obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39395 příspěvků, 5729 autorů a 389834 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Den, kdy se otevřela země (12) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Den, kdy se otevřela země...
 redaktor Šíma publikováno: 09.01.2009, 23:19  
Pokračování příběhu o osudech nejen jedné farmářské rodiny, šotkům zdar!

P.S. Pokud se vám budou zdát některé dialogy a jednání osob trochu nevěrohodné, nezoufejte, vysvětlení je nasnadě: v Pompejích také netušili, že je Vesuv sopkou a když vybuchl v roce 79 našeho letopočtu, doufali, že vše brzy přejde a mnozí právě proto zemřeli ve svých domovech. Tehdy obyvatelé měst roztroušených pod horou ani neznali pojmenování pro sopky, hrdinové tohoto příběhu však již ano, ale i tak neodešli. Ruku na srdce, kdo z nás je geologem a vulkanologem? Kdo by tomu uvěřil? Já určitě ne... Zda hrdinové vyváznou, nebo ne, to už ponechám na samotném příběhu! ;-)
 

Kapitola dvanáctá: Život na okraji


      Allan se minul se svým synem kdesi uprostřed cesty mezi domem a bungalovy pro honce. Sam uháněl na koni a nevšímal si příliš svého okolí, kdežto jeho otec si zkrátil cestu k honcům po prašné silnici vedoucí podél svahů kopců. V době, kdy Allan dorazil na místo, byly všechny budovy opuštěné. Zarazila jej prázdnota, kterou nalezl. Dveře i okenice se klimbaly ve větru a vydávaly příšerný skřípavý zvuk. Vzpomněl si na města duchů opuštěná zlatokopy, jakmile odešli na jiné místo, kde by hledali své štěstí, slibující rychlé a takřka bezpracné zbohatnutí.
      Postavil motocykl na stojan a dal se do průzkumu. Muži ve spěchu posbírali své věci a nasedli na koně. Podle mnoha otisků v půdě mezi ploty na cestě vedoucí k průsmyku poznal, že tudy hnali větší množství dobytka, ale celé stádo to nebylo. Kde zůstaly zbývající kusy? Ptal se v duchu a svraštil čelo, které bylo již pokryto tolika vráskami, prachem z cest a drolící se půdy.
      Všude nalézal nepořádek a známky spěchu. V kuchyni ještě hořel oheň pod hrncem s vodou. Snad si chtěli udělat kafe nebo čaj a dát do něj něco ostřejšího. Vedle ležela otevřená láhev brandy. Nestávalo se často, aby zapomínali na své pití. Sam si něco zabručel pod vousy a vyšel ven. Zastavil se přede dveřmi a pohlédl na pastviny. Všiml si, že se půda k tomuto místu mírně svažuje. Pochopil, jaké nebezpečí by tu všem hrozilo, kdyby měl Clif pravdu.
      Očima pohladil svůj starý jednostopý dopravní prostředek a shodil jej ze stojanu. Nasedl na něj a nastartoval motor. Chvíli si hrál s rukojetí plynu, než se vydal na pastviny, zjistit, co se stalo se zbývajícími kusy. I on projel ploty a nalezl mrtvá zvířata. Důkladně si je prohlédl a vrtěl nad nimi hlavou. Nemohl přijít na to, co bylo příčinou jejich úhynu. Pokračoval v jízdě po zčernalé trávě a míjel další a další zvířata, kolem kterých již poletovalo hejno much. Začala zapáchat. Bylo docela teplo a k jeho nelibosti stále více a více připékalo.
      Allan se prořítil okolo Ďáblovy jámy a zamířil k farmě. Chvilka nepozornosti stačila k tomu, aby se motocykl vymkl jeho kontrole a převrátil se po najetí předního kola do hluboké jámy v zemi. Hekající muž zůstal ležet pod strojem a jeho klobouk se kamsi odkutálel stranou. A jako by toho už nebylo dost, z uvolněné hadičky vedoucí od nádrže k motoru začal pomalu odkapávat unikající benzín.
      "Tak tady zhebnu, Bože?" zahleděl se Allan k nebi. "Jako nějaký dobytek? To snad ani nemyslíš vážně? Máš smysl pro humor a pro ironii, to se musí nechat!"

***


      K poledni byl Sam stále nervóznější. Allan se nevracel. Celý dům byl na nohou. Všichni vyhlíželi motocykl a jeho řidiče. Avšak kraj v okolí byl stále tichý a bez života. Sam se konečně odhodlal k činu. Vyložil džíp a za protestu všech vyjel na pastviny. Slunce nemilosrdně pražilo a s postupujícím časem teplota ovzduší neúprosně stoupala.
      Sam popravdě nevěděl, kam se vydat. Plně se spoléhal na svůj instinkt. Snažil se myslet jako Allan, což mu nečinilo veliké problémy, protože jej znal jako své boty. Ne nadarmo byl Allanovým synem. A tak namísto toho, aby se vydal podél kopců, zamířil přímo skrze pastviny po cestě plné výmolů a záludných balvanů. Po dvaceti minutách nalezl ke svému překvapení Allanův motocykl, avšak jeho otec u něj nebyl. Ihned si všiml proč. Kolem stroje páchl rozlitý benzín.
      Sam vytáhl starý armádní dalekohled a vyšplhal se na konstrukci, na kterou se po čas dešťů či veder napínala krycí plachta džípu. Trubky pod jeho vahou odmítavě zaskřípaly, avšak vydržely. Ač se Sam rozhlížel sebelépe, svého otce nespatřil. Bezmocně zatínal zuby. Kde může být? Zatracený tvrdohlavý chlap! Copak jsem neříkal, aby nikdo neopouštěl dům?
      "Allane!" zakřičel do větru. Slezl dolů a prohledal zadní plošinu vozu, zda-li na ní nezůstala odložená puška. Držák na postranici byl však prázdný.
      "Allane?"
      Co teď? Několikrát si posunul klobouk na hlavě a vlezl za řízení vozu. Nastartoval, avšak rychlost nezařadil. Nechal motor protáčet naprázdno a hledal sebemenší stopu okolo motocyklu. Mohl se zranit, co když se plazí po zemi, protože nemůže bolestí vstát na nohy? Sam opatrně objel ležící stroj. Nenalezl však žádnou stopu po krvi, nebo alespoň zválenou trávu. Allan přece nebyl žádné peříčko. Musel za sebou zanechat nějaké stopy!

***


      Clif se toho dne probudil svěží a odpočatý. Vylezl ze svého pelechu a oblékl se. V pokoji bylo šero. Pohlédl na hodinky, aby se přesvědčil, neprobudil-li se příliš brzy. Bylo po půl desáté. Zamračeně si promnul neoholenou bradu. Není pod mrakem? Nahlédl z okna, avšak nic nezahlédl. Taky by sis mohl občas umýt okna! řekl si a vydal se do kuchyně.
      Cestou kolem lednice pustil rádio a zaposlouchal se do jakési skladby moderního hudebního žánru, po němž tolik toužila dnešní mládež. Zježili se mu vlasy na hlavě. Přeladil na jinou stanici. Přistoupil ke dřezu a otočil kohoutkem. Těšil se, až na sebe vylije pořádnou dávku studené vody. Avšak ta netekla. Clif několikrát zabouchal do ústí vodovodní trubky a zhluboka se nadechl. Ve vodojemu patrně došla voda a potok, který jej napájel již dávno vyschl.
      Nasupeně otevřel lednici a vytáhl z ní několik plechovek piva. Vzal si je s sebou do pokoje a pustil si televizi. Podíval se na zprávy, ale o jejich oblasti nepadlo ani slovo. Zamyšleně otevřel první plechovku a naráz ji vyprázdnil. Blaženě si odfrkl a chystal se na druhou. Kdesi cosi podezřele zapraštělo, avšak on tomu nevěnoval sebemenší pozornost. Padla druhá plechovka. Na zadní stěně obrácené ke svahu se v omítce objevily malé trhlinky.
      Clif se nahnul pro další plechovku. Naliješ se jako prase, budeš hotový na celý půlden, jestli vypiješ všechnu svou železnou zásobu! Říkalo mu jeho podvědomí. Pousmál se a se sykotem otevřel další. Ze stropu odpadl kus omítky. Prasklin na zadní stěně kvapem přibývalo a s nimi sílil i podezřelý rachot pukajících stěn.
      "Co se děje?" vykřikl a očima sledoval rozšiřující se mezery ve zdi. Ze stropu se uvolnil lustr a dopadl na konferenční stolek, jeho chloubu, byl starý dobrých dvě stě let. Clif ustoupil dozadu ke dveřím. Další kus stěny se propadl do pokoje a naplnil jej prachem. Převrátil televizní přijímač, který dopadl na zem obrazovkou napřed a vybuchl. Clif vyběhl na chodbu a zabouchl za sebou instinktivně dveře.
      "Do prdele!" ulevil si a vběhl do kuchyně. Z kouta vytáhl batoh a naskládal do něj jídlo z lednice a zbylé plechovky. Proběhl chodbou a zastavil se v předsíni, odkud vzal pušku s náboji a svůj lovecký oblek. Když vyběhl z domu, spadla i stěna v kuchyni a na chodbě.
      Clif doběhl k vozu a rozhlédl se. Spatřil sesunutý svah na polovině domu, který již neunesl tíhu nakupeného materiálu. Clif nasedl do vozu a nastartoval. Ruce se mu třásly rozčílením. Vyrazil na cestu a vydal se bezmyšlenkově k osadě, dokud mu nezahradil cestu zával z minulé noci.
      "Zatraceně!" bouchl do volantu a otočil vůz. Vydal se oklikou skrze kopce k Bearsovic farmě. Minul nejbližší odbočku a pokračoval po svahu k vrcholu stoupání, kdy cesta překonávala nejvyšší bod své dráhy a pak se již nerušeně vinula k potoku, tekoucího podél kopců kus od usedlosti, která byla nyní cílem jeho cesty. Na této straně průsmyku neobjevil jediný sesutý svah. Kam jeho oko dohlédlo, spatřil neporušené stráně s uvadlou travou a stromy s popraskanou kůrou. Než se nadál, byl na mostě u farmy a zabočil doprava k osadě a pak na příjezdovou cestu. Přiřítil se k domu a tam za skřípěním brzd svůj vůz zastavil. Motor nechal ještě chvíli běžet, než jej umlčel otočením klíčku v zapalování.
      "Clife? Co tu děláš? Stalo se něco?" zeptala se jej Alice, kterou vyrušil jeho příjezd. Myslela si, že se vrátil Sam s Allanem. Clif byl posledním člověkem, kterého by čekala.
      "Spadl mi barák!" řekl
      "Cože?" nevěřila svým uším.
      "Sesul se na něj svah!" řekl jí a otřes si upocené čelo. "Kde jsou Sam s Allanem? Poslyš, Alice, taky vám neteče voda?"
      "Ne!" přikývla. "Oba jsou na pastvinách a patrně hledají jeden druhého, potřeštěnci!"
      "A to místo?" vyzvídal dál Clif. Sedl si na schody vedoucí na terasu. Alice jej následovala. Posadila se vedle něj a chvíli mlčela, jakoby hledala správná slova.
      "Něco zabilo polovinu našeho stáda!"
      "Vážně?" otočil se k ní. Dala mu ruku na koleno. "Kdy?"
      "Včera v noci..."
      "A zbytek zvířat?"
      "Odtáhl i s honci na druhou stranu kopců... Asi tě šli hledat. Sam jim řekl, aby se ptali po tobě, máš prý kontakty s farmáři na druhé straně! Jak to tam vypadá?"
      "Špatně!" řekl jí vážně. "Na mnoha místech se z kopců sesunuly celé svahy. Cesta do města je zavalená, budeme muset najít jinou možnost, jak se odtud dostat!"
      "Kudy? Kopce se táhnou až k obzoru na obě strany a nejbližší průsmyk je u osady!" řekla mu. "Museli bychom si kus zajíždět..."
      "Mohli bychom projet průsmykem a pak se vydat po Magistrále vedoucí podél Vysočiny k dalšímu průsmyku a do tmy bychom byli na druhé straně!"
      "Počkáme na Sama s Allanem, uvidíme, co řeknou oni!" odpověděla mu a vstala ze schodů. Clif si dal hlavu do dlaní a několik desítek minut seděl bez hnutí na zápraží jako ten tlustý kocour, který se na něj přišel podívat.
      "Nechceš něco?" zeptala se Alice sedícího muže. "Vypadáš jako indián, který čeká na svou smrt a snaží se usmířit zlé duchy, aby jej pustili do věčných lovišť!"
      "Možná máš pravdu..." řekl jí tajemně a jeho mysl odplula kamsi do dálek. Opravdu si tak připadal. "Asi už jsem na všechno starej!"
      "Neříkej," poplácala jej po rameni. "To aby sis oblékl nějaké kvádro!"

***


      Na místě kde stála bouda staré ženy se otevřela země. Byla již opuštěná, a tak tam nebylo nikoho, kdo by varoval okolní usedlíky před hrozícím nebezpečím. Část stavení se zřítila do průrvy a část zůstala viset na jejím okraji. Sálající žár zapálil její dřevěné stěny, stejně tak nedaleký strom, který se zvolna nakláněl k zemi. Jeho sluncem vysušená koruna sténala pod mořem plamenů, aby se jim nakonec vzdala a nad průrvou zůstal bezmocně trčet k nebi jen ohořelý pahýl kmenu stromu, který se kdysi chlubil svým hávem zeleného listí.
      Obě farmy i s osadou byly obklíčeny, a bylo jen otázkou času, kdy k nebi vyrazí sloupy ohně, svobodně a s plnou silou, živeny nepřebernými zásobami z nitra Země, aby se přidaly k velké rodině ohnivých vřídků na studené slupce zemské kůry, kterou už odnepaměti obývají lidé, stromy a zvířata, tak jak jim to bylo přislíbeno.
      Magma se znovu přihlásilo o svá práva. Brány jejího vězení se pozvolna otevíraly. Ohnivý drak ukrytý pod pastvinami dostal od své matky Země mladší sestřičku. Nebyla tak chytrá a lstivá, avšak měla tutéž sílu, kterou zdědil i on. Byla nezkušená a nedočkavá. Zvolna si pohrávala se svým okolím a děsila prchající zvěř. Jeden z draků se poprvé nadechl čerstvého vzduchu.

***


      "Allane?" zavolal Sam na neurčitou postavu ležící v trávě. Zastavil džíp a vyskočil od řízení. Rozběhl se k tělu. "Jsi v pořádku?"
      "To jsi ty, Same?" uslyšel Allan jeho slabý hlas. "Asi mám zlomená žebra a noha je taky v troubě!"
      "Ty ses zbláznil, jet za mnou na motorce! Sakra, proč jsi nezůstal v domě?" zlobil se Sam. Položil jej na záda a srovnal jeho pokroucenou nohu. V trávě byla kaluž krve. Sam roztrhl již natrženou nohavici a prohlédl si ránu, která nebyla naštěstí příliš hluboká a nevypadala na otevřenou zlomeninu.
      "Hned jsem zpátky!" řekl svému otci a rozběhl se k vozu. Popojel s ním až k ležícímu muži a vytáhl z přihrádky lékárničku.
      "Už jsem myslel, že si pro mně jde smrt a volá na mne mým jménem! Asi máš pravdu, jsem starý trouba!"
      "To jsi, ale teď nemluv, odvezu tě domů a tam uvidíme! Dobře jsi udělal, že jsi nezůstal u motorky, všude kolem byl rozlitý benzín!"
      "Bál jsem se, abych u té staré rachotiny, která mi tolik posloužila, neuhořel! Jak daleko jsme od domu?" zeptal se jej Allan.
      "Tak hodinku pomalé jízdy!" řekl mu Sam. "Jak tě znám, doplazil by ses až přede dveře! Rodino, jsem doma, kde jste kdo?"
      "Nabíral jsem síly, ani nevíš, jakou to dá práci, když se nemůžeš nadechnout z toho, jak tě píchá na prsou. A ke všemu ta zpropadená noha!"
      "Bolí? Nevypadá na to, že by byla zlomená!" řekl mu Sam.
      "Jak se můžeš tak pitomě ptát? Celou nohu mám v jednom ohni, ani nemůžu říct, kde ta bolest začala. Země se znovu třásla, Same! Cítil jsem to. Kdesi v kopcích spadl celý svah, slyšel jsem rachot padajících kamenů. Na okamžik jsem zahlédl i mrak prachu, který se zvedl k nebi."
      "Budeš v pořádku!" řekl mu Sam. "Všichni budeme v pořádku! Uvidíš, jen tě musíme dostat co nejdříve do nemocnice!"
      "Pomalu!" zvedl Allan k němu svou ruku. "Nejsem sice žádná třasořitka, ale nemám tělo ze železa."
      "Neboj se!" pousmál se Sam a opatrně jej naložil do vozu.
      "Noha..." vykřikl Allan sípavým hlasem.
      "Promiň," omlouval se a sedl si za řízení vozu. "Viděl jsi ty mrtvé kusy dobytka? Všechna zvířata i lidi jsem poslal odtud průsmykem na druhou stranu."
      "Udělal jsi dobře!" přikývl Allan se zkřivenou tváří.
      "Měl bych ti dát nohu do dlah, ale..."
      "Něco ještě vydržím!" zašklebil se Allan.
      "Není ti špatně? Nebolí tě hlava?" zeptal se jej Sam. Dával pozor, aby se vyhnul každé nerovnosti stojící jim v cestě, ale i přesto se džíp přímo ďábelsky otřásal. Allan držel statečně jazyk za zuby a jen mával rukou, aby pokračoval.
      Do hodiny byli u domu. Sam vypnul zapalování a zatáhl ruční brzdu. Na terase spatřil bledého Clifa. Překvapeně na něj zíral a nezmohl se na jediné slovo. Ze dveří vyběhla Kate s Alicí a hned na to je následoval i Tom. Seběhli ze schodů a zastavili se u sténajícího Allana.
      "Jak jsi na tom?" zeptala se ho Alice.
      "Jak asi?" zamračil se. "Mám asi nalomená žebra a noha je taky v troubě!"
      "Kriste pane!" spráskla ruce. "Clife, nepůjdeš nám pomoct?"
      Odnesli jej do domu, kde mu vymyli rány a vydezinfikovali je, aby se nezanítily. Jakmile skončili s obvazováním bylo již hodně po osmé hodině a na jakoukoli cestu skrze kopce nebylo ani pomyšlení. Rozhodli se, že zůstanou do rána a vyjedou za úsvitu s prvními paprsky vycházejícího slunce.
      "Zítra odjedeme!" řekl Sam svému otci.
      "Zítra?" nadzvedl Allan obočí a pohlédl na svou ženu. "Viděl jsem ohnivou horu, zítra muže být pozdě! Už mě to taky straší, slepičko!"
      "Neboj se!" řekl mu Sam. "Žádná kaše se nejí tak horká, jaká se uvaří!"

***


      "Vypadáš, jako by kolem tebe prošla smrt!" řekl Sam Clifovi na terase. Byli sami. Ostatní se shlukli v obývacím pokoji okolo ležícího Allana. Slunce zmizelo za vrcholky kopců. Blížil se další večer, tolik podobný večerům, které prožívali ještě dřív, než se seběhly ony podivné události.
      Stáli opřeni o dřevěné zábradlí a pozorovali osvětlenou půdu u horizontu, zatím co farma i přilehlé pozemky již tonuly v šeru nastávajícího soumraku. Všechna zvířata se někam vytratila. Neozýval se jediný hlásek, snad odešla z tohoto kraje nebo zalezla do svých doupat a nor. Ticho přehlušoval jen slabý šum větru v korunách stromů. Větrná elektrárna ani naftový generátor nebyly v provozu. V domě se svítilo petrolejovými lampami, které posunuly tento večer o několik desítek let nazpět do doby, kdy ještě nebyla elektřina.
      "Proč jsi tady?" zeptal se jej Sam.
      "Nevidíš mě rád?"
      "Ale houby, copak jsme spolu vždy nevycházeli jak se sluší a patří? Co jsi to říkal, když jsem přijel s Allanem?"
      "Cesta nad farmou vedoucí skrze kopce je neprůjezdná!" řekl mu Clif ledovým hlasem. "Nevím proč, ale na druhé straně se z ničeho nic uvolnily některé svahy. Copak pršelo, aby byly podmáčené? Způsobily to otřesy půdy?"
      "Spodní voda je pryč!" řekl mu Sam.
      "Vím, říkali mi to místní usedlíci! Víš, že na mě skoro spadl můj vlastní barák? Bylo to jako ve zlém snu! Ještě teď se třesu jako sulc!"
      "A tvůj osobní názor?" zeptal se jej Sam. "Na to všechno?"
      "Něco vytlačilo vodu z jejího místa! Proč se trhá jeden kopec za druhým, to nevím, nejsem odborník na geologické pochody! Proč nikoho nezajímá, že se tu třese zem? Padají tu svahy a dějí se další podivné věci?"
      "Byli tu před několika týdny, nepamatuješ? Na nic nepřišli! Chytráci..."
      "Ale od té doby se hodně věcí změnilo!"
      "Včera tu lítala helikoptéra..." zamračil se Sam. "Myslím, že to bylo včera. Dny se mi zdají být stejné a monotónní, jeden jako druhý! Nevím, kdo to byl!"
      "Možná nějací blbí turisti, kteří zabloudili! Kdy odjedeme?" zeptal se jej Clif.
      "Až zítra za úsvitu!" řekl mu Sam. "Před námi je dlouhá noc! Tahle noc je až moc klidná a já nemám rád překvapení!"
      "S těmi zvířaty mě to mrzí, mohl jsi utržit pěkné peníze, široko daleko jsi znám svou péčí o skot! Škoda jen, že jsi se specializoval pouze na dobytek. Mohl jsi přijít k mnohem většímu balíku!"
      "Doufám, že šťastně prošli průsmykem," zamyslel se Sam. "Allan mi řekl, že je lepší, když nás tu bude míň. Když tam jen tak ležel na zemi, cítil další otřesy!"
      "Za celý večer se nepohnulo ani zrníčko prachu," otočil se k němu Clif.
      "Pojď, zajdeme dovnitř, ať o nás nemají starost!" pobídl jej Sam. Pod terasou zamňoukalo poplašené zvíře. Oběhlo zadní stranu schodiště a vyběhlo na terasu. Sam pustil kocoura napřed.
      "Chová se nějak divně!" řekl mu Clif.
      "Všiml jsem si. Kdyby nebyl tak tlustý, chtěl bych být v jeho kůži!" řekl mu Sam. "Nesmíme ho tu nechat..."
      "Nevšiml sis něčeho?" zeptal se jej Clif.
      "Čeho?"
      "Je večer po západu slunce a teplota ovzduší by měla jít dolů, ale je horko až k zalknutí! Jako by měla přijít bouřka!"
      "Možná, že přijde..." pokrčil Sam rameny. "Copak já vím? Počasí si dělá co chce, a nejen počasí! Všechno se zdá být obrácené naruby, celý tenhle podělaný svět..."

***


      Po desáté hodině se Clif se Samem vydali na kopec nad farmou a rozhlédli se po potemnělé krajině. Zhluboka oddechovali a nemohli popadnout dech. Na nebi se tetelily lenivé hvězdy a lhostejně hleděly na ně i celý spící svět. Na farmě takřka nesvítilo jediné světlo. Její budovy se ztrácely ve tmě. Celé okolí i oni sami zmizeli pod pláštěm noci. Jen vrcholky kopců se ještě rýsovaly na matně osvětleném nebi. Za několik okamžiků se však i ony ponořily do temnoty. Nastala noc. Byla až příliš klidná a jakoby něco viselo ve vzduchu.
      "Už mi není dvacet!" řekl Clif svému společníkovi. Stále ještě nemohl popadnout dech. "Vážně, člověk si myslí, že může všechno, ale brzo zjistí, že čím je starší, tím hůř se mu některé věci dělají!"
      "Musíme více trénovat," přikývl Sam. "Už ti to tak nejde? Co?"
      "Víš, že ani nevím, kdy jsem si naposled užil? Jsem vlastně jen takový starý a vypelichaný medvěd! Kdo by mě chtěl? Daleko od civilizace? Co bych mohl své společnici nabídnout? Život v tomhle kraji? Co nám schází?"
      "Voda!" zavrčel Sam. "Ještě chvíli budeš básnit a já tě na mou duši shodím dolů! Co tě to chytlo?"
      "Snažím se vzpamatovat z toho, že tu sedím s tebou a neležím zasypaný ve vlastním baráku!" řekl mu Clif. "Ani nevíš, jak jsem na světě rád, ale vypadá to, že se proti nám spikla samotná příroda!"
      "Pamatuješ, jak jsme se poprvé setkali?" zeptal se jej Sam.
      "Jo, porvali jsme se o Kate, kdybys nebyl hbitější, měl bych ji já!" pousmál se Clif. "A dobře mi tak, s ní jsi to vyhrál, kamaráde! Takové holky nerostou na stromě."
      "A ty jsi zůstal až do teď starým mládencem, co?" uchechtl se farmář.
      "Jsi vedle, kam přijdu, tam mám holku. Štěstí, že nemusím platit alimenty!"
      "A odkdy jsi se dal na vodu?"
      "Od té doby, co jsem přestal chlastat a usadil jsem se víc jak osm kilometrů vzdušnou čarou od tvé farmy, Bearsi!" řekl mu Clif. "Co mi zůstalo?"
      "Přátelé a ty holky!" pokrčil Sam rameny.
      "Mohli jsem to risknout, je sice jasná bezměsíčná noc, ale tou dobou bychom už byli dávno na druhé straně a uháněli po státní silnici k městu!" povzdechl si Clif. "Kdyby nespadl ten podělaný kopec, zkrátili bychom si cestu!"
      "Bude deset!" řekl mu Sam. "Ta cesta by byla hotovým očistcem..."
      "Zapomněl jsem na Allana," souhlasil Clif. "Při vší úctě, proč ten kretén jel za tebou? Proč nezůstal v domě?"
      "Zeptej se mne ještě jednou," zabručel Sam. "Nedáš si ještě pivo?"
      "Jo..." souhlasil Clif. "Ale jedno je jen pro lepší chuť, kde máš další?"
      "Dole pod kopcem!" řekl mu Sam.
      "Půjdeme taky pro ně?" zeptal se jej Clif, když dopily své skromné zásoby chladivého moku. "Začínají mi tuhnout nohy, nerad bych se dolů skutálel po hubě! Revma se asi hlásí o svá práva! Jsem zralý tak akorát do šrotu!"
      S hekáním sestoupili ze svahu. Při své cestě ztratili ve tmě orientaci a minuli most o dobrých sto metrů východním směrem. Clif si byl jist, že je konečně na prašné cestě a odvážně šlápl do prázdna. Jeho výkřik prorazil temnotu noci jako výstřel z děla. Sam se zarazil v polovině svahu a naslouchal, ozvou-li se z koryta říčky další podezřelé zvuky.
      "Clife, jsi v pořádku?" zakřičel dolů pod sebe.
      "Zdá se!" uslyšel slabou odpověď.
      "Jaká je voda?"
      "Suchá jako správné Martini!" zavolal Clif. "Pojď se na to taky podívat, asi začínám bláznit. Pojď a řekni mi, jestli se mi to nezdá..."
      "Co jako?" zeptal se jej Sam a po pěti minutách, když stál nad korytem potoka. "Kde jsi, je tu tma jako v pytli!"
      "Pojď po proudu! Proč jsi nevzal baterky? Copak jsem netopýr nebo sova, abych se mohl pohybovat i v noci?" vztekal se Clif a hrabal se na nohy. Pod kterými mu rachotil drobný štěrk.
      "Kde je voda?" ozval se Sam. Kráčel prázdným korytem potoka a lámal si hlavu, kam se poděla. "Zavolej na mne! Ať do tebe nevrazím!"
      "Zatraceně!" vydechl Sam a zastavil se u dřepícího muže. "Co tomu říkáš? To se tedy ještě nestalo, aby během dvou hodin vyschl celý potok, alespoň ne tady, kamaráde!"
      "Když se před stovkami let z ničeho nic objevil, proč by nemohl jen tak zmizet?" zeptal se jej Clif. "Připadám si jako vyoraná myš! Kde máš to pivo?"
      "Sešli jsme z cesty, musíme se vrátit! Nechal jsem je pod mostem, tehdy tam ještě voda byla!"
      "Konec světa!" zabručel Clif. "Jdeš se mnou hledat ty podělané plechovky, nebo ne?"
      "Tak jdem, než nám uplavou..." mávl Sam rukou. "Už aby bylo ráno, co říkáš, Clife? Co ti hlásí tvůj šestý smysl?"
      "Přeje si, aby tahle noc nikdy neskončila!" řekl mu Clif tajemně. "Máš to světlo, nebo ne?"
      "Ne, půjdeme po hmatu, most by měl být co nevidět před námi!"
      "Sakra, už jsem na něj přišel, hlavu mám jako střep! Zatracená tma... Copak zrovna teď musí být Měsíc v novu? Ti nahoře v tom budou mít zatracený bordel! A jestli ne, pak nás trestají za všechny naše hříchy..."
      "Copak je jich tolik?" zazubil se Sam.
      "Mě se neptej, já do tvé černé duše nevidím!" řekl mu Clif a na chvíli se odmlčel. Sam slyšel jen jeho oddechování, harašení kamení a tiché nadávky. "Tady jsou! Jsme zachráněni, Bearsi, věřil bys tomu?"
      "Pivo nás nespasí!" zabručel Sam.
      "Ne, ale hodí se!" hodil mu Clif jednu plechovku a se sykotem otevřel tu svou. "Kriste pane, to je pocit, dal bych si ještě jedno, není poblíž nějaký další most, Bearsi?"
      "Ne, ale mám doma ještě další pivo, pokud tam trefíme!" řekl mu Sam a vydal se opatrným krokem k temnému stínu, který dal tušit existenci prašné cesty vedoucí k jeho domova. "Pozor, bude tu někde plot!"
      "Vážně?" zapochyboval proutkař. Jeho zaúpění jej však brzy vyvedlo z omylu. "Jsi vůl, Bearsi! Vyjít si ven a bez světla za temné noci!"
      "Neříkej!" chechtal se Sam. "Byl to tvůj nápad jít ven, můj ne!"

***


      Hodiny v obývacím pokoji odbily dvanáctou. Začal nový den. Jedinými bytostmi, které tu noc spaly, byla malá Ann, zraněný Allan a kocour, ten však spal jen napůl oka, připraven kdykoli a za všech okolností vyrazit ven z domu. Sam se natáhl ve své pracovně. Lehl si na huňatý koberec a dal si ruce pod hlavu. Clif skončil na gauči, a díval se stejně jako Sam nahoru ke stropu, nebo alespoň tam, kde by měl být. Nemohl usnout. Nervy měl napjaté až k prasknutí. Naslouchal šelestu větru, kdykoli připraven vyskočit na své unavené nohy a vyburcovat všechny v domě. Snad jen to ubohé zvíře bylo více připraveno než-li on samotný.
      Tom hrál ve svém pokoji se svým bratrem karty. Nepočítali již ubíhající kola, natož stav hry. Bylo jim jedno, kdo z nich vede. Neměli také o co hrát, prostě si jen krátili dlouhou chvíli. Jako stolek jim posloužil starý kufr a svítilnu na petrolej použili namísto elektrické lampy. Alice byla s Kate v kuchyni, kde byl jeden ze tří východů z domu. Všechny dveře byly otevřeny a zajištěny, aby je nepřibouchl vanoucí průvan. Čas se vlekl s neobyčejnou leností. Když odbíjela jedna hodina po dvanácté, zdálo se jim, že uplynul celý rok.
      V půl druhé se znovu rozdrnčely sklenice a hned na to začaly padat první lehčí předměty. Obě vylekané ženy vběhly k poslouchajícím mužům a čekaly na jejich rozhodnutí. Sam rozsvítil svou baterku a odmítavě zavrtěl hlavou. Kuželem světla přejel po stěnách a stropě místnosti. Vstal, aby si prohlédl i zbytek domu, avšak nezdálo se mu, že by byl více poškozen, než doposud.
      "Běžte si lehnout!" řekl jim. "Časně ráno odvezeme Allana do nemocnice!"
      "Kdo může dneska usnout?" stěžovala si Alice. Poslušně odcházela s Kate do kuchyně. Otřesy ustaly. Sam se natáhl na zem a svítilnu položil vedle sebe na dosah ruky. "Já zůstanu doma s Markem a malou Ann, počkám až přijedete z města a řeknete mi, jak se vám vedlo! Tohle zemětřesení musí jednou skončit! Slyšíš mě, Same?"
      "Co tomu říkáš?" zeptal se klimbajícího Clifa. "Co když se tu vážně něco děje, ale my jsme měli zavřené oči, takže jsme nic neviděli? Prostě jsme to všechno ignorovali? Posloucháš mě, zatraceně?!"
      "Co máš na mysli?" zeptal se jej polekaný muž. "Vyděsil jsi mě k smrti! Říkal jsi něco? Od té doby, co mi na hlavu takřka spadl vlastní dům, mám trochu pocuchané nervy!"
      "Ale nic, právě jsi prospal další zemětřesení. Ale nebylo to nic vážného!"
      "V kopcích dojde k novým sesuvům!" řekl mu Clif a hned na to se otočil na druhý bok. "Pořád musím myslet na ten potok! Už aby tahle noc skončila, doufám že projedete starou cestou přes most a pak skrze kopce! Jestli chceš tátu odvést do nemocnice, bude to zatraceně pěkná štreka... Co kdybychom zavolali pomoc?"
      "Vrtulník?" zeptal se jej Sam. "Nemáme jak se odtud dovolat! V osadě nemá nikdo vysílačku a telefon nefunguje! Asi někde spadlo vedení!"
      "Chtěl bych vědět, co se teď venku děje!" řekl mu Clif. "Zítra se zajdu s Edgarem podívat do jeho dolu! Víš o tom, že se z něj kouří jako z továrního komína? Počkej, ten starý indián mi říkal, že mluví skrze rádio se svým vnukem! Tedy, pokud nelhal! Klidně může mít tu vysílačku mimo provoz!"
      "Neříkej," zamyslel se Sam. "A ten důl? Co na něj říkal náš studentík? Ptali jste se ho, co si o tom všem myslí?"
      "Edgar říkal, že jen kroutil nevěřícně hlavou!" zabručel Clif. "Já sám jsem tomu nemohl uvěřit! Třeba budeme slavní, až se něco stane, kdoví?"
      "Snad..." řekl si Sam napůl pro sebe.
      Do dvou hodin byl klid, pak se země znovu začala třást, tentokrát silněji než doposud. Všichni se přestěhovali do obývacího pokoje, který těsně sousedil s jídelnou a kuchyní. Dřív, než se natáhli na koberci, sundal Sam lustr ze stropu, aby někoho nezranil, kdyby se uvolnil a spadl na podlahu. V kuchyni se rozbilo několik sklenic.
      Ve čtvrt na tři vše znovu ustalo. Magma se zastavilo asi sto metrů pod úrovní země a nabíralo sílu k rozhodujícímu útoku. Hlína na povrchu začala pozvolna praskat. Drobnými puklinami se drala horká pára mizející spodní vody. Zvěř se již dávno stáhla do bezpečí. Ohnivý drak vyčkával před rozhodujícím útokem, jako by si promýšlel svůj další plán, jak všechny okolo vyděsit k smrti.
      "Víš, Same," řekl Clif svému příteli. "Dneska jsem mohl být už dávno mrtvý!"
      "Co ti mám na to asi tak říct?" zeptal se ho. "Nikdo vlastně neví, kdy natáhne bačkory. Co se mu stane, než umře! Stačí, když spadneš ze schodů a zlomíš si vaz! Na druhé straně jsem rád, že žiješ a nejsme na to sami! Nevím, co bych si tu bez tebe počal! Jsi něco jako můj talisman pro štěstí! Pohlídáš mi děti a matku, když budu pryč?"
      "Pokusím se!" řekl mu proutkař. "Nevím, co mám od nového dne čekat! Přišel jsem o dům a všechen svůj majetek! Co mám teď dělat? Všechna moje práce a snažení je pryč spolu s vodou, která se někam vytratila! Všechno je proti mně!"
      "Clife?" zeptal se ho Sam. "Je docela možné, že o majetek přijdeme všichni v okolí! V Dodge city, tady na farmě, na sousední usedlosti, kterou jsem koupil a je teď opuštěná a nevyužitá. Třeba to tu všechno půjde k čertu a my s tím!"
      "Mám se smát, nebo brečet?" zamyslel se proutkař. "Já se z toho zblázním!"
      "Tak to nejsi sám," řekl mu Sam. "Nemáš chuť se napít? Nemůžu spát!"
      "Vyřeší se tím něco?"
      "Co jako?" nechápal jej Sam.
      "Že se ožereme jako prasata..." řekl mu Clif. "Co když se něco stane právě do rozednění? Jestli se tu budeme motat opilí, budeme to mít brzo spočítané!"
      "Vážně?" zapochyboval Sam. "Tak to se jdu opít, alespoň nebudu o ničem vědět! Co myslíš, nebude to lepší?"
      "A tvůj otec? Musíš jej ráno odvézt do nemocnice!" řekl mu Clif. "Máš tu rodinu! Jsi odpovědný za ostatní na farmě!"
      "Málem jsem na ně zapomněl!" zamračil se Sam. "Být či nebýt! Jak lehké je sklouznout do sebelítosti a marnivosti! Máš pravdu, k čertu se vším! S farmou i tímhle zatraceným životem, kdy obracíš každý cent a hrozíš se nového rána, které ti může přinést krach a chudobu. Už tak se potloukáme na hranici bídy a zdá se, že nevyjdeme z dluhů!"
      "Máš farmu pojištěnou?" zeptal se jej Clif.
      "Mám!" souhlasil Sam.
      "No tak," řekl mu proutkař. "Třeba o ni přijdeš, ale rodina ti zůstane a peníze taky! Kriste pane, vždyť ty jsi na tom lépe, než já samotný!"
      "Vážně?" zapochyboval Sam a vydal se na terasu naslouchat šelestu noci, vzdálenému sykotu vycházejícího odněkud z pastvin a temnému hučení země. Připadal si jako bezmocná myš, která jen tuší, že blízko ní sídlí ohromná příšera, připravená ji rozmáčknout jako kuličku hrachu. Měl pravdu, dole pod jejich nohama se ohnivý drak připravoval ke svému zrození. Začalo mu být těsno a toužil po volnosti a možnosti ničit a bořit vše ve svém dosahu.
      Byl čas k opuštění hnízda a roztáhnutí ohnivých křídel. Příšera ožila.

-- pokračování příště --



 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 12 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 18 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:48:13 Odpovědět 
   14. 07. 2014

Poslední tři díly mě dělí od konce, jestli příběh nevytáhneš na vyšší úroveň, trojka ti bohužel zůstane.
 ze dne 01.08.2014, 18:03:40  
   Šíma: I průměrné hodnocení je hodnocení. Máš právo hodnotit text tak, jak se ti jeví! Nemusí dostávat jen výborné známky... Díky za zastavení a komentík.
 Kondrakar 03.09.2009, 18:56:20 Odpovědět 
   No tak tenhle díl se docela povedl. Napětí, katastrofa, zranění. To vše na dosah a celá situace připomíná odjištěnej granát, kterej ještě nevybouch.
 ze dne 03.09.2009, 20:48:06  
   Šíma: Děkuji, nebudu nic prozrazovat, ale jde takřka o "vteřiny", matka příroda už ten granát odjistila! ;-)))
 honzoch 12.01.2009, 15:43:05 Odpovědět 
   příjemně akční díl, člověk si vždycky říká co by kdyby, ale bez toho by příběhy ztratiliy zápletku. Marně přemýšlím, jestli mají naši hrdinové nějakou šanci na přežití
 ze dne 12.01.2009, 17:29:19  
   Šíma: Teoreticky ani ne, pokud budou hodně blízko, ale v příběhu je možné vše! Snad jsem toho moc neprozradil... Dík za zastavení a komentík! ;-)
 Dědek 10.01.2009, 15:35:18 Odpovědět 
   Dobrý, děj nám zraje jak vřed na zadku, tak už se snad brzy provalí. Jen si myslím, že být Clifem, tak bych si zatraceně rozmyslel výlet do kuchyně pro zásoby a pivo, když se mi sype barák na hlavu. Vystřelil bych, co nejrychleji.
 ze dne 10.01.2009, 15:46:57  
   Šíma: Díky za návštěvu, Dědku!

P.S. Clif se asi cítil jako "vyoraná myš" a nevěděl, kam dřív skočit... Co bych dělal já? Nevím, ale útěk je asi jeden ze "základních instinktů"! Někdy patrně vyhraje i ten, kdo vezme nohy na ramena... :-DDD
 Apolenka 10.01.2009, 12:59:10 Odpovědět 
   Už jsem chtěla zvolat HOŘÍÍÍ, a oni jsou to zatím jen poslíčci. Co nás to všechno ještě čeká??? Bude to asi pěkná mela ... dám rychle jedna, dokud žiju.
 ze dne 10.01.2009, 13:22:26  
   Šíma: Díky za zastavení a komentík! ;-)
 Pavel D. F. 09.01.2009, 23:18:40 Odpovědět 
   Drama pokračuje, ale jak jsi naznačil v perexu, někdo z místních obyvatel to stále odmítá brát vážně. Pokud neopustí své domovy, špatně dopadnou. Otázkou je, jak daleko katastrofa zasáhne, ale asi to bude stát za to.
Co říct k technické stránce? Sem tam nějaká chybějící čárka, jinak celkem v pořádku.
Celkově pořád dobré, rozuzlení se blíží, uvidíme, co nám přinese.
 ze dne 09.01.2009, 23:24:13  
   Šíma: Díky za publikaci a komentář, ano, šotci jsou mi stále věrní a patrně také budou i v budoucnu! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Nekropotence2
kilgoretraut
Šestá povídka:V...
Silence Dogood
DOKONALÝ A KONE...
ZILA78
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr