|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303496 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Šepot 3. - Osud ::
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Šepot
|
| |
|
|
Mohutnou rukou rozhrnul vybledlý červený závěs a vstoupil do stanu. Téměř celý jeho vnitřek zabíraly dřevěné police s různými „magickými“ předměty, které však sloužily jen jako pouhá kulisa umocňující jeho představu o jediné další osobě ve stanu.
Ta žena byla už od prvního pohledu nenormální. Magor. Jak ho vůbec mohla Jenn přinutit, aby sem šel? Ona tu byla často a radila se s tou ženštinou skoro o všem.
Ale teď se nechal donutit k tomu, aby sem zašel taky. Potřásl hlavou a posadil se na obyčejnou dřevěnou židli naproti té věštkyni.
Žena byla oblečená do hedvábného oblečení orientálního střihu. Na hlavě měla nakřivo posazený fialový turban, který jí ještě ubíral na věrohodnosti, pokud to bylo ještě vůbec možné.
„Tak začněte,“ povzdechl si.
„Začít musíte vy. Vy jste přišel za mnou.“
„A čím bych měl začít?“
„Nejprve vaše jméno. A potom, proč jste vlastně tady.“
„Christopher Hill. Jsem tu, protože mě k tomu přinutila žena. Někdo mi totiž vyhrožoval a mám vás požádat o radu.“
„Tak vy jste manžel Jennifer! Jste vítán v mém skromném příbytku.“
„Vy tu vážně žijete?“ přelétl Chris pohledem vnitřek stanu.
„Ne, říkám to jen tak. Ve skutečnosti bydlím v karavanu, jako většina z nás. Ale teď zpět k vám. Takže výhružka. Mohl to být někdo z práce? Čím se vlastně živíte, pane Hill?“
„Ehm, jsem obchodník.“
„Aha. A s čím obchodujete?“
„To už vás nemusí zajímat,“ odsekl Chris. „Máte mi něco předpovědět, tak sebou hoďte.“
Věštkyně s povzdechem vytáhla balíček karet a začala jednotlivé karty vykládat na stůl. Jakmile byl určitý počet karet na stole, vztáhla nad ně ruce a začala jimi nad stolem kroužit.
Chris se tomu divadlu sebevědomě usmíval, když ale ženiny oči získaly zvláštní skelný lesk, musel uznat, že to má připraveno dokonale. Sám by nevěděl, jak takový herecký výkon předvést.
Věštkyně začala pohupovat hlavou dopředu a dozadu, přitom stále držela ruce nad kartami.
Najednou jako by se probrala z transu a zaklonila se tak prudce, že málem spadla ze židle. Musela se rychle chytit okraje stolu, aby získala ztracenou rovnováhu.
Chrisovi ztuhl úsměv na tváři, když ho na malý okamžik napadlo, že by to nemuselo být jenom divadlo. Byl moc zvědavý na to, co mu teď žena řekne.
„Tak co jste viděla?“ zeptal se podivně nakřáplým hlasem.
„Bohužel nic, je mi líto.“
To už ale bylo příliš! Teď, když jí skoro byl ochoten uvěřit, mu řekne, že nic neviděla! Ale teď očividně lhala. To Chris na lidech poznal, proto byl ve svém podnikání tak dobrý. Musel se dozvědět pravdu, i kdyby měl připustit, že snad nějaké zvláštní schopnosti má.
„Lžete! Něco jste viděla! Já vás pozoroval. Tohle není normální, určitě jste něco viděla. Řekněte mi to.“
„Když vám vrátím vstupní poplatek, nemusím vám nic říkat. Je to na tabuli před vchodem.“
Chtěla vstát od stolu, ale Chris ji ocelovým stiskem sevřel útlé zápěstí.
„Řekněte mi to.“
„Nebudete rád, až to uslyšíte.“
„To už nechte laskavě na mě.“
„Dobrá, řeknu vám to. Ale nejdřív mě pusťte.“
Chris ji váhavě uvolnil ruku a žena pokračovala.
„Víte, tohle lidem neříkám zrovna často, proto to moc neumím…“
„Tak už to vyklopte!“ zařval Chris.
Věštkyně se schoulila a šeptla: „Zemřete. V noci na zítřek. Přesně o půlnoci.“
„Aha. A to vám mám věřit, že jste přesně na minutu určila čas mojí smrti? To snad nemyslíte vážně!“
„Vy jste chtěl, abych vám to řekla!“ vypískla věštkyně.
„Tohle už nebudu dál poslouchat!“ zahulákal Chris a vstal ze židle, která spadla na zem. Rychlým krokem zamířil ke vchodu, ale ještě než opustil stan, uslyšel slova věštkyně: „Svůj osud nezměníte, i kdybyste se snažil sebevíc.“
„Uvidíme,“ ucedil Chris a opustil stan.
Stromy se míhaly venku za oknem jedoucího auta rychlostí blesku. Chris mířil domů, zboží v kufru jeho nového Mercedesu W221. Dnešek byl špatný, zákazník se nedostavil na místo schůzky a on teď musel vzít zásilku domů. Proto jel po prázdné čtyřproudové silnici trochu rychleji než obvykle, ale brzy bude ve svém velkém domě, kde už jeho manželka asi spí.
Letmý pohled na hodinky mu odhalil, že je půl dvanácté.
Za půl hodiny zemřu.
Cože, jak ho zrovna tohle napadlo? Celý den si na slova věštkyně ani nevzpomněl a najednou tohle? Přece té ženské neuvěří! Ne, on nezemře! Alespoň ne dnes!
Ve zpětném zrcátku zahlédl několik červených blikajících světel.
Sakra! Co teď? Mohl bych jim ujet, ale možná bude lepší zastavit a zkusit je ukecat. Třeba i podmáznout. Uvidíme.
Mercedes začal zpomalovat a po chvíli konečně zastavil u krajnice. Policejní vůz zastavil za ním a z něj vystoupili dva mladí muži zákona.
Problém. Tihle podmáznout nepůjdou. Jsou moc mladý na to, aby byli úplatný. Budu je muset sejmout.
Pravou rukou otevřel přihrádku za řadicí pákou a nahmatal studenou pažbu pistole Glock 17.
Jeden z policistů mířil k jeho dveřím, druhý si prohlížel zadní část Mercedesu.
Pokud mě budou chtít jenom zkontrolovat, nechám je bejt. Hlavně nesměj chtít otevřít kufr. To by dopadlo špatně. Hodně špatně.
Muž dorazil ke dveřím a zaklepal na okénko. Chris ho stáhl a do auta vnikl ledový noční vzduch.
„Váš řidičský a technický průkaz, prosím,“ oslovil ho policista.
Chris mu je podal a on mu je po zběžném prohlédnutí vrátil.
„Víte, že jste překročil maximální povolenou rychlost?“
„Ano, moc se omlouvám, strážníku. Doma na mě čeká žena a děti, tak jsem asi jel trochu rychleji, abych už byl s nimi.“
Muž na druhé straně okénka se usmál.
„To chápu. Tentokrát to necháme jen s napomenutím a dál jeďte pomaleji, ano?“
„Samozřejmě.“
Policista odešel ode dveří a zamířil ke svému vozu. Najednou ale Chris uslyšel, jak se v kufru něco pohnulo a narazilo do tašky se zbožím. Policista se zastavil a zaposlouchal se.
Sakra co to může bejt? Je tam přece jenom ta taška, takže by se tam nic hejbat nemělo! Tak co způsobilo ten náraz? Ale snad se to už neozve a oni odjedou. Nic se nemusí stát, může se to obejít bez mrtvol.
V kufru se to pohnulo znovu a muž v uniformě se otočil čelem k Mercedesu.
„Otevřete prosím kufr.“
Chris pevněji sevřel pistoli. „Ale strážníku, je to opravdu nutné?“
Teď už se ale nedá nic dělat, teď už mě jít nenechají.
„Vystupte prosím z vozu a ruce držte tak, abych na ně viděl!“ Při těchto slovech položil policista ruku na zbraň.
A to byl rozhodující okamžik.
Chris prudce otevřel dveře a srazil jimi policistu na zem. Rychle po něm vystřelil a očima hledal toho druhého.
Ten se už ale kryl za autem se zbraní v ruce. Chris ještě jednou vystřelil na ležícího policistu a plížil se k zadní části auta.
Slyšel hlasité oddechování svého nepřítele. Ve spáncích mu tepala krev, do které jeho mozek pumpoval adrenalin. Pomalu se blížil ke kufru svého auta.
Podle všeho se druhý policista nehýbal, nebo alespoň nic neslyšel. Lehl si na zem a podíval se pod autem, aby zjistil přesnou polohu muže skrývajícího se za kufrem. Zřetelně viděl policistovy nohy a namířil zbraň.
Sakra, co blbnu? Co kdybych trefil nádrž? Radši to obejdu.
Neslyšně auto obešel a plížil se teď z druhé strany. Za pár okamžiků byl za policistovými zády. Chvíli pozoroval nervózního muže, který se odhodlával vykouknout zpoza kufru a poté mu prohnal hlavu kulkou.
Byl tvrdý, ale to muž jako on být musel.
S pistolí připravenou v ruce odemkl kufr a otevřel ho. Na obličej mu zaútočili černé prskající stvoření, které se v kufru schovávalo. Chris si ještě stihl před obličej strčit volnou ruku a tvor mu do ní zabořil drápy ostré jako břitva. Chris tvora udeřil pistolí a jakmile dopadl na zem, zastřelil ho.
Až pak si všiml, že je to obyčejná černá kočka. Nyní mrtvá kočka.
No co, škoda jí nebude. Teď rychle domů vyložit zboží.
Ještě zkontroloval, jestli je vše v kufru na svém místě a nastoupil.
Za pár chvil vypovídala o tom, co se tu stalo, jen dvě mrtvá lidská těla.
Za deset minut bude půlnoc a …nic! Chá, nezemřel jsem! I když jsem teda měl s těma poldama na mále.
Chris si pohodlně hověl na velkém gauči v malém pokoji v patře, kde rád sledoval televizi. Taška se zbožím už byla v garáži a teď zbývalo jen počkat na půlnoc a na kutě.
Pět minut. Zatraceně se to táhne, už abych to měl za sebou. Až bude, dám si ještě loka whisky a pudu si lehnout, dneska byl zatraceně dlouhej den.
Hodiny na d televizí právě odbily půlnoc a Chris…byl stále naživu.
To sem si moh myslet. Baba jedna ulhaná. Jenn zakážu, aby k ní chodila. Tak, teď se napiju a pudu za Jenn do ložnice. Možná ji i probudim, abychom si před spaním trochu užili, uvidíme.
Vstal z gauče a vyrazil do předsíně. Šel rychlým krokem, protože se zaprvé těšil na tu zlatavou tekutinu, která na něj dole čekala a také už se rozhodl, že Jenn určitě probudí. Na chodbě už téměř běžel a tak si ani nevšiml tmavého předmětu, která ležel na vrcholu schodiště.
Právě o ten předmět zakopl a ještě v letu uslyšel, jak dole v hale teprve teď odbíjejí hodiny. Zapomněl, že hodiny v patře jdou o pár minut napřed!
Černá kočka ležící na vrcholu schodiště líně slezla po schodech až ke Chrisovi polámanému tělu. Olízla mu ruku a zamňoukala. Poté bez ohlédnutí prošla zavřenými vchodovými dveřmi a vytratila se do noci.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 18 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
