» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Kdo žije z naděje, zemře hlady."

Walter Benjamin

počet přístupů: 2069216

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28054 příspěvků, 4434 autorů a 295503 komentářů :: on-line: 21 ::

:: Vánoční pohádka ::

Racek	publikováno: 05.10.2005, 17:30

Pohádka


	Vánoční pohádka Kdekdo si myslí, že nadělující Ježíšek má zlaté saně, zlatá křídla, zlatý plášť, ale my s Frantou víme, že to tak nemusí být. Ježíšek na sebe může vzít přece jakoukoliv podobu. Třeba bezdomovce. Jednou na Štědrý večer šel Ježíšek-bezdomovec ulicí Na Poříčí. Vedl opelichaného vlčáka a na zádech nesl oválený batoh. Byl plný dárků a bezedný, ale to nikdo netušil. Naopak, všichni se od toho pobudy štítivě odtahovali. Chlapík s vlčákem zahnul do Zlatnické a zazvonil u dveří. Otevřela mu paní v natáčkách a svátečním oblečení. - Co chcete?, zeptala se podezřívavě. A hned pokračovala: nechci hrnce, ani kosmetiku, podomní obchod nepodporuji…a na charitu nepřispívám. - Nesu vám dárky, co jste si objednala. - Paní se na něj štítivě podívala: - Vy a dárky!…okamžitě vypadněte, nebo zavolám manžela. Je bývalý boxer, dodala výhružně… Ten páchnoucí bezdomovec se ale nedal jen tak odbýt. Sundal z ramenou batoh a vytáhl velký fén. Přesně takový si paní velmi přála, ale teď začala křičet: -Jedeš, kdoví kdes to ukrad, kdoví z který popelnice to je… Za ní se objevil manžel, přilákaný křikem. Měřil dva metry a svaly měl jako Pepek námořník. - Co se to tu děje?!. Charitu nepodporujeme, řekl výhružně a postoupil na dva kroky ke dveřím. Chlap na prahu se jen tak zvláštně podíval, strčil fén zase do batohu, cvrnkl prsty o lem čepice a odešel. Dárky, které chtěl odevzdat, nechal na nejbližší popelnici. Ten večer mu zbylo poměrně dost dárků. /Lidi nejsou totiž příliš chytří, neví, že Ježíšek na sebe může vzít jakoukoliv podobu, a že i ten, kdo nevypadá příliš vábně, může přinést velký dar/. Když skončil nadělování, zbylé dárky, především hračky, dal za okna dětem, které nic nečekaly. Buď že rodiče neměli peníze, anebo těm dětem, které Vánoce musely slavit bez tatínka nebo maminky. A velkou kupu dárků položil také před dveře dětského domova, zazvonil a jako uličník utekl. Potom se zastavil se na rybí polévku v Naději. Seděl, srkal teplou polévku a hřál si ruce . Najednou vidí, jak po ulici vede maminka uplakanou holčičku a ta se ptá:. -: Maminko, a najdeme ho ještě ? - To nevím, nevím, jestli ho najdeme, když jsi ho poslala pryč…Asi nás potrestal a už se neukáže…odpověděla maminka. - A co uděláme, když ho potkáme. Maminka se usmála: - Co bys řekla? No pozveme ho na cukroví, a cvrnkla dcerku něžně do nosu. Holčička si začala prozpěvovat: - Ježíšku, panáčku… To už nevydržel. Vstal od talíře a zaťukal na sklo. Maminka s holčičkou se otočily a malé se rozzářily oči. Mlaskl na psa, tlumok hodil přes rameno a odcházel z jídelny. V jídelně se najednou rozklinkaly stovky zvonků. Všichni zvedli oči od talířů a s úžasem koukali, jak se od stropu začíná snášet sníh a prázdné talíře se znovu začínají plnit vánočními lahůdkami. A za chvíli se v rohovém činžáku o pár ulic dál rozsvítilo okno. Za ním u stolu s červeným ubrusem seděli holčička, maminka a Ježíšek. U nohou jim spal opelichaný vlčák. Když se dost najedli cukroví a dost si popovídali, holčička usnula. Ježíšek si sedl na okno a na vlčákovi vyklouzl potichu do tmy. / Tuhle pohádku jsme vymysleli s mým 11letým synem Františkem 24.12.2003 brzy ráno, dopsali jsme jí téhož dne v 11:37 hodin/.


celkové hodnocení autora: 94.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.5		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 19		výpis autorského hodnocení