšeš poutavě.
 ze dne 01.01.2009, 21:22:53  
   Šíma: Dík za zastavení a komentík (i slova chvály), trochu se červenám...
 Pavel D. F. 31.12.2008, 22:01:43 Odpovědět 
   Z poklidného hledání vody se dostáváme k dost obtížným otázkám. Může opravdu proutkař najít pod zemí magma? Já jsem tuto činnost nikdy nepochopil, když jsem to prakticky zkoušel, nikdy mi to nefungovalo. Dědovi ano. Ten si přesně zjistil, kudy kolem chalupy tečou podzemní proudy.
Tvůj příběh mi čím dál víc připomíná skutečný problém, který se prý rýsuje nedaleko Yelowstonu. Celý národní park je prý jedna velká sopka, jejíž výbuch by mohl zničit životní prostředí celé planety a škody ve Spojených státech by šly do astronomických rozměrů. Moc zeměpis Ameriky neovládám, ale mám takový dojem, že se Tvůj příběh odehrává někde poblíž. Bez ohledu na různé katastrofické scénáře se nakonec můžeme něčeho podobného dočkat i ve skutečnosti. A z toho trošku mrazí v zádech…
 ze dne 31.12.2008, 22:50:13  
   Šíma: Šotci zase řádili... Mělo tam být, že mě to dost zajímá (tedy sopky apod.)... No nic! Hezký večer, Pavle a ať Tě šotci nikdy neobtěžují a když už, tak jen tak zlehka a pro legraci, aby o sobě dali vědět, že existují, ale moc se Ti po klávesnici neproháněli... ;-)
 ze dne 31.12.2008, 22:41:14  
   Šíma: Ahoj, díky za publikaci a přeji hezký Nový rok! ;-)

P.S. Ono nalezení magmatu mým "proutkařem" je má čistá spekulace a vůbec netuším, zda by to bylo možné... I když, možné je prý všechno, kdo ví? Ono se při těchto geologických pochodech prý i trochu dějí různé věci se spodní vodou, stačí se podívat na gejzíry v již zmíněném Yellowstonu a podobných vulkanických lokalitách, kdy je voda vyvrhována do výše několika (i desítek) metrů a má teplotu i kolem sta stupňů Celsia (ne-li více). Ale co se mě týče, nejsem geolog a sopky jsou jen můj koníček, avšak s geologie bych jistě dostal pětku! ;-))) Ještě jedno dík a přeji příjemný večer!!!

Jinak mě sopečná činnost a zemětřesení dost děsí. Několikrát jsem viděl jistý dokument BBC o supervulkánu v Yellowstonu a dost mě to vyděsilo... Jinak se zajímám o všechny dokumenty (psané i hrané) co se týče sopek a jejich projevů, ale tam nahoru (na žádnou z nich) bych asi nikdy nevylezl... Brrr! :-(
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
BUNKR 74
Danny Jé
Francouzská rev...
markus
Život po životě...
guru
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr