» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."

Gustav Flaubert

počet přístupů: 2141118

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303496 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Kočičí osudy ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Dopisy

Viktor	publikováno: 21.11.2008, 20:10

... pokud někdo sledujete pořady typu "Chcete mě", tak tenhle příspěvek nečtěte ...
... pokud se někomu bude zdát, že chci tohle téma jakkoliv zlehčovat - hrozně se plete ...


	U nás 19.11.2008 Čest pražáku, nejsem už schopen komentovat, co tam v té naší metropoli provádíte, ale přijmi prosím upozornění, že kolem Blaníku byly nedávno zaznamenány nezvyklé pohyby vojsk . V tom psaní dopisů jsem, člověče, nalezl podezřelé zalíbení… doufám, že to neznamená nějakou substituci pohlavní aktivity… na druhou stranu je ovšem něco pravdy i na teorii Ladi Gabzdila, že manželka je příbuzný a incest je u nás trestný… Ale to jsem odbočil… Stala se v mém domě rodném taková nemilá věc a o té chci nemnoho pohovořit… Tedy, jak víš, je naše rodina plná nepoučitelných chovatelů koček. U našich – tedy v malém hornickém městečku nedaleko velkého hornického města – je tradice chovu velmi dlouhá. Rodiče vlastnili celou řadu Mikin, v zásadě vždy černých koček – subrasy „volná směs“. Jednu z prvních Mikin nechal otec rozprášit po podzimku právě výše uvedeným Laďou, jež k tomu – coby nimrod- použil brokovnici Zbrojovka v součinnosti se střelivem Sellier &Bellot, brok průměr 2. Důvodem byla značná agresivita Mikiny č.1, což potvrzuji, jelikož i mně ta mrcha několikrát dost bolestivě grajfla. Druhá Mikina byla o poznání mírnější, což ji zaručilo o dva roky delší život, ale taky nepříjemnou smrt na nějakou formu kočičí rakoviny. Poslední černá kočka se nejmenovala Mikina, ale Betina. Byla popravena před dvěma dny na výročí sametové revoluce s podezřením na vzteklinu. Já si spíš myslím, že ji jedna nejmenovaná idiotská veterinářka prostě předávkovala injekcemi proti početí, a to v důsledku způsobilo , že kočce hráblo a zkolabovala... avšak důkazu nemám! Kočka mezi tím každopádně dost ošklivě doškrábala a dohryzla tatíka, takže teď má podezření na vzteklinu on… Doufám, že ho nebudeme muset taky utratit, je teprve tři měsíce v důchodu!!! Exekuce Betiny se otec aktivně účastnil spolu s bratrem. Odsouzence drželi veterinářce na stole. Veterinářka potvrdila, že je moc šikovná, neboť celý úkon trval „jen“ dvacet minut a nikdo ze zúčastněných pak o tom nechtěl otevřeně hovořit… jen z bráchy po šesté „ pulce“ vypadlo, že kdyby to věděl dopředu, tak by tu chuděru radši uškrtil na chodbě – kočka že by se netrápila a on by utrpěl jen nepatrné psychické škody… a ušetřili by pětikilo… No, otec z toho byl taky celý špatný, ovšem dorazilo ho mé sdělení, že jim Ondru na víkend nesvěříme, protože odmítám pohodit nezletilé dítě do cholerového baráku… On je tata vůbec na tyhle věci citlivý… vzpomněl jsem si při této příležitosti na mou a možná i jeho první kočičí vraždu … Mohlo mi být něco mezi osmi a dvanácti lety. Laďa Gabzdil(zase jsme u něho)měl tehdy kocoura. Nevím už, jak se jmenoval, ale byl to dost odporný, vypelichaný a orvaný vesnický válečník – místo uší třepení jako šošonský šaman, jedno oko vyškráblé, hubu olezlou , no obluda obludná – nicméně s dost značným kočičím sex-appelem, jelikož všechna koťata v okolí byla zrzavo-bílá, tedy stejně hnusná jako on. ¨ No a tenhleten, říkejme mu třeba Šmurin, byl jednoho dne dětmi z ulice spatřen, kterak si to šine kolem školky, směrem od hlavní cesty. On se vlastně ani nešinul… on se plazil… činil tak proto, že mu nějaké auto rozjelo celý zadek. Dodnes si to velmi přesně vybavuju – zadní tlapy plus pánev měl placaté a vůči zbytku těla torzně vychýlené o devadesát stupňů… smýkal to celé za sebou, pohybujíc se jen pomocí předních tlap. V očích s rozšířenými zorničkami (vlastně jen jednou) měl dost zvláštní výraz… nevím, jestli může být zvíře v šoku, ale tenhle kocour byl… nic neříkal… měl otevřenou tlamu… bulvy jak tenisáky… a ten celek vyjadřoval úplně lidskou směs překvapení a zděšení… Plazil se domů… My děti jsme to šly okamžitě oznámit svým otcům, takže u kocoura se ve chvilce sešlo koncilium ve složení - Laďa Gabzdil, Milan Lichtenbaum a můj tata… Obstoupili ubohého Šmurina a začali mudrovat… „Muselo ho přejet auto!“ Prohlásil Milan, oděn jen v trenýrkách OKD a poškrábal se na pupku. „Ty jsi, kurva, genius!“ Opáčil sarkasticky Laďa, poukazujíc tak na zcela zřetelné stopy dezénu pneumatiky otisklé na zadní části zvířecího těla. „Povezem ho někam?“ Položil řečnickou otázku můj otec. Zůstala bez odpovědi. „Střelíme ho!“ Rozhodl Milan nekompromisně. „Tím tvojím luftbrokem?“ Vyprskl Laďa, který v té době ještě nemyslivil. „Nesmysl!Utopíme ho v kýblu!“ „Ale hovno, kurva!“ Odvětil Milan a šel pro zbraň. Laďa mávl rukou a vykročil ke garáži pro kýbl. Kocour se mezi tím pokusil ze středu ulice uniknout po křídle, ale otec jej, coby samozvaný bachař, nekompromisně korigoval nohou v gumové holince zpět do původního postavení. Jako první se vrátil Lichtenbaum se zvou speciálně upravenou vzduchovkou Slávia . Vzadu v hlavní byla vyvrtána prohlubeň pro poplašňák a na pístek byla naletována kulička z ložiska. Před poplašnou patronu se dala diabolka, která tak získala ověřený dostřel přes půl kilometru… osobně jsem touto zbraní později prostřelil slepici na pětadvacet metrů… „Vena,“ zavelel Milan otci, „přidrž mi ho nohou, ať sebou tak neškube!“ „Běž pryč!“ Zavelel otec mně a přišlápl svíjející se zvíře k zemi… Zmizel jsem za popelnicí. Prásk! Kocour vyrazil zvláštní skřek, který se nedal chápat jinak, než že se mu tato metoda nikterak nezamlouvá. Vykoukl jsem zpoza odpadků… kocour měl zdevastovaný čumák a kroutil se pod otcovou nohou jako krajta. „Tož, podívej se na bestii!“ Zavrtěl hlavou mistr popravčí a ládoval svou bambitku znova… Situace se do detailu opakovala ... „Došly poplašňáky!“ Konstatoval sklesle Lichtenbaum , ale já byl rád… Otec asi taky, protože jeho barva obličeje se začala ze zelené měnit zpátky na bílou… V tom dorazil Gabzdil se smaltovaným kýblem a svářečskými rukavicemi… rukavice si nandal a dost dlouho se snažil kocoura umístit do kýblu hlavou dolů… nakonec se mu to povedlo… „ … a kde máš vodu, ty vole!“ Poznamenal pragmatik Lichtenbaum. Laďa se provinile poškrábal na zátylku a odkvačil zpět. Pochvíli se vrátil s druhým vědrem, tentokrát plným vody… Muži společnými silami zalili kocoura vodou jako okurku při zavařování. „Kurva!“ Ozvalo se po chvíli znova. Studená voda dodělávajícího tvora jednoznačně osvěžila a on se rozhodl koupel opustit… „Přitlač ho tím druhým kýblem!“ Zaslechl jsem za svou popelnicí… pak už jen další nadávky a zvuky podvodního boje… Pět minut ticha… „Už musí být tvrdý jak veka..!“ Vykoukl jsem z úkrytu právě ve chvíli, kdy byl obsah popravčího kýblu vylit na asfalt… voda se roztekla strukturou povrchu silnice a zmáčená šelma zůstala v té kaluži tiše ležet… pak se jí pohnula levá přední packa… „Ještě se škube!“ Konstatoval s chlapáckým úsměvem Gabzdil, ovšem vzápětí mu úsměv pod knírem zmrznul … Šmurin se totiž vztyčil a zřetelně se pokusil opustit popraviště… „To snad není možné!“ Zavrtěl hlavou Lichtenbaum, Gabzdilovi znatelně kopl polední guláš a otec odběhl tentokrát do „naší“ garáže. Abych tom nezdržoval – Šmurinův pobyt v tomto slzavém údolí ukončila rána desetikilovou „barborou“ – ony tedy ty rány byly tři, avšak ne všechny šly na hlavu… jedna z nich rozdrtila zvířeti hrudník a druhá šla úplně vedle… až ta třetí byla jaksi definitivní… Faktem zůstává, že kocour nešel z asfaltu seškrábnou ani lopatou… flek po něm tam byl patrný několik let… pamatuju si na tatovy brýle, potřísněné drobounkými kapičkami krve… … a pamatuju si jen ještě něco ... … tenkrát poprvé jsem viděl v otcových očích slzy… … nebo se mi to alespoň zdálo… Od té doby nevěřím, že má kočka jenom devět životů… Šmurin jich musel mít dobře k třicítce! A taky věřím, že i zabíjení je řemeslo, které se musí umět... Závěrem nějaké pozitivum … Gabzdilův kocour měl po smrti jít, pro svou nezvladatelnou povahu a okázalou sexuální prostopášnost, rovnou do kočičího pekla… Nešel! Svatý Petr ho přivítal v Nebeské Bráně se slovy: „Šmurine, byl jsi hříšník! Ale prodělal jsi očistec na Zemi!!! Jsi osvobozen ze spárů Luciferových!!!“ Šmurin se smutně usmál a s povzdechem vstoupil na Věčnou Blaženost. Jeho příběh si kočky v našem městečku dodnes s hrůzou vyprávějí. Tož tak… potřeboval jsem se vykecat… Měj se jak chceš! Viktor


celkové hodnocení autora: 97.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 6		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 16		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 46		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

JAB	11.12.2008, 3:14:06

Příjemné čtivo, nějaké ty chybky se dají pochopit, jen blížením se k a v závěru samotném postrádám - jo už vím - závěr:) Slušelo by text líp vypointovat a od "závěrem nějaké pozitivum..." bych konečnou pasáž vypustil a nahradil jinou. Přesto dávám jedna, líbí se mi tvůj "bodrý" nekudrlinatý styl.

Leeter	29.11.2008, 11:56:34

Jo tak kočky... to je taky něco, mam podobný zážitek s kamarádovými koťaty, které mu maminka nařídila utopit. Topili jsme je třičtvrtě hodiny ve vodě a poté, co jsme odlili vodu v domění, že nelze, aby jakýkoli živočich přežil se dvě začaly hýbat, a tak sme je museli sešlápnout gládou, jelikož jinou alternativu jsme poblíž nenacházeli. Třetí den se z úložiště kožek začaly ozývat divné zvuky, a tak jsme museli postup opakovat. Dva týdny jsem nespal a už nechci nikdy zabíjet kočku. Fuj hnus! Povídka je to tedy dost drsná a důvěryhodná, sic jsem v tom moc vtipu nenašel, ale to je spíš moje vina, že to tak vnímám.


ze dne 30.11.2008, 13:18:41
Viktor: .. heršvec... ty si v šesti řádcích napsal lepší příběh než já ... :o/ (vtip si tam nenacházel, protože de- facto žádný vtip není .. resp. rádobyvtipné formulace neguje popisovaný obsah)

Vopice	26.11.2008, 20:03:49

Tvé první varování v popisu jsem neuposlechla...Kdyby to samé udělali Srstka s Kubišovou, nejspíš by tě pověsili za koule do průvanu. Nu, nepomáhala bych jim, ale možná bych škvírkou přihlížela - protože mě trochu uklidňuje pouze fakt, že takhle rasit kočku, aby měla takovouto výdrž, snad nelze. Jinak příběh je vylíčený dobře, je vtipný a když už ho začne číst člověk s citlivější náturou - stejně ho musí dočíst do konce:)


ze dne 27.11.2008, 8:27:05
Viktor: ... věř mi, že zvířata lze rasit mnohem hůře ... :o/

Kaileen	22.11.2008, 17:15:56

Odpověď na příspěvek od uživatele: Kaileen* ze dne 22.11.2008, 11:19:03* Už jsem zase v celku, ale bylo to těsné :-D Myslím, že víc čtenářů tak nějak neví, co s tím.

OH	22.11.2008, 12:25:52

Zdar, fakt banda hovad, ale čert ví jak a kudy to všechno letí. Nakonec mi trochu helflo, že z toho všeho vyšel kocour jako frajer, ale stejně se mi podobné komice těžko směje . Mluvit o substituci pohlavní aktivity si jen těžko dokážu toho bouchače představit. Čekal bych spíš chlapáckej vesnickej hardcore. Psychologie téhle postavy mi trochu hapruje, ale asi jsem si ji špatně vyložil. Ono se mi líbí, jak je to napsaný ale já jsem jako z hrabalovejch hodin pro starší a pokročilý, jak tam ta ženská je det z toho jak na jatkách vypichujou oči bejkům, aby šly na smrt jak beránci a ona se tento faktem kolik dělníků tam dobytek ušlape k smrti, jak řekl Čuk su citlivka co si hraje na drsňáka, or tak nějak...


ze dne 22.11.2008, 15:13:26
Viktor: zdar OHu jsem rád , že mě NE-nenávidíš za ty moje pindy u tvých věcí... k textu -ona ta postava vypravěče skutečně nezapadá do nějakého syžetu nebo logicky vyvíjející se linie. Je to totiž reálný člověk, který někdy neví, jakou roli má vlastně hrát -vždyť to ve svém komentáří vlastně zmiňuješ "citlivka nebo drsňák" - i ti chapi - co vraždí kocoura - před sebou a před děckama "machrujou", ale ve skutečnosti jim ta role nevyhovuje - byli do ní vmanipuováni výchovou a očekáváním společnosti...

Kaileen	22.11.2008, 11:19:03

Jedno moje já nadává, druhé se směje a třetí neví, které z nich první praštit. No, co říct? Zajímavé, kolik různorodých pocitů může člověk z jednoho textu mít, takže když se moje tři já porvaly (mimochodem žádné nevyhrálo), já čtvrtá jsem se konečně dostala k hodnocení a konci komentáře.


ze dne 22.11.2008, 15:14:49
Viktor: .. jestli ses rozčtveřila tak se mi to povedlo.. :o) ... děkuju

Šíma	21.11.2008, 23:20:46

Protože jsem (víceméně) milovníkem zvířat (pokud mne nechtějí vyloženě sežrat - kdo by se dal, že?), musím napsat, že je to dost drsné! Chudák čičinka... Ale jinak je to napsáno docela dobře! Jednička! (mé druhé Já neznámkuje) P.S. Jistou dobu jsem také nebyl proti topení koťat, ale také se mi to od jisté doby zhnusilo... Ať už byl příběh napsán na motivy skutečných událostí, nebo ne, čičina bojovala o život jak se patří. Ani příroda nikoho nešetří (dokonce ani nás lidi), jenomže my si můžeme vybrat, takové zemětřesení, sopečný výbuch, lesní požár, nebo tsunami ne! To buď přijde, nebo ne... Proč to tu píšu? Žijeme v přírodě mezi ostatními tvory a přestože jsme dostali Zemi do vínku, zmrvili jsme co se dalo... Že bych byl nějaký ten "přírodní aktivista"? Ne, nic se nemá přehánět! Na jedné straně bojujeme za práva zvířat, na druhé je sami vybíjíme, nebo je necháme, ať si dělají co chtějí, nebo je na chvíli chceme a pak vyhodíme z domu a výsledky jsou nasnadě! Moře toulajících se koček a psů... Omlouvám se za poněkud ukecaný komentík, ale nenechal jsem se odradit Perexem, zvědavost je mnohdy silnější, než-li já... :-(


ze dne 22.11.2008, 15:21:37
Viktor: Zduř Schimanski to o těch očkách je do mrtě pravda(bohužel), kdyby to pravda nebyla - nikdy bych to nepsal - byl by to samoúčelná krutost... ... domníval jsem se(a už zase domnívám), že tahle banální příhoda o kočkách - může něco sdělit o člověkách. :o) Dík

Panano Nymni	21.11.2008, 22:53:08

Dneska první věc, co je opravdu povedená. Je to originální, místy vtipné a hodilo by se to do nějaké sbírky povídek, úplně si ji dokážu představit. Myslím že smysl v tomhle není tak důležitý, to je jako hledat ho v pálení papírového města v Bylo nás 5. Prostě je to příběh který si člověk přečte a tím to hasne. Každý text nemusí mít osm smyslů a tenhle je svou jednoduchostí geniální. U mě máš jasné za 1, místy je to trochu nechutné a kocourovražda mě dost "zazelenila", ale líbilo se mi to, nejlepší je ta volná asociace jak se mluví o něčem jinym, ale vypravěč šikovně přejde na své vzpomínky.


ze dne 22.11.2008, 15:23:46
Viktor: děkuju ... já to zařadil do sbírky "Dopisy", ale nějak se to tam nedostalo... problém vidím mezi klávesnicí a židlí . :o)

m2m	21.11.2008, 20:10:27

Zdravím a pěkný večír přeju (případně den). Skočím na to jako tygr, abychom to měli rychleji za sebou. \| Praha je tuším s velkým pé a její obyvatelé také \| "...Laďou, jež..." = jenž (chlap je "jenž") \| "...jelikož i mně..." - koho/co? -> "mě / mne" \| "Laďa Gabzdil(zase jsme u něho)měl tehdy..." - vložené závorky jsi neoddělil mezerou. Ačkoliv tohle všechno jistě víš. Obdobných chyb z nepozornosti je v textu kvantum, ale nejvíc mě mrzí tohle: „Střelíme ho!“ Rozhodl Milan nekompromisně. - přímou řeč máš ouplně špatně. "Střelíme ho!" rozhodl Milan. A jsem si jist, že to jinak víš. A co k příběhu? Abych řekl pravdu, tak nějak mi uniká jeho smysl, protože jestli je skutečně jen k "vykecání", pak jaksi postrádám nějaký vyloženě vtip. Sice se občas mihne nějaké vtipné slůvko, ale toť pro mne vše. A pokud je v tom i nějaká myšlenka, pak ji nevidím. Bohužel. Hodím ryze orientační známku a čtenáři rozhodnou sami. Upravit formu a možná bych se odvážil i hodnotit "neorientačně". P.S. Vím, že odpovíš, čili máš tu skvělý prostor mi vlastně říct, co v tom mělo být. P.P.S. Holt tak. No. Naštěstí moje známka je prd platná a rozhodující je ta čtenářská.


ze dne 21.11.2008, 20:39:11
Viktor: ... co se týče pravopisu - asi takhle - to je zkrátka ostuda, nicméně mě to moc netlačí - pokud jakž takž zvládám "y" a "i" ... co se týče, absence či neabsence "smyslu" či "myšlenky" - to mně pochopitelně hodně mrzí, ale v tom nikomu nepomůžu... buď to tam není nebo to není vidět nebo to nevidíš ... upřimně ... sám jsem s publikací dost váhal .. ale pak jsem si řekl .. no co ... tak se to nechytne ...