|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303495 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Tahle písnička se mi líbí ::
Miky |
publikováno: 17.11.2008, 12:16
|
Na olympiádě JČ jsme dostali papír, 30 minut času a téma:
"Tahle písnička se mi líbí."
Nechtěl jsem psát o své oblíbené písničce, tak jsem vymyslel příběch, trochu morbidní, ale to téma se tam objeví, ikdyž jen okrajově :-) |
| |
|
|
Bytem se rozléhala hlasitá hudba. Dveře dětského pokoje ji zdánlivě tlumily, avšak ženu stojící u kuchyňské linky už zase bolela hlava.
„Adame, vypni tu hudbu!“ rozrazila dveře do pokoje.
Náctiletý chlapec ležel na posteli a zíral do stropu.
„Slyšíš? Vypni to!“ zopakovala jeho mamka.
„Proč?“ zaškaredil se Adam. „Můžu si snad poslouchat, co chci, ne?“
„Říkám ti naposledy, vypni to! Bolí mě hlava.“
„Už zase? Bolí tě vždycky, když chci dělat něco, co mě baví.“
Tak tohle už přehnal, pomyslela si mamka. Byla rozčílená, roztřesenou rukou se chytila kliky u dveří a snažila se uklidnit.
„Nejsi ještě moc malý na to, abys tady vykřikoval takové silné slova?“
„Myslíš? Já už dávno nejsem malý.“
„Jestli se mnou chceš mluvit takhle, tak to se mnou radši nemluv vůbec!“
„Fajn, jak chceš,“ vstal arogantně Adam, hodil na sebe bundu a vztekle odešel do předsíně. Byt byl stále naplněn hlasitou hudbou.
„Abys věděla, chtěl jsem si poslechnout jen tu jednu písničku. Ta se mi opravdu líbí.“
Chlapec skočil do tenisek, mamka ani nemrkla a dveře se za ním s bouchnutím zavřely. Měla chuť se rozbrečet, ale to přece neudělá!
-----------------------------------------
Zvonek nad dveřmi zazvonil. Že by náš mladý dostal rozum? Pomyslela si mamka. Za dveřmi stál muž v černé uniformě.
„Paní Nováková?“
„A-ano,“ koktala překvapeně. „To jsem já. Co se děje?“
„Je mi to moc líto,“ sklopil policista oči sundávaje čepici z hlavy. „Vašeho syna zabil opilý řidič.“
-----------------------------------------
Je hluboká noc. Na obloze potažené ocelově šedými mraky svítí jasným světlem měsíc. Jeho světlo jako by rozpouštělo matčinu bolest. Kouká do stropu. Hlavou jí proběhl celý Adamův život… Jak bylo krásné, když se na ni poprvé usmál… Když udělal svůj první krok, když šel poprvé do školy jako malý vystrašený prvňáček… Teď už bylo všechno pryč. Zůstaly jen vzpomínky a bolest, která ji sžírala zevnitř. Nestačila se s ním ani rozloučit…
„…chtěl jsem si poslechnout jen tu jednu písničku. Ta se mi opravdu líbí.“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 7 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 9 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 30 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|