obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."
E. A. Poe
obr
obr počet přístupů: 2915290 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39393 příspěvků, 5727 autorů a 389825 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Známým neznámem až k neznámému známu ::

Příspěvek je součásti workshopu: Kroky
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Za hranicemi reality
 autor Charlotte Cole publikováno: 16.11.2008, 10:47  
No... nevím, co bych k tomu dodala... tak se tedy vyjádřete vy...
 

      Myslela jsem, že sním. Určitě to znáte. Je to takový ten pocit, který vám proniká celým tělem. Jemně pošimrá srdce a když se dostane k mozku, pokusí se jej ošálit. Máte chuť se smát, jenže to nejde. Přeci spíte. Anebo ne?
      Dlouze jsem vydechla. Odevšad se na mě sápala zima. Chladná, roztomile neškodná a až překvapivě dětinská… Umíněně si snažila namluvit, že se jí podaří nade mnou zvítězit. Ani zdaleka nedokázala pochopit, proč jsem se jí smála.
      Proč? šeptala mi do ucha.
      Prudkým pohybem jsem rozrazila vzduch. Všechno to napětí, mlčivé očekávání, všechnu radost i strach. Rozrazila jsem sebe. Pevnou rukou jsem vedla přesný řez jasným středem všech skutečností. Mnou.
      Hřeješ, odvětila jsem.
      Přede mnou se rozkládal neprozkoumaný terén. Cesta tak dlouhá, ale přece krátká. Stačilo se jen třikrát dotknout vířících myšlenek. Výdechem rozpohybovat hladinu.
      K mému překvapení jsem zjistila, že začalo sněžit. Drobné polodlouhé vločky se vzpomínkami na celá staletí.
      Dychtivě jsem pozvedla ruce a na dlaních mi spočinuly bělostné ženské vlasy. Jemné, přátelské… a zároveň moje vlastní.
      Pokrytá hřejivou přikrývkou vydala jsem se napospas loudavému běhu času. S každým výkřikem jsem se nacházela blíž a blíž… až jsem pohlédla před sebe a pak dolů.
      A když se můj svět rozložil na existující i neexistující spektrum pološílených barev, s jistotou jsem vyskočila do prázdna a prudce rozevřela křídla.


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 14 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 44 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 89 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 salvator 31.01.2009, 0:53:40 Odpovědět 
   Zdravím Terku,
přiznám se rovnou, že se potácím mezi svou vlastní tvorbou, čtením jiných a samozřejmě odpovědmi na komentáře. Jakž takž to začínám po tom měsíci tady zvládat. Faktem je, že taky sem tam zabrousím na něco, co si jen letmo prohlédnu, koment nezanechám, ba ani známku ne, i když těmi spíše šetřím, jelikož je moc v lásce nemám, už odjakživa. Co mne ale opravdu zaujme, aniž bych pročítal komentáře níže vložené, to velice rád a s chutí okomentuji a přidám něco navíc. Tady musím říct, že jsem se zastavil a našel. Prostoupilo mě to a četl jsem podruhé, potřetí..i když už napoprvé tam byly zřetelné obrazy tvého nitra. Nalézání sebe sama. Krok tam, kam nikdo jiný nemůže a nikdy ani nebude moci. Poslední věta mě připomněla moji minulost, ukrytou někde hluboko v mém nitru. Nelze jinak, než...
 ze dne 31.01.2009, 19:24:10  
   Charlotte Cole: Jsem ráda, že jsi našel. Tvoje zastavení mne opravdu těší, o to víc, že jsem Tě dokázala zastavit já (tedy tento příspěvek). =)

Ano, musím říct, že přesně takovéhle texty vypovídají o autorech samotných více než ty "obyčejné", ty ostatní, normální texty. A ačkoli jsem autorem tohoto, přesto nevím, co bych - po přečtení - mohla o sobě říci. Ostatní mohou tušit, něco se o mně dozvědí, ale já sama o sobě ne. Je to trochu deprimující. =D Budu moc ráda, když se se mnou jednou někdo o svůj poznatek, svoje postřehy podělí přes vzkazík. Rozhodně to bude zajímavá zkušenost.
 Apolenka 12.12.2008, 18:16:36 Odpovědět 
   Ještě není pozdě na koment ...
Člověku se to chce číst podruhé, potřetí ... a ještě nemá dost.
Hezky jsi to napsala, Charlottko. Ode mne 1.
 ze dne 12.12.2008, 19:37:44  
   Charlotte Cole: Děkuji Apolenko. Udělalas mi radost a já Ti moc děkuji. =)
 Silence Dogood 29.11.2008, 22:07:25 Odpovědět 
   Opravdu se mi to líbí. A hlavně to, že jsi nám úplně všechno neřekla - což byl pravděpodobně záměr.
Osobně si to vykládám tak, že jde o smrt, nebo nanebevzetí... ze člověka andělem?
 ze dne 29.11.2008, 22:10:39  
   Charlotte Cole: Děkuji, jsem poctěna. O co konkrétně jde z mého pohledu je řečeno kdesi níže. Ale záleží na čtenáři, který text může pochopit podle sebe...
 Nancy Lottinger 29.11.2008, 16:39:53 Odpovědět 
   Já jsem na tom asi tak, že si to člověk může vyložit podle sebe. Určitě jsi to psala pod nějakou svou osobní myšlenkou, za nějakým cílem, je mi líto, jestli jsem si ho neodnesla, ale přece jen - možná si to celé jen tak přečtu a budu raději přemýšlet nad významem... Btw. moc pěkně vykresleno
 ze dne 29.11.2008, 16:45:25  
   Charlotte Cole: Děkuji...
 Tuax 29.11.2008, 5:53:25 Odpovědět 
   Ahoj,
nadpis dost předurčuje to co se pak odehrává v textu samotném a samotný nadpis, je takovou nápovědou k lepšímu pochopení jednotlivých obratů, které se v textu mihnou. Mihnou, protože je to takové snové, přemílají se přes sebe, prolínají se spolu a přetvářejí se v něco dalšího.

Působí to na mě jako hledání, tápání tmou a přitom vnímání toho za hranicí tmy. Nese to v sobě tíhu, touhu, zvědavost a naději. Líbí.
 ze dne 29.11.2008, 15:10:16  
   Charlotte Cole: Děkuji, jsem moc ráda, že se text líbí.
 Svetla 26.11.2008, 19:51:59 Odpovědět 
   Nu, tak já jsem nejspíš vedle jak ta jedle. Já to vidím jako cestu, kráčení životem. Od narození až do pekla. Tedy, pardon - do nebíčka. Jsem to nepochopila asi, co? Chjooo.
 ze dne 26.11.2008, 21:52:22  
   Charlotte Cole: Ahoj, nevěš hlavu! =) Naopak bych řekla, že jsi dílko pochopila asi ze všech nejlépe. =) Nejsem si úplně jistá, ale myslím, že bych to mohla označit jako "cestu ze špatných dní k těm dobrým (nebo dalo by se říci útěk od těch špatných)" a onen děj je popsán tak, jak se odráží v nitru člověka. Eh... snad jsem to vysvětlila pochopitelně... já občas mluvím složitě O=)
 janie 25.11.2008, 9:43:38 Odpovědět 
   heh, no.. ono asi to ''vtazeni do deje'' je preci jen lepsi nez jen nejaky popis situace, pocitu.. co by za to nekteri autori dali, kyby dokazali svou prozou vtahnout do deje stejne jako Lotty:)

myslim, a muzete za to usporadat hon na mou hlavu, ze je to napsano zatracene dobre.. protoze musim souhlasit s ni.. kdyby to bylo ve stejnem stylu jako ta ''Locinka'' nedonutilo by me to zkouknout cely jeji profil tolikrat :)
 ze dne 25.11.2008, 16:13:58  
   Charlotte Cole: Věz, drahá janie, že kdyby se hon na tvoji hlavu uskutečnil a ty bys o ni přišla... tak si ji doma vystavim na čestném místečku. =)

Rovněž ti moc děkuji za tak obrovskou poklonu (v prvním odstavci)! To jsem nečekala... =) ale upřímně říkám, že se mám ještě hóóóóódně co učit. Taková estelka... to je teprv něco! =)

Moc ti děkuji! O=)
 Viktor 25.11.2008, 8:06:24 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Viktor ze dne 24.11.2008, 12:31:40

   ... rozdíl mezi "tvým" a "jejím" textem je v tom, že "ona" dává čtenáři svobodu rozhodnutí zda a jak text vstřebá a co prožije, ktežto "ty" se snažíž čtenáře vtáhnout do svého vlastního prožitku a tayk trošku jej masíruješ... já netvrdím, že to co děláš ty je zcela nepřípustné - mi jen vyhovuje ten druhý způsob - ten svovbodnější... :o)
 ze dne 25.11.2008, 16:10:12  
   Charlotte Cole: Samozřejmě že Tě nechci o něčem přesvědčovat, natož pak o tom, že moje dílko nebo způsob tvorby je lepší než pana X nebo paní Y. To nechť posoudí jiní a ne já. Jen jsem se pokusila obhájit svoje dílko a to zejména kvůli tomuhle: "nicméně nechvályhodný..." Neb to mne trochu překvapilo. =)
 Viktor 24.11.2008, 12:31:40 Odpovědět 
   doplněk ... právě jsem četl příspěvek "Zpověď Locinky drahé" ... velmi obdobný rozsaha de-facto i předmět sdělení(emoce) ... autorka však použila "ten opačný" přístup... zkus srovnat... :o)
 ze dne 24.11.2008, 21:22:02  
   Charlotte Cole: Ano... dílko jsem si přečetla. A mohu říci... že jsem se dozvěděla jen to, že autorce (případně osobě, o které se píše) zřejmě není dobře, že ji cosi trápí. Nic víc. Zítra pravděpodobně už ani nebudu vědět, že jsem něco takového četla. Osobně bych tomuto dílku jedničku nedala. A zejména chci zdůraznit, že to myslím upřímně, dílko jsem přečetla a vstřebala nezaujatě. Neoslovilo mě to. Pocity, nebo něco, co by mě uchvátilo, omotalo si mě kolem prstů, abych si autorku proklepla a přečetla si její další dílka, anebo byť jen si dílko přečetla znovu (jakože jsem si dílko přečetla znovu, protože jsi jej použil jako srovnání se mnou)... nic takového jsem tam nenašla. A toho se já snažím vyvarovat. =)
 Viktor 24.11.2008, 10:13:05 Odpovědět 
   úvodem jen malou poznámku k některým spolukomentátorům - pokud by mi jako autorovi někdo napsal v jednom odstavci tvrzení - nechápu to, ale líbí se mi to... za jedna -pokusil bych se ho usmrtit velmi bolestivým způsobem, protože mi lže - tyto možnosti se vzájemně vylučují a jedno z těchto tvrzení není pravdivé(resp. upřimné)

Šarloto,

(já)považuji tvůj text za sice stylisticky propracovaný nicméně nechvályhodný...

... pokusím se zdůvodnit ...

... text není svižný a na čtenáře klade relativně vysoké deduktivní nároky, tedy nutí jej postupovat od obecného k nějakým konkrétním (předpokládám) emocím... zde na SASPI je tento postup velmi častý a já jej považuji za autorsky nevyzrálý ... je to jakési násilné intelektualizování poměrně jednoduchých pocitů... Proč??? Stydí se to autor říct přímo??? Má dojem, že by jiná forma nebyla dostatečně umělecká ??? Nebo mu snad dokonce nejde o sdělení a přenesení svých pocitů na čtenáře, ale spíše o vlastní - poněkud masturbační exibici - typu - to jsem ale chytrej, jak jsem to krásně zamlžil!!!???

Nevím - jsem dalek soudit - jen se pokouším pochopit!

Mám pocit, že "opravdický" autor by neměl postupovat způsobem - zakóduji pocit v textu a ty si doplň(domysli, vydedukuj) situaci, ve které si něco podobného prožil....

Považuji za vhodnější opačný postup, popiš situaci(stav) a nekomentuj to, pokud to popíšeš dobře, čtenář sám dojde k pocitům a emocím, které mají bý dosaženy - mnohdy pochopitelně jsou tyto zcela jiné , než autor zamýšlel, ale čtenář není manïpulován(resp. nemá ten pocit)...

mno... je to názor a řada lidí bude mít zcela jistě opačný pocit ... nechci urážet či shazovat ... jenom se pokouším polemizovat.... :o)
 ze dne 24.11.2008, 21:13:50  
   Charlotte Cole: Ahoj! Děkuji Ti za komentář! Vážím si toho, že jsi se rozepsal.

Co se týče onoho: "nechápu to, ale líbi se mi to... za jedna" Myslím, že mi to kdysi řekla tuším parybka v komentáři u její nádherné poezie, že nemusím chápat. Důležité je, abych cítila a aby ve mně přečtené dílko něco zanechalo.
Pak je samozřejmě jasné, že toto dílko vypovídá o mně samé, o tom, co je uvnitř mě. A nikdo ze saspi mě nezná osobně (a ani, kdyby mě znal, tak mu to není co platné), tudíž dílko nemůže (plně) pochopit. NICMÉNĚ jsem zde - stejně jako i u dalších mých krátkých dílek - kladla důraz na pocity, na vyvolání určitých pocitů. Proč říct například: "jsem zmatená", když to jde popsat tolika různými způsoby, kterými lze dosáhnout mnohem mnohem většího efektu než u onoho napřímo napsaného faktu?
Co se týče tohoto dílka, stejně jako ostatní moje krátké texty (v próze), jsou to jakési prózopoezie... momentky tomu říkám. Je tam určitý děj, ale je to, jak jsem už řekla, hlavně o pocitech, o vyvolání konkrétních pocitů, které zanechají ve čtenáři hlubší stopu, než jen pouhé "hm, četl/a jsem."

Pak bych Ti chtěla poděkovat za to, že jsi připsal i to, že považuješ můj textík za stylisticky propracovaný.

Dále... deduktivní nároky vlastně ani nejsou potřeba. Stačí jen číst a nechat se textem unášet. Pocity přijdou samy. A ano, v textu jde o konkrétní emoce, ale to snad není špatně, ne?
Co se týče násilí, žádné se nekonalo. Celý text ke mně "přišel" naprosto sám, ve formě myšlenek a myšlenkových pochodů. Nic jsem nemusela vymýšlet "natvrdo a násilím".
Nestydím se, to opravdu ne. O tom se můžeš přesvědčit například v mém dílku "(Sebe)utracena v čestném boji". Když nahlédneš do dalších dílek, zjistíš, že tohle je styl, kterým píšu.
Co se týče jiné formy... nedokážu si dílko představit přepracované do jiné, méně poetické formy. Takhle to prostě podle mě je tak, jak to být má.
K další otázce... U valné většiny mých dílek jde o jakousi "zpověď", jsou to moje pocity, moje nitro, moje já. Dávám možnost nahlédnout do toho, co se ve mně děje. Takže typická vypisovačka. =D Ale za to se nestydím. Ono většina autorů píše "vypisovačky", protože ze sebe dostává svoje názory, svoje pohledy na svět, svoje pocity, atd. Takže se snažím svoje pocity ukázat, snažím se o to, aby čtenář cítil to, co chci, aby cítil. Jde tu o "pocitový zážitek", je-li možné to tak označit. A osobně se snažím, a jinak to snad ani neumím, o přímost. Nemám ráda básně, kde je zašifrovaný děj nebo pocity, a já nemám nejmenší ponětí o co to vlastně jde... Takže já tak nepíšu a ani nejsem tak zkušená v šifrování svých myšlenek, abych to dokázala. Tedy nemlžím, jen popisuji.
A konečně... nejde tu o to, aby si čtenář "doplňil(domyslel, vydedukoval) situaci, ve které si něco podobného prožil....". Tady jde opravdu o konkrétní pocity. Není pravděpodobné, že by čtenář měl pocity podobné nebo zažil něco podobného.

Opravdu moc Ti děkuji za Tvůj názor, skutečně si toho moc vážím! Také si vážím toho, že jsi svůj názor prezentoval tak, jak jsi učinil, a nepoužil jsi ani urážek ani shazování. To také moc lidí, kteří s daným textem nesouhlasí, neumí.

Děkuji za koment a omlouvám se za svůj předlouhý koment. =) Také chci říci, že se nebudu bránit případné diskuzi, ba naopak. ;-)
 LauraKošinová 24.11.2008, 9:29:18 Odpovědět 
   No krásný...:-)) Krásné slovní obraty. Originální a přitom přirozené. Nebudu rozebírat smysl povídky, ani nemohu, úspěšně mi ošálila mozek. A také pošimrala srdce. Užila jsem si její čtení. :-))
 ze dne 24.11.2008, 19:12:57  
   Charlotte Cole: Děkuji, jsem ráda, že se Ti dílko líbilo. =)
 Leontius 22.11.2008, 22:58:21 Odpovědět 
   Přidávám se k nevědoucím :-D I když mě jedna věc napadá, ale to je jen tím, že jsme to probírali v rozhovoru: udajně umrznutí doprovází v samotném závěru euforické stavy, snad obdobné tvému popisu. Zima tam je tak...

Ale... kecám blbosti! O to určitě nejde. Jinak za jedna...
 ze dne 23.11.2008, 17:12:23  
   Charlotte Cole: Zajímavý postřeh! Nevěděla jsem o tom a rozhodně mi to přišlo zajímavé. Díky!
 VanillaSky 19.11.2008, 22:39:46 Odpovědět 
   Krásny snový príbeh hladania(sa). Nikdy na začiatku nevieme čo nájdeme... v sebe... dávam 1
 ze dne 19.11.2008, 22:43:21  
   Charlotte Cole: Děkuji =)
 Matylda Kratinová 19.11.2008, 20:04:07 Odpovědět 
   Známým neznámem až k neznámému známu... tisíc a jedna cesta lidským nitrem? Člověk nikdy neví, kam uvnitř sebe vlastně dojde a na co cestou narazí... rozum selhává a tak musí ustoupit hlasu srdce, které sice nevede neomylně (a někdy nedovede vůbec), ale o to je jeho cesta napínavější. Člověk míní, Bůh (srdce) mění...
Je to hluboce filozofické a přitom básnické... až mě to nutí psát ve vzletných výrazech... je tak těžké nepodlehnout :-D
 ze dne 19.11.2008, 21:04:29  
   Charlotte Cole: Děkuji za koment, opravdu potěšil! =D
 paryba 18.11.2008, 14:19:39 Odpovědět 
   Je to takový ten pocit, který vám proniká celým tělem... jsem plná písmenek, od hlavy až k patě. Super :-)
 ze dne 18.11.2008, 15:29:24  
   Charlotte Cole: Děkuji! O=) Jsem poctěna... =)
 FeBs 16.11.2008, 20:13:40 Odpovědět 
   Nevím, jestli jsem všechno pochopila úplně správně (nenašla jsem tam ani kroky, ani "cestu", o které mluvíš níže - ale to bude možná tím, že tě neznám), ale celou dobu jsem měla pocit, že letím. A byl to moc příjemný pocit;-)
Trochu mi to připomíná zážitky popisované při astrálním cestování:-)
 ze dne 18.11.2008, 15:28:37  
   Charlotte Cole: Přiznávám, že kroky zde nehrají až tak velkou roli. Nicméně, kdo hledá, najde je... =) Jinak děkuji za návštěvu a koment. =)
 Mab 16.11.2008, 17:03:16 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Mab ze dne 16.11.2008, 16:49:53

   Ne, obráceně. Nebýt tebe, není tu to dílko=) Já jsem se jen nachomýtla...
 ze dne 16.11.2008, 17:20:14  
   Charlotte Cole: Ale tak šikovně... =D
 Mab 16.11.2008, 16:49:53 Odpovědět 
   Koulí, zopakuju tu veřejně to, co jsem ti řekla už dříve - mě se to moc líbí.
Je to v podstatě básnický text, hraje na představivost, cítění... A hlavně, je to o tobě.
Co věta, to skvost. Úžasné obraty a přesto jich není přemíra. Tvůj text dýchá.
Žije.
Je dobrý.
Dávám ti jedničku s prokreslenou hvězdičkou (to je jako překrásná sněhová vločka)
;)
 ze dne 16.11.2008, 16:54:43  
   Charlotte Cole: Děkuju ti, Mab! Opravdu strašně moc! Nebýt tebe, tak tu asi nejsem... =)
 Šíma 16.11.2008, 14:07:46 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 16.11.2008, 14:05:56

   A zadání Workshopu? Jeden by namítl, kde jsou ony "kroky"? Ale třeba kráčíš mimo sebe (kolem sebe sama), než se vzneseš a odletíš... A bude z Tebe sněhulák! :-DDD
 ze dne 16.11.2008, 14:10:44  
   Charlotte Cole: Ano ano ano... to byla jeden z důvodů, proč jsem se dlouho zdráhala textík publikovat do WS... a odpověď na otázku: "Kde jsou kroky?" viz moje odpověď pro Rockyho. =)
 Šíma 16.11.2008, 14:05:56 Odpovědět 
   Po čtvrtém čtení se musím přiznat, že stále nechápu vše, co je ve Tvém textíku napsáno a vyjádřeno... Ale líbí! Je to takové "opravdu snové", ale jde opravdu o sen (tedy snění ve spánku, nebo snění při bdění)? Co je sen a co realita? Jako bys "vystoupila" ze sebe sama a narostla Ti "andělská" křídla a tys zmizela neznámo kde... Sněhové vločky padají a Ty si povídáš se Zimou... Možná jde jen o takový malý okamžik, ale zalíbil se mi! Jdu se štípnout do nosu, abych se ujistil, že také nespím... Ale asi ne, protože když spím, tak děsně chrápu a teď se neslyším! Jednička... ;-)
 ze dne 16.11.2008, 14:08:52  
   Charlotte Cole: Děkuji Ti Šímo, opravdu jsi mne potěšil (teď přijde Čuk a dá mi dvojku =D). Nad tímhle textem jsem opravdu dlouho přemýšlela... přemýšlela jsem zda-li splňuje zadání WS (tedy ty kroky) a jestli je samo dílko "schopné publikace" a nemělo by raději zůstat v šuplíku. Dle reakcí soudím, že jsem udělala dobře, že jsem jej vytáhla na denní světlo. =)
 estel 16.11.2008, 13:54:30 Odpovědět 
   Ahoj Charlotte.

Není snadné pochopit Tvůj text do všech jeho zákoutí, posbírat náznaky a složit je do nějakého komplexního obrazu. Přesto jsem se ani při prvním čtení nemohla cítit ztracená, protože Ty příběhem kráčíš s neochvějnou jistotou a já Ti ji věřím.
Jemnými detaily (sněhové vločky, tíha vlasů) dokážeš pocit nejen popsat, ale i přenést na čtenáře.

Ale protože jsem to já, nemůžu si odpustit:

- Je to takový ten pocit, který vám proniká celým tělem.
Nepopírám, že někde by smysl mít mohly, ale tady mi slova „takový“ a „ten“ připadají zbytečná a nakonec ubírající na pevnosti příběhu. Zkus si to představit bez toho…

- Jemně pošimrá srdce a když se dostane k mozku…
Před „a když“ určitě čárku.

- Umíněně si snažila namluvit, že se jí podaří nade mnou zvítězit. Ani zdaleka nedokázala pochopit, proč jsem se jí smála.
Vezmu to tak:
Příslovce (umíněně), sloveso (snažila si), infinitiv (namluvit), vedlejší věta předmětná (…).
Příslovce (zdaleka), sloveso (nedokázala), infinitiv (pochopit), vedlejší věta předmětná (…).
Protože jsou ty věty úplně stejně složené a protože jsou hned za sebou, působí to (alespoň na mě) rušivě.

- Všechno to napětí…
Asi stejný problém, jako na začátku, opět mi „to“ přijde zbytečné.

- mlčivé očekávání
Ehm. Přiznám se, že tady nevím, ale ani Pravidla českého pravopisu ani Slovník spisovné češtiny ani já si nedokážeme poradit se slovem „mlčivé“. MS Word ho ale z nějakého důvodu bere… Mně by tam víc sedělo „mlčenlivé“.

- Mnou. / Hřeješ, odvětila jsem. / Přede mnou…
Mnou a mnou mě tam celkem ruší…

- Cesta tak dlouhá, ale přece krátká.
Dovedu si představit třeba „cesta dlouhá i krátká zároveň“, ale tahle postavené se mi to vyloženě nelíbí. Jenže proč říct neumím…

Tak… aby ses nenudila a měla co číst :-)
 ze dne 16.11.2008, 14:05:27  
   Charlotte Cole: Děkuju estelko. =)

Za to opakování slov a ty nadbytečné výrazy mlátím hlavou o stůl... ta chybějící čárka mne ošklivě udeřila do obličeje a připomněla mi, abych se použití čárek konečně naučila pořádně. Ano ano... u toho "Cesta tak dlouhá, ale přece krátká." jsem přestřelila... teď už to vidím.=)

Děkuji za kritiku (přikyvuji všemu, cos mi vytkla) a raduji se z toho, že mi příběh věříš (nebo alespoň tu jistotu)... což je velice důležité.
 Rockwood 16.11.2008, 11:47:51 Odpovědět 
   Ahoj.

Uh uh uh teda... :D. Moc pěkné. Dobře se mi to četlo, i když se jedná o věci nad mé chápání. A tak tedy dávám za jedna :)
 ze dne 16.11.2008, 11:52:23  
   Charlotte Cole: Děkuju... =* Mno... Mab řekla doslova (cituji): "Je to cesta do sebe, k sobě..." Takže hledání sebe sama... a to je dosti složité... =)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Ztracené dědict...
Eljan
Posel smrti VI:...
Lukaskon
Sexy mrcha a ch...
Beduín
obr
obr obr obr
obr

Smrtelná
Polly
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr