obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915176 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39177 příspěvků, 5711 autorů a 388647 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Quo vadis,člověče? ::

 autor exiles publikováno: 18.11.2008, 15:40  
Když Vám někdo řekne kolik je hodin,uvěříte mu?
 

„A tak mě napadá, znáš alespoň pět písní Karla Gotta?“ zeptal se při zkoušení profesor češtiny.Nechápala jsem to.Proč zrovna on?Hm???Patří to vůbec do českého jazyka?Z čela mi začínají téci krůpěje potu,zuby drkotají jako spěšný vlak do Prahy a srdce nepřestává zrychleně bíti. „Včelka mája a dále už“ nechci říci nevím.Doufala jsem, že se něco za tu chvíli změní ale zatím se nic nedělo.Nenáviděná nejistota. Ve třídě prázdno a přesto jsem čekala nápovědu. Stále jsem jen slyšela zvuk přejíždějící ruky po profesorově nadměrném břichu které přetékalo přes inženýrké křeslo. Zhroutila jsem se, čekala to nejhorší. Ale osud zasáhl krutěji. Vyhodili mě ze školy. Už navždy. Brečím,utíkám, míjím své vlastní tělo a předbíhám prázdný prostor který podle Parmenida stejně neexistuje.Achilles nikdy nedoběhne želvu. Viď Zenóne?Nikde nikdo. Doběhnu do tělocvičny kde se utkávájí dva týmy v basketbalovém zápase. Potkávám zde spoustu známých ale nikdo se se mnou stejně nebaví.Nikdo neodpovídá. Růžovou chodbou se tedy vydávám k úmyvárnám kde potkávám samé chlapce. Líčí se, oblékají se do šedých šatů a kajalovou tužkou kreslí na špinavé zrcadlo. Odvádí mě s nimi vychovatelka z družiny. Vycházíme ven a tam sněží. Nádherně sněží. Vločky padají jako nota za notou na zažloutlý papír a dohromady vytváří harmonii kosimckého světla. Je půlnoc. Mám pocit, že umírám. Bolesti žaludku jsou čím dál větší. Žaludeční křeče svírají nejen můj žaludek ale i mou mysl.Pořád lyžuju. Nahoru, dolů. Z kopce, do kopce. Na barevném sněhu i po trávě.Po kamení i po hlíně. Pořád jen míjím lyžaře. Nepoznávají mě. Nemůžu se zastavit. Můj kolotoč přetne až zvuk orzražení dveří, ve kterých se objeví plukovník německé armády. Svým pohledem se snaží vypátrat, kde se skrývám. Panika, zoufalství strach o vlastní dítě. Třesouc se mlčky srojím,ukrytá ve skříni a cítím jak se má krev dere na povrch. Zahrávají si se mnou.Pud sebezáchovy. Ve zmatku barev a stínů tmavých světel,v rámci instinktu šahám po skleněné láhvi která už delší dobou na mě pokukuje z rohu skříně. Blíží se ke skříní. Stop. Prásk. Krev. Plukovník padá mrtev k zemi. Utíkám přes jeden ostnatý drát za druhým.Ozývají se výstřely.Spousta výstřelů.Přicházím o nohu.Pořád svírám své malé dítě. Najednou ucítím prudkou bolest v zádech a další přicházejí v rytmu blues..Padám k zemi. Cítím slaný teplý rudý sníh.Lucus a non luscentos. Probírám se až na poušti. Pořád se mnou nikdo nemluví. Je to už deset let a pořád nevím. Mám hlad. Kde jít? Potkávám němou ženu se třemi psíky. Každý z nich má tlamu plnou špekáčků. Klekám a prosím. Jeden z nich se ke mně rozeběhne vyrve mi kus masa z ramene a vrací se zpět k paničce.Za odměnu dostává piškot. Z pod vyrvaného masa se zase valí krev. Zasáhlo mě to. Láska! Odpuštění. Červená. Šťastně se blížím k propasti. Skočit?Neskočit? Čeká mě dole? Je za dvě minuty deset a mám pocit, že jsem marně koupila lístky do kina. Čeká mě dole, skáču. Zachytila jsem se o větev. Vděčností bych ji zulíbala listy ale nemohla jsem. Hrdost mi nedovolila.Vzala mi totiž lásku. „Chybí mi kyslík!“ řvu o pomoc. „Ale no tak ponoř se ještě na chvíli.“ Ještě nechci umřít . Tak mladá. I když proč ne? Jen ještě jednou se vrhnout do propasti a umřu ano už umřu. Tak je to správné. Místo činu:neznámé. Hodina úmrtí:neznámá. Vyšetřovatel:nejistý. Mrtvola:jistá. Mor amhibus communis. Čas běží a běží, pořád jen běží. Huráááááááá rekordní čas dvanáct sekund a jedenáct setin. Brazílie, řeč portugalština město Belem. Hádanka touži po vyřešení. Toužíš po mě? Utkáš se se mnou? Utíkej kolem dokola ube však zavřeno z důvodu nemoci. Na hrob ti napíšu memesis bonorum custos. Ať chcípne včela jenž nedonesla dílo“ vyřkla ortel královna.
Loďstvo doplulo až ke břehům sv.Heleny, kde porážka na na cti navždy zničila duši chromým. Ve tmě a zimě se zde dopotácelo pár poustevníků toužících po poznání. „Bída nechť je vám nejbližším přítelem“ zvolala Lanvé a vrátila poustevníky zpět do nehostinných krajin. Za přítele si však poustevníci zvolili vraha. Vrah pro ně znamenal záruku s jistotou. Lanvé z touy po pomstě poustevníkům odpusila a požehnala jim. Mír i s Lanvé jenž zůstala uvězněna v mezičasovém bezmeznu, kde smrt je věčným a měnným zároveň. Dá se nepříteli postavit čelem a čekat smrtelnou ránu přímo do srdce?Či je lepší otočit se zády a padnout jako oběť? Věřme že oběť v řádech tisíců je vpoura a ta se řídí srdcem i zády.Nastavme tedy rozum. V dobách dávno minulých jsem obdržela větší obnos peněz. Hůře se teď spí, lépe snídá a nejlépe hledá nové přátele. Měšec se všemi penězi jsem dala svému největšímu nepříteli. Se štěstím děkoval se smutkem odcházel z toho světa. Za týden se oběsil. SMRT?LÁSKA,KOHOUT,VĚTEV,ŠÍP? Sebevraždu spáchá jen ten kdo má větší strach z života než ze smrti. Život je mnohdy nesnesitelný ale je snesitelnější věčná tma?
Lev zabíjí antilopu, vyrve ji srdce z těla, najednou však počne mít chuť na brokolici. Tu nemůže sehnat.A tak dále žere srce antilopy. Vegetarián? Kdo je to vegetarián? Lev co má chuť na brokolici? Zachránce jedné balené vepřové kýty za 109,50kč. Nebo snad ochránce duše zvířete? Otázku rozhřeší jen velký hlad.
Prší, jedna z mála věcí kterou nikdy nezměníme a ani po ní netoužíme. Jediné relativní absolutno. Ojedinělý stoprocentní fakt, že to co se neschová tak zmokne do doby než nastane změna zhora. To my dolejší vážně neovlivníme. NON SUM QUALIS ERAM


 celkové hodnocení autora: 93.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 3.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 4.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 12 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 43 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 exiles 19.11.2008, 20:57:01 Odpovědět 
   Mimochodem s čárkama jsem na štíru. Volím tedy variantu: osekat a zmuchlat....
 exiles 19.11.2008, 20:55:34 Odpovědět 
   Vážení, můžu směle říci,že z vás mám radost . Možná, že víte že děti v umění můžou jako jediné působit bezprostředně.Pátou třídu tedy beru jako velkou pochvalu:D Mimochodem nejde vždy pouze o formu. Ale to zajisté z dějin literatury víte. Jinak děkuji za opravení gramatický chyb.Psal jsem to ve 12 v noci a trošku jsem nestíhal opravovat. A prosím, zkuste věcem přicházet na kloub. Co je psáno, není vždy i dáno. Věci získají až ten význam, který mu sami dáme. Tak vám držím palce!
 ze dne 20.11.2008, 8:57:19  
   m2m: O formu jde vždy. Jak chceš oslovit čtenáře, když to kvůli formě nemusí ani dočíst? Být to delší, zahodí to.

A prosím. Já v těch útržkovitých náznacích smysl objevil, jenom prostě nejsou provedeny tak, jak si myslím, že by provedeny být mohly.
 Panano Nymni 19.11.2008, 20:49:59 Odpovědět 
   Asi jsem divnej, ale mě jsi nadchl, ne pravopisně, ale tím chaosem. Je to chaos, jen s maličkými skrytýmy náznaky řádu kdesi dole, chaos který stejně podivným způsobem dává smysl. Takže at si bude říkat kdo chce co chce, já si od tebe něco podobného zase rád přečtu, je to osvěžující.
 Šíma 18.11.2008, 21:40:25 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Kaileen ze dne 18.11.2008, 21:27:23

   No, někdy se snažím jít na "věc" tak nějak... "diplomaticky"! A moc nechybělo, dal bych tomuto dílku "čtverec", přestože o známku možná nejde...

"ukecaný" šíma
 Kaileen 18.11.2008, 21:27:23 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 18.11.2008, 21:03:33

   Tedy můžu říct, že některé Tvé komentáře jsou lepší než mnohé humorné texty :-D
 Kaileen 18.11.2008, 21:26:42 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 18.11.2008, 21:03:33

   Tedy můžu říct, že některé Tvé komentáře jsou lepší než mnohé humorné texty :-D
 Šíma 18.11.2008, 21:05:56 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 18.11.2008, 21:03:33

   Ještě k Perexu... Když mi někdo řekne, kolik je (třeba půl třetí) stejně to už není pravda, protože v okamžiku kdy to řekl, již uplynulo několik vteřin... To jsou paradoxy! :-DDD
 Šíma 18.11.2008, 21:03:33 Odpovědět 
   Kam jdeš, člověče? Nebo kam kráčíš? Čert ví... Tak tomu se říká "autorské vychrlení". Jednotlivá slůvka kolem mně proletěla rychlostí Pendolína a já jsem myslel, že mi to odnese i brýle... Ty jo! ;-)

Na některých místech by to chtělo "překladový slovník", protože jsem netušil, co některá spojení (snad latinsky, či jak) znamenají! Jinak má Chemik pravdu (a nechci se mu míchat do "řemesla"). Text je jako zmuchlaná sněhová koule hozená někam do prostoru. A když myslím koule, tak myslím koule (sněhulák by jí mohl závidět). Takže trochu více odstavců by nezaškodilo, stejně tak setřídění myšlenek, protože i když toho bylo mnoho vyřčeno, neodnesl jsem si sebou nic... Škoda!

P.S. Ono kdyby se na to šlo "od lesa" a text měl více "hlavu a patu", možná by se z něj dalo "vytřískat" i mnohem více... Ale nic jsem neřekl! ;-)
 ze dne 19.11.2008, 21:10:35  
   exiles: Výborně, poznáš latinu....Možná jsi to mohl poznat už z nadpisu ne?:D
 m2m 18.11.2008, 15:39:50 Odpovědět 
   Ahoj a vítám na Saspi.

Nelekej se délky komentáře, ani mojí známky - oboje není tak důležité. Důležité jsou komentáře čtenářů.

Řeknu Ti narovinu, protože bohužel nemám ponětí o Tvém věku, že tohle je tak dílo na žáka páté třídy.

Předně se za interpinkcí vždy dělají mezery. Je hezké, že první souvětí je správné, závěr též, ovšem to mezitím - to je nečitelná směs.
Dost tomu napomáhají i maxiodstavce.
Text by měl být přehledný, aby se oko neztrácelo. V jednolitém textu se čtenář snáze ztratí a tady...no tady to je přesný příklad toho, jak vypadá neznalost typografie.

| „Včelka mája a dále už“ nechci říci nevím.
Tak a co s tím? Kde je ukončení přímé řeči? Přímá řeč se ukončuje nějakým interpunkčním znaménkem. Tady bych osobně zvolil tři tečky.

| "...po profesorově nadměrném břichu které přetékalo přes inženýrké křeslo."
- chybí tu čárka, oddělující vedlejší větu přívlastkovou (které přetékalo...) a v inženýrském křesle Ti chybí písmenko.
(poznámka na závěr: Učitelé většinou sedí na židlích, nevím co u vás ve škole, ale dokonce i na vysoký sedí v hodinách na židli.)
- čárek Ti chybí v textu vícero, nebudu vypisovat

| Ohyzdně působí střídání časů hned po sobě. Jasně, kdyby to byly odsazené časové úseky a odsazené byly i nějakou pomůckou (stačí i ten odstavec), ale takhle? Ee, promiň, ale tohle svědčí o nevyzrálosti ruky a stylu. Proto jsem prve řekl, že to je jak od žáčka páté třídy.

| Příšerně v textu pospícháš. Najednou ji vyhodili ze školy...proč? Jaký důvod? Jestli to blbé zkoušení, pak pramálo víš o fungování školního systému. Jestli ne, je to potřeba vysvětlit, byť v náznaku.

Achillés a želva a Parmenidés svědčí přeci jen o větších znalostech, to jsme si my osobně říkali na gymplu ve čtvrťáku ve filozofii. Tak proč ten sloh?

Bum! Najednou tu máme kvantum obrázků v prolínajících se minulostech a přítomnostech. Opět volám po odstavcích. Takto text působí velice...neřemeslně a odbytě. Tomu přispívají i kvanta překlepů, svědčící o nepozornosti při psaní a nepřečtení si textu po sobě.

| "Přicházím o nohu."
Ale notak! Kde jsou nějaké emoce? To Tě to nebolí?

| "Kde jít?"
- kam jít

| Tři psíci, tlamy plné špekáčků. A přesto tomu jednomu to nebrání v tom, aby Ti i s tlamou plnou špekáčků vykousl kus masa z ramene. Protože jsi nezmínil, že by třeba ty špekáčky pustil na zem.

| nauč se jenž / jež. Je to v Pravidlech českého pravopisu a ve Slovníku spisovné češtiny. Měl bys ho mít doma, pokud takhle plejtváš češtinou.

Chybí tomu opravdová čeština a chybí tomu styl. Sloh. Ten já bohužel nenapravím, můžu napravit češtinu, ale bohužel, styl ne.

Textu chybí i nějaká výraznější provázanost jednotlivých obrazů, nebo jsem ji alespoň neobjevil. Chybí Ti cit pro vcítění se do čtenáře, chybí Ti popisnost, chybí Ti atmosféra.
Vlastně do výčtu, co chybí, se dá zahrnout skoro všechno, ale přeci jenom jedno máš - nápad. Myšlenka je tam taky (ale trvalo mi dlouho ji objevit v tom mumraji).



Jsem na vážkách. Mám skoro chuť Tě přesunout buď do naší nové kategorie, nebo Tě poprosit vzkazem, jestli to nechceš vrátit, ale nakonec jsem se rozhodl pro tenhle komentář i následnou publikaci.

Já osobně dávám stupeň nahoru od naprosté katastrofy proto, že se mi přeci jenom ten nápad líbil...

A tak dále a tak dále.



Textu chybí vyzrálost a vlastní autorova poslušnost vůči literatuře. Literatura má svoje pravidla a měla by bavit, interesovat, případně klást otázky. Ale Tys na jednoduché pravidlo - píšu pro ostatní, tak se jim musím přizpůsobit i pravopisem a typografií - zapomněl.
 ze dne 18.11.2008, 15:41:55  
   m2m: No a mně se pomíchaly odstavce v komentáři (píšu si je jinam a zvlášť) a taky se přimíchal jeden dva tři překlepy.

P.S. Ten poslední odstavec společně s "A tak dále..." patří před ten předposlední. Achich ouvej.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Andělské příběhy
(24.5.2019, 21:10)
kukuřice Tichý Kopec
(24.5.2019, 14:10)
Nikorost Niedermayer
(19.5.2019, 12:02)
SANDRA51
(16.5.2019, 02:59)
obr
obr obr obr
obr
Tábor - Tábor
Rebejah
Tak jde čas
helen
Zabití Lártena ...
Vlčka
obr
obr obr obr
obr

Kocour
Tobi
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr