obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2915688 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5808 autorů a 392455 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Sjednotitel - Léčitelka ::

 autor Trenz publikováno: 18.11.2008, 10:36  
 

Kapitola čtvrtá
Léčitelka

Nebyl čas čekat. Eile potřebovala akutní pomoc a on nemohl čekat na Aife. Byla rychlá, ale ne tak rychlá, aby stačila koni. Bude je prostě muset dohnat. Stopy zanechával jasné, a pokud náhle nepřijde déšť, měla by je snadno najít. Eile v jeho náruči umírala. Vrbová kůra nezabrala a zbývaly jí hodiny, ne-li minuty. Netušil proč se u ní tenhle stav neprojevil hned ze začátku, nejspíš jí Brigit podávala nějaké utlumující lektvary a chvíli trvalo, než si tělo uvědomilo nedostačující příjem. Skoro mu hořela v náruči.
„Meg! Meg! Potřebuju tě!“ křičel, jakmile zahlédl stoupající kouř z její chalupy.
Meg vyšla z chalupy. Byla to vysoká žena s dlouhými havraními vlasy a s temně modrýma očima. Na kohokoliv se podívala, viděla mu až do jeho duše. Nebyla vědma, ale léčitelka. Léčila nejen tělo, ale i duši a duši zejména. MacKay o tom věděl své. Byla doba, kdy na tom byl opravdu špatně a byla to právě Meg, která mu pomohla dostat se z nejhoršího, i když trvalo ještě dlouho, než se vzpamatoval natolik, aby mohl zase normálně žít.

Seskočil z koně a Eile mu bezvládně vklouzla do náruče.
„Odnes ji dovnitř!“ poručila mu a MacKay poslechl, ačkoliv to nebyl muž zvyklý poslouchat rozkazy, ale Meg byla jedna z nejsilnějších osobností, které za svůj nekonečný život poznal. V chalupě položil Eile na postel a odstoupil ke dveřím, aby nechal Meg dělat její práci. Meg žila již mnoho let, možná i století. Sloužila bohům i lidem. Vyléčila všechno, ale ne každého přijala. U něj neváhala ani vteřinu. Viděla jeho bolest, utrpení v jeho očích a nikdy nepřicházející smrt. V tom se podobali. Léčila ho, i když to mohlo rozhněvat jisté bohy. Strávil u ní mnoho měsíců. Jeho rozervaná duše potřebovala láskyplnou péči. Teď doufal, že přijme Eile a vyléčí ji.

Meg se k Eile posadila a položila jí levou ruku na srdce a pravou na čelo.
„Trpí,“ řekla a MacKay neodpověděl. Párkrát už to viděl. Byla zcela ponořené do své práce a nevnímala okolí. I kdyby na ni promluvil, neslyšela by ho. Přemístila levou ruku na levou stranu krku a jemně přitlačila. Eile se zachvěla. Meg se otočila k MacKayovi.
„Ulevila jsem jí od bolesti a teď musím srazit horečku.“
Jen přikývl.
„Její záchranou jsi hodně riskoval.“
„Já nemám, co ztratit.“¨
„Nemluvila jsem o tobě, ty samolibý bastarde!“ zavrčela Meg a odešla ke kredenci, kde si schovávala bylinky. MacKay povytáhl obočí. Neustále ho překvapovalo, jak uměla být Meg drsná, pokud se jí něco nelíbilo.
„A o kom teda?“ zeptal se.
„O ní,“ pohodila hlavou k Eile.
Zamračil se.
„Tomu nerozumím.“
„Ona není jako ty. Mohli ji zabít!“
„A to jsem ji tam měl nechat a čekat, až se jí Mael Duin nabaží a propustí ji? Nebo snad, až by Maeve zaplatila výkupné? Radši by ji tam nechala, než přistoupila na nabídku či dokonce vydírání od muže!“ zvýšil MacKay hlas.
„Uklidni se. Tady nejsi na tržišti, abys tu hulákal.“
MacKay stiskl rty. Meg uměla nejen léčit, jako nikdo jiný, ale také ho dokázala jako jediná vytočit někdy až k nepříčetnosti.
„Jestli se potřebuješ vyvztekat, jdi ven a nasekej mi dříví, ať mám letos čím topit.“
Vyrazil z místnosti a Meg si dovolila úsměv. Na někoho tak starého se ještě pořád nechával vytočit. Do vařící vody vhodila černý bez a pár lipových květů. Nechala vodu i s bylinkami bublat a zaposlouchala se do MacKayova sekání dřeva. Stále byl silný. Dovedla si živě představit, jak tam teď seká svlečený do poloviny těla, zpocený, s vlasy staženými do ohonu. Nikdy spolu nic neměli a on na ni ani nikdy nic nezkusil, stejně tak ona na něj, ale ráda si ho představovala polonahého, někdy i nahého, když měla hodně dobrou náladu.

Vyndala bylinky a nalila čaj do misky. Opatrně ho donesla k Eile a přiměla ji vypít ho.
„Po tomhle se ti konečně uleví, děvče, i když to někoho bude moc bolet,“ pronesla věštecky a vyšla ven, aby pozvala MacKaye na teplou večeři.

Aife sledovala stopy MacKayova koně. Cítila, jak na její vlasy něco kape. Vzhlédla vzhůru a na obličej jí dopadlo několik kapek. Začínalo pršet. Bude si muset pospíšit, aby neztratila jeho stopu, i když by to MacKay uvítal, avšak to mu nedopřeje. Jen tak se jí nezbaví. Zrychlila a pak běžela, když se rozpršelo. Dostala se na konec lesa a několik desítek metrů před sebou spatřila chalupu. Tiše se k ní přiblížila, nedbaje, že je hustým deštěm zmáčená od hlavy k patě. Pro jistotu vytáhla meč a vešla dovnitř. Výjev, který se jí naskytl, jí na okamžik vyrazil dech. V pravém rohu se krčila Eile, ruce celé od krve a od ní vedla cestička krvavých kapek. Aife ji sledovala a na lůžku spatřila ležet MacKaye s dýkou zabodnutou těsně nad srdcem.
„Tos udělala ty, Eile?“ zeptala se. Eile jen vzlykla. Aife přistoupila k MacKayovi. V obličeji byl bledý a stihla se pod ním udělat kaluž krve, takže už nějakou dobu bude mrtvý. Lhostejně se od něj obrátila, když se ozvalo zasténání. Prudce se otočila a viděla, jak se MacKayovi chvějí víčka. Oči se jí rozšířily. Jak s tímhle může žít? Možná to dělá ta dýka. Jestli ji vytáhne, měl by vykrvácet rychleji. Uchopila rukojeť a dýku rychle vytáhla. Zasáhla ji sprška krve, která vytryskla z rány. Položila dva prsty na jeho puls. Byl nitkovitý, ale byl tam. Zamračila se. Tohle už nebylo normální. Žádný člověk tohle nemohl přežít. Rychle pohlédla na Eile. Třásla se, v očích slzy. Bude lepší, když MacKayovi ušetří trápení, ji vezme domů a obě zapomenou na ten hloupý nápad sjednocení. Svůj meč zasunula zpátky do pochvy a uchopila dýku oběma rukama, aby mu ji mohla zarazit přímo do srdce. Chystala se bodnout, když někdo uchopil její ruku a zastavil ji tak. Obrátila se proti neznámému a spatřila Meg. Voda z ní kapala stejně jako z Aife a oči jí hněvivě blýskaly. Aife měla duši nebojácné bojovnice, nicméně pod jejím pohledem se ve svém nitru zachvěla.

Eile se probouzela velice neochotně. Měla pocit, že ji bolí každičká kost v těle. Otevřela oči. Několikrát zamžikala, aby si přivykla na světlo svíček. Pohnula se a zasténala. To nebyl jen pocit. Skutečně ji bolelo celé tělo. Se zatnutými zuby se posadila a přemýšlela, jak se z hradu, kde ji věznili, mučili a znásilňovali, dostala do chalupy provoněné bylinami, ale nedařilo se jí vzpomenout si. Všechno jako by skrýval závoj mlhy. Přímo před sebou spatřila spát bělovlasého muže. Jeho tvář jí někoho připomínala. Nejspíš to byl jeden z těch, co k ní chodili na pravidelné návštěvy pro trochu vzrušení v jejich mizerných životech. Vstala, a ačkoliv ji všechno bolelo, kráčela k němu. Nenávist v jejím srdci jí dodávala až neuvěřitelnou sílu. Zbraně ležely na zemi u postele. Nejspíš si myslel, že jí ublížil natolik, že bude v bezvědomí do rána, než bude připravený si znovu užít. Sehnula se pro dýku. Nevzbudil se. Narovnala se a bodla. Zakřičel a to Eile probudilo z transu. Mlha se vytratila, a když si uvědomila, koho to vlastně bodla, roztřásla se.
„MacKayi,“ zašeptala a snažila se zastavit krvácení, ale krev jí protékala mezi prsty. Udělala několik kroků vzad, oči doširoka rozevřené.
„Ne, ne. To jsem nechtěla. Tohle ne,“ šeptala rozechvěle. Dopotácela se do pravého rohu zanechávajíc za sebou krvavé kapky kapající z jejích prstů. Podél stěny sjela do sedu a v šoku pozorovala, jak z MacKaye vytéká krev. Jako přelud vnímala Aife, která vešla dovnitř s připraveným mečem. Viděla, jak se jí pohybují rty, ale neslyšela ji. Nerozuměla. V uších jí hučelo a v očích pálily slzy. Nechtěla zabít MacKaye. Viděla, jak k němu Aife jde a vytahuje dýku. Chtěla mu ušetřit trápení, ale objevuje se tam nějaká žena a zastaví ji. Eile se už nedozvídá proč. Upadá do sladkého bezvědomí.

Aife se jí zkusila vytrhnout, ale Meg ji držela obdivuhodně pevně.
„Pusť mě! Chci mu jen ušetřit trápení!“
„Žádné utrpení bys mu neulehčila!“
„Tohle by ho zabilo! Věř mi! Já jsem přesná!“
„Ani kdybys mu usekla hlavu, nic by to nezměnilo!“
„A jaks na to přišla?! Je snad nějaký bůh?!“
„Je nesmrtelný!“
„Nemožné!“
„Tak se podívej!“
Meg pustila Aife a roztrhla MacKayovi košili. Aife viděla, jak se mu rána zaceluje. Samým překvapením upustila dýku.
„Co to…“ najednou nevěděla, co říct.
„Vezmi Eile na postel. Já se postarám o něj!“ přikázala jí Meg a Aife stále v šoku poslechla.
Meg se na MacKaye podívala.
„Jsi vážně samolibý, MacKayi. To tě nenapadlo, že se u ní projeví šok, nebo sis myslel, že se vzbudíš? I tvoje tělo na cestách dostalo zabrat a muselo si odpočinout. Teď pár dní potrvá, než se úplně uzdravíš a přitom nemáte moc času,“ promlouvala k němu Meg tiše, přesto ji Aife zaslechla.
„Proč nemáme moc času?“
„Chystá se další válka. Tentokrát ji potáhne Maeve.“
„A my s tím uděláme co? Sjednocení to nevyřeší. Leda vyhlazení jednoho světa a ten náš to nebude,“ uchechtla se sebevědomě se značnou samolibostí v hlase. Meg neodpověděla, a proto se Aife zeptala: „A co ty vlastně děláš v mužském světě? Taková léčitelka by se nám hodila.“
„Dejme tomu, že nesouhlasím s politikou Maeve.“
„A s politikou Mael Duina ano?!“ rozčílila se Aife.
„Možná by ses měla jít projít po dešti. Je dost studený, aby zchladil tvou horkou krev.“
„Ty mi nebudeš poroučet!“
„Jsi v mém domě! Poslouchej nebo vypadni a už se nevracej!“
Aife přimhouřila oči.
„Mě nevyděsíš. S politikou Mael Duina rovněž nesouhlasím. Rozhodně nejsem pro znásilňování žen a dívek!“
„Tak proč?!“
„Nepochopila bys to!“
„Anis to nezkusila!“
„Možná proto, že ti do toho nic není!“ odsekla jí Meg a ukončila tím jejich hovor.

Rozložila před sebe tarotové karty. Malou i velkou arkádu smíchala dohromady. Poté pomalu snímala jednu kartu za druhou a pokládala je do pozice keltského kříže. Jako kartu Signifikátora, kartu, která jí představovala, si vytáhla Císařovnu. Tato karta symbolizovala, že je připravena na to, aby mohla docílit lepšího života. Ukazovala, že je obdařena schopností naslouchat a je představitelkou krásy a harmonie. Jako první kartu vytáhla Měsíc. V jejím životě pracovaly skryté síly. Musela být opatrná při odhalování svých schopností. Druhá karta byl Král mečů. V její blízkosti byl muž, který byl velice mocný i inteligentní a též autoritativní. Toužil ji řídit, ovládat. Třetí kartou byl Císař. Muž, kterému tato karta náleží je rozhodný, má silnou vůli, nechybí mu sebevědomí, a když chce, dokáže pomáhat a chránit slabší. Zahleděla se na kartu pozorněji. Vzala ji do ruky a viděla, že se tvář císaře mění na tvář muže, kterého znala moc dobře. Na muže, kterého milovala, a o kterém si myslela, že je mrtvý. Z hrdla jí vyšel bolestivý výkřik. Kromě bolesti se v něm však mísil i vztek. Prudce smetla karty ze stolu a zmizela, aby se vzápětí objevila v Mordrethově paláci na nádvoří, kde Mordreth trénoval. Okamžitě si jí všiml a přestal.
„Přišla jsi za mnou?“ zeptal se skoro až překvapeně.
„Lhals mi!“
„Nejsem si vědom.“
„Řekls, že je MacKay mrtvý! Řekls, že ho ty ženy zabily a on žije! Už dlouhá staletí!“
„Ano. Kdybys netoužila být lidskou bytostí, poznala bys jeho nesmrtelnost. To tě zlobí, Arianrhod?“ aniž by čekal na odpověď, pokračoval: „Jestli ano, měla by ses zlobit jen a jen na sebe.“
„Nenávidím tě!“
„A přitom bych tě miloval.“
„Neumíš milovat! Jsi bůh války! Libuješ si v zabíjení a ve smrti! Jsi mi odporný!“
„Nemůžeš ho milovat věčně. I kdyby ses tam teď zjevila, a řekla mu, že to ty jsi jeho milovaná, nestál by o tebe.“
„On mě miluje!“
Mordreth se zasmál.
„Miloval tu nevinnou holku, co sbírala květiny na louce! Miloval tu holku, se kterou trávil dny i noci, zaplétal jí luční kvítí do vlasů a sliboval jí nehynoucí lásku, pokud s ním odejde. Ale ty máš s tou dívkou společnou jen tvář. Jsi čarodějka! Velmi mocná a silná! Dokázala bys pouhým mávnutím ruky rozlomit skálu. Vládneš pradávnou silou, Arianrhod. Nebo bys tedy vládla, kdybys ve svém srdci pořád nechovala lásku k muži, který ti ji nikdy nebude opětovat. Pro něj jsi už mrtvá. Smiř se s tím nebo ho považuj za mrtvého jako doposud, ale varuju tě. Nepřibližuj se k němu, nechceš-li, aby ti vyrval srdce z hrudi a zašlapal ho do země.“
Arianrhod se na něj dívala a dusila v sobě slzy. Věděla, že má pravdu a nenáviděla ho za to. MacKay neměl rád čarodějky a ani čaroděje. Vlastně nikoho s magickou mocí. Teď už dávalo smysl proč. Jestliže byl nesmrtelný, vděčil za to někomu s nesmírnou mocí a určitě by ji nedokázal milovat, i kdyby se smířil s tím, že mu lhala, vydávala se za někoho jiného. Zmizela. Mordreth se ušklíbl. Zatím mu vycházel jeho plán. Když ji nemůže mít on, nebude ji mít nikdo. Kromě zabíjení si totiž liboval i v manipulaci.

Aife pozorovala, jak Eile strnule hledí na MacKayovo nehybné tělo. Jeho nádechy a výdechy byly sotva znatelné, a tak si myslela, že ho zabila. Aife ji přitom nechávala. Třeba pak vyroste ze své naivity.
„Udělalas to z pomsty. Na tom není nic špatného.“
„Na pomstě je všechno špatné.“
„Někdy nám pomáhá jít vpřed,“ řekla tiše a vzpomněla si na to, co žene vpřed ji. Byla to neobyčejná láska. Žádnou ženu nemilovala tolik jako ji. Nebyla tak krásná jako jiné ženy v okolí, ale měla silnou vnitřní krásu. Kouzlo, kterým očarovala všechny její smysly. Poznaly se už, když si Aife ve svých třiadvaceti letech, kdy žena začala být považována za dospělou, přišla vybrat svého válečného koně. Stála u velkého černého hřebce, který už od pohledu působil jako nezkrotný divoký kůň, avšak ona se ho nebála. Zvedla ruku a Aife mimoděk zatajila dech. Čekala, že se hřebec vzepne a pokope ji, nicméně se tak nestalo. Dívka, vypadala tak o pět let mladší než Aife, ho pohladila po lysině a usmála se na něj. Aife se zdálo, že kůň zařehtal v odpověď. Bylo fascinující sledovat, jak se dívka vyhoupla na koně bez sedla a kopla ho do slabin. Kůň vyrazil vpřed a Aife sledovala divokou jízdu bez zábran. Dívka se ho vůbec nedržela. Seděla na něm volně a lehce a přitom nespadla. Jako by s ním byla srostlá. Když se s ním dostatečně projela, vrátila se zpátky na dvůr, seskočila a koně poplácala po pleci. Nechala ho tam stát a pást se a zamířila k Aife. Aife se přistihla, že na ni zírá s otevřenou pusou, když obdivovala její jezdecké umění, a tak ji rychle zavřela, doufaje, že si toho nevšimla.
„Buď pozdravena, Aife. Jsem Saba a bylo mi řečeno, že si dnes přijdeš vybrat svého válečného oře.“
„Ten kůň, na kterém jsi jela, jak se jmenuje?“
„Gwyllion je čistý plnokrevník. Jsou opravdu vzácní a je tvůj, jestli tě přijme, ale mnohé jsem o tobě slyšela a vím, že jsi prudké povahy, stejně jako on. Myslím, že jste pro sebe jako stvoření,“ usmála se na ni Saba a Aife mnohem víc zajímala ona než kůň.

Aife zavrtěla hlavou, aby se probrala ze vzpomínek. Eile stále strnule hleděla na MacKaye.
„Nech to plavat.“
Eile se na ni nechápavě podívala.
„Nech plavat celou tuhle hloupost se sjednocením a vrať se se mnou domů.“
„O tom jsme už mluvily, Aife. Nevzdám to.“
„Ale tos měla za zády MacKaye. Teď je mrtvý. Zabilas ho,“ připomněla jí a Eile bodlo u srdce.

MacKay zasténal. Eile se rozšířily oči a poté Aife vlepila facku.
„Lhářko!“ zasyčela a přiskočila k MacKayovi. Aife se dotkla tváře. Eile se nezdála, ale pořádnou facku dát uměla.
„MacKayi, slyšíš mě? Jsem tu s tebou. Neumírej,“ šeptala a třásla s ním. MacKay napůl otevřel oči a zachraptěl: „Neumřu, pokud ze mě nevytřeseš duši.“
„MacKayi!“ Eile byla tak šťastná, že ho objala a pustila, až když MacKay zasténal bolestí.
„Taky jsem rád, že žiju, ale dost to bolí, Eile.“
Eile ho pustila, ale sedla si k němu a MacKay se musel usmát. Bylo to zvláštní. Znali se sotva dva týdny, ale vypadalo to, že té dívce přirostl hodně k srdci. Pohlédl na Aife. Stála a zle se mračila.
„Jsi zklamaná?“ zeptal se.
„Ani nevíš, jak moc!“ odsekla mu.
„Ale jak je možné, že žiješ? Bodla jsem tě takřka do srdce,“ nerozuměla tomu Eile.
„Tvůj velký ochránce je totiž nesmrtelný.“
„Nesmrtelný? Proč jsi nám to neřekl?“
„Některá tajemství je lepší pevně střežit.“
„A jak jsi starý?“
„Ne starší než já,“ ozvala se Meg stojící ve dveřích.
„A ty jsi…?“
„Meg, léčitelka. Vyléčila jsem tvé tělo, ale ne tvého ducha.“
„Nic mi není.“
„To neodbudeš, Eile. Šest týdnů jsi byla pravidelně znásilňována. To nepřejdeš jedním pokusem o vraždu.“
„Nemuselas jí to připomínat!“ rozzlobila se Aife, když viděla, jak sebou Eile trhla.
„Ale ano, musela. To děvče si musí pořádně uvědomit, co prožila a vyrovnat se s tím.“
„Jo tak ty jsi expert na znásilňování, že? Proto žiješ ve světě mužů? Protože tě kdysi nějaký znásilnil a ty sis řekla, že nejlepší bude žít na jejich území, aby ses s tím vyrovnala?!“

MacKay se nadechl, ale Meg ho předběhla: „Ano. Přesně proto žiju na území mužů. Před mnoha staletími, ještě než mě bohové vyvolili, abych se stala léčitelkou, jsem žila ve vesnici jako každá jiná žena. Bylo to v době, kdy svět ještě nebyl rozdělen. Jednou naši vesnici napadli nájemní vrazi a nebyli to jen muži. I ženy zabíjely, mučily ostatní vesničany a bavily se díváním, jak nás muži znásilňují. Měla jsem z mužů strach, ale i ze žen. Stáhla jsem se do sebe, zalezla do jeskyní a chtěla jen umřít. Stála jsem na prahu smrti, když se přede mnou zjevila bohyně a sdělila, že jsem obdařená darem, jenž nesmí zemřít spolu se mnou. Udělila mi nesmrtelnost a já dospěla časem k poznání, že strachu se musí čelit čelem. Nemůžeme bojovat se strachem, pokud jsme k němu otočeni zády.“
Meg se podívala na Eile.
„Bude to těžké, děvče, ale jsi silná. Postav se tomu a zvítězíš.“
Eile se kousla do rtu.
„Co když to ale nedokážu? Značně pochybuju o svých diplomatických schopnostech.“
„Před vámi je ještě dlouhá cesta, Eile. Jistě potkáte mnoho lidí, kteří ti pomohou nést tvé břemeno včetně MacKaye a Aife. Dalas přece slib, ne, Aife?“
Aife se zamračila ještě víc, ale přikývla.
„Ano. Dala jsem slib a ten hodlám dodržet, i kdyby mě to mělo stát život.“
Meg spokojeně přikývla a její oči se střetly s očima Arianrhod, která je zvenku pozorovala. Srdce jí krvácelo, když viděla ležet MacKaye zraněného na lůžku a nemohla jít k němu. Zmizela těsně předtím, než MacKay vyhlédl z okna, aby viděl, na co Meg kouká. Nikoho tam však neviděl. Tázavě se na ni podíval.
„Jen minulost, příteli, jen minulost jsem zahlédla,“ odvětila mu a MacKay se s její odpovědí spokojil. Meg se v duchu zachmuřila. Věděla o něm a to nebylo dobré. I když ji Mordreth jistě varoval, aby se k němu nepřibližovala, nebylo vůbec jisté, že dokáže pokušení odolávat navždy a jejich setkání by mohlo zhatit plány všech zúčastněných a to bylo to poslední, co potřebovali.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 16 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 18.11.2008, 13:18:38 Odpovědět 
   Tak, dočteno...

Líbilo, i když mě útok na MacKaye trochu překvapil. Když do chalupy dorazila Aifé a náš ochránce ležel v krvi, říkal jsem si: Kdo to byl? Kdo za to může? Co se tam stalo? V Eile bude patrně hodně nenávisti (zejména k mužům) a možná i určitý pocit viny, že si to nechala líbit a nic proti tomu neudělala, ale kdo ví? Takže není divu, že se mstila na MacKayeovi, když si myslela, že si s ní chce také "užít", jak to několik týdnů dělali vojáci na hradě...

Zase jsi prozradila něco z tajemství samotného příběhu. MacKaye i léčitelka jsou takřka nesmrtelní... Zajímavé... Schyluje se také k nové válce a časy to budou jistě kruché, jsem zvědavý, jak se budou události vyvíjet dále...

Že by se děj valil vpřed? Netuším, ale líbí se mi, možná jsem se jím nechal unášet a moc nad ním nepřemýšlel... Dám Jedničku! ;-)
 Ekyelka 18.11.2008, 10:35:31 Odpovědět 
   Zdravím.

Nemohu si pomoct, ale stále mám pocit, že se všechno řítí nezadržitelně dopředu. Luskneš prsty a vyřeší se tajemný odkaz na minulost Arianrhod a MacKaye (a následné peripetie jsou pro zkušeného čtenáře náhle téměř přečtené předem), stejně přistupuješ i k poničené psychice Eile.
Nejsem nijak velký expert na psychiku znásilněných žen, ale tohle téměř bezprostřední chování, které předvádí Eile po vzpamatování se ze šoku z vraždy jediného přítele a ochránce, mi připadá krajně nepřirozené. Spíš bych očekávala buď neustálý vodopád slz a sebeobviňování, nebo totální popření a jakoukoliv nechuť se k tomu bodu vracet (tedy projev typu "já jsem silná a už jsem v pořádku, nemluvte o tom, nic se nestalo") Tohle vysvětlení skrze Meg a její léčivou sílu je jako falešná papírová kulisa - buď víc propracovat vyprávění (rozhodně ne "šup a hotovo"), nebo se zkusit porvat s vysilujícím a náročným vedením téhle linie příběhu: prohloubit Eiliinu psychiku.
Vlastně jako bys stále chvátala nevědomky vpřed ve snaze čtenáři všechno vysvětlit - a tajemno, skryté události, které by zvýšily napětí příběhu, se rychle vytrácejí. Luskneš prsty a hop, Eile je zdravá. Další hop a propíchne MacKaye, ale vzápětí se zase chová zcela normálně. A hop a je vysvětleno, co bývalo mezi Arianrhod a MacKayem... Psychika a charaktery jednotlivých postav jsou stále placaté, nepřirozené - neuvěřitelné.
Já vím, to se mi to kecá, ale osobně se při psaní řídím tím, co znám. Jak bych se v dané situaci zachovala já? Co by se mi honilo hlavou? Případně znám někoho ve svém okolí (blízký přítel, nej. kamarádka), kterého bych mohla trochu "zpracovat" jako předobraz některé z postav? A věřila bych textu jako čtenář?
Udržet si odstup od vlastního textu, umět se na něj podívat očima zcela neznalého čtenáře, který ti nevidí do hlavy a tedy nezná nic než to, co se dozví z textu, je asi nejtěžší. Přesto pokud se takhle na svůj text začneš dívat, možná zjistíš, kolik věcí, informací a atmosféry ti tam chybí. A že by se to dalo vzít za jiný konec.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
ZERO I 1.část
Carljack
Modrá krev
Doll
Osud prostých o...
D. V. S.
obr
obr obr obr
obr

Lavór
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr