» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je povídka v citoslovcích."

C. Baudelaire

počet přístupů: 2141112

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303495 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Sharome 16. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Sharome

Amemmaita	publikováno: 17.11.2008, 6:16

No, co byste řekli? Je to další kousek spějící mílovým krokem ke konci celé série Sharome.


	„Sabino?“ Osloví ji Nevis. „Promluvíš si ještě se svou přítelkyní?“ „Nemám, co bych jí řekla.“ Upírá zrak k zemi. Své slzy již nedokáže zadržet, a tak se jim poddá a nechá je stékat po svých lících. Mrzí ji to, jak jsem ji obvinila i to, jak se sama zachovala. „Doufala, že jí alespoň vynadáš.“ Položí jí ruku na rameno. „To bych mohla. Alespoň se mi uleví.“ Ožije. Nevis se na ni pousměje. „Jdi od ní!“ Křikne jeden z přítomných Černých jezdců, který je spolu zahlédne. „Ještě ji zkazíš. A navíc patří našemu vůdci.“ „Nebojte, jsem na odchodu, nehodlám se s ním dál bavit.“ Nepatrně se na Nevise pousměje. On ten úsměv zachytí a pochopí. „A žádný důvěrnosti!“ Varuje je. „Jestli mi zrovna ty budeš šlapat na paty, požádám Amona o jiného ochránce.“ Otočí se na něj, aby mu viděla do obličeje. Černý jezdec mlčel, nic na to Sabině neřekl. Proto se Sabina zas otočila a odkráčela. „Zkus jí něco udělat, nebo ji nějak ovlivňovat svými ubohými kecy, tak uvidíš.“ Pohrozí Černý jezdec Nevisovi a odejde. Sabina ke mně nespěchá. Promýšlí si, co my asi tak řekne. Před mými dveřmi se ještě zhluboka nadechne a vejde. „Proč jsi mě obvinila?“ Spustí na mě, jen co zavře dveře. „Prosím tiše.“ Požádám ji. „Tiše?!“ To si ještě rozmyslím. „Nebo to bylo součástí nějakého tvého plánu?!“ Zasyčí potichu. „Ano i ne.“ Přiznám se. „Byl to náhlý nápad. Napadlo mě to krátce po tom, co nám Hapi řekl o Jakubovi.“ Svěřím se jí. „Co tě napadlo?“ Je zvědavá. „Promiň za to, že jsem tě obvinila. Odpouštíš mi?“ Omluvím se jí. „Odpouštím.“ Pousměje se. „Fajn. Vlastně mě to napadlo, když se Amon mluvil o Jakubovi A tys mi vlastně nahrála.“ Svěřím se jí. „Já! A čím?!“ Zvýší hlas a založí ruce v bok. „Jo. Tím, že jsi se dostala mezi ně.“ Řeknu jí. „Tím?“ Nechápe. „Jo tím. Jen teď potřebuju pomoc. Pomůžeš mi s tím?“ Prosím jí. „Fajn a jak chceš pomoct?“ Zajímá se hned. „Teď asi s tím, aby tě mezi sebou nechali a nic ti neudělali.“ „No a dál?“ Chce vědět. „No, dál to chce ještě domyslet.“ Zarazím se. „Tak s tím pohni.“ „Ccc. Tam v tý místnosti si mi to lila do hlavy ty. Ať se taky hezky snažím a teď mě v tom necháš samotnou, ať si hezky přemýšlím sama?“ Ohradím se. „A jak chceš pomoct?“ Zeptá se Sabina. No nějak mě taky dostat mezi ty Černé jezdce.“ Uvažuji. „Ale něco do zítřka vymyslím.“ „Tak fajn. Já taky budu uvažovat.“ Usměje se Sabina. „No hlavně se neusmívej, až půjdeš ode mě. Jinak si budou myslet, co všechno to kujeme za pikle.“ Upozorním ji. „Budu na to myslet.“ Ujistí mě a odejde. Já se uložím ke spánku, jelikož se cítím nějaká unavená, ale přesto neusnu okamžitě. Sabina se snaží dojít do svého pokoje co nejvíc skleslá, ale moc nemusí, jelikož cestou nikoho nepotká. Zamíří ještě do hlavní síně, kde Černí jezdci připravili stoly a židle a všechny stoly prostřeli k jídlu. Sabině v tu chvíli dojde, co jí tu chybělo. Ženy, nejsou tu ženy ani dívky. Jeden z Černých jezdců jí pokyne, ať jde za ním. Zavede ji k místu, kde vždy sedí jejich vůdce a posadí ji vedle jeho místa. Celou dobu večeře Sabina mlčí a moc jídla nesní. Povětšinou si pohrává s vidličkou a v talíři se jen rochní. „Nemáš hlad?“ Zeptá se jí Amon, když si toho všimne. „Ani nemám. Půjdu si lehnout.“ Konstatuje Sabina. Amon se ji snaží přesvědčit, aby něco pojedla a také, aby zapomněla na svou přítelkyni. Dokonce jí nabídne i svoje lože, ale to Sabina s díky odmítne. Sabina popřeje Amonovi dobrou noc a odejde z hlavní síně směrem ke svému pokoji. Sabina nemá ponětí o Nevisovi, který stojí v šeru poblíž jejího pokoje. To pro případ, že by Sabina měla společnost. Jakmile ovšem zahlédne Sabinu samotnou, vystoupí ze tmy, vtlačí ji do pokoje a zavře za sebou dveře. Také jí zakryje ústa, aby nemohla křičet. „Sabino, nekřič.“ Tiší ji, a když se nepokouší o pokřik , sundá dlaň z jejích úst. „Co tu děláš? Přece víš, že když nás tu takhle spolu nachytají, budeme mít zle oba.“ Vynadá mu tiše. „Chci s tebou mluvit. Víš, nerad bych, abys svou kamarádku nechala ve štychu a vyměnila ji za našeho vůdce.“ Svěří se jí. „Co to, že se skupinka jezdců odtrhne a chce nám pomáhat?“ Udeří Sabina opět tiše. „Asi proto, že se nám líbíte.“ Lehce zrudne a pokusí se svoji odpověď zamluvit. „Proč Kris neodpustíš?“ „Jo takhle. Víš co? Mohli byste nám pomoct“ Usměje se lišácky. „Ale teď šup do svého pokoje, ráda bych se vyspala.“ Vystrnadí ho, uloží se ke spánku a spokojeně usne.


celkové hodnocení autora: 80.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 1		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 19		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

amazonit	17.11.2008, 6:16:10

Zdá se, že ani dívky nesedí jen tak s rukama složenýma v klíně, ale že se rozhodly samy aktivně zapracovat na svém možném úniku a kupodivu mají i spojence z řad únosců, co více si přát? Nyní je otázkou, zda se dívkám podaří plán zrealizovat nebo zda to bude mít nějaký háček, kdy se objeví Michal a jestli vůbec - zkrátka, otázek je až až, tak snad příští díly přinesou odpovědi.