obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39393 příspěvků, 5729 autorů a 389829 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Den, kdy se otevřela země (11) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Den, kdy se otevřela země...
 redaktor Šíma publikováno: 04.01.2009, 23:41  
Pokračování příběhů jedné farmářské rodiny... Snad se Vám bude líbit a šotkům zdar!
 

Kapitola jedenáctá: Hlas polnice

      "Zjistil jsi něco? Byl jsi za Clifem? Co říkal John z osady? Co Edgar? Slyšela jsem, že se z jeho dolu valí černý kouř!" vyzvídala Alice. Byla hluboká noc. Měsíc byl v novu a na nebi zářily jen mlčenlivé hvězdy. Venku byl podivný klid. Psi se někam vytratili. Už několik nocí neslyšeli jejich vytí. Snad něco vycítili a vzali do zaječích.
      "Na nic jsem nepřišel!" zavrčel. "Nikdo mi nic neřekl a všichni se na mě dívali jako na starého blázna, který se moc často dívá na televizi!"
      "Takže jsme zase tam, kde jsme byli! A co Sam?"
      "Kope studnu," řekl jí Allan zamyšleně. "Mračí se takřka na celý svět a s nikým nepromluví kloudné slovo!"
      "Sam je naše dítě a zdá se, že si od nás vzal jen ty nejzápornější vlastnosti!" povzdechla si Alice. "Nemyslíš?"
      "Nebudu se s tebou o něm bavit!" zabručel jako medvěd.
      "Vážně?"
      "Takový je život..." řekl jí Allan.
      "Zase zvoní a cinká nádobí v kuchyni!" zaposlouchala se do řinčení talířů a skleniček. "Copak to nikdy neskončí?"
      "Až bude po všem, pak ano..." zamyslel se a obrátil se k ní zády. "Je už pozdě..."
      "Možná, že pak bude i po nás!" řekla mu nabroušeně a otočila se na druhý bok. "Dobrou noc, Bearsi! Všichni jste stejní! Když na to máte chuť, tak by vás jeden namazal na chleba, ale když od nás ženských nic nechcete, nedá se s vámi bavit! Jste banda nadutých ignorantů..."
      "Neříkej," zabručel starý muž. "A co jste vy ženské? Pořád jen slepičíte! Jste jako ty opeřené dvounohé slepice, které se jen dívají, kde by co sezobly!"
      "Jsi ožralý!" řekla Alice svému muži. "A jestli na mně nebudeš hodný, hraj si sám se sebou..."
      "Díky!" uchechtl se Allan. "Děláš, jako bych bez toho nemohl být! V mém věku? Spi, slepičko moje!"

***


      "Allane, jsi tady?" zakřičel Sam na svého otce. Vyšel na terasu. Rukama si prohrábl černé vlasy a rozhlédl se kolem sebe. Ráno bylo až příliš klidné. Sešel dolů po schodech a pohlédl na pastviny táhnoucí se kamsi za obzor.
      "Krásné ráno, což?" vyrušil jej Allan. "Co jsi mi chtěl?"
      "Zdá se, že něco není v pořádku!" řekl mu Sam nazlobeně.
      "Proč?" nechápal Allan.
      "Včera jsme vykopali dobrých sedm metrů navíc a po vodě ani památky!"
      "Kriste pane," přivřel Allan oči. "Trháte rekordy, chcete se prokopat rovnou do Číny? A co bylo dál?"
      "Nic," řekl mu. "Žádná stopa po vodě, poslal jsem pro Clifa! Viděl jsem, jak se mu prohýbá virgule pod rukama. Do prdele, ta voda tam musela být. Všechno nasvědčovalo tomu, že tam skutečně je!"
      "Tomu nerozumím," zavrtěl Allan hlavou.
      "Co tu děláte vy dva?" bouchla jej do zad Alice.
      "Takže se ztratila za tři dny?" zabručel Allan. "Co chceš, slepičko?"
      "Kdo se ztratil, kohoutku?" chytila jej za rameno.
      "Voda! Clif našel vodu, ale když Sam vykopal studnu až pod hranici spodní vody a překročil obvyklou hloubku studny o dobrých sedm metrů, žádnou nenašel!"
      "Může být hloub?" zeptala se.
      "Těžko, zem by měla být aspoň trochu vlhká! Musela poklesnout hladina spodní vody..." opáčil Sam. Očima bloudil po obzoru, zdálo se, že stále něco hledá.
      "A byla?" zavrčela netrpělivě Alice. Tiskla Allanovi rameno tak silně, že vykřikl bolestí. "Z vás aby to jeden páčil heverem! Tak co?"
      "Ne, jak už jsem řekl, ani kapka!" zavrtěl Sam hlavou.
      "Hladina spodní vody..." říkala si Alice nahlas. "Co to má společného s pramenem?"
      "Podle všeho se neustále mění, vždy stačilo vykopat nanejvýš deset nebo dvanáct metrů. Většinou jsme na její přítomnost narazili už po pěti šesti metrech, ale tam dole byla zem suchá jako hlína na povrchu! Kam se mohla ztratit?" zeptal se jich Sam.
      "Nemohl se Clif zmýlit?" podívala se Alice na svého muže.
      "Vyloučeno, je široko daleko vyhlášeným odborníkem!" zavrtěl Allan hlavou. "Krucinál..."
      "Co chceš dělat?" zamračila se a otočila svůj zrak k Samovi.
      "Uvidíme..." pokrčil rameny.
      "Takže až dojde voda, prodáme dobytek, nebo nám chcípne žízní?"
      "Vím to až moc dobře!" obořil se na ni Sam. "Nemusíš mi to říkat!"
      "Nehádejte se!" roztrhl je Allan. "Tím ji nepřivoláte!"
      "A jak? Chceš zavolat kouzelníka, nebo přivolávače deště?" mávl Sam rukou.
      "Někdo sem jede!" vykřikl Allan.
      "Kdo?" otočil se Sam a pátral očima po automobilu či jezdci na koni.
      "Támhle!" ukázal Allan rukou na přibližujícího se jezdce.
      "Předák?" řekl si Sam. "Co se děje, že tak časně?"
      "Blíží se konec světa?" zeptal se jej Sam ironicky, jakmile zarazil koně u čekající skupinky.
      "Něco horšího!" přikývl muž. "Zdá se, že všechny studny vyschly! Jako rány Boží! Jejich stěny se z části sesuly. Vodu máme jen v navrtaných studnách, které sahají hluboko pod zem, ale jejich obsah je podivně zakalený. Nedovedeme si to vysvětlit, pane!"
      "Kdo nám čeří vodu?" zeptala se jej Alice.
      "Asi matička Příroda! Chlapi říkají, že odejdou z farmy. Nic se jím tu nelíbí! Máte prý prodat dobytek, dokud je čas a vyplatit jim mzdu. Počkají do příští dražby a pak odejdou i bez peněz!" řekl mu zadýchaný muž. "Jakou nám dáte odpověď, pane?"
      "Copak jste staré ustrašené báby?" zeptal se jej Sam.
      "To ne, ale chlapi toho mají po krk! V noci je budí podivné hučení. Země se třese jako osika, a teď zmizela i voda! Začínají remcat, pane! A já jim dávám za pravdu, něco tu děsně smrdí! Celé tohle místo, nezlobte se, nic proti vám, ani proti vašemu rodu, pane, je jako začarované! Prostě se nám to tu přestává líbit!"
      "Řekněte svým lidem, že souhlasím..." řekl mu Sam. Dal mu ruku na rameno a stiskl ji. "Při nejbližší příležitosti prodám víc jak polovinu stáda a vyplatím je! Kdo bude chtít, bude moci odejít..."
      "A vy?"
      "Já ještě musím zařídit spoustu věcí... Ještě něco? Chcete mi říct ještě něco, co bych měl vědět?" zeptal se Sam svého předáka.
      "Ten zatracený potok mění den ze dne své koryto, zdá se, že uhnul k horám a kus roviny se zvedá nad svou obvyklou úroveň."

***


      Hodinu na to přijel na farmu Clif ve své otřískané dodávce. Již z dálky věděli, že jede právě on. Výfuk jeho vozu potřeboval nutně vyměnit. Vlastně celá dodávka si žádala generální opravu jako koza drbání. Allan vyběhl ven a udiveně se na Clifa podíval. Ten jen pokrčil rameny a nohou přibouchl dveře vozu. Allan čekal, kdy mu vyletí ze závěsů, nic takového se však nestalo.
      "Sam je doma?" zeptal se jej Clif.
      "Je," přikývl Allan. "Sedí ve své pracovně a mračí se, jako obvykle, na celý svět! Vypadáš hrozně, musel sis pořádně přihnout, kamaráde! Voda je pryč!"
      "Slyšel jsem o tom, ale není to moje vina, ta voda tam stoprocentně byla!" odbyl jej Clif. "Dám za to krk!"
      "To nemusíš, předák říkal, že vyschla polovina studní na pozemku!"
      "To jsem slyšel taky! Jde mi z toho hlava kolem..." řekl mu Clif se zájmem. "Zdá se, že se příroda spikla proti nám!"
      "Třeba jsi měl pravdu," pokrčil Allan rameny.
      "V čem?" nechápal Clif smysl jeho slov. "V čem jsem měl pravdu?"
      "Když jste byli na tom místě, pamatuješ si, co jsi mu řekl?"
      "Samovi?" pátral Clif v paměti. "Mohl jsem se zmýlit! Bylo to zatraceně hluboko!"
      "V noci slyšíme cinkání sklenic. Nikdy jsme ještě nic podobného nezažili, pořád se třese zem!"
      "Ta stará čarodějnice u které jsi byl, včera odešla! Víš o tom?"
      "Nepovídej a proč?" zeptal se jej Allan a opřel se o zábradlí terasy.
      "To přesně nevím..." poškrábal se Clif na bradě. "Ale ta její bouda vyhořela až do základů!"
      "Měla si dávat pozor na oheň," řekl mu Allan.
      "Už jsi někdy na vojně pracoval s plamenometem?"
      "Cože?" zeptal se jej Allan. "Byl jsem na moři!"
      "Potkal jsem ji na cestě, byla bílá jako smrt! Oheň prý šlehal dobrých dvacet metrů vysoko! Není to divné?"
      "Plyn tu hledali asi před dvěma nebo třemi roky, ale nic nenašli..." mávl Allan rukou. "Proč by se měl najednou objevit?"
      "Ten oheň podle ní přišel až ze samého středu země!" řekl mu Clif.
      "Nebyla pod parou?" nevěřil Allan svým uším. Jeho přítel k němu vyšel na terasu a také se opřel o zábradlí. Chvíli jen mlčky postával, jakoby hledat správná slova.
      "Hádal bych všechno možné, ale nebyla opilá, jdu za Samem!" řekl Allanovi a zmizel za dveřmi. Starý muž se rozhlédl po obloze. Byla stále bez jediného dešťového mraku. Pak jeho zrak spočinul na nedalekých kopcích. Pátral po náznacích kouře z požáru, ale žádný nenašel.

***


      Clif si sedl na nabídnutou židli v Samově pracovně. Byla útulně a zároveň skromně zařízená. Sam seděl v křesle u krbu a mlčel. Vlastně nepromluvil od okamžiku, kdy Clif vešel do pokoje. Slunce se opíralo do oken a ohřívalo ovzduší v pokoji nad únosnou míru. Na poličce nad stolem se posouvala lahvička inkoustu. Oba cítili jemné chvění půdy. Lahvička doputovala až ke hraně poličky a spadla na stůl. Nerozbila se, ale skutálela se po stohu účtů na stole a dopadla na tlustý koberec, kde zůstala tiše ležet.
      Sam se beze slova shýbl a zvedl ji. Držel ji v ruce a otáčel si ji v dlani. Sklo lahvičky bylo silné a nejevilo žádné známky poškození. Sam se zamračil a rozhlédl se po stěnách pokoje. Všude se táhly drobné praskliny pukající omítky. Tohle není samo sebou! řekl si a pohlédl na Clifa, který jej se zaujetím pozoroval. Natáhl se a vstal od stolu a přešel k oknu, zpoza kterého měl výhled na široké pláně pastvin.
      "S tou vodou je mi to líto!" řekl mu Clif. Sam němě přikývl. Silnější otřes rozkýval lampu zavěšenou na šňůře nad stolem. Clif ji zachytil rukou a počkal, dokud otřesy nepominou. Několikrát zahřmělo. Oba sebou trhli za hukotu hromů a pohlédli ven. Nad kopci se náhle objevil bouřkový mrak, ale nepršelo.
      "Jak tu můžeš žít, Bearsi, a nic nedělat? Copak nevidíš, co se děje?"
      "A co se tu děje?" zeptal se jej Sam. "Kam bych měl jít? Tady jsem se narodil. Nemůžu jen tak opustit svou rodnou hroudu a všechno tu jen tak nechat!"
      "Daleko odtud!" pokrčil Clif rameny. "Raději se necháš i s rodinou zabít, než abys opustil svou farmu? Jasně, máš pravdu! Kam bych šel já, kdybych musel?"
      "Jo, klidně se může stát, že mi tenhle barák spadne na hlavu!" zabručel Sam. Hřmění ustalo. Nebe bylo opět jasné bez jakéhokoliv náznaku deštivých přeháněk. Bylo horko, větší horko než obvykle.
      "Nikdy bych tomu neuvěřil..." řekl Clif Samovi na terase, když jej šel vyprovodit. Sešli dolů na udusanou zem u štěrkem vysypané příjezdové cesty. Clif několikrát nohou šťouchl do výfuku svého vozu, který držel na svém místě jen silou vůle.
      "Upadne ti, jen co přejedeš most!" varoval jej Sam.
      "Tohle je starý křáp!" mávl Clif rukou. "Až doslouží, zbavím se ho se všemi poctami a seženu si lepší."
      "Co budeš podnikat v příštích dnech?"
      "Zkus se mne zeptat zítra, dneska ti nic kloudného neřeknu!" pokrčil Clif rameny. Otevřel dveře vozu a chystal se do něj nasednout. "Projedu se po okolí, mám mnoho věcí, o kterých musím popřemýšlet!"
      "Každopádně," nadechl se Sam k odpovědí. "Co uděláme s vodou?"
      "Jestli máš zítra večer čas?" zeptal se jej Clif a několikrát zatroubil, než jeho vůz zmizel v oblacích dýmu a poletujícího prachu.
      "Budu čekat!" řekl si Sam nahlas. "Doufám, že mi seženeš vhodného kupce pro dobytek! Určitě máš hodně kontaktů..."
      Poslední Samova slova už Clif neslyšel. Byl ten tam a zanechal osamoceného farmáře s jeho nedobrými myšlenkami za zády. Sam na něj zamával a otočil se k pastvinám. Vše se mu jevilo neporušené, jako tehdy, kdy sem přišel první muž z rodu Bearsů.
      Začít znovu? Zamračil se. Země se znovu otřásla. V kuchyni spadl na podlahu z kredence skleněný talíř a roztříštil se na kusy. Z domu se ozvaly hlasité nadávky. Sam vystoupal po schodech na terasu a na okamžik se zastavil u dveří do domu. Nakonec to budeme přece jen muset udělat! Řekl si.
      "Tati, jsi tady?" zavolal na svého otce. "Mám chuť se opít!"
      "Ty taky?" zeptal se jej Allan, když vykoukl ze dveří na verandu. "Nejsi náhodou z rodiny? A co tak najednou?"
      "Všechno tu stojí za hovno!" zavrčel Sam. "Že se ještě tak blbě ptáš?"
      "Na to jsi přišel až teď?" řekl mu Allan. "Tak to brzo!"

***


      Příští noc dul svěží jihovýchodní vítr. Teplota ovzduší byla na dostatečné výši, aby mohl dobytek spát přímo na pastvinách. Neměl skrze ploty kam utéci. Poslední dobou se také neukázaly žádné šelmy, které by jej ohrožovaly. Honci spali ve svých kumbálech, či ve stanech nedaleko ležících kusů. Nad hlavou jim zářily mírumilovné hvězdy a mezi nimi na ně tupě hleděla nekonečná prázdnota, která vyrážela dech a nutila náhodné nespavce k zamyšlení nad smyslem života.
      V tu noc se stala zvláštní věc, zem se na okamžik přestala třást, hukot utichl a zdálo se, že vše, co kdy ohrožovalo tento svět navždy zmizelo. Všichni se propadli do hlubokého spánku s nevídanou jistotou a klidem v srdci. Netušili, že se na ně chystá samotná smrt v podobě zákeřného útoku, jehož rafinovanost a způsob provedení v ničem nepokulhávala za lidským důvtipem.
      V této noční době poprvé vyšla z hlubin Edgarova dolu šerá smrt, aby hubila vše živé a vytvořila předvoj něčemu, co se vymykalo lidskému chápání. Bylo to poslední varování pro všechny na povrchu? Málokdy se stávalo, aby se lidem a všem tvorům, kteří neuposlechli svého instinktu, dostalo takového daru, přestože při něm umíraly živé bytosti.
      Ještě krátce před východem slunce byl nad pastvinami lehounký opar vznášející se několik desítek centimetrů nad orosenou trávou a zvolna se rozplýval s postupujícím svítáním. Nejhustší byl po směru větru od místa, které se nazývalo Ďáblova jáma. Nyní si své jméno opravdu zasloužila, protože učinila skutek přímo ďábelský.
      Našedlá mlha pokrývala během uplynulé noci víc jak polovinu spícího stáda. Na první pohled se v ničem nelišila od běžného oparu vznikajícího rozdílnou teplotou země a spodní vrstvy ovzduší. Avšak tento závoj byl poměrně těžký a nevznášel se k obloze. Držel se při zemi jako bojový plyn, rozmístěný do oblasti několika čtverečních kilometrů.
      Zdálo se, že je vše v pořádku. Dobytek ležel roztroušený kam až lidské oko dohlédlo. Přišel čas probuzení, avšak v těchto místech vládl toho rána podezřelý klid. Odnikud se neozvalo jediné zabučení, jakoby všechen dobytek spal spánkem spravedlivých. To ráno bylo podivné, mělo nádech promarněného života. Co na tom, že o něj přišel právě tupý skot?

***


      "Allane?" zavolala na něj jeho žena. Seděl na zápraží a kouřil dýmku. Probudil se ještě před svítáním, oblékl se a vyšel na terasu. Alice se vzbudila jen pět minut po něm a když jej nenašla vedle sebe, vydala se jej hledat. Byla jen v noční košili a kdyby ji neprozrazoval její věk, řekl by si, že je to Ann.
      "Necítíš nic?" zeptal se jí. "Už i ty chodíš ven jen tak? Svádíš mě, slepičko?"
      "Když tě nevidím, bolí mě steskem u srdce!" řekla mu. "Co bych měla cítit?"
      "Země se už netřese! Je to pryč, co ty na to?" zeptal se jí. Jeho tvář byla nanejvýš vážná. Očima přejel připravené vozy, které tiše vyčkávaly, až přijde jejich čas. Děsilo jej to. Mrazilo jej v zádech, ale za nic na světě nevěděl, proč.
      "Dobré ráno!" vyšla ze dveří malá Ann.
      "Ahoj, zlatíčko," řekla jí s úsměvem Alice a zvedla ji do výše.
      "Sam ještě spí?" otočil se Allan ke své ženě.
      "Celou noc nebyl doma!" řekla popravdě. "Nevím kde mohl spát..."
      "Možná šel za honci na druhý konec pozemku," zamyslel se Allan. "Proč všechno utichlo?"
      "Třeba jde o klid před bouří? Je to dobře nebo špatně?" zeptala se ho.
      "Nazdar lidi!" zavolal na ně Mark. "Co tu pořádáte? Ranní schůzi? Kde je táta?"
      "Co dělá máma?" zeptala se ho Alice. "Táta není, jak se zdá, doma."
      "Chystá snídani," řekl Mark a soustředěně se rozhlížel kolem. "Všimli jste si toho taky?"
      "Jo, všimli!" řekl mu Allan rázně. "Musím sehnat Sama!"
      "Nemůžeš odjet!" řekla mu Alice. "Nech tu oba vozy!"
      "Vezmu si motorku, snad jsem nezapomněl, jak se na ní jezdí, " mávl Allan rukou a zmizel ve stodole. Alice dala Ann na zem a pokynula Markovi, aby ji zavedl do domu ke snídani. Proč musí Allan jezdit za Samem? Copak už tak nemáme dost starostí? zeptala se v duchu. "Nezabij se! Slyšíš mě, dědku?"

***


      Sam vyšel ze dveří obytné budovy na jihozápadním konci pozemků, kde měli honci svou základnu. Pozdravil se s předákem a nasedl na připraveného koně. Odcválal na pastviny. I on si všiml, že se událo něco výjimečného. Země se uklidnila, přestala se třást a vše vypadalo jako dřív.
      Pobídl koně do klusu. Minul křižující se ploty a zamířil k nocujícímu stádu. Očima sledoval obzor. Stádo by mělo být již na dohled, avšak prostor byl prázdný. Jeho tvář se stáhla do kamenného výrazu Sfingy. Posunul si klobouk víc do čela a vyrazil k místu, kde přespávali jeho muži s dobytkem.
      Čím byl blíže, tím víc si všímal podivného zbarvení trávy. Na první pohled se mu zdálo, že je sežehlá horkem, avšak její barva tomu nenasvědčovala. Byla hnědá, až hnědo černá, jakoby zasažená nějakou chemickou látkou, která ji doslova spálila jako oheň. Minul další plot.
      Kde jsou? Zarazil koně a rozhlížel se kolem sebe. Otočil se k severu a pokračoval v jízdě. Po deseti minutách spatřil první kusy. Byly ještě daleko, aby rozpoznal, zda leží, či už vstaly. Jedno bylo jisté, nepásly se. Tráva tu byla úplně černá a zem něčím jemně páchla.
      Minul první kus. Takřka si jej nevšiml, když projel okolo něj. Otočil se tak rychle, že málem padl i s koněm na zem. Sesedl z něj a chytil jej za uzdu. Pomalu se přibližoval k ležícímu zvířeti.
      "Mrtvá hromada masa!" slyšel sám sebe. "Co se tu, sakra, stalo?"
      Jemně žduchl do zad zvířete, aby se vzápětí ujistil o svém nálezu. Kráva, která před ním ležela na zemi byla mrtvá. Její tělo bylo staženo podivnou křečí. To zvíře se udusilo! řekl si. Obešel ji, aby se podíval na její tlamu. Pysky měla roztažené a jazyk jí trčel ven. Zdálo se mu, že ji někdo tahal za krk po zemi.
      "Zatraceně!" sykl a vyšvihl se na koně. Uháněl dál. Kam až jeho oko dohlédlo, ležely až k obzoru na zčernalé trávě nehybné kusy zvířat jako na bitevním poli.
      Nemohl tomu uvěřit. Do očí mu vpadly slzy. Bylo mu líto vzniklé škody. Líto ubohých zvířat, která musela umírat v hrozných bolestech. Nemohl se dívat na jejich oči, které takřka vylézaly z důlků. Nohy některých kusů bezmocně trčely k nebi. Kdo to udělal? ptal se v duchu. Přišel ojedinělý záchvěv půdy, jako odpověď na jeho otázku. Kůň se několikrát vzepjal, než se mu ho podařilo uklidnit, takřka vypadl ze sedla.
      Sam se vydal dál. Projel postiženým místem a všude nacházel tentýž obraz zkázy a utrpení. Proč se nerozutekly? Zeptal se v duchu. Nedokázal to pochopit. Útok musel přijít náhle a bez varování, uprostřed noci a klidného spánku. Utichlé otřesy byly jen zastíracím manévrem pro krutou a bezcitnou smrt přicházející z podzemí.
      Popohnal koně. Po několika desítkách metrů se zem znovu zazelenala. Začal hledat ložisko záhadného útoku. Zčernalý pás země jej zavedl k ústí hluboké jámy. Ďáblova jáma, ten zatracený Edgarův důl! Řekl si v duchu. Zaposlouchal se do ticha rodícího se dne, zda neuslyší temné hučení z nitra země, nic však nezaslechl. Odněkud se ozval dusot kopyt. Sam se otočil a spatřil jednoho z honců, jak se k němu rychle blíží na koni.
      "Viděl jste to, šéfe?" zeptal se jej, když dorazil k čekajícímu farmáři.
      "Kde máte parťáka?" zamračil se Sam. "Tahle noc stála za všechny prachy!"
      "Obhlíží zbylé kusy!" řekl mu zamračený muž. "Měli jsme sakra štěstí! Kdyby foukal jen o trochu východnější vítr, ležíme tam taky! Co to bylo, nějaký plyn?"
      "Nejspíš!" pokrčil Sam rameny.
      "Co budeme dělat?" zeptal se jej honák.
      "Ještě dnes odvedete zbývající kusy do bezpečí! Kolik jich přežilo?"
      "Řekl bych, šéfe, že takových padesát, přinejmenším! Snad sedmdesát kusů? Víc určitě ne. Museli se zatraceně trápit, ale nevydaly ze sebe ani hlásku, jinak bychom se probudili! Ledaže bychom se taky nadýchali trochu toho svinstva a usnuli spánkem spravedlivých! Chvála Bohu že ne navždy!"
      "Třeba to byl osud! Tichá smrt..." řekl mu Sam. "Další varování, možná, že už poslední. Jeďte a sežeňte muže. Řekněte předákovi, ať si sbalí své věci! Ostatní taky a vyženou dobytek do průsmyku. Do dvou hodin ať jste na druhé straně kopců. Ptejte se po Clifovi, pomůže vám v další cestě."
      "Dobře, pane," souhlasil muž. "Neměl byste tu zůstávat!"
      "Taky že ne," přikývl Sam. "Zlomte vaz!"
      Chvíli pozoroval vzdalujícího se jezdce. Pak i on pobídl své ho koně. Budovy farmy se zvolna přibližovaly, a čím blíže byl k domovu, tím víc pobízel svého koně do běhu.

***


      "Kde je Allan?" zeptal se Sam své matky, hned na to, co se přiřítil na prostranství u domu. Kůň schváceně ržal a kýval hlavou na strany. Sam jej hladil po šíji a seskočil na zem. Několikrát s ním obešel dokola po zemi mezi domem a stodolami. Pak kývl na Alici, aby přinesla kbelík s vodou. Alice na nic nečekala a dala zvířeti napít.
      "Pomalu, ať se neuhřeješ!" říkal mu Sam a stále jej uklidňoval. "Kde je?"
      "Odjel tě hledat..." pokrčila rameny.
      "Říkal jsem přece, aby nikam nejezdil! Tom je doma?"
      "Vrátil se asi před hodinou," přikývla.
      "S tou holkou mě to mrzí!" řekl jí.
      Alice zůstala překvapeně stát. Nemohla uvěřit svým uším. Sam mezitím uvázal koně u stodoly a vrátil se k matce. Vzal ji kolem ramen a vedl ji do domu.
      "Slyšela jsem dobře?" zeptala se jej po chvíli. Zastavili se v chodbě u dveří do kuchyně. "Co se s tebou stalo, Same? Hnulo se v tobě svědomí?"
      "Nevím," pokrčil rameny. "Znáš to, když Bůh dopustí, pak i motyka spustí!"
      "Jsem rád, že jsi konečně doma!" řekl Sam Tomovi, jakmile se setkali na chodbě. Nastalo tíživé ticho. Tom přikývl. Sam jej soustředěně pozoroval.
      "Vážně?" zeptal se jej Tom. "Nevěřím na zázraky! Jo a ti od vedle už odjeli!"
      "Vím o tom!" přikývl Sam. "Asi nemá cenu ti cokoli říkat, viď?"
      "Ne, určitě ne!" zavrtěl Tom hlavou a obešel jej i Alici.
      "Uhynula nám polovina stáda!" řekl jim Sam.
      "Polovina?" nevěřila Alice svým uším. Opřela se o stěnu a zamyšleně se zahleděla na svého syna. "Co se stalo?"
      "Něco, co vyšlo ze země je zabilo!" řekl jí. "Zbytek stáda jsem poslal i s honci pryč! Co nejdál od tohodle místa! Naštěstí se nikomu z lidí nic nestalo..."
      "Kdy odjedeme my?" zeptala se jej.
      "Nic nás tu nedrží," řekl ji a zamyslel se. "Až se vrátí Allan, vyrazíme!"
      "Čím dřív, tím líp!" řekla mu vážně a vydala se za Kate do kuchyně. "Je tvrdohlavý jako ty, musel se tě vydat hledat!"
      "Ahoj, tati," pozdravil jej Mark a šel za Tomem.
      "Ahoj!" odpověděl mu Sam na pozdrav a vešel do své pracovny. Sedl si na židli u stolu a dal si hlavu do dlaní. Proč? Proč my? Proč teď a proč tady?

***


      Magma se dalo znovu do pohybu. Drak v hlubinách země zvolna ožíval. Nesměle ohmatával půdu kolem sebe a odhadoval, jak daleká cesta k povrchu mu ještě zbývá. Netrpělivě si procvičoval svá ohnivá křídla a třásl zemí jako zběsilý. Brzy opustil horniny tvrdé jako skála a žulu a rulu vystřídaly měkké nerosty a usazeniny horní vrstvy zemské kůry. Vápenec, břidlice, pískovec a po staletí ukládané sedimenty mu nebyly takřka žádnou překážkou.
      Ukájel se svou vlastní silou. Činil si potěšení v prodlužování té chvíle, kdy vyrazí na světlo a překvapí všechny v okolí svého hnízda. Nikdo neunikne jeho žhavému dechu a síle jeho ohnivých pum. Každého v okolí zahalí do hustého a černého dýmu, který se bude valit z jeho útrob, aby vše ve svém dosahu zasypal popelem, žhavou struskou a lávou, která se rozlije jako ohnivá řeka do všech světových stran a všem dá na vědomí zprávu o jeho zrození.

-- pokračování příště --



 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 16 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 27 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:48:08 Odpovědět 
   13. 07. 2014

Že by se už konečně magma v příštím díle vydralo na povrch? Konečně po jedenáctém díle? Takřka na konci.
 ze dne 01.08.2014, 18:02:40  
   Šíma: Celé vyústění katastrofy na samotném konci byl účel. No, možná jsem přestřelil, možná jsem nedovedl vybudovat tu správnou atmosféru...
 Kondrakar 03.09.2009, 18:32:18 Odpovědět 
   Krávy fuč, Kovbojové fuč. Bába fuč. Voda fuč. Otřesy fuč. Všechno fuč a furt nic. Já chci nějakou akci!!!!!! Šímo mě z tebe jednou trefí. Natahuješ to jak špagát. ale jinak je to dobré počteničko.
 ze dne 03.09.2009, 20:46:02  
   Šíma: Už je to nahnutý, neboj! Dík za zastavení a komentík! ;-)
 Apolenka 08.01.2009, 23:36:59 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Apolenka ze dne 08.01.2009, 0:20:47

   Vykřičníky mám, Šímo, taky ráda, i tři za sebou - úplná zvrhlost.
Líbí se mi i pomlčky a tři tečky - nemůžu se ji nabažit. Už mě na to přátelé upozorňovali, ale mně to příjde jako vynikající výrazový prostředek.
 ze dne 08.01.2009, 23:44:14  
   Šíma: Tři tečky? Hezký, ale pomlčku v textu moc rád nemám, jsem na ni alergický a používám ji jen tehdy, když musím! ;-)))
 Apolenka 08.01.2009, 0:20:47 Odpovědět 
   Přihořívá, přihořívá ...
Kvalita je vzestupná, dílko je poutavé, jsi dobrý vypravěč a ty to asi víš. Super - jedna.
Mám jen jedinou připomínku: Trochu rušivě na mě působí časté opakování zájmena "jej". Občas by neškodilo použít tvar "ho". Ale to je věc názoru, už si zvykám a třeba mě ovlivníš tak, že začnu dělat totéž.
 ze dne 08.01.2009, 0:51:15  
   Šíma: Díky za zastavení a komentář! ;-)

Opakování slůvek? Může se stát, člověk se zlozvyků jen těžko zbavuje, například se osobně hlavně snažím omezit vykřičníky na konci vět, protože jsem je po registraci na tomto serveru dost hojně používal. Takže nyní mám i více času na ten zbytek (gramatiku a stylistiku), ale jak dobrý jsem, to už musejí posoudit druzí! Ještě jednou díky! ;-)
 Dědek 05.01.2009, 22:35:08 Odpovědět 
   Drama se pomalu rozjíždí. Zatím jsi povraždil nějaké krávy a napínáš nás, co příjde dál. Tak to kapku popostrč.
 ze dne 06.01.2009, 10:44:44  
   Šíma: Povraždil krávy? :-DDD Jo, jo, šíma rád "hamburgery"... Dík za zastavení a komentík! ;-)
 honzoch 05.01.2009, 13:46:24 Odpovědět 
   Líbilo se mi to. Tahle kapitola mi nepřijde zbytečná, ale po dlaší takové by se možná nashromážděné napětí minulo účinkem. Zůstavá už jen otázka: Kdy to přijde?
 ze dne 05.01.2009, 17:05:22  
   Šíma: Kdy to přijde? Nech se překvapit, snad další vývoj události nezklame... Dík za zastavení a komentík! ;-)
 Pavel D. F. 04.01.2009, 23:40:42 Odpovědět 
   Zkáza je na spadnutí a už o tom nikdo nepochybuje. První zvířecí oběti už skončily pouť po tomto světě. Podivné chování vody, pak přerušení zemětřesení, onen výron plynu, sled událostí, které mají jednoznačný směr. Možná by právě tyto náznaky a tajemné předzvěsti úplně stačily gradaci příběhu. Postavy už nemusí explicitně zdůrazňovat, že se blíží konec světa. Čtenáři to stejně vědí, ale když se jim to pořád opakuje, příběh ztrácí na svém napětí. A to je škoda.
 ze dne 05.01.2009, 0:11:49  
   Pavel D. F.: Ale nemáš (daleko do profíka), náhodou, původně jsem chtěl v dnešním komentáři srovnat Tvoje dílo s Kingem a poukázat na jeho schopnost budovat napětí. To zatím Tvému stylu chybí, ale jinak ses hodně zlepšil a dál na sobě pracuješ, což je nejlepší cesta k profesionální úrovni. Nejde to hned a nejde to snadno, je to běh na dlouhou trať. Je fajn, že tvůrčí prostředí tady na SASPI takový vývoj autora podporuje. Já si myslím, že se jednou vydání knížky dočkáš. Možná dřív než já, ale to je zase jiný příběh.
 ze dne 05.01.2009, 0:04:13  
   Šíma: P.S. Možná jsem také do všeho moc "hrr", málo měřím a hodně řežu... Ono pohled z "druhé strany" (té čtenářské) vždy potěší, bo autor na své dílko nemá ten správný nadhled, pokud není "profíkem" a do něj mám hodně, ale hodně, daleko! :-DDD
 ze dne 04.01.2009, 23:51:18  
   Šíma: Díky za publikaci, Pavle! Jejda, že by šíma šlápl vedle? Možná je to tím, že jsem moc upovídaný a snažil jsem se o určitou věrohodnost. Ono, my to víme, ale oni to nevědí (myslím, ty postavy), nebo alespoň něco tuší... Hezký večer přeji a ještě jednou děkuji! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zrzavci
Křídlatka
Con los Colegas...
Wheelies Devotee
Galfa - část II...
Franzi Moorin
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr