» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je povídka v citoslovcích."

C. Baudelaire

počet přístupů: 2141109

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303495 komentářů :: on-line: 11 ::

:: 24 hodin se mnou. ::

Das	publikováno: 15.08.2006, 20:10

Co vás ještě v životě dokáže překvapit, okouzlit, vyděsit, rozněžnit, zkrátka vykřesat kousek emoce v ubíjejícím koloběhu dnů, jež se zdají být podezřele stejné?


	Když v poloskrytu šerem a mlhou náhle všechno ustrne, opar z vodní hladiny když zamrzne, když utichne dech všeho, když čas se zastaví a pohlédne k východnímu obzoru, když světlo očekávání přeplní číši za obzorem, když se záře najednou přelije a zaplaví vše kolem, spím. Tonu ve snech. Provádím nesmyslné úkony na nepochopitelných místech, potkávám mrtvé živé, jsem na svatbách dávno vdaných, otvírám dveře od domu a prchám pouští do prvního patra před čímsi přede mnou. Když tělem i duší zmítá elektrický šok, když mě kladivo mlátí do hlavy a kol dokola pulzuje nevolnost budící jekot budíku. Když mě ráno uchopuje za žaludek a snaží se vytrhnout mě snům, jež svírají mozek, probouzím se. Pootevírám světu, zaostřuji jeho výseč, zavalen stropem nechci nic. Něco jsem povinen, něco bych měl, něco musím. Nechci nic. Když důchodce ze třetího radostně dělá kliky, když slečnou z Plzně zmítají rytmy, když už v Súdánu dávno drtí velké šutry na menší, nevstávám. Sedím, kontroluji vápenné omítky, potřetí vdechuji ten samý vzduch a ten chlad od oken i z kostí. Když domovy provoní káva, když krůpěje narážejí na čiré stěny koupelnových zástěn, když matky lechtají děti na chodidlech, když srdečné i protivné sestry rozdávají teploměry, když se v trafostanicích zahřívají cívky, piju. Srká se mými rty, míchá mou lžičkou, cinká se o hrnek a do nosu kope pára z čaje, beze mě. Když šedé koridory rozkmitá barevný pohyb, když davy bez lidí dusají prach chodníků, když titulky řvou, když nejsmutnější z nejveselejších podniků vyhazují, jsem unášen. Zodpovědnost mi předsouvá levou před pravou a pravou před levou. Jak nebudou nožičky tady až budou ručičky tadyhle, něco se stane. Když moli žerou umělinu, když kopáči mají první pauzu, když roste spotřeba ropy a klesá sledovanost, nezastírám – předstírám. Předstírám, že předestřené zpracovávám. Zapisuje se. Přímá linka ucho - ruka. Já jen občas zkontroluju. Když se v čínských restauracích kouří z hrnců, když v Moskvě myslí na večeři, když jdou bezdomovci propít večeři a v Etiopii myslí na tu páteční večeři, když vesničané obědvají, když manažeři šílí na druhých stranách nezvedaných telefonů, čtu. Chodím s postavami městy, do barů, bojím se s nimi, umírám a vyšetřuji vlastní vraždy, zírám na nádherné scenérie, obdivuji kouzla, budím se na nečekaných místech. Když na svět padá první únava, když výtahy jezdí hlavně dolů, když nánosy aut odhalí parkoviště, když moc ze skla a betonu vyvrhuje své přisluhovače, když se zvyšuje počet krádeží a turisty už bolí nohy, jdu. Míjím výlohy s vybledlými konzervami, vychovávám vlevochodící, překračuji flusance, sleduji mraky, jež vrhají stíny stejně na soud jako na babičku se psem. Když je neklid vcucnut do zadýmených špeluněk, když je tam rozvíjen i utápěn, když manželky pokládají obligátní otázky a manželé nepřítomně bručí odpovědi. Když v Súdánu stále drtí, když únavy opouštějí křesla a pohovky, když se přitahují kostkované plédy, nekoukám, spíš poslouchám. Nechávám místnost tonout v modrém svitu televizních zpráv. Prostorem plují bezrozměrné počty anonymních mrtvých. Až k pohovce létají plechy z dálničních havárií. Bez zájmu vyhazuji kousky řidičů z čaje. Když mi do pokoje stěhují roztomilou malou opičku, odcházím na záchod. Když padá chlad na beton, když padá chlast do chlapa, když padá chlap na beton. Když měsíc svítí na korupci, když na protější králíkárně ubývají světýlka, když má vítr po šichtě a rytmicky vržou postele, když samota tančí s depresí, když moky dělají z lidí cvoky, sedím. Sbírám síly vstát. Sbírám odvahu přerušit, vypnout, zhasnout, propadnout se do ticha. Sbírám kuráž potkat své myšlenky, odolávat otázkám, zachovat tvář. Sbírám vůli a trpělivost vysvětlovat a zdůvodnit. Když je definitivně noc, když se rozhostí klid venku i vevnitř, spím.


celkové hodnocení autora: 97.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 7		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 13		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 67		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Michal Chocholatý	24.07.2008, 9:42:14

Krásně poutavé balancování na hranici poezie, plné života a opravdovosti. Dílo má svou rozamnitou duši.


ze dne 25.07.2008, 22:42:19
Das: děkuji

Lorett	02.09.2007, 11:51:32

rozumím, pěkné. .)

amazonit	20.12.2006, 19:29:22

žasnu nad množstvím využitých kdyžů....každé když je zcela jiné, originál, nesplývají v jedno, ale každé je osobité, nad každým jsem se pozastavila a všechna ta když mě nějak oslovila...ježíš, mluvilo to na mě víc než matka, která vyčítá, že si člověk neuklidil pokoj:o)

Anquetil	14.10.2006, 9:43:38

Zvedl jsem tebou hozenou rukavici ve Fóru, vyzývající k rozboru tohoto díla. Co na tom, že se necítím být povolaným do žádné z tamních samozvaných skupin kritiků? Musím předeslat, že sakra dobře vím, kolik pečlivé práce tě to stálo a nestačím zírat nad dosavadním hodnocením, které je víc než kontroverzní. Titíž, kteří jinde bez hnutí brvou, rozdávají jedničku za jedničkou desítkám bezduchých děl, jakoby se tu zalekli zdánlivé složitosti. Chtě nechtě si kladu otázku: Kristova noho, to jsou tak zoufale primitivní? Přitom jsi napsal něco zcela mimořádného, co zasluhuje hlubokou poklonu. Všední šeď stereotypu jednoho dne za druhým, které se sobě podobají jako vejce vejci, jsi vsadil do obyčejného rámu, který koupíš v každém Hornbachu. Ale obraz všednosti, který jsi svým poetickým pojetím dokázal do toho všedního rámu vsadit, je naprosto úžasný a řadí tvé dílko ke špičce. Posloupností dne, kterou jsi tu pojal jako neoddělitelnou symbiózu myšlenek a dějů, jsi udělal ze zdánlivé mazanice nesourodých barev galimatyáše každodenních zákonitostí, toto úchvatné poetické spektrum, kdy jedna barva plynule přechází v druhou a vzájemně k sobě úžasně ladí. Tímhle dílem jsi dokázal, že jsi skutečný mistr pera a skláním se v hluboké úctě před tvým ušlechtilým pojetím. Zatímco většina zdejších veršotepců, svázána konvencemi teorie verše a pod přísně vztyčeným ukazováčkem zdejších učitelů veršů, beznadějně tone v bažinách slov a z houslí vyluzuje jen primitivní bezduché "Ovčáci čtveráci", ve tvých rukou mi ta poetika zní jako skvostné housle v rukou Vanessy Mae. Aťsi to chudí duchem vidí třeba odlišně, každý soudný člověk, který chodí po každodenních cestách života s otevřenýma očima a s ušima nastraženýma, ti logicky musí dát jedničku. Ani já nemohu jinak. Protože opravdu umíš a budiž ti za to složen hold, jakého jsi hoden.


ze dne 15.10.2006, 19:07:52
Das: UF, teď jsem z toho teda úplně zaraženej, takovou chválu jsem vůbec nečekal. Když jsem tenhle text publikoval tady, sklidil sice úspěch (tedy tři dvojky a jedničku) ale přesto z toho je cítit, že to tak nějak není ono - že ten text nepůsobí jako příběh, že snad je to jen seskupení metafor (ale pro mě když jsem to psal to příběh byl). Tak jsem si řek: tudy ne. A pak přišla kamarádka novinářka a řekla, že kvůli tomuhle kousku má chuť už nikdy nepsat a kamarád, kterýho moje tvorba nikdy nebrala, ale z tohohle byl nadšen. A teď tahle chvála. No a tenhle rozpor mě prostě neustále udivuje. A to, co jsi napsal mi zase dává naději, že někdo při čtení zažívá totožné pocity, které tam vkládám, když píšu. Ještě jednou díky.

Das	16.09.2006, 20:16:40

Pravda, taky mi to nepřipadá na 1 s hvězdičkou, s odstupem mi to připadá takové, syrové. Díky za hodnocení.

	16.09.2006, 18:40:24

Zase jsem to odeslala bez komentáře. Asi se už tím stanu pověstnou. Psala jsem, že se mi to líbí. Dala bych jedničku, ale jednička je pro mne posvátná. Dvojka je u mne to, co pro druhé jednička. Jednička to už je jako s hvězdičkou. :))

Luciena	25.08.2006, 10:44:10

Přečetla jsem si to 2x a potom dlouze přemýšlela, jak vypsat své pocity z tohoto dílka. Tak snad se mi podaří slova správně zformulovat. Je tu v textu spousta postřehů, dojmů... jen je to příliš mnoho vět naráz na takový styl vyjadřování. Rozdělením do veršů a básní by vzniklo bohaté množství snadněji vstřebatelného materiálu. Nebo by možná stejného efektu bylo možné dosáhnout rozložením tolika zvláštních myšlenek do trochu klasického příběhu. Takže abych to shrnula - lépe by se mi to četlo jako útvar buď kratší (poezie) nebo naopak delší (povídka obohacená o všechny tyto výborné postřehy). Rozhodně ale dílko i v této podobě zaslouží pochvalu. :-)


ze dne 25.08.2006, 11:49:59
Das: Pořád ještě si hraju, potácení se na hranici poezie mě baví. Ale opravdu nejsem básník, ty pomlčky a obloučky jsem prostě nikdy nepochopil :-( Takže se vyjadřuji prózou. Pokud tohle poselství zní: "protřídit, naředit, rozvinout" (tak nějak jsem to pochopil) určitě to zkusím. Opravdu se mi stává, že chci říct moc věcí najednou a čtenář se potom asi může cítit trochu zavalen. Děkuji, za vícenásobné přečtení, za hodnocení a především za zlepšovací návrhy.

Das	23.08.2006, 20:39:25

Děkuji, je to takové rozčarování člověka, který přichází na to, že všechny dny jsou stejné a sám není ochoten něco s tím dělat. Čekal bych, že to čtenáře otráví stejně jako autora :-) Ještě jednou díky těm kdo dočetli i těm kdo vydrželi do půlky :-)

Milan Březina	16.08.2006, 8:56:02

Ano, ano, a tady to máme, bílé na modrém. Tohle je nádherná ukázka toho, čemu já říkám "síla slov". Když ta nevinná písmenka dáte dohromady tím správným způsobem, může vzniknout cosi, co má sílu sněhové laviny. Vždyť taková lavina je ve své podstatě také jen podivné seskupení několika bezmocných vloček. A jak tak koukám, ty si se slovy hraješ rád, viď? Tohle se mi moc líbí, chlape ;-)