» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."

Victor Hugo

počet přístupů: 2141115

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303495 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Letání ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Instantní příběhy

Sapfó	publikováno: 19.11.2008, 6:15


	Velký, velký průšvih. To, co je kolem tebe, je tak nestálé, tak éterické, tak daleko, nemáš šanci se těch letmých stínů dotknout, přitom ještě chvíli a zamotáš se do nich, stejně jako se kotě dokáže zamotat do záclony, pověšené příliš nízko. Ráno bude hladké a teplé, svou vlhkou přítomností ti připomene mléko, to zapomenuté na plotně ze včerejší oslavy, to, které rozlila ona, dívka tvých snů, těsně před tím, než skočila z tvého balkónu a zlámala se celá. Pomalu kráčíš kolem velkých vchodových dveří a snažíš se přesvědčit sám sebe, že venku dokážeš snést pohled chodníku. Ještě jednou tam a zpátky, do pohádky, říkalo se, když jsi byl malý, tam venku ale žádná pohádka není. Otevíráš ta vrata, bránu pekelnou, a procházíš jimi ven. Teď jsi tam, ano, na denním světle, pod reflektorem, jemuž neunikne nikdo a nic, ani včerejší dotek jejího stehna, když jsi musel projít úzkou chodbou a letmo jsi ucítil její vůni. Teď a tady, venku na chodníku, ráno, nikde není krev, chodník je až démonicky čistý, tohle malé peklíčko tě se svou jistotou čistých ponožek a chodníku děsí. Zkusíš udělat krok, hej, tak, co, zkusíš udělat ten krok, jeden jediný, někam dopředu? Co myslíš, na co asi šlápneš? Ucítíš ten chodník stejný, jaký ho cítila ona? Co si myslíš o tom doteku? Co si myslíš o létání? A najednou běžíš a nemůžeš se zastavit. Je pořád den, je pořád to nechutně čisté ráno, ale ty teď běžíš a vlastně ani nevíš kam, nevíš ani kudy a víš, že až se budeš chtít vrátit, zcela jasně vidíš před sebou tu představu, ztratíš se, protože si nepamatuješ cestu. Možná vrážíš do lidí a možná to jsou jen stromy, možná jsi šlápl do bahna a možná to byla jen něčí noha a možná teď letíš a možná jsi na to příliš těžký, se svými vzpomínkami stále na očích, to aby tě nikdy neopustila tvá věčná láska. Chachá, směj se, otáčej se, kolotočová pouti dnešní noci, chachá, směj se! Tenhle blázen nezaplatil výstupné, proto se bude točit navěky věků. Chachá… Najednou je večer. Osiřel jsi? Ještě to není ani dvacet čtyři hodin, počítáš minuty do toho pádu, jako by tě vědomí, že teď je to přesně celý, astronomicky daný den, mělo uklidnit, snad ujistit, že svět se nepřestal točit po své ose. Krčíš se, schoulen v lůně prastarého stromu, jeho přítomnost, s běsy prožitými a skrytými hluboko ve dřevě, z něhož někdy, možná brzy, vznikne stůl do salónku lady s vkusem, tě uklidňuje, najednou víš, že v tom nejsi sám. Dvacet tři hodin, padesát devět minut, jedna, dvě, tři, čtyři sekundy. Co myslíš, stane se něco, až to bude přesně dvacet čtyři nula nula? Spadne ti nebe na hlavu, otevře se pod tebou brána pekelná, spadneš do jiného světa? Nebojíš se. Zvláštní, řekla by ona, s úsměvem vševědoucím, rozcuchaná, věčná jistota její vůně. Dvacet tři padesát devět čtyřicet osm. Dvacet tři padesát devět padesát pět, šest, sedm, osm, devět… Dvacet čtyři nula nula. Lapáš po dechu, chycen kotěcím snem, zamotán sám do sebe, budeš se točit kolem vlastní osy v marném pokusu najít osu její, budeš skákat a mávat sebou, tančit, a nepřestaneš, dokud se nevrátí. Ráno najdou v botanické zahradě muže, bude spát a tulit se k palmě, kolem něj střepy. První patro.


celkové hodnocení autora: 97.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 31		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

animovaný medvídekPú	15.05.2009, 20:33:23

Máš zajímavý styl psaní,možná tolik čtenářů neskousnou volný črty myšlenek,nadruhou stranu se najdou v tom celku přijatelný momenty. Děláš efektní závěry.


ze dne 15.05.2009, 20:35:17
Sapfó: :D děkuji

Sapfó	20.11.2008, 15:22:28

dík za názory :) nad "překombinováním věci" se zkusím zamyslet a dopilovat.

Kaileen	19.11.2008, 23:52:40

Mně se to líbilo, jen (kdybych to psala já, což se mi nikdy nemůže stát:-)) tak potom bych tu výsměšnou pasáž dala jako samostatný odstavec, možná by ani nevadilo napsat to třeba kurzívou.

Panano Nymni	19.11.2008, 19:53:55

Nevím...já si nemůžu pomoct, ale tak nadšenej jsem nebyl. Tohle se těžko hodnotí a hledají se v tom chyby - je možné že věci co se právě mně nezamnouvali jsou výsledkem tvé dlouhé dedukce a jsi an ně náramně pyšná, ale chvílemi jsem měl pocit, že se brodím v bahně, že to až zbytečně komplikuješ (konktrétně ta část jak běží plná možná). Možná že je to dílo na mě příliš vyspělé a má omezená mysl ho nedokáže pochopit, ale spíš si myslím žeš to překombinovala.

amazonit	19.11.2008, 6:14:57

Když se tak jeden zamyslí, tak ne tohle téma již bylo napsáno mnoho, možná až moc. Přesto v tvém podání nějak mizí ta možnost srovnávání, čtenáře je chycen slovy a vnímá jen je, včetně onoho posměšného, vybízejícího hlasu, který ,,provokuje" hlavní postavu. Dílko ke konci zpatetičtí, ztuctovatí - tím, že tu máme dalšího mrtvého, což vyznívá malinko nepřirozeně a prvoplánově, ale tenhle jev malinko ohladíš poslední větou.