» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Manželství je památka na lásku."

H. Rowland

počet přístupů: 2141107

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303495 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Kdo nechal za dveřmi ty vajgly?! ::

Příspěvek je součásti workshopu: Kroky

Matylda Kratinová	publikováno: 16.11.2008, 0:37

Rozhodla jsem se udělat radost těm, kdo mají rádi povídky ze života. Tento příběh se opravdu udál a zažili ho moji známí v osmdesátých letech. Kulisy se sice maličko liší, ale jádro zůstalo.
Workshopu zdar!


	Joska odtáhl z okna záclonu. Za zašlým závěsem byla přes sklo vidět jen tma. A ve tmě kvílel listopadový vítr jako toulavý pes šílící hlady. Joska se oklepal, z toho zvuku lezl mráz po zádech. Odvrátil se od prostydlé okenní tabule a podíval se na svou ženu Růžu. Byla trochu baculatá, ale jinak ženská jako lusk. Právě něco kuchtila na kamnech, vonělo to po jablkách plněných marmeládou. Ta měl Josef zatraceně rád. Přešel od okna přes malou světničku a usadil se na otomanu prožraném od myší. Zpod potahu mu už lezly piliny a na podlaze pravidelně vytvářely svinčík, který Růžena pokaždé úzkostlivě zametala. Ale Josku to vůbec nezajímalo, rozvaloval se na křesílku a zamyšleně si kroutil kníra. Těšil se na „melšpajs“, jak tomu říkal. Na pečená jablka. Růžena manžela po očku sledovala. Už zas seděl na tom kanapi a piliny létaly vzduchem jako peří. Ze všeho nejradši by ten starý rozeschlý kus nábytku vyhodila, a to hned. Jenže Josef byl proti, na otomanu sedával už jeho dědeček a taková starožitnost se přece nevyhazuje. Co na tom, že by za něj od obchodníka nedostal ani zlámanou grešli. Růža si povzdechla a vytáhla pečená jablka z trouby. Jejich omamná vůně naplnila celou místnost, vsákla se do dřevěné podlahy i do omítky. ... Postavila pekáč na stůl a vrátila se ke dveřím pro poleno na přiložení. „Josífku,“ řekla schválně dost nahlas, „zapomněl's přinést dřevo. Už ho tady máme málo.“ „Hm,“ zabručel, „už na to jdu.“ Vstal a zas přešel k oknu. Venku to vypadalo na plískanici. Znovu zabručel, tentokrát tak tiše, aby ho žena neslyšela, a natáhl se k věšáku pro kabát. Právě si obouval boty, když venku něco zašramotilo. Štěrk podél vnější zdi domu pod něčím sténal. Chřoust, chřoust, chřoust... „Co to je?“ vykulila Růža polekaně oči. „Nevim,“ odpověděl jí manžel na půl úst. Očividně se nechtěl zdržovat nějakým hlukem venku. Co by zrovna u jejich chalupy, která je tak daleko od vsi, někdo takhle pozdě večer chtěl? Ještě chvíli oba natahovali uši, ale bylo zas ticho. Zvuky ustaly. Joska zakroutil hlavou a vydal se s košem ven do přístěnku pro dříví. Ve tmě chvíli bloudil, než našel tu správnou boudu. Otevřel vrátka, naházel plnou nůši polen a odtáhl ji zpátky do chalupy. Celou dobu měl takový vlezlý pocit, že na dvorku ještě něco je. Něco živého. Růžena spokojeně naložila kamna dřevem, snědli pečená jablka a šli spát. Předchozím pocitem stísněnosti se nijak nezatěžovali, ten hluk venku nejspíš způsobil tchoř, ježci v listopadu už přece vyspávají v listí. Růžena se pomalu smiřovala s tím, že druhý den nenajde nějakou tu slepici. ... Další večer Josef zase zapomněl přinést dřevo. Růža mu o to říkala asi třikrát, ale pokaždé z cesty do dřevníku a zpátky nějak sešlo. Josef seděl na otomanu a kouřil dýmku. Spokojeně si bafal a poloprázdný koš s poleny ho nijak netrápil. „Josífku, došel bys pro to dřevo? S tím zbytkem do rána nevydržíme,“ připomínala se Růženka už počtvrté. Vidina ranní jinovatky na peřině se jí pranic nelíbila. Vytáhl dýmku z úst. „Podivej se z vokna. V týhle slotě mam jít pro dřevo? Chčije, je zima a do toho funí. Než ho přinesu, stejně bude mokrý. Holt budem mít studenej vodchov, musíme ho nějak vydržet,“ zdůraznil poslední slovo. Růža se prosebně zatvářila. „Ne.“ Venku zase začalo něco chrastit. Ten tchoř si nikdy nedá pokoj... I když teď to mnohem víc znělo jako těžké došlapování. Jedno šlápnutí za druhým, směřující podél zdi někam ke dřevníku. Nechali zlodějskou šelmičku být a šli spát. ... Ráno je probudila třeskutá zima. Okny přes záclony do světnice pronikalo mrazivě šedé světlo. Růžena neochotně vylezla z postele. „Tak co, dojdeš už pro to dřevo?“ Od úst jí šla pára. Joska s bručením zamrkal. Teprve teď se plně probral k životu. „No jo, no jo...“ Teple se oblékl, vzal nůši a vyrazil ven. Růža si zatím pustila tranzistorák. Doufala, že přes noc nezamrzl. Po chvíli se z reproduktorů začala chrčivě linout veselá hudba. Jaký kontrast k vymrzlému ránu tvořila! „Zatraceně!“ zaklel Josef za dveřmi. „Co je?!“ otevřela mu žena a vykoukla vyjeveně ven. Pletený kabátek si přitáhla co nejvíc k tělu. Joska pořád zíral někam vedle dveří a neříkal nic. Její oči sklouzly k zemi. „Josífku, kdo nechal za dveřma ty vajgly?! Je jich jak za půl dne...“ Na zemi se válela spousta nedopalků od Startek. Ale Joska přece kouřil jen pěnovku. „Co vajgly, děvče moje...“ Vyklonila se ještě víc. Těsně za otevřenými dveřmi trůnila obrovská ocelová palice, jež přece vždycky bývala uložená v kůlně. Kolem se rozprostírala hromada promoklých špačků, které Růža předtím viděla. Jejich myšlenky se stočily k podivnému večernímu šramotu. „Ještě, že sem včéra nešel pro to dřevo.“ Už nikdy nezjistili, proč kdosi stál skoro celou noc v dešti za dveřmi a s palicí v ruce.


celkové hodnocení autora: 94.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 8		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.4		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 25		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 46		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Tuax	29.11.2008, 5:30:00

Ahoj, mě se to líbilo. Hlavně bylo to líčení příběhu ze života, takovým nenuceným vyprávěním. U mě byl problém v tom, že pointu jsem tušil někde od chvile kde se už opakovaly ty zvuky z venku. Protože jsem si to spojil s nadpisem, takže jsem ke konci už jen čekal až někdo z nich konečně půjde pro to dřevo a uvidí ty vajgly :) Pro mě to, ale nebylo zklamání, líbilo se mi to pro to jaké to je a jak to je podáno. Pravda šlo by si pohrát se stylem, navodit silnější atmosféru, vyladit rozhovor manželů a vygradovat záběr. Přesto ve mně to zanechalo silný dojem i v té podobě, ve které to je nyní.


ze dne 30.11.2008, 21:15:51
Matylda Kratinová: Že by se mi konečně povedlo alespoň trochu zpomalit? No, zálěží taky na tom, jestli se mi tu méně drtící rychlost povede udržet i příště. Díky moc za přečtení i za koment! :-)

LauraKošinová	24.11.2008, 9:06:02

Pěkné. Zadání WS jsi splnila. Dávám jedničku.


ze dne 24.11.2008, 15:47:12
Matylda Kratinová: Stručné, jasné... co tedy odpovědět? Díky díky díky! ;-)

Leontius	22.11.2008, 22:32:08

Tedy nečekal jsem, že mě pointa ze života, tak zamrazí :-). Můj vztah k pdobným příběhum je trošku clhadnější (ale jen mírně, takový brzký podzim :-D), ale tenhle mě dostal. Navíc mu nechybí ta krásné vykreslení všednosti (to, čeho se mi nedostává), takže u mne čistá jedna...


ze dne 24.11.2008, 15:46:21
Matylda Kratinová: Ehm..., tuhle pointu nečekalo víc lidí. :-D A jinak díky moc za přečtení, komentík, známku i to zamrazení v zádech!

VanillaSky	18.11.2008, 23:11:20

Vo mne to navodilo pocit ked vonku mrzne až praští a doma je pekne útulne teplúčko. No a k tomu ešte vôňa a chuť pečených jablk :) ... až na ten koniec, kde mohlo byť neaké iné vysvetlenie záhadného neviditelného návštevníka, je to dobré.


ze dne 19.11.2008, 20:24:10
Matylda Kratinová: Konec, konec, konec... mám novou mantru, budu si ji mlít pořád dokola třeba ze mě něco vypadne ;-) (něco méně rozporuplného, ale znám se, to nebude jen tak... =D )

OH	18.11.2008, 14:33:45

Ahojky, Matyldo, mně se to móc líbilo, opravdu. Ws ne ws, je to supr, taky budu v zimě šmajdat s polenama, už šmajdám, len ten sníh zatím chybí, ačkoliv "kopečky" už jsou celý bílý. Si teď připadám jak z těch 80., ale taky takhle stojím loni v zimě v noci na chalupě a čubrním do blba na světlo co hází okno na sníh venku a v tom do něj někdo venku vkročí, 2m ode mě, jen za oknem, ale oba jsme se lekli, on šel hned k zemi, no já skoro taky infarktová situace, ale byl to nějakej šmejd, co prolejzá zahrady, a já tam měl v ruce takovej ten malej tupej nůž, kterým jsem si krájel JABLKA a už jsem si představoval, jak do toho šmejda tou kudličkou hvízdám---omluva za ty kecy, ale jistě chápeš, že mě to oslovilo, líbilo, howg.


ze dne 19.11.2008, 20:22:10
Matylda Kratinová: Zajímavé paralely ;-D Na těch povídačkách o provázanosti událostí ve vesmíru asi něco bude. Jsem ráda, že to padlo do noty :-)

Rockwood	18.11.2008, 14:04:16

Ahoj No totó, kdoby to byl čekal. Já sem teda čekal nějakou zábavnou pointu a ono tohle. Skoro až mrazivý pocit, mrazivější než ten podzim :). No mě se to líbí. Krásně popsané, stejně tak čtivé. Dávám za jedna a chválím :)


ze dne 19.11.2008, 20:20:11
Matylda Kratinová: Ahoj, myslím, že Joska si připadal, jak kdyby mu po zádech jezdil celý ledovec... Díky moc za zastavení a koment ;-)

Weichtier	18.11.2008, 9:21:29

Ahoj, to, co ti zde někteří vytýkají, není samotný příběh, jeho reálný podklad a otázky, jež vyvolává. Spíš je problém v gradaci. A to ne ve skutečnosti v gradaci pointy, ale prvních dvou třetin textu. Třeba první odstavec je dobrý "otvírák", druhý dobře věc rozehrává... ale pak je to už poněkud nedobroušené. Je to otázka techniky užití přímé řeči, hrdinové mluví "nahlas", pak hned "potichu", což se jistě skutečně stalo, ale sepsáno takhle za sebou to ruší ve čtení a kazí gradaci a atmosféru, kterou jsi jistě zamýšlela pomalu budovat až do tajemného závěru. Chtěla jsi zachytit příběh ze života. To se ti určitě povedlo. Ale na rozhovoru dvou manželů, kterým se nechce pro dřevo, toho není tolik zajímavého, napětí přichází až s kroky. To je možná onen kámen úrazu. Na druhou stranu své čtenáře si jistě najdeš a podmínky WS jsi splnila. Za sebe bych tedy řekl: vylepšit rozhovor manželů, samozřejmě ne si vymýšlet, ale zapracovat na technice. W.


ze dne 19.11.2008, 20:18:23
Matylda Kratinová: Že bych na to šla přes (kyselé) ksichtíky a výrazy obličeje obecně? Nebo natvrdo přes přímou řeč? ("Podivej, jak z toho lítaj piliny..., vstaneš si, odejdeš a zametat to budu já." "Seděl na něm už můj dědeček, za nic bych ho neprodal ani nevyhodil!" "Vždyť bys za něj taky nedostal ani zlámanou grešli, kdyby bylo po mojem, už by letěl." ... ) Ale nevím, to by se z toh zase vytratilo takové to "dusno po deseti letech manželství", kdy ti dva navenek sice nic neřeknou, ale moc dobře vědí, na co ten druhý myslí... No nic, padám, mějte se ;-)

FeBs	16.11.2008, 20:45:41

Jsem trochu zklamaná. Celou dobu jsem čekala, co z toho bude. Znáš to: někdo ti poutavě vypráví zajímavý příběh, ale když skončí, napadne tě jen "A co jako?". Asi byl ten závěr (jak napsala Mab) "málo vygradovaný" nebo mi chybí nějaké to vysvětlení - já nevim:-)


ze dne 19.11.2008, 20:11:08
Matylda Kratinová: Možná to bude tou palicí za dveřmi, člověk by čekal nějaké odhalení (zákeřného souseda, příbuzného nebo třeba ptáka ohniváka), ale ono tam není... vyšumělo do ztracena tak, jako v reálu, a zůstal po něm jen ehm... smrad... Tolik k celému mému vejšplechtu ;-D

Mab	16.11.2008, 17:02:12

Ajej! Tak aspoň měli nějakou tu korunu na přilepšenou, když pak odnesli tu palici do sběrných surovin=))) Je to pěkné, takové české... Atmosféra mrazivá jak v Želarech=) Zasloužíš si jedničku, je to text zpracovaný kvalitně. Možná závěr mohl být víc vygradovaný, ale holt, nerodí se každý Hitchcockem, což? ;)


ze dne 16.11.2008, 17:08:40
Matylda Kratinová: Ahoj, díky moc za přečtení a komentář, závěr určitě šel vyhnat na ještě větší mez, ale záměrně jsem ho nechala tam, kde je - život si prostě běží jen tak a najednou tu máme palici za dveřmi a s ní určitou pachuť, že na nás někdo vztáhl ruku. Svět není tak hřejivý a bezpečný, jak se občas zdá...

Šíma	16.11.2008, 14:34:15

Hm... Mezi řádky se dá tušit, že něco z té "hororové atmosféry" v příběhu máš, ale jako by tomu něco chybělo... Ono, pokud je tento příběh na motivy skutečné události a je zpracován "po Tvém", třeba i díky zastření identity hrdinů, nebo místa děje, pak je napsán docela dobře, přestože mi v něm chybí třeba i více strachu, nebo nejistoty, i když o to možná nejde, spíše o nějaké rádoby otření o nejasné a tajemné síly, které se stále prohánějí kolem nás... Těžko se mi ten pocit vyjadřuje slovy. Spíše mám pocit, jako bys klouzala po povrchů a nešla více do hloubky. Ono to dřevo nebylo asi životně důležité, protože nemrzlo (jako v Rusku) a kdyby byli Tví hrdinové nucení (třeba i ve dvou) vyjít ven pro dřevo, aby do rána "neumrzli"... ;-) Pořád musím myslet na toho neznámého, který třímá v rukou tu velkou železnou palici a kouří jednu cigaretu za druhou... Trochu si to nedovedu představit, stejně jako účel toho všeho, ale možná je jen "hlídal", kdo ví? Co do hodnocení asi něco mezi Jedna až Dvě... Já nevííím, ale dám Dvojku! Skoro to vypadalo, žes mě lapila do svých ténat... ;-)))


ze dne 16.11.2008, 15:16:32
Matylda Kratinová: V tom je ten vtip - Proč?! Proč v noci stojí za dveřmi lidi s železnou palicí? Dva manželé si žijí svůj poklidný život, špičkují se, a pak jim někdo tímhle způsobem vpadne do soukromí. Tu příhodu se v reálu nepovedlo vyšetřit, stalo se to za minulého režimu a tak se s tím aktéři moc nechlubili. PS: díky moc za přečtení a komentář ;-)

Charlotte Cole	16.11.2008, 13:59:50

Téma je to nicméně zajímavé... stačilo by to jen uchopit jinak...

Charlotte Cole	16.11.2008, 13:17:59

Musím přiznat, že mě to nijak zvlášť nechytlo... ale jako napsané je to docela dobře... Tedy Dvojku....


ze dne 16.11.2008, 13:52:57
Matylda Kratinová: Nic se neděje ;-) Nemůžu do sítí nachytat všechny :-D (To by přece nebylo fér).

čuk	16.11.2008, 7:31:34

Divný příběh, bez pointy. Kroky jsou skryty v různorodém pohybu, ale pořád tam nemají nevyslovitelnou dimenzi, jakýsi zvláštní účel. Stopy by byly přiléhavější a mohly by rozehrát hru. OPět vylíčení kroků byť nepřímo pro mne malé. A rozhodl jsem se dávat všem podobným textům, které nejdou na kořen věci dvojku, takže i teď


ze dne 16.11.2008, 13:51:58
Matylda Kratinová: Když přihodím titulek "Jak Joska utekl hrobníkovi z lopaty", je to vidět víc? Co byly ty zvuky - kroky? Byl to poprvé opravdu tchoř nebo už ten člověk s palicí, který pak číhal za dveřmi? Byl to jen tchoř, nebo převlečená smrt? (Podobné existence si totiž nejdřív oblížejí prostor, pozorují zvyky svých potenciálních obětí a tak dál.) A kdyby Joska pro to dřevo šel, nejspíš by dostal železem po hlavičce. Jinak ten příběh zažil otec jednoho mého kamaráda, celou noc měl pocit, že někdo chodí kolem chaty, kde tenkrát se ženou přespávali. Přemýšlel, jestli se má jít podívat, ale nakonec se rozhodl, že ne. A dobře udělal. Tak jsem se nějak vykecala, na něco jsem odpověděla, na něco možná ne... tak fajný den a psaní zdar! ;-)