» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."

Publius Vergilius Maro

počet přístupů: 2141125

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303496 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Spisovatel ::

Příspěvek je součásti workshopu: Nadání je dar! (Nebo snad prokletí?)

Joa	publikováno: 18.08.2006, 9:28

Krátká povídka do workshopu


	Všem, kdo mě znali, bylo vždycky jasné, že nejsem normální. Nebylo to chováním, či vzhledem, ale tím, co umím. Moje nadání mi dávalo nekonečné možnosti, mělo být mou oporou, jenže to se nestalo. Já se ho totiž bál. Mnoho lidí, kteří si uvědomí, že mohou mít moc, se ihned chopí příležitosti a dost možná se brzy zblázní. Stačí jen nakouknout do dějin. Co třeba Nero, který nechal zavraždit svou matku a poté pro inspiraci zapálil Řím? Nebo Václav IV., který naopak svou moc plně nevyužil, nevydržel nátlak šlechty a nakonec z trůnu zbaběle utekl? Byl jsem od malička hodně přemýšlivý a nemyslete si, že jsem nad svými možnostmi nepřemýšlel dlouho do noci. Bylo to hodně těžké. Uvědomil jsem si, že bych svým nadáním mohl pomáhat ostatním nebo naopak ubližovat, kdykoli by se mi zachtělo. Mohl jsem třeba zničit svět nebo vytvořit nový živočišný druh, který by byl lidstvu prospěšný. Zjistil jsem, že smím všechno. Děsilo mě to. Bál jsem se, aby někdo nezjistil, jaký trumf svírám v rukou. Každou noc jsem se třásl strachy, aby se někdo nevloupal do bytu a nevydíral mně, abych třeba zapálil sousedům nábytek nebo abych vyléčil jeho matce rakovinu. Asi se ptáte, co to vlastně umím. Já bych tu odpověď také rád znal. Vím jen to, že co napíšu, to se stane. Zní to zvláštně, ano, ale je to tak. Už jako malý kluk jsem rád vymýšlel v hlavě příběhy a díky bohu, že jsem je nikdy nesepsal. Doopravdy psát jsem začal asi v třinácti letech. Hlavním hrdinou příběhů jsem byl já sám. Popisoval jsem se jako silného hrdinu, který jednoho dne zachrání Andy, holku, která bydlela v domě přes ulici a do které jsem byl dlouho zakoukaný. Velmi mne překvapilo, když se to opravdu stalo. Tehdy jsem to ještě bral jako úžasnou náhodu. Čím déle jsem své povídky psal, tím mi bylo jasné, že nejsem jen tak ledajaký „spisovatel“. V pubertě jsem psaní velmi využíval, především, abych sbalil holku, která se mi v danou chvíli líbila. Ale až jsem potkal Naďu, všechno se změnilo. Nic jsem nepotřeboval, byl jsem šťastný a psát jsem přestal. Výborně nám to spolu klapalo. Rozešla se se mnou po třech letech kvůli nějakému Patrikovi. Bylo mi tehdy devatenáct. Hodně mě to sebralo a začal jsem uvažovat, jestli znovu nebudu psát. Stačilo jen sestavit pár vět a Naďa by byla opět se mnou. Ale nikdy jsem to neudělal, měl jsem totiž pocit, že by se ke mně nevrátila z vlastní vůle, že by to byl jen jakýsi „umělý“ vztah. Po rozchodu s Naďou jsem neměl zrovna dobré období. Ztratil jsem hodně přátel, ve škole se mi moc nevedlo a s financemi jsem na tom byl také špatně. Napadlo mě, že je to odplata za to, jak jsem si přilepšoval život svým psaním. A tehdy mě došlo, že jsem nikdy nepomohl nikomu jinému než sobě, místo abych třeba léčil nemocné. Třeba je moje neštěstí msta za moje sobectví. A napadala mě také otázka: Proč já? Psát jsem ale nikdy nezačal. Sice šel můj život od desíti k pěti, ale neustále jsem si sliboval, že to jednou skončí a bude to zase jako dřív. Neskončilo a já věděl, že ani neskončí. Když mi bylo dvacet dva, můj otec těžce onemocněl. Lékaři mu nedávali skoro žádnou naději. Já ale věděl, že bych mu ji mohl dát. Ach bože, udělal jsem něco strašného. Otec o dva měsíce později zemřel. Nedokázal jsem mu pomoci. Nevím proč, prostě to nešlo. Utápím se ve výčitkách, že jsem zabil svého vlastního otce a mámě zničil život. Snažím se neustále si namluvit, že by byla hloupost jít proti přírodě a uzdravit toho, kdo umírá. Ale byl to přece můj otec, sakra! Stačilo jen vzít do ruky tužku a naškrábat jedinou větu! Nedokážu zadržet slzy. Temně dopadají na bělostný papír, na který právě roztřesenou rukou píši jedinou větu: Zemřu dnes v noci ve spánku během nejpříjemnějšího snu, který se mi kdy zdál. Rukávem si utřu slzy. Jdu spát.


celkové hodnocení autora: 93.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 8		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.6		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 17		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 57		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Carbone	17.01.2007, 11:55:47

"...aby se někdo nevloupal do bytu a nevydíral mně,..." - tfuj, tfuj, tfuj

Nancy Lottinger	26.11.2006, 20:41:40

S něčím podobným jsem se setkala. A teď nemyslím s něčím stejně napsaným, ale v realitě. Nejspíš proto mě tvé dílko tak zaujalo. Jedna známá si dělala srandu z toho, že se občas stane něco, co napíše. Jenže to občas přeháněla... Psaní mi vydrželo díky ní. Na památku nebo jak bych to měla říct... Sice je tu toho hodně na vytknutí, je to opravdu stručné a šup šup ať už j ekonec, ale jinak je to výborné. A ten konec... ten mi zase připomíná můj nej film "Butterfly effect"...

Nětočka	06.10.2006, 20:26:22

Ano, říká se, že láska přemůže všechno. V případě hlavního hrdiny tomu tak evidentně není(nebylo). Teď nadávám jemu, ne tobě:) (když si vyčítal, že byl sobec a nepomáhal ostatním a nemocným, tak proč to sakra nenapravil?!) Povídka se ti MOOOC povedla, přeztože jsem hlavní postavu nepochopila...ale to bude mnou, ne tebou...PÍŠEŠ HEZKY:)))


ze dne 08.10.2006, 11:03:49
Joa: Dík za pěkný komentář. Souhlasím s tím, že hlavní hrdina je pěknej vejlupek :) Nechala jsem ho oživnout a jednat. Opravdu to nezvládl. :)

Arvinej	26.08.2006, 13:19:30

Odpověď na příspěvek od uživatele: Arvinej* ze dne 26.08.2006, 13:17:45* jo a ještě tak nějak mé zvrhlé půlce přišlo že pro to co udělal - co NEudělal - by si neměl přát "přirozenou" smrt ve spánku

Arvinej	26.08.2006, 13:17:45

ano je tu velká stručnost. a ta v kontastu k dobré myšlence vyhrává. je to škoda, pokud by ses více rozepsala možná že by to bylo lepší a - možná - důstojnější. cítil jsem z toho také jakousi povinost. možná to byla povinost toho spisovatele ale mě spíš přišlo že tohle jsi vymyslela - a stejně jako někdy já - napsala až příliš dlouho potom. cítil jsem z toho jakousi povinost vyjádřit to hlavní a pak rychle konec aŤ už to mám z krku. nevímtak mi to přišlo. právě proto to por mě nebylo tak pěkné. 2

duddits	26.08.2006, 1:06:57

Ano, něco takovho už tu bylo, možná i víckrát... ale to mi nevadí - dobré nápady zasluhují repete a originalita je svým způsobem dost relativní pojem. Hlavní chyba povídky tu už byla několikrát zmíněna - až moc velká stručnost, řekl bych až 'seznamovitost'. Celý příběh by si určitě zasloužil pár slov navíc, zvláště pak ten povedený konec - pokusit se proniknout trochu hlouběji do hrdinovy duše, víc vysvětlit, proč se rozhodl otci nepomoct a sám sebe 'odepsat'. A třeba i ze čtenáře vytlačit nějakou tu slzu ;)

Das	23.08.2006, 16:21:49

Mě se ten nápad líbí, přestože se možná nezdá úplně originální, ale většina myšlenek sloužících za základ nejslavnějších děl jsou tak trochu klišé - jde o zpracování. Propracovat by to ovšem ještě chtělo - moc je velice mystická záležitost a stručné popisy jí tudíž příliš nesluší. (a co se týče Václava o jeho chování přece nepromlouvá autor sám, ale jeho postava a ta nemusí být vždy dokonale informovaná a vzdělaná - i s tím se dá pracovat) Takže ještě trochu propracovat a malinko přičísnout a bude to za 1.

Milan Březina	22.08.2006, 10:29:40

Nechávám stranou historické reálie a věnuji pár slov textu. Často slýchávám o tom, že psané slovo má velkou moc. Že by mělo až takovou moc, jak se tu píše je zajímavá myšlenka. I když při čtení mě místy některé obraty přišly neuhlazené a tu a tam jsme přeskočili v ději pro mne trochu nečekaně (ve chvíli, kdy jsem se chtěl dozvědět víc), příběh mě zaujal a konec byl "ostře řízlý", jak mám rád. Nelíbí se mi takové ty neukončené příběhy, kdy marně otáčíte poslední stránku a pátráte, kdo vám ji vytrhnul. Takže dávám upřímně 2, protože se mi příběh líbil, ale vidím tu i prostor pro zlepšení. A to je dobře :-) Díky za účast ve workshopu, markéto ;-)


ze dne 23.08.2006, 15:25:14
Joa: Děkuju za komentář. :) A workshopu se zúčastním velmi ráda. Je to opravdu dobrá věc. Myslím, že jako prvního to napadlo tebe, ne? Tak dík. :)

Bili_Pes	22.08.2006, 8:31:05

Odpověď na příspěvek od uživatele: Bili_Pes* ze dne 19.08.2006, 22:38:24* je pravda, že s tím Vaškem to dosti zamíchali obrozenci,ancionalisté a vlastenci, kteří prostě nechtěli připustit, že vÁCLAV IV. byl nechutná alpa a vymýšleli si ještě takové blbé pověsti jako o té olazebnici.

kaylin	20.08.2006, 12:55:12

Hledat nějakou historickou pravdu jako v předchozím komentáři mi prijde trochu ujeté. Nemá to pro povídku větší význam a navíc dějiny jsou věc nejasná, i když máme spoustu dochovaných knih. Stále je napsali lidé a každý člověk vidí pravdu trochu jinak. Jinak dle mého je povídka velice vydařená a závěr nutí k zamyšlení. Takže za 1.

Bili_Pes	19.08.2006, 22:38:24

takže, Václav IV. nikam neutekl, vašek byl jenom ožrala, to už předznamenává jeho čeká přezdívka Král Opilec, a nevládl proto ,že by ho nějak šlechtA od moc iodstavovala ,ale proto, že se mu nechtělo, v zahraničí je označován jako Václav I: Liný, což tak hovoří za vše. Tohleto je průměrné proto, že se příběh nerozvíjí.Působí to jako fragment. Připsat k tomu jdenu dvě stránky a bude to vypadat mnohem líp a bude to Dílo, i když ne moc nadpůrůměrné, protože zápletka se mi nezdá moc originální.


ze dne 21.08.2006, 13:45:17
Joa: Děkujuj za zastání, Admine. :) To s tím Václavem - kdesi jsem to vyčetla. Asi to nebyl moc spolehlivý zdroj, za což se moc omlouvám. :)


ze dne 20.08.2006, 19:20:21
Admin: V povídkách si může autor zcela volně vytvářet svůj vlastní děj .. je to jeho právo .. byť se inspiruje nějakou historickou skutečností, takže šikanu za rozchod povídky s historickou pravdu bych zcela odsoudil. Povídka má v první řadě zaujmout sama za sebe.... A když už tolik kritiky za na účty ostatních, zkuste si po sobě komentáře občas přečíst, přes ty hromady překlepů to bývá občas trochu obtížné... Ps: už se těším až sem vložíte své vlastní dílo, jsem zvědavý na tu dokonalost, kterou všude u ostatních hledáte ;)

Adrastea	18.08.2006, 9:27:50

Zajímavá povídka, donutila mě k zamyšlení... Zpočátku se mi ten jeho závěrečný krok jevil jako nerozumný, ale po delší úvaze ho člověk dokáže pochopit... Jinak pěkně napsané :)


ze dne 18.08.2006, 10:40:55
Joa: Asi tě chápu, je těžké pochopit hlavní postavu mého příběhu. Ale snažila jsem se jeho chování v povídce vysvětlit jak nejlépe to šlo. Snad se to podařilo. Děkuju za komentář. :)