» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."

E. A. Poe

počet přístupů: 2141119

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303496 komentářů :: on-line: 11 ::

:: IMPERATIV MÉHO JÁ ::

skřítek	publikováno: 24.11.2008, 19:48


	Sledovat iluze svých snů zhmotňovat ideje svých přání věřit pevně neochvějně - s náznakem nejistoty - v níž skryta křehkost citů dotýkat se liščích ohonů - víry – jejíž magii pýcha pohltila a vítězně obejmula místa klatá a pro jistotu arci co dyby? přece? vrátit se & políbit i čumáček ´dyž Janáčkova Bystrouška pohádkou provází objevit ztracená místa svatá ve vodě přírodě sobě nacházet symboly v nesymbolech nacházet sebe své ideály ve všem a provždy jen tak se mihnout naznačit zahlédnout z dálky pokývnout posedět porozprávět pomlčet usmát se být být sám v sobě schoulen jak slunce za úplňku vplout do vonných oblak svého nitra a pak vstát a sebe darovat: umět dát´y´brát mít´y´vzít - hrát si hrát - najít jiné v sobě sebe v jiných a cítit nic míň než účast svého já v imperativu


celkové hodnocení autora: 95.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 58		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Koník	27.11.2008, 0:32:47

Pánové, moc zajímavé počtení (myslím od básně až k vaším komentářům). Téma vaší polemiky o této básni je trefné. Nicméně si myslím, že otázka zpracování, stylizace či jednoduše formy této básně hraje spíše jinou roli, než tu, kterou rozebíráte. Je zajímavé vidět pohled "poučeného" a uvědomovat si propast chápaní mezi ním a "nepoučenou" většinou. S tím už se ale každý čtenář musí poprat sám. Je časté, že "nepoučený" nevidí smysl a hloubku v tajemných abstrakcích "poučených"; Ovšem je bohužel stejně tak časté, že "poučený" neucití kouzlo v jednoduchosti "nepoučeného". Dělník si těžko bude užívat Ovidia v originále, stejně jako celoživotní gurmán a estét bude jen těžko cítit slast při pojídání párku v rohlíku na hlavním nádraží mezi čpícími bezdomovci. Co ale všechny spojuje je síla prožitku, emoce, pocit hodnoty a naplnění. Přijmu-li tedy plně vše co báseň nabízí, mám větší a i objektivnější šanci najít emoci, hodnotu, naplnění. Např., liška Bystrouška a její čumáček ve mně apriori vzbuzují emoci infantilní rozplyzlosti. V této básni slouží vztah k lišce k vyjádření naprosto jedinéčné emoce (emoce - ne tedy "jen" intelektualizované metafory ústředního tématu) - emoce mísící aristokratické hodnoty odvahy, grácie, elegance, ale i něhy jakožto známek dobře rostlé a vyvážené individuality. (Bylo by zajímavé zde rozebrat i další sloky.) A tak tedy, ať už se jedná o metafory přesné či méně přesné, o metafory vytříbenější, infantilnější, rozplyzlejší, primitivnější a naopak, každá sloka vyjadřuje emocionální variaci na psychologické jádro básně v rozmanitosti a bohatosti života (i v jeho např. infantilnosti), tudíž rozsah metafor cítím jako metaforu samu o sobě; jako nepřímou metaforu imprese okolního světa. Zda-li je imperativ příliš stylizovaný je opět otázkou pouhého vkusu. Každopadně vytváří skálopevnou emoci plně korespondující s významem. // V obecné rovině ještě připojím svůj názor na otázku formy. V dnešní době, kdy máme za sebou tisíciletý vývoj básně jakožto literárního útvaru, kdy máme za sebou i 20té století, ve kterém veškerá pravidla a zvyklosti v poezii byla rozcupována geniálními experimentátory, je velmi obtížné se vážněji (zda-li vůbec) zaobírat formou ze stylistického hlediska. Forma, dle mého názoru, zůstává smysluplně diskutabilní jen z hlediska významového.

čuk	24.11.2008, 19:48:06

Přeměňování sebe v široširý svět a pak se k sobě navracet je velmi staré téma (Wolker, Whitman). Lze metaforizovat , mnoha způsoby. Některé tvé jsou opravdu dobré (na př. křehkost citů, pasaže : být sám v sobě schoulen...). Ale je tam přimísena konstrukce i trochu naivní patos a někdy zas až příliš abstraktně. Báseň se mi jeví jako nevyrovnaná. Když sledují ty infinitivy přání, gradují ke konci, ale pak se závěr rozmývá. Ta hříčka s y báseň brzdí a imperativ vztahující se k názvu je pro mne příliš stylizovaný. Samozřejmě úmysl i myšlenka jsou dobré, ale zpracování snižuje známku.


ze dne 25.11.2008, 23:41:29
čuk: Já s tebou plně souhlasím. Ale tvůj názor není v rozporu s mým Já ve stylizaci vídím spíš zesložitění účinnost básně, to je oříšek. Pro básnickou "elitu" je patosem a omšelostí, co je pro "běžné" lidi dobře srozumitelné. Ale na druhé straně, "běžní" lidé taky nemají rádi tlačení na pilu, zvlášť ti co zažili jakoukoliv demagogii. Estetika a etika bývají ve sporu, ale vše závisí na tom, jakou mají autoři i čtenáři životní zkušenost, sečtělost atd. Jé, je to příliš složité najít novost myšlenky a novou krásu a současně zachovat čitelnost. Díky za koment, a omlouvám se, že nepíšu delší povídání. Jednak bych se asi zamotal a jednak mi příliš ubývá času a energie Ze své zkušenosti mohu říci, že ve "vyšších" literárních kruzích se buď nemluví nebo složitě plká. Tady na saspi je to fajn, škoda, že si nemůžeme popovídat a diskutovat ústně,


ze dne 24.11.2008, 22:50:56
skřítek: Děkuji moc, čuku, za velmi zajímavý komentář, který určitě hodně pomáhá k uvědomování některých věcí z jiných stránek. Určitě máš pravdu s určitou stylizovaností a přehnaností - pokud ale stylizace, tak bych ji viděl spíše na slovech, nikoliv na myšlence. Jistá dávka stylizace mi pomáhá lépe dešifrovat pro méně poučené, nacházet přitažlivější háv bez nutnosti ubírat na myšlence.. ostatně, když někomu chceš něco vysvětlit, pomoci chápat (a to je zde primární) - nejlépe vysvětlíš na černo-bílé (pateticky naivní) situaci... Víš, vycházím z názoru, že pokud poezie bude příliš lpět na syrovém kouzlu metafor a éterických vznětů, nebude se pak být sama schopna srozumitelně nabídnout i "hraničním" lidem, kteří ji obyčejně nečtou, či se k ní dostanou velmi zřídka, a pro které je - alespoň mnou - primárně cílena, stane se tak pouze akademickou hříčkou pro vzorek nadšenců, vzdělanců a arbitorů, mrtvým odličtěným jazykem, který nedotčené svou nesrozumitelností odradí, namísto, aby uměla (především kvůli síle myšlenky, předané emoci a kouzlu řeči) oslovit větší komunitu čtenářů a stala se tím sdělnější a vlivnější. Aby glosovala samotný život, nikoliv pouze hledala dokonalost poetické formy a vrcholy exprese. To neříkám v žádném případě, abych se přel... naopak - tvé názory jsou pro mne (z některých stránek) hodně poučné, říkám to pouze, abych vysvětlil, proč ten latentní "sdílnější" háv, a proč od něj nemohu příliš ustupovat - z mého světonázoru má své opodstatnění. Mohu experimentovat, to ano a rád (i proto mě názory "kritiků" tolik zajímají)... ale přílišná změna v této oblasti by musela být opřena asi již pouze o změnu osobnosti...