» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."

Théodore de Banville

počet přístupů: 2141105

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303495 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Schody ::

Příspěvek je součásti workshopu: Kroky

VanillaSky	publikováno: 16.11.2008, 0:37

...


	Schod prvý Už je to neaký čas čo vnímam. Neviem kedy sa to presne stalo. Viem len, že to zrazu bolo tu. Začal som mať myšlienky, pocity. Som tu už dosť dlho. Je tma, takže nič nevidím. Stiesnený priestor, skoro sa tu nedá hýbať. Na začiatku to ešte bolo dobré. Ale teraz je to čím dalej tým horšie. Ked hýbem rukami a nohami narážam do stien. Všetko je mäkké, poddajné, no aj napriek tomu sa nemôžem dostať dalej. Niekedy sa mi podarí zamotať do niečoho dlhého. Ako keby do neakého lana. Mám dojem, že práve ním som tu pripútaný. Ako keby jedna jeho časť bola na mojom tele a druhá je uchytená o jednu zo stien. Nikto sem za mnou nechodí. Som sám, len občas počujem neaké tlmené zvuky a hlasy. Všade okolo je voda, som v nej celý ponorený, tak krásne ticho šumí. Ale čo sa to deje? Steny sa začali zmršťovať a znova narovnávať. Celé sa to tu chveje v pravidelných intervaloch, potom je zase na chvíľu pokoj. Aj ja sa chvejem, mám strach. Znova počujem neaké hlasy. Tentoraz sú výraznejšie, ako keby niekto kričal. K tomu sa pridávajú dalšie. Čo sa to deje? Takéto niečo ešte nepoznám. Ďalší sťah, niekam ma to posúva. S každým novým sťahom stále dalej a dalej. Vidím svetlo, ja vidím svetlo a... Schod druhý ... kričím, s hlasmi okolo sa už teraz mieša aj ten môj. Niečo sa ma dotýka. Je to studené. Znova ten chlad, prechádza mi celým telom. Rozhadzujem rukami a nohami. Už žiadne steny čo by ma obmedzovali. Len keby tu nebol ten chlad. Svetlo sa začína viac rozjasňovať. Niečo ma zdvihlo a znova položilo, konečne cítim aspoň trocha teplo a čosi mäkké. Chvíľu tu ležím, otočený na bruchu, cítim dotyk, niečia ruka ma hladká, na tvár mi dopadlo zopár kvapiek, stekajú nižšie k perám. Je to slané, až oveľa neskôr som sa dozvedel, že to boli slzy. Slzy šťastia. Znova ma niekto dvíha. Nie, neberte ma odtialto! Počujete? Nechajte ma, tu mi je tak dobre. No tak, počuje ma niekto? Odnášajú ma preč, kričím, ale nič nepomáha. Zdá sa, že ma už zbavili toho lana ked som tak daleko. Ale teraz by som si želal, aby som ho mal. Potom by ma nemohli odniesť, nechali by ma na tom teplom mieste. Voda, znova voda, žeby ma predsa len vrátili nazad? Nie, toto je len akási mláčka, po nej ma utierajú, pokladajú na dačo tvrdé a na telo mi niečo navliekajú. Celého ma zabalili, len hlavu mi nechali holú. Počkať, aj tam dali, vraj čiapočku. Ktosi povedal, že teraz mi už bude dobre. Niekam ma nesú, položili ma znova na niečo mäkké, že do periniek. Oči sa mi zatvárajú, zaspávam. Je mi teplo, už viem, že perinky budem navždy milovať. Schod tretí Prešlo pár dní. Preniesli ma, ako som sa dozvedel domov. Kde som potom bol dovtedy? Ked som bol sám na tom divnom mieste, lež som uvidel svetlo. Vraj v určitom období života sa niekedy stáva, že ľudia prechádzajú akýmsi tunelom v ktorom je tma. A potom, potom, na jeho konci vidia svetlo. Bolo už teda toto ono? Mal som sa dostať sem? Alebo ma tá cesta ešte len čaká? Nech je to ako chce. Teraz ma čakajú schody. Budem si ich vytvárať postupne, ako budem prechádzať jednotlivými úsekmi života. Pôjdem po nich stále vyššie a vyššie. Počkať, ničo tu smrdí. Asi to budem ja. Takže sa s vami lúčim. Potrebujem prebaliť. Mami, haloooooooo, mamíííííííííí, kde síííííííííííííí...


celkové hodnocení autora: 99.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 7		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.4		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 18		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 45		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Tuax	29.11.2008, 5:06:16

Zdravím, kroky jsou zde schované opravdu až dost hluboko. Schody jsou spíše jako stupně. Ale celkově mě to zaujalo, postupné poodkrývání, postupný pokrok až k finálnímu dětskému kvílení. Je to klasický příběh na otázku kterou se snaží mnozí vštípit mladým autorům. Na otázku: "Co kdyby?" Zajímavý pohled do situace uvědoměvání si prvních prožitků.

Rockwood	27.11.2008, 10:31:45

Ahoj. Prvně sem myslel, že se jedná o nějakého blázna a ono dítě. Fakt dobrý. Nevím co bych vytknul, protože mě se to líbilo.

LauraKošinová	24.11.2008, 8:19:51

Dobrý nápad. První krůčky do života...:-) Zajímavá je ta myšlenka s tunelem a světlem. Dává to té povídce filozofický nádech a to se mi líbí.:-))


ze dne 24.11.2008, 12:40:11
VanillaSky: Diky moc.

Mab	22.11.2008, 21:53:45

Zajímavé znázornění, úsměvné i trpké. Je to napsané vcelku dobře, ale vadilo mi, že se v jednotlivých částech nese duch textu pokaždé jinak, jako by pokaždé mluvil jiný vypravěč. První část je těžko čitelná oproti těm následujícím. Navozuje úzkost, myšlenku vězení... Ale co vztah dítěte k matce? Kde by se mělo cítit bezpečněji než v rodném lůně? Dítě se přeci jen nehrne ven s nadšením... Myslím, že si "venku" připadá mnohem hůř než u mámy v břiše a tak mi tebou navozený pocit úlevy, že vidí světlo, připadá nepatřičný. Z toho jsem byla trochu rozpačitá... Druhá část, to je zmatek a pak bezpečné spočinutí v peřince... Poslední věta tohoto odstavce mi vyloudila úsměv na rtech, ano=) Poslední část, ta je odlehčenější, ale myslím, že by se s ní ještě dalo pracovat. Zdá se mi taková rozmixovaná... =)


ze dne 24.11.2008, 12:39:39
VanillaSky: Práve preto, že nevieme ako to je naozaj, ako sa ešte nenarodené dieťa cíti, som to poňala trocha ináč. Aj ked je pravdepodobnejšie, že sa cíti dobre. Dakujem za komentár, každý názor si rada prečítam :)

Leontius	22.11.2008, 21:25:57

Výborná. Po prvních řádcích jsem se ptal sám sebe: "rakev?" (eh, jka to je slovnensky?"dřevňák"? (asi jsem se celkem ztrapnil, snad mi rozumíš :-D). Pak už mi to bylo najednou jasné. Ropvněž jsme si vzpomněl na Jámu a kyvadlo od Poea. A ještě jednu knihu mi to připomnělo: Dunu. Tam byly tež děti, jenž se narodily s plným vědomím, ačkoliv zde je to jen symbolicky :-) 1


ze dne 24.11.2008, 12:35:54
VanillaSky: Dakujem. Po slovensky truhla. Ale z toho si nič nerob ja tiež neviem všetko po česky :)

Matylda Kratinová	19.11.2008, 19:08:46

Teda jestli mají miminka už od prenatálního období takovéhle komentáře, tak to tedy potěškoště... Svoje "první krůčky" znám jen zprostředkovaně, podle rodičů jsem byla dost ukřičené dítě, které s chutí řvalo skoro pořád... ale zpěvačka vřískalka se ze mě nestala. A jestli v křiku zanikly nějaké hlody na mé okolí, to nemám tušení. A musím poznamenat, že ve čtení slovenštiny se zlepšuju, už jsem to dala na první pokus ;-) Co se příspěvku týče, opis pokroku pomocí šplhání do schodů se mi líbí a samotný závěr jen nasazuje korunu.


ze dne 20.11.2008, 22:10:35
VanillaSky: Toto je skôr také sci-fi, ale ktovie, možno na tom je aj niečo pravdy :) ... diky za komentár

Šíma	16.11.2008, 21:08:09

Ze začátku jsem nevěděl, na čem jsem, ale s postupujícím časem mi začínalo pomalu svítat! Konec se mi líbí (velice)! -- Počkať, ničo tu smrdí. Asi to budem ja. Takže sa s vami lúčim. Potrebujem prebaliť. Mami, haloooooooo, mamíííííííííí, kde síííííííííííííí... -- :-DDD Kroky jsou zde zastoupeny opravdu nevýrazně, přestože je ze zadání zakázáno jakkoliv toto slůvko použít, ale když se človíček narodí a přijde na svět, nejsou to jeho první "kroky" v životě? Jsou! ;-))) Netvrdím, že je tento text nezajímavý, osobně netuším, co si asi myslí a jak se cítí třeba ještě nenarozené děti, nebo děti čerstvě narozené! Sám mám okno (neřkuli výkladní skříň) a z tohoto období si nepamatuji vůbec, ale vůbec nic! ;-) Že bychom oním "temným tunelem se světlem na konci" do života přicházeli a také z něj odcházeli, nebo se nám na konci (našich životů) jen zjevují tyto "prvopočátky" naší skutečné existence na tomto světě? Hodnotit gramatiku si netroufám (ani zdaleka), takže tak! Kdysi jsem četl dost textu ve Slovenském jazyce, ale nyní už je těchto dílek poskrovnu (otec pochází ze Slovenska)... Takže jsem Ti rozuměl a docela se i zahloubal, o co že v tomto textu vlastně jde! Teď netuším, zda dát Jedničku, nebo Dvojku. Asi to bude "dobrá Dvojka"! ;-)


ze dne 16.11.2008, 23:23:36
VanillaSky: Diky Šímo za dlhý komentík a známku. Nakoniec, teda ostalo, len to prebalovanie. Nechceš mi pomôcť? Nech tolko nekričí :))

FeBs	16.11.2008, 21:04:03

Tedy trochu jsem bojovala se slovenštinou, ale nakonec jsem úspěšně dobojovala a jsem za to ráda. Až v druhé části jsem pochopila, že se jedná o mimčo (do té doby jsem pořád přemýšlela, co to je asi za cvoka:D) Líbilo se mi to, je to opravdu zajímavě napsané.


ze dne 16.11.2008, 23:20:14
VanillaSky: Dakujem za komentár, aj že si sa prelúskala celou poviedkou :)

Charlotte Cole	16.11.2008, 13:35:37

Líbí... zajímavě pojaté, neodvažuji se tvrdit že originální, ale rozhodně se mi to velice líbilo. =)


ze dne 16.11.2008, 13:40:41
VanillaSky: Diky moc :)

čuk	16.11.2008, 6:34:06

Nejprve jakoby E.E.Poe, pak dochází, že jsou to kroky,první kroky přr narození, spíš tedy schody,Zajímaví líčení, alepojem kroků je tady málo rozvinut a spíš se preferujepohyb po schodech, což už je odrůda schodů. Škoda, že motiv kroků nebyl rozveden víc a očekávání prvních kroků nebylo zařazeno, ten přechod klezení, vtyčení ase a prvnímu kroku. Dojímavé, ale kroky jsou tady příliš druhotné


ze dne 16.11.2008, 11:57:16
VanillaSky: Dakujem za komentár aj za tvoj názor. Kroky sú tuná naznačené schodmi a potom vývojom zrodenia a uberania sa života po krokoch smerom dopredu. Chcela som to poňať skôr len v počiatočnej časti a ku koncu naznačiť, že život pôjde dalej s tým, že nevieme kam nás zavedie. Na koniec som vložila trocha humornejšie ladenú časť, ktorá má naznačovať, že v živote sú aj úsmevné chvíle. Ktoré sa striedajú s tými menej zábavnými.