|

|
:: Na SASPI.cz je právě 39721 příspěvků, 5825 autorů a 392960 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
:: Připravit zbraně, jsou Vánoce! ::
Příspěvek je součásti workshopu: Kroky
Tak jsem sepsal něco lehčího. Pochybuji, že tohle bude číst někdo z jiné země než z Česka, případně ze Slovenska, a tak doufám, že vám tohle vyčaruje úsměv na rtech. No a když ne, tak aspoň poznáte můj postoj k Vánocům.
Vánoce se blíží, tak si připravte zbraně, pro případ, že by se vám stalo něco podobného, jako rodině v mém příběhu. :) |
|
|
|
„Božka, neslyšíš něco?“ ozvalo se jedné noci po Štědrém večeru v potemnělém pokoji.
„Co?“ zazněl ospalý ženský hlas.
„Poslouchej. Nějaké zvuky tam nahoře.“
„Prosím tě, spi,“ odbíjela Božena svého manžela.
„No ale…“
„Spi,“ žena trvala na svém. Pepa, její manžel, nakonec ulehl, ale stále naslouchal.
Josef upadal do spánku, když ho z něj vytrhl jakýsi zvuk, vycházející z půdy.
„Božka, já fakt něco slyším!“ vykřiknul vítězně Josef.
„Ježišmarja! Spi už. To sou děcka,“ odsekla nevrle.
„Z půdy? Navíc, děcka už nechaly svoje dárky a spí,“ přesvědčoval svojí drahou polovičku.
„Tak to filmovaly, dyť je znáš.“
„Tož si to poslechni, to nevypadá na děcka,“ nevzdával se, jenomže Božena zase klimbala.
Ticho prolomila jakási rána.
„Ha, teď! Tos nemohla přeslechnout!“ Odpovědí mu bylo jenom tiché chrápání. Druhá rána už Božku probudila.
„Co to bylo?“ znervózněla Božena, která začínala připouštět i jinou variantu, než hrající si ratolesti.
„Ha! Měl jsem pravdu!“ výskl Pepa.
„Proboha, ty se tady rozplýváš nad tím, že máš pravdu a přitom nám tady po baráku může chodit nějakej ten vrah,“ strachovala Božena.
„Sakra! No jo! Božka, skoč pro pušku,“ zavelel Josef.
„Co chceš dělat?“
„Posvítit si na toho návštěvníka,“ oznámil.
„Světlem z pušky? Třeba to jsou fakt děti,“ snažila se najít nějaké vysvětlení.
„Tak před chvílí to byly děti, pak vrah a teď zas děti? Já ti říkám, děcka spí, a když by to byly ony, tak to tam nehodlám vystřílet, sakra. Pušku chci jen pro jistotu“ prohlásil.
Božena skočila do skříně a ve skrýši, na zadní stěně, vytáhla pušku. Asi už něco pamatovala, ale vypadala, že ublížit stále dokáže.
Božena pušku předávala se slovy: „Buď opatrný!“
Pozorovala, jak její manžel opatrně opouští ložnici, a pak jí napadlo běžet k telefonu.
Pepa jí ignoroval a opatrně stoupal po schodech, které pod jeho nohama úpěly. Nechtěl vzbudit pozornost návštěvníka, proto našlapoval, jak nejlehčeji to šlo. Po chvíli opatrné chůze se konečně ocitnul u dveří na půdu.
Naslouchal, a když uslyšel šoupavý zvuk, vykopnul dveře. Ihned namířil pušku do prostoru, neznámo kam. Jakmile se zorientoval, všimnul si nějaké zvláštní postavičky uprostřed půdy, stojící vedle velkého pytle. Byl to muž trochu při těle. I přes husté bílé vlasy schované pod červenou čepicí, s bílou bambulkou, a stejně tak husté a sněhové vousy, bylo znát, že to už je starší muž. Na sobě měl směšný červený kostým.
Pepa si prvně pomyslel, že mu na půdu vlezl nějaký úchyl, ale pak mu to došlo. Vzpomněl si na americké filmy a na obtloustlý symbol amerických vánoc. Pepa byl alergický na cokoliv amerického, co se cpalo jinam, než má.
„Ho ho hó,“ vypustil ze sebe stařík.
„Santa?“ zeptal se chladně Josef.
„Ho ho hó… Yes, my dear.“ Americké nářečí, které vypustil ten stařík, byla pro Pepu poslední kapka.
„Božka!“ zařval Pepa dolů, „nikoho nevolej!“
„co se děje?“ Zazněl nervózní hlas ze zdola, ale odpovědi se jí nedostalo.
„Tak hele! Víš, kde jsi? Tady je Česká republika,“ pravil Pepa s narůstající zlostí.
„Tady máme Ježíška!“ zařval na obtloustlého staříka v červeném kostýmu, nezaváhal a vyzkoušel si na něm, že jeho puška stále funguje.
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
hodnotilo celkem autorů: 18 |
komentovat příspěvek
|
|
autorské hodnocení: 1.1 |
uložit příspěvek
|
|
známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
počet komentářů: 41 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
počet shlédnutí od publikace: 145 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
|
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|