obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915108 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39051 příspěvků, 5696 autorů a 387929 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Třetí oko ::

Příspěvek je součásti workshopu: Nadání je dar! (Nebo snad prokletí?)
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Smeteno (ze stolu)
 autor Milan Březina publikováno: 16.08.2006, 21:33  
Trochu pod tlakem aktuálního dění posledních let jsem napsal tuhle krátkou povídku. Je to příběh o jednom ne tak úplně obyčejném chlapci, o jedné odhodlané dívce a hlavně – je to povídka, napsaná v rámci 1.kola Workshopu (sledujte příslušné fórum ;-)
 

„Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají.“
Martin, s hlavou skloněnou, se nenápadně rozhlédl a posadil do rohu, stranou od ostatních. Dveře výhružně zasyčely a potom se s rachotem zavřely.
„Příští stanice - Hůrka.“
Vlaková souprava metra trasy B se dala do pohybu. Pomalu a unaveně. Martin se opřel ramenem o kovové zábradlí sedačky tak jako každé ráno, batoh si složil na klín a otevřel knihu. Bibli v rukou dvanáctiletého chlapce by málokdo čekal, ale co je komu potom.
Zase měl ten pocit, že tohle není to správné místo, ani čas, ale jiná možnost jak se dostat do školy neexistovala. V létě snad. V létě se dalo těch patnáct kilometrů ujet na kole, ale teď v lednu? Venku leželo půl metru sněhu, přes vánici nebylo vidět na krok a nad Prahou i v sedm hodin ráno stále vládla noc. Kolo - to by bylo šílenství. Metro se v takových dnech stávalo jedinou možností a Martin chtěl chodit do školy. Chtěl do školy, stejně jako na fotbal, do zoo, na tábor, zkrátka chtěl dělat všechny ty obyčejné věci jako jeho kamarádi. Dal by cokoli za to, aby mohl být obyčejný jako oni. Jenže nebyl. Martin měl své velké tajemství, svůj velký dar.
Pokoušel se chvilku začíst, ale marně. V tom hluku to prostě nedokázal. Znechuceně zabouchnul knihu a vrátil ji do batohu. Obyčejní kluci přece Bibli nečtou a stejně tam žádné odpovědi na své otázky nenacházel. Ta otevřená kniha v ruce, byl beztak jen maskovací manévr. Když chtěl, dokázal Martin číst bez větší námahy i ze zavřené knihy, ležící na dně batohu. Neptejte se mě jak, ale dokázal to.
Hlava ho začala bolet a hluk narůstal s každou další stanicí, s každým dalším cestujícím. Ano, byly tu takoví, kteří mlčeli, ale těch bylo málo. Všichni ostatní křičeli, vyřvávali na plno v bláhové nevědomosti svoje myšlenky. Už jen pár minut a souprava zastaví na Smíchovském nádraží. Dovnitř vagonu se nahrne dav lidí. Bude tu těsno a ještě větší těsno bude v jeho hlavě. Kdyby jen Martin nemusel cestovat.
Nechtěl jim naslouchat. Opravdu nechtěl, ale moc dobře věděl, že to nejde zastavit. Ani, když si zacpe uši dlaněmi. Tolikrát to zkoušel a marně. Koneckonců, slyšet myšlenky nebylo to nejhorší, co ho v životě trápilo. Nenáviděl ty jejich každodenní starosti a obavy. Šuměly tunelem jako koruny stromů na podzim, když se zvedne vítr. Splývaly v nesmyslnou symfonii zvuků, ze které se čas od času jako výkřik oddělila osamocená myšlenka. Jen aby ta moje holka udělala zkoušky, bála se ta tlustá ženská u dveří. Nesmím zapomenout koupit pivo, opakoval si vousatý muž s malým jezevčíkem na klíně. Dneska mu to konečně řeknu, trápilo opodál drobnou blondýnku s odvážným výstřihem. Určitě budu v pořádku, je to jen nějaká viróza… vsadím si tři kila na Spartu, natrhne jim prdel… to by mi mělo stačit, desátého budou prémie…osm na druhou je šestnáct, nebo snad čtyřicet čtyři?… Myšlenky vířili vzduchem a bolest v Martinově hlavě sílila, pulzovala křečovitě a nepravidelně jak zmatené srdce těsně před infarktem.
Na sedačku vedle něj se posadil mladík se sluchátky na uších. Naštěstí se ho nedotknul. To bylo pro oba moc dobře. Slyšet myšlenky lidí byla hodně nepříjemná věc, ale vidět budoucnost někoho z nich bolelo Martina mnohem víc. A obyčejně k tomu stačil jediný dotek. Sotva mladík dosedl, začal usilovně přemýšlel o tom, jestli ta kočka naproti má pod svou minisukní kalhotky. Na to jste však nemuseli mít zvláštní dar jako Martin. Toho tupě upřeného pohledu si musel všimnout každý kolem, včetně dívky samotné. Tiskla kolena k sobě a rukou se pokoušela stáhnout sukni níž. Marně. Tenhle proužek džínoviny nebyl vyroben s cílem zakrývat. Docela sympaťák, kdyby mi nezíral mezi nohy, napadlo ji a Martin to samozřejmě slyšel. Neuniknul mu ani ten její pohled. Byl v něm ostrý střet pohoršení a líhnoucího se zájmu. Něco tam hluboko v její mysli teď toužilo z toho nadrženého kluka strhnout košili, ale nad tím vším stál pevně její morální kodex. Martin tohle všechno věděl a uvažoval o tom, že těm dvěma neřekne, ať si spolu někam vyrazí. Možná by z nich byl pěkný pár. Na dvanáctiletého kluka toho věděl o životě opravdu hodně. Divili byste se, na co všechno lidi nemyslí.
Náhle, odněkud z druhé strany přišel silný myšlenkový výkřik: Klíče! Musím se vrátit, pro klíče! Otočil se a uviděl vyděšeného pihovatého kluka, který se držel za hlavu ve svém osobním zoufalství. Na příští stanici ten chlapec vystoupil.
Ale nastoupili další lidé a další… Martina zaujal jeden z nich víc než ostatní. Byla to dívka. Mladá studentka, nápadná svým exotickým vzhledem. Snědá hladká kůže, dlouhé černé vlasy a nekonečně hluboké oči vedle kterých je antracit matný a bledý jako zapomenutá vzpomínka.
V první chvíli Martin nevěděl, proč ho tak zaujala, ale potom si toho všimnul. Dívka mu byla sympatická tím, jak se dívala kolem. Jako by lidi přehlížela, snažila se ukrýt, byla vystrašená. Martin tušil, že je oba pojí společná emoce - nenávist k davu. Ten pohled, to chování, mohla by být stejná jako on? Nikdy ho nenapadlo, že by existoval někdo další, někdo se stejným nadáním.
Poprvé v životě použil svou schopnost vědomě. Zaměřil se na dívčiny myšlenky, ale nepřečetl nic. Na něco přece myslet musela! Nemohla mít prostě „vypnutý mozek“! Myšlenky lidem plynou dokonce i ve spánku, to Martin moc dobře věděl. Zkusil to ještě jednou.
Jen odvahu, oni nejsou nic víc než mizerný kufar…
Z té myšlenky byl Martin zmatený. Sílil v něm pocit, že dívka je vystrašená. Probudila v něm zvědavost. Stála tu na dosah od něho, v tunelu nedaleko stanice Anděl, a Martin věděl, že by se jí teď mohl nenápadně dotknout a zjistit o ní víc. Jsou věci, které dokáží být silnější než odvaha a zvědavost je jednou z nich. Rozhodl se riskovat ten nepříjemný pocit a bolest hlavy jako když vás někdo praští kladivem, rozhodl se poodhalit její tajemství.
Na oko upustil batoh a když se pro něj sehnul, dotkl se letmo hranou dlaně dívčiny paže. V přeplněném metru tohle gesto působilo nevinně.
V tu chvíli ztratil zrak i sluch.
Okamžik bylo kolem ticho, bílé prázdno a pak spatřil mlhavý odraz blízké budoucnosti.


„Můstek – přestup na linku A.“
Dívka stále stojí na svém místě, jen tváře kolem se vyměnily ve zběsilém tanci času. Nervózně přešlapuje, vystrašeně a zmateně se rozhlíží. Davy ven, davy dovnitř, rutina přestupní stanice. Objevil se tu i nápadně vysoký muž v šedivém kabátě. Tvář mu z velké části zakrývá klobouk s širokou krempou. Postavil se vedle dívky, jednou rukou se přidržuje madla a v druhé drží přeložený výtisk Lidových novin - sportovní přílohu. Titulek hrdě hlásá: „Naši hoši opět zlatí!“
Vlak se rozjíždí.
Náhle si ten muž přes okraj deníku něčeho všimne. Nejprve si Martin pomyslí, že jen pohledem nevinně šilhá po křivce jejího těla, ale v jeho pohledu není touha, je v něm strach. Stejný strach, který se ona snaží skrýt.
Martin se vyděsí. Přes všechny své schopnosti neví, co se tady děje. Zatímco bojuje uvnitř s vlastním zděšením, muž opatrně, tak aby si ho dívka nevšimla, překládá noviny a jeho ruka mizí za zády.
Bože, on má pistoli!
Martin chce vyskočit, zastavit toho muže, ale je příliš pozdě, obraz z budoucnosti se ztratí a o chvíli později i zvuk. To poslední, co zaslechl je výstřel. Ohlušující výstřel jen metr, možná dva od jeho hlavy. Rána umocněná ozvěnou tunelu, kterým vlak projíždí.


Je zpátky v přítomnosti.
„Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají.“
„Příští stanice – Můstek.“
Vlak už zase pohltil tunel. Martin se zmateně rozhlédnul a spatřil tu dívku. Ta budoucnost… Sakra, Můstek, to je příští stanice. Ale ještě tam nedojeli, ještě nepřistoupil ten muž s pistolí. Ještě je čas.
„Není ti něco kámo?“ zeptal se mladík sedící vedle.
Martin jen zavrtěl hlavou.
Musí něco udělat. Musí toho muže zastavit, nebo nastoupí a potom někoho zastřelí. Ne někoho, on zastřelí tu dívku. Lidé kolem jen nečinně sedí a postávají. Věnují se svým každodenním malicherným problémům. Martin je jediný, kdo ví, co strašlivého se tu za pár okamžiků odehraje.
Tedy, co se odehraje, když nezasáhne.
Vlak mezitím dojel do další stanice.
„Můstek – přestup na trasu A.“
Lidi se hemží jak mravenci a tam, tam právě nastupuje muž v kabátě. Ještě zdvořile ustoupil babičce s holí a usmál se na ni. Jako by sám nevěděl, že za chvilku tu bude střílet. Martin si všimnul nenápadně vybouleného kabátu na jeho zádech. Pistole. Budoucnost se naplňuje. Propane zoufalství, musí něco udělat.
„Ukončete výstup a nástup, dveře…“
Bezradný Martin vyskočí ze sedačky, na třech metrech se rozeběhne a vrazí do muže, který se právě chystá nastoupit. Svalí ho na zem nástupiště a tvrdě dopadne na jeho mohutnou hruď.
„…se zavírají.“
Zatímco muž se zmateně probírá, Martin si při pohledu na odjíždějící metro oddechne. Zachránil jsem ji! Ať mě tenhle gauner klidně zastřelí, ale jí už neublíží.
„Máš nějaký problém chlapče?“ Ptá se ho ten muž, když vstane, sebere si svoje noviny a podává mu ruku. Jeho hlas je zvláštní, klidný a přátelský. Spíš jako hlas doktora, než protřelého zabijáka.
„Ani ne. Promiňte,“ odpoví Martin. Je z toho všeho trochu zmatený.
„Určitě ti nic není? Vrazil jsi do mě, jako by ti někdo chtěl ublížit. Jestli potřebuješ pomoc…“ Muž zalovil v záňadří a vytáhl služební průkaz s odznakem. „Jsem nadporučík Stránský. Mě se nemusíš bát.“
Cože? Policista? Martin se nevěřícně podíval na odznak v jeho široké dlani a potom sklouzl pohledem k temnému ústí tunelu, kde právě zmizel ranní vlak plný lidí.
V tu chvíli se zablesklo, zem se otřásla, zářivky zhasnuly a lidé propadli panice. Jen pár desítek metrů odtud vybuchla ve vagónu, ze kterého Martin před chvíli úspěšně vytlačil nadporučíka Stránského, bomba na těle mladé atentátnice. Ano, na těle té dívky, kterou Martin „zachránil“. Dorazily k němu se silou mořského příboje desítky posledních lidských myšlenek a srazily ho znovu k zemi. Byly to hlasy mužů, žen i dětí. Hlasy plné strachu, beznaděje, bolesti a…
...a byla to hlasy plné konce.
A nad všemi těmi zoufalými myšlenkami vládla vítězně jen jedna jediná.
Odvahu, oni nejsou nic víc než mizerný kufar…

______________________________________________________________________________


Pozn. autora:
Autor sám není věřící, ovšem toleruje jakoukoli víru ostatních (tedy její nenásilné formy).


 celkové hodnocení autora: 98.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 57 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 88 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 633 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nancy Lottinger 11.09.2012, 23:27:59 Odpovědět 
   Po dlouhé době opět přečteno a opět na konci husí kůže. Parádní...
 D. V. S. 03.01.2012, 18:37:35 Odpovědět 
   Skvělé! Příběh mě pohltil.
 Werika 05.09.2010, 17:25:50 Odpovědět 
   Jsme tady sice dost pozdě, nicméně to nic nemění na tom, že toto je úchvatná povídka. Nápadité, strhující, překvapivé.
 montana 24.02.2009, 9:36:46 Odpovědět 
   Hodně zajímavý nápad, a čtivě napsané.
 Adush 26.01.2009, 13:22:00 Odpovědět 
   Tak to je naprosto přesné! Nemám, co bych k tomu dodala, perfektní zápletka, že by to mohla být atentátnice to by mě v životě nenapadlo. Za jedna!
 Leni.Frey 28.08.2008, 14:52:41 Odpovědět 
   Perfektní. Není co vytknout:)
Postava Martina mě opravdu zaujala. Zajímal by mě jeho život a jeho další osudy... Jsi si skutečně jistý, že o něm nechceš napsat nějaký ten román? :) Nebo nějakou další povídku, kde by zas vystupoval...
Není škoda takovou bezva postavu použít jen jednou? ;-)
 nikaxxx 22.05.2008, 16:36:14 Odpovědět 
   To je dokonalá povídka. Nemohla jsem se o ní odtrhnout a napjatě čekala, jak to všechno dopadne, co se z toho vyklube :-). Skvělý nápad a ještě k tomu nádherně napsanej ... fakt skvělý :-)
 Dennisshka 19.04.2008, 14:40:05 Odpovědět 
   Moc dobrý,fakt.Kdybych já tak uměla tak parádně něco napsat........néé fakt poklona:)
 Amemmaita 01.03.2008, 22:04:50 Odpovědět 
   mě se povídka celkem líbila. a konec mě trochu překvapil nejdřív se tam mělo střílet a nakonec tam bouchla bomba. Pěkný.
 Viktoer 10.02.2008, 10:01:44 Odpovědět 
   Hmm v porovnání s ostatními komentáři budu vypadat asi jako kacíř, ale... Celé je to napsané moc dobře, avšak ten konec mě sice překvapil ale zároveň trochu zklamal...
 Naurowen 07.11.2007, 12:32:03 Odpovědět 
   Wow, skoro jsem nedýchala. Hodně povedené a vypracované do nejmenšího detailu. Dávám právem jedničku, protože je to přesně můj styl literatury.;o)
 ze dne 09.01.2008, 21:48:06  
   Milan Březina: Nedýchala? ... naštěstí to je krátká povídka ;-) Díky za reakci. Každá taková je pro mě obrovskou odměnou.
 Lorett 01.09.2007, 18:12:53 Odpovědět 
   Hm, rozhodně nápadité.
 ze dne 25.10.2007, 7:09:45  
   Milan Březina: Rozhodně děkuji ;-)
 marge 20.08.2007, 22:41:21 Odpovědět 
   No zas tak to nebolelo, aspoň jsem po víc než půl roce napsala nějakou prozu:-)
A na další určitě mrknu, ale dvě tak silný povídky za den bych asi nezvládla, takže zítra:-)
 marge 20.08.2007, 21:20:06 Odpovědět 
   Uf...skvělé. Tyhle překvapivé konce jsou nejlepší...a nejsilnější. Dneska jsem se tady neočekávaně "sekla" , pročítám si různé povídky a tahle je zatím jednoznačně nejlepší! Téměř prefesionální práce:-) Jsem nadšená a dávám samozřejmě za 1
 ze dne 20.08.2007, 22:08:21  
   Milan Březina: Nezbývá mi než poděkovat, že jsi se tu dneska "sekla" a doporučit ti i další povídky.
BTW: A tady dík za účast ve workshopu ;-)
 Alyssa 13.08.2007, 8:25:51 Odpovědět 
   Tohle je zatraceně silné...
 Rossiel 12.08.2007, 22:48:36 Odpovědět 
   Fakt úžasná povídka.Přečetla jsem ji jedním dechem. Pořád mě zajímalo, jestli tu dívku zachrání, ale takový konec jsem fakt nečekala...
 ze dne 13.08.2007, 7:53:10  
   Milan Březina: Díky za komentář, Terezo. Všiml jsem si tvého profilu a chtěl bych ti doporučit ještě jednu svou povídku - Prokletý rod, ta by se ti mohla líbit.
 Albireo 10.07.2007, 17:37:56 Odpovědět 
   Prostě skvělé!
 ze dne 17.07.2007, 15:05:53  
   Milan Březina: Prostě díky ;-)
 Aenica 18.06.2007, 12:11:01 Odpovědět 
   Už před časem mě název povídky zaujal, dnes jsem na ni ale opět narazila díky zobrazenému poslednímu komentáři a já jsem si řekla, že už si ji konečně musím přečíst, jinak si to možná budu pořád vyčítat. A teď vím, že bych přišla o hodně :) 1
 ze dne 29.06.2007, 23:33:08  
   Milan Březina: Jsem rád, že to vidíš právě takhle ;-) Třetí oko je tady na saspi asi moje nejúspěšnější povídka a i po dlouhých měsících jsem nadšen, když si najde nového čtenáře. Takže - díky za zastavení a komentář.
 Ted 18.06.2007, 0:30:44 Odpovědět 
   Jedním slovem: Úžasné.
 ze dne 18.06.2007, 10:49:27  
   Milan Březina: jedním slovem: Díky ;-)
 Íksvonaked 06.05.2007, 12:59:17 Odpovědět 
   Hustý. Je to nádherné, furt jsem se těšil, co se stale, a ten konec mě opravdu překvapil, a nemůžu říci že úplně pozitivně, ale i tak je to jedna z nejlepších povídek, co jsem kdy četl.
 Selket 04.05.2007, 8:50:56 Odpovědět 
   I když jsem trochu tušila, že ten chlapík v kabátě nebyl zločinec, konec mě i tak překvapil! Moc se mi to líbilo!
 Robin Pánek 15.04.2007, 13:05:55 Odpovědět 
   Bezvadná povídka s poněkud neočekávaným koncem. Škoda, že tu nejde dát nic víc než 1...
 Annie 06.04.2007, 11:18:37 Odpovědět 
   Tak tohle je nejlepší věc, co jsi kdy napsal, čtu si to už kolikátý den pořád dokola... Nejlepší dílo na celém SASPI! :)
 Weichtier 06.03.2007, 17:41:07 Odpovědět 
   Velmi zdařilá povídka, pokud mohu soudit. Čtení myšlenek a vize budoucnosti jsou dosti často používaným motivem, ale ty jsi svůj příběh velmi dobře vypointoval a hlavně na mě hrdinův svět působil velmi...hutně, zvláště co do pestrosti a uvěřitelnosti myšlenek cestujících. A to téměř "prázdno" v hlavě dívky, to je zvlášť pěkné. Její myšlení mi přišlo jako zeď s jediným nápisem(pro dramatičnost rudým, lepší by byl černý). Uf, to jsem se rozpovídal. Ale to proto, že mne to oslovilo. Díky.
 sirraell 20.02.2007, 22:24:09 Odpovědět 
   Az do konce jsem cetla bez dechu a to se mi uz dlouho nestalo. Precetla jsem toho opravdu hodne a tak me moc veci neprekvapi. Tys mne prekvapil ato prijemne, klobouk dolu, za 1
 Snílek 22.01.2007, 21:11:54 Odpovědět 
   Moc dobré. Mě tvoje větší popisnost vůbec nevadí. Zvlášť když popisuješ myšlenkové pochody lidí. Píšeš to tak fantasticky, že bych ji přivítala i větší.
 Mija.cz 31.12.2006, 14:09:20 Odpovědět 
   Čte se to opravdu moc dobře a na mě tam popisů vůbec nebylo moc:-) Hodně se mi líbí myšlenka a asi jsem ještě nidky ,,nežrala,, nějakej příběh jako tenhle:-D Moc hezký:-))
 Endy 25.11.2006, 13:57:56 Odpovědět 
   TAK TOHLE JE DOKONALÝ! PROSTĚ SKVĚLÝ, fakt se ti to povedlo, já nevím, co bych měl říct víc.
 Kateřina Kubásková 15.11.2006, 19:59:12 Odpovědět 
   WoW! Tak tohle je jeden z mála delších příspěvků, který mě zaujal tak, že jsem si ho musela dočíst dokonce a nelituju toho... Výborný námět, skvělé zpracování... Prostě se mi to vážně líbilo...
 ze dne 24.11.2006, 13:14:06  
   Milan Březina: Díky. Líbí se mi, když se ti to líbí ;-)
 Nancy Lottinger 09.11.2006, 11:24:57 Odpovědět 
   Četla, četla, četla a v žádnym případě mě nenapadlo, jak by to mohlo skončit, až úplně na konci, taže jsem byla pěkně napjatá... Fakt moc pěkný
 ze dne 24.11.2006, 13:14:53  
   Milan Březina: Aha...
Prvek napjetí je základní kámen, se kterým jsem tu chtěl pracovat, takže jsem rád, že se podařilo (alespoň v tvém případě ;-)
 Amiq 07.11.2006, 14:38:57 Odpovědět 
   Namet je to zajimavej.
 Amiq 07.11.2006, 14:37:21 Odpovědět 
   Misty opravdu prilis popisne, mel jsem chut preskocit na dalsi odstavec. Vetsi strucnost by v nekterych pasazich povidce prospela. A mas tam hrubku - spravne je myslenky virilY vzduchem. 2
 Nicolette-badin 30.10.2006, 18:32:19 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Nicolette-badin ze dne 28.10.2006, 12:50:07

   Díky!;)
 Nicolette-badin 28.10.2006, 12:50:07 Odpovědět 
   Opravdu moc pěkná povídka a vážně nečekaný konec;). Moc se mi líbí! Jen by mě zajímalo, co to kufar znamená. Díky
 ze dne 29.10.2006, 22:41:37  
   Milan Březina: Díky za pochvalu. K tvému dotazu:

Kufar, neboli nevěřící, nepřátelé Aláha a Jeho proroka.
"Protože kdokoliv kufar uslyšel výzvu Aláhova proroka neodpověděl na ni. Proti tomu je třeba bojovat, dokud nebude konec svádění od víry a dokud nebude všechno náboženství patřit Aláhovi” (2:193, 8:39)
 Berenika 12.10.2006, 22:37:31 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Repulsion ze dne 12.10.2006, 21:44:13

   Je to náhodička a těší mě to. Některý náhody jsou tak roztomilý a kdybys je chtěl nachystat, tak to nevyjde. Náhoda je blbec a mnohdy pěkně záludná. Jako ten průvodce, co šel doprovázet zájezd a mezitím byl zájezd omylem vobsazenej průvodcem jiným. Takže autobus si vesele odfrčel a milej zlatej smutnej GUIDE zůstal stát na krajnici. Znechuceně se tedy vrátil domů - a ejhle: manželka už měla mezitím v posteli milence. No není tohle smůla? :o)
 Repulsion 12.10.2006, 21:44:13 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Berenika ze dne 12.10.2006, 16:35:12

   A nick sis tady dala po mé dceři, nebo je to náhoda?
 Repulsion 12.10.2006, 21:43:29 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Aki ze dne 12.10.2006, 12:03:56

   Jsi tady tomu udělal na L. takovou reklamu, tak jsem musel špiznout :o))

A když už jsem špiznul, tož jsem i něco utrousil...
 Berenika 12.10.2006, 16:35:12 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Aki ze dne 12.10.2006, 16:31:32

   ee, to nebylo na Tebe, ale na Repulsiona.....jsem další z nohsledů, jenom se to neví.... :o)
 Aki 12.10.2006, 16:31:32 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Berenika ze dne 12.10.2006, 15:59:41

   to bylo na mě??? já nejsem prorok, já jsem jen nohsled prorokův :o))
 Berenika 12.10.2006, 15:59:41 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Aki ze dne 12.10.2006, 12:03:56

   Vítej, proroku největší a nejchytřejší. Vnes trošku světla mezi bahno literatury! :o)
 Aki 12.10.2006, 12:03:56 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Repulsion ze dne 11.10.2006, 22:47:14

   tys zde, ó proroku? tož vítaj :o) konečně tu bude trochu sranda :o))
 Repulsion 11.10.2006, 22:47:14 Odpovědět 
   No - tak úplně k zahození to není. Něco v Tobě je. Ale chce to citlivější přístup k textu. Příliš mnoho popisuješ, vysvětluješ... neměl jsi to zakončit tím, že to metro vybuchne. To je příliš laciné. Chtělo trošku to prokombinovat - nejdřív myslí, že ji musí zachránit - pak ale přijde na to, že je to atentátnice - ale nechce, aby jí ten policajt zastřelil - a teprve teď máš zápletku, se kterou se dá pracovat. A konec by mohl být nějaký totálně absurdní :o))

A taky - proč by měl se svými schopnostmi číst zrovna Bibli? Proč ne kvantovou mechaniku? Nebo cokoliv jiného?
 kerri 08.10.2006, 22:07:47 Odpovědět 
   Jedna z nejlepších, co jsem četla. Bere dech a člověk o příběhu přemýšlí ještě dlouho po tom, co vypne počítač, jednička s hbězdičkou :)
 ze dne 23.10.2006, 21:59:47  
   Milan Březina: Díky za komentář... to je dobře s tím přemýšlením. O podobných věcech by mělo přemýšlet mnohem víc lidí, aby taky vymysleli, jak se tomu rozumě postavit a něco s tím udělat.
 Mandelinka 08.10.2006, 17:17:41 Odpovědět 
   tak tohle se mi fakt líbilo...mě vůbec nedošlo, že by to mohlo skončit takhle... Fakt pěkný...1
 Aki 04.10.2006, 8:26:28 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Aki ze dne 03.10.2006, 23:16:56

   aha... to potom jo... ale to by potom zase moh vidět i ten kluk, když se koukal do budoucnosti... :o) ale chápu, že to viděl třeba trochu rozmazaně, tak si nevšim šňůry doutnáku :o)

si dělám jen prdel, je to napsaný fakt hezky... :o)
 ze dne 04.10.2006, 8:29:29  
   Milan Březina: ...mohl, ale neviděl ;-)... ještě jednou díky a doufám, že si už své vyhlášené básnické zuby brousíš pro 3.kolo workshopu. Jsem přesvědčen, že dáš dohromady nějaké super říkanky pro děti. jednou bys se mohl dostat třeba do slabikáře... ;-)
 Aki 03.10.2006, 23:16:56 Odpovědět 
   podobnej konec jsem tak trochu předvídal a taky ten policajt se mi zdá nějak moc hodnej - pronásleduje atentátnici, kluk mu to zkazí a on ho za to ještě skoro pochválí...? :o) ale napsaný je to moc fajn, to zas jo... 1...
 ze dne 04.10.2006, 7:22:41  
   Milan Březina: Díky za komentář ;-)

Možná jsem se nevyjádřil v povídce dost přesně, ale ten policajt atentátnici nepronásleduje. To, že má u sebe dívka bombu by zjistil až po nastoupení do metra, kdyby ho však Martin nezastavil. Proto je policista klidný - o ničem neví. Už si rozumíme?
 fénix 30.09.2006, 16:53:51 Odpovědět 
   to bylo suprový!!

byla jsem napjatá až do konce a fakt skvěle napsaný. moc se mi to líbilo. dávám za jedna.
 Kaunaz Isa 12.09.2006, 7:48:30 Odpovědět 
   Tak tohle je to nejlepší, co jsem měl tu čest tady zatím číst. Řekl bych, že "Třetí oko" dalece předčí i "Zbabělce v první linii"

A to je sakra dobrá věc.
 ze dne 12.09.2006, 8:36:36  
   Milan Březina: Nazdárek Iso, stará vojno ;-) To jsem moc rád, že jsi našel cestu sem na SASPI. Díky za komentář.

BTW: Soukromá informace pro skalního příznivce "Zbabělce..." - Horská víla zatím spí, ale brzy ji probudím ;-)
 Das 05.09.2006, 10:37:24 Odpovědět 
   Milan: No je to pravda, moje romantičtější a idealističtější stránka toho policajta taky uvítala, ale někde za ní vždycky stojí ta cynická a posměvačná stránka, která tý první poklepe na rameno, cvrnkne jí do nosu a řekne jí: "teda první stránko ty seš taková naivka, fakt myslíš, že to takhle funguje?" No a ta první sklopí uši a jde si sednout někam do koutka.



Tys tou odpovědí zas cvrnknul do nosu tu cynickou a to jí patří bestii :-D
 ze dne 05.09.2006, 10:47:05  
   Milan Březina: :-)))

Jo, jo, taky takovou druhou stránku mám. Jsou to prostě potvory. No, myslím, že si rozumíme. Psaní je tu pro mě (kromě jiného samozřejmě) od toho, aby ožily ty věci, ve které nepřestávám věřit.
 Das 03.09.2006, 14:38:17 Odpovědět 
   tak jsem to nechal důkladně rozležet a vyšlo z toho tohle

líbí se mi:

1) styl a zpracování, prokreslení

2) spousta otázek, které to vyvolává - spousta mystiky ohledně osudu a jeho ovlivnitelnosti, předvídání budoucnosti. To jak je zachyceno, jak se snažíme chovat správně, aniž víme všechno

3) neproniknutelnost myšlenek atentátnice - báječná metafora

nelíbí se mi:

1) ten policajt je moc "bílej" moc "dobrej" na svoje zaměstnání moc klidnej a chápavej - mohl by být trochu hrubší, přidat třeba do toho, kdy on se ještě zdá být vrahem popis jeho zevnějšku, který by ho mohl trochu srazit, aby to nebyl takovej klaďas. Navíc to trochu vypadá, jako kdyby ho denně malý kluci vyhazovali z metra na dlažbu a on se vždycky oprášil a nabídl pomoc :-)



Pozitiva jasně převažují, čte se to skvěle - kdybys takhle napsal 250 stránkovou knížku - vynechám celý den svého vlastního života a přečtu to jedním dechem :-)
 ze dne 05.09.2006, 9:26:30  
   Milan Březina: Díky za tak rozsáhlou úvahu ;-)

Jo ten policajt je jako "ze školky", takový hodný Arnold. Ještě pouvažuju nad tím, jestli ho trošku neupravit (ale jen vyjímečně se k něčemu vracím a předělávám to). V příběhu nehraje jeho postava pro mě důležitou roli. Je to prostě ten Martinův omyl. Splatl si ho, stejně jako si mohl splést cokoli jiného. Možná je za tím víc. Počítám, že ten polda je mým vnitřím odrazem reality. Mám tak špatné osobní zkušenosti s policisty, že si je někde tam uvnitř maluju o to víc růžově. Ale to je můj vlastní problém, určitě se mezi nimi najde i takovýhle poručík Stránský. Ano, určitě, někde tam mezi těmi tisíci alespoň jeden je. A je opravdový ;-)

Díky moc za poznámky, vezmu si je k srdci.



BTW: Knihu? Tak to nevím, nevím, 250 stran jsem zatím nenapsal ani když sečtu všechno dohromady ;-) Počítám, že to chce ještě hodně času a mnoho povídek, než budu shopen napsat knihu, která by za to stála...
 Ekyelka 01.09.2006, 18:50:49 Odpovědět 
   Tak tuhle povídku jsem četla už... před pár dny. :) Bylo to z čiré zvědavosti, protože mi kamarádka poslala odkaz v rámci naší debaty na jiném fóru - a doteď jsem marně přemýšlela, kde a kdo tu skvělou věc napsal. To, že mi na tak dlouho uvízla v hlavě v té záplavě povídek, co jsem za poslední týden přečetla, je snad nejlepší známkou jejích kvalit. ;o)
 ze dne 05.09.2006, 9:20:18  
   Milan Březina: Bylo mi ctí a děkuji za komentář. Tenhle příběh je trošku specifický, a to nejen tím, že jsem ho napsal pro workshop, ale hlavně tím, že se jinak prostě nedokážu prát s pocitem, který mě ovládne každý večer po osmé, když skončí zprávy ze světa...
 Anquetil 01.09.2006, 15:08:02 Odpovědět 
   Smekám... Je to nejlepší povídka, co jsem kdy četl na literárních serverech. Navíc je úžasně i politicky aktuální, když se tak těsně dotýká citlivých problémů, zmítajících dnešním světem. Umíš! :o) Za 1
 ze dne 05.09.2006, 9:17:56  
   Milan Březina: Ano, tou, která tenhle příběh napsala je bezmoc. Naprostá bezmoc hlodající v mém srdci. To prostě muselo ven...

Díky.
 Spidey 30.08.2006, 17:45:23 Odpovědět 
   Můj komentář je tu jaksi zbytečný.Přesto musím říct že se mi tato povídka líbila nesmírně moc.Má v sobě jistou dávku tajemna,kterou hledám ve všech povídkách a která se mi líbí protože si hraje na mé jinak klidné nervy svou vlastní ale o to hezčí melodii.Konec jsem uhádl tak napůl,ale to nic nemění na tom že tohle počtení byl příjemný zážitek.Díky
 ze dne 31.08.2006, 7:49:19  
   Milan Březina: Díky Marku, pozitivní odezva od věrného čtenáře mě vždycky potěší. Tahle povídka mě osobně přijde jako lepší z těch, které jsem napsal. A to díky Workshopu tady na SASPi. Už se těším na další kolo. DOufám, že se tam potkáme ;-)

Ještě jednou díky.
 Teodor Sklenář 27.08.2006, 10:26:05 Odpovědět 
   Výtečné, nic jiného se k tomu říci nedá... Nebudu ztrácet čas a jdu se podívat, co jiného jsi ještě napsal.
 Arvinej 26.08.2006, 12:34:22 Odpovědět 
   Tahle povídka úplně grandiózní! ze začátku se mi vybavil Jake z Temné věže později zas Šestý smysl. Ta bezmocnost z tho přímo čišela a bylo tomu tak dobře snad jen že jsem to špatně pochopil a myslel jsem že bezmocný buden ten chlapec a nic neudělá. skvělá povídka, jazyk. 1
 ze dne 28.08.2006, 8:18:02  
   Milan Březina: Děkuji ti za sebe i za všechny "Kingovi děti" ;-) Temnou věž jsem nečetl (ale chystám se na to od chvíli, kdy jsem se v prokletí salemu rozloučil s otcel Callahanem). Šestý smysl jsem neviděl (ale taktéž si rád doplním mezery).

BTW: Tvůj postřeh mě ohromil. Nevím, kde jsi na to přišel, ale v 1.verzi skutečně ten chlapec nic neudělal a zemřel při výbuchu spolu s ostatními. Později jsem to přepsal do současné podoby...
 Joa 25.08.2006, 18:11:12 Odpovědět 
   Skvělá povídka, kterou jsem přečetla jedním dechem. Tvůj styl je poutavý a nevšimla jsem si v něm žádné výrazné chyby. Skvělé. :)
 Rozmarýna 23.08.2006, 14:04:05 Odpovědět 
   Skvělej nápad a pointa, dokonalej styl, vůbec mě nenapadá, čím by se tenhle text dal ještě vylepšit.

Jednička s hvězdičkou a doporučením nabídnout tuhle povídku někam za peníze :o)
 ze dne 23.08.2006, 14:13:18  
   Milan Březina: Díky moc za reakci :-) Tyhle tvoje dvě věty (a s nimi všechny ty věty níže) jsou pro mě víc než nějaký peníze.

(No tedy, alespoň dokud si budu schopen peníze vydělat jinak :-)
 duddits 22.08.2006, 13:53:52 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: duddits ze dne 17.08.2006, 23:58:19

   Povedlo ;)
 W.Potter 18.08.2006, 20:22:13 Odpovědět 
   Opravdu krásná povídka. Líbilo se mi na tom, jak se nejprve neví, co je ta dívka zač, a zdá se, že je podobná tomu chlapci, ale nakonec se zní vyklube atentátnice... velmi pěkná myšlenka.

I jak bylo již zmíněno "dobré úmysly mají katastrofální následky" je v této povídce krásně vidět.
 ze dne 22.08.2006, 9:04:55  
   Milan Březina: Díky za pozitivní odezvu. Pokud se ti příběh líbil, rád ti nabídnu své další tady na SASPI. Máš rád nečekané rozuzlení, mrkni třeba na povídku "Ruprecht a Elvíra" :-) Rád si přečtu tvoje další reakce. ;-)
 Betlindis 18.08.2006, 10:33:45 Odpovědět 
   Milane, ty jsi PAN autor. Když jsem to dočetla, tak jsem si uvědomila jak zadržuju dech, je to výborné! Napínavé s dobrou myšlenkou...prostě to nemá chybu!
 ze dne 22.08.2006, 9:00:40  
   Milan Březina: V tom případě mi bylo ctí.

Já osobně zapomínám dýchat jen při dvou příležitostech, když čtu dobrý příběh a pak ještě... (ale to je hodně osobní:-) To jen tak na okraj.

Pokud jsi byla napjata, jsem tomu rád. I když nějaké chyby tam jistě jsou. Díky moc... (i za jedničku ;-)
 duddits 17.08.2006, 23:58:19 Odpovědět 
   Tak nejenže se workshop rozběhl, dokonce už se nám tu objevilo první dílo vysoké kvality!

Tedy, zpočátku se mi v hlavě vynořil tvůj vlastní pojem: "Kingovy děti". Protože tohle byla znatelně práce jednoho z nich. Velice příjemné, jen co je pravda. Ale po pár odstavcích se mi ten pojem z hlavy vytratil, a to bylo snad ještě příjemnější. No, a na konci? To už se mi v hlavě nezjevovalo vůbec nic, možná proto, že jsem měl oči na půl cesty z domovských důlků na desku stolu :)

Dobrý příběh, výborně vedený (troufám si tvrdit, že tradičně výborně), šokující konec. Nemohu jinak: 1.
 ze dne 22.08.2006, 8:56:58  
   Milan Březina: Díky. Ano, "Kingovi děti" je můj oblíbený obrat, ačkoli mistru Kingovi jsem jistě dalek (ještě :-), tvoje reakce mě velmi potěšila. Tenhle příběh je o mém vlastním (a tak trochu skrytém) vnitřním boji. Mám na mysli ten boj s bezmocností u večerních zpráv. Ten marný boji s nepochopením, které mě vždycky zaplaví. Je to příběh o jedné z těch věcí, kterou přes veškerou snahu prostě nedokážu pochopit. O té věci, že někdo zabije člověka, kterého nezná, bez motivu, bez emocí...

Ale dost bylo smutku, chtěl jsem to celé podat tak trochu lidsky. Snad se mi to alespoň trochu povedlo.
 Vlaďka 17.08.2006, 13:16:50 Odpovědět 
   No, to je síla. A jsme u toho, že je lepší neznat budoucnost. I dobré úmysly můžou mít katastrofální následky. Ze začátku se mi vybyvil film "Po čem ženy touží". Jak Mel Gibson začne po zásahu proudu slyšet, co si ženy myslí. Je to ucelené a silné. Za 1.
 ze dne 17.08.2006, 13:43:20  
   Milan Březina: Přesně tak... lepší neznat budoucnost...ty dobré věci odtamtud přijdou stejně a přijemně nás překvapí, a ty zlé? Lépe nevědět...

Díky za komentář :-)
 Maura 16.08.2006, 21:31:36 Odpovědět 
   Velmi krásné, později se k tomu více vyjádřím. Po stránce tvůrčím vynikajícím způsobem napsaná povídka. Díky 1
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Danny Rain
(13.3.2019, 14:09)
Moni mini
(10.3.2019, 15:31)
Jan Zindulka
(9.3.2019, 17:09)
SarahT.Tarkins
(9.3.2019, 15:37)
obr
obr obr obr
obr
Déšť
Faelien
Velmi křehké vz...
pilot Dodo
Sv. Vaclavovi
Jan Václav Znojemský
obr
obr obr obr
obr

Leknínová koupel
Marie Bernadeta
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr