» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Přítel všech - přítel nikoho."

Aristoteles

počet přístupů: 2141122

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303496 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Když se flétně zlomil vaz ::

Tracy Harper	publikováno: 03.12.2008, 11:09

Opět psáno do rychlovky.


	Seděl na posteli a hrál. Flétna v jeho rukou zpívala a vydávala překrásné něžné tóny. Hrál a toulal se ve svých vzpomínkách... ... "Rozbal to." "Páni. Díky. Tuhle jsem chtěl. Ta stará už je celá rozladěná." "Já vím," řekla se šibalským úsměvem. "Zahraj mi něco." Zvedl si flétnu k ústům a začal hrát. Byla to její oblíbená. Sledoval, jak se usmívá a jak se jí ve tváři dělají dolíčky... ... V pokoji byla tma, jen oknem dopadalo trochu světla z pouliční lampy. On ale světlo nepotřeboval. Znal nazpaměť každý milimetr své flétny i každý tón té písně... ... "Kdy odjíždíš?" "Za tři dny. A netvař se tak, je to jen na pár týdnů." "Bude se mi po tobě stýskat." "Mně taky. Moc." Pohladila ho po tváři. "To ti nevěřím. Nějaký Francouz tě pozve na víno, procházku večerní Paříží a na mě si už ani nevzpomeneš. A pak mi jenom pošleš svatební oznámení." "To bych neudělala. Na co plýtvat papírem na bývalého přítele. Ještě bys mi na svatbě udělal ostudu." "Tý. Však počkej, já tě zlechtám." "Nééé, nech mě být!" pištěla a smála se... ... Hrál dál. Hrál tu její... ... "Tak už zítra." "Už zítra," řekla posmutněle. "Škoda, že nemůžeš jet se mnou." "Pošleš mi alespoň pohled?" "To víš, že jo," usmála se a políbila ho. "Zahraj mi ještě něco." "Tuhle jsem ti složil," řekl a spustil. Zavřela oči a poslouchala. Dohrál. "To byla nádhera." "Opravdu? Líbila se ti?" "Moc." Vstala, pomalu přešla k posteli a dívala se mu do očí. Šel k ní. Lampa zhasla... ... Když mu to přišli oznámit, nemohl tomu uvěřit. Říkala přece, že zpátky pojede lodí. Nejela. Museli ho o tom ujišťovat víc než hodinu a ani po tom, co odešli, mu to úplně nedocházelo. Když si konečně uvědomil, co se stalo, šel do svého pokoje, svalil se na postel a brečel. Když mu došly slzy, vytáhl její dárek a místností se rozlehly první tóny té tolik známé písně. Pokaždé, když hrál, měl pocit, jako by tím zároveň líbal její ústa. Ta, která se na něj tolikrát usmívala a šeptala něžná slůvka. Ústa, která už nikdy nepolíbí... ... Píseň končila. Přestože byla veselá, v jeho uších zněla smutně, hluboko v moll. Ruce se mu už třásly. Poslední tón ošklivě zaskřípěl. Naposledy se na ten nástroj podíval a pak jej plný vzteku, smutku a zoufalství mrštil do kouta. Ozvalo se tiché křupnutí, to když se flétně zlomil vaz...


celkové hodnocení autora: 97.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 19		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 20		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 106		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Larkin	03.07.2009, 12:49:01

Páni, z chatu nepozná člověk člověka ani kdyby se snažil. Tohle je ale prostě krásný. Krásně, svižně, žádný nudný zbytečnosti. Tak málo řádků, tak velká stopa co to po sobě zanechá. Nice one!!!


ze dne 03.07.2009, 13:08:48
Tracy Harper: Díky. Jsem ráda, že se líbilo :)

Miky	26.04.2009, 18:07:35

Moc se mi to líbí, jasná jednička :)

Nancy Lottinger	26.04.2009, 17:51:22

Zachvátila mě při čtení nostalgie, ještě teď slyším, jak mi ta pomyslná hudba doznívá v uších. Tak moc jsem se do toho vžila, ač se dal konec předvídat, překvapilo mě, jak je snadné zlomit flétně vaz... Jen tak mimochodem, moje první představa byl Krysař a jeho tajemná minulost, ani nevím, proč mě to napadlo

kyklop	17.04.2009, 21:04:29

Kvůli těm strašně smutným pocitům vycházejících z textu nemám slov.

Amater	02.04.2009, 21:37:35

Smutné, ale libilo se mi to. Jen na mně přilíš krátké, útržkovité, brala bych dělší klidně, ale je to tím, že mám radši delší věci. Libil se mi velmi závěr. Ten poslední odstavec stojí za to.

Ludmil Elis Quo	28.03.2009, 23:20:03

Nehledě na tragickou zápletku je to sladké.

Ina	15.03.2009, 12:46:27

Není zač děkovat - klobouk dolů - umíš! Hezký den

Ina	15.03.2009, 12:33:54

Do rychlovky a přece b e z v a d n ě ! 1))


ze dne 15.03.2009, 12:44:01
Tracy Harper: Ó, díky, díky :D

taxikus	08.12.2008, 15:32:20

jsem uchvácen. zamáčknu pomyslnou (nebo nepomyslnou?) slzu a dávám za jedna. Skvělé.

Apolenka	07.12.2008, 11:48:35

Své už jsem ti dnes řekla ... a teď ještě zasloužená jednička. Apolenka alias Karin

obr.cz	04.12.2008, 7:20:15

tracy tohle se ti povedlo. je to pěkně spracované a ten konec nemá chybu

Charlotte Cole	03.12.2008, 18:55:14

Hezké, konec se dal sice převídat, ale i tak... navíc poslední odstavec byl supr zakončením.

jiBIGřiBUD	03.12.2008, 17:11:27

moc pěkné a dobře napsané 1

First Girl	03.12.2008, 15:20:45

Krasne, kraticke, smutne a bez zbytecnych reci. Dobra prace ;) Nevim proc jsem pri cteni myslela na Krysaře :)

Šíma	03.12.2008, 13:01:32

Nemá cenu psát, že jsem toto dílko četl už na "Rychlovce", ale také jsem si toto dílko rád přečetl ještě jednou (s chutí) a musím "říci", že se mi líbilo. Textík je to hezky smutný a já Tvého hrdinu docela chápu, jen ta flétna za to nemůže, byla přeci jen pouhým nástrojem, který mu však jeho lásku stále připomínal... Chjo... ;-) Jednička!

Rockwood	03.12.2008, 11:29:58

Odpověď na příspěvek od uživatele: Rockwood* ze dne 03.12.2008, 11:28:50* P.S. Teda myslím pochopitelně, že se mi líbí to zpracování a tak. Kdyby se mi tohle mělo stát ve skutečnosti, tak to už se mi líbit nebude... Ale co, já na flétnu nehraju :)))

Rockwood	03.12.2008, 11:28:50

Ahoj. Noo... moc pěkná, i když smutná, krátká povídka. To se musí nechat. No a mě nezbývá nic jiného, než dát ti jedničku. Líbí se mi to.

taira	03.12.2008, 11:10:05

Jak se flétně zlomil vaz? - Až příliš snadno… Tvůj text je mozaikou smutných, nostalgických obrazů. To, co zobrazuješ, je smutek, zoufalství, beznaděj a loučení. Většinu času píšeš křehce a průzračně; chvílemi vytváříš až přízračnou atmosféru – a pak uděláš jedním, dvěmi slovy úkrok stranou a působí to trochu jako facka („Šel k ní. Lampa zhasla…“). Ale co se dá dělat. „Když se flétně zlomil vaz“ staví na melancholické náladě, chvílemi balancuješ na hraně sentimentality a někomu to možná bude připadat jako variace na ohrané téma – jenže mám pocit, že to umíš vybalancovat a minimálně máš tyhle věci pod kontrolou. Prostě si je nenecháš přerůst přes hlavu a pracuješ s nimi zcela záměrně. V některých aspektech jsi mi dokonce připomenul Poeho s jeho Havranem, avšak to bych spíš svedla na volné asociace podvědomí. Teď se nicméně dostávám k tomu, co bych vytkla - jednotlivé obrazy splývají dohromady a nejsem si jistá, že právě tohle děláš úmyslně. Oddělení trojtečkou mi nepřipadá dostatečné, myslím, že lepší by byl prázdný řádek a vzpomínka psaná kurzívou… Když jsem „flétnu“ četla poprvé, vážně jsem uvažovala o dvojce. Patrně kvůli určité zmatenosti, jíž při prvním čtení působí (již zmíněné trojtečky :) ). Poté, co jsem si ji přetáhla do wordu a asi desetkrát po sobě přečetla, zjistila jsem, že bych nejradši dala 1,25. Takže nakonec zaokrouhluji nahoru. :-)