obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je svátost, kterou je potřeba přijímat na kolenou."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2916058 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Skákalas přes kaluže ::

Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 autor Cinka publikováno: 02.12.2008, 23:38  
Hm...
 

Skákalas přes kaluže… vzpomínáš si na to ještě? Já ano. Stejně jako na dva culíky, co ti tvá máma vyčesávala, vplétala ti do nich berušky, a tobě se pak ty dva husté ohony houpaly tam a zpátky, jak jsi vždy rozumně pokyvovala a vrtěla hlavou, když jsi nás o něčem poučovala.
Smála ses. Moc jsi se smála. Pokaždé ses za námi přihnala do kuchyně a vyhoupla se na linku. Seděla jsi na ní, komíhala nohama ze strany na stranu a líčila jsi zážitky ze školy, prokládala je smíchem a ke všemu a ke všem přikládala své názory. Tvoje názory. Tvůj svět.
Plakalas. Plakala jsi, protože sis ušpinila šatečky zmrzlinou a myslela si, že už nejsi hezká holčička. Plakala jsi, když ti někdo křivdil, nemohlas ani mluvit, jak jsi byla rozhořčená, rozlícená, jen jsi se zalykala tím tolik upřímným dětským pláčem plným křivd, tváře ti hořely. Běhala jsi za mnou a já pak všechno dával do pořádku. A vyprávěl ti smyšlené příhody, ze kterých sis měla brát poučení. Otřela sis pak slzy a všechno jsi začala řešit… bože, jako bys byla dospělá. Po tom neovladatelném návalu emocí sis najednou byla schopná tak sebevědomě poradit.
Taky jsi plakala pro každého opuštěného špinavého psa, co pobíhal po ulici a proplétal se mezi auty, všechny bys je vzala k nám domů, všechny bys je nakrmila. A pak jsi nás prosila o vlastního psa a já ti řekl, že na to máme moc malý byt. Na ten pohled nikdy nezapomenu, muselas mě tolik nenávidět, ani nevíš, jak jsem si připadal. Několik dní jsi se mnou nepromluvila a já se tvářil stejně neoblomně. Netušíš, že jsem trpěl víc než ty. A když jsme ti pak k Vánocům koupili štěně kokršpaněla… za ty tvé oči mi pocit, že jsem byl pro tebe doteď ten nejhorší táta na světě, stál.
Začala jsi chodit na diskotéky a vracela ses v noci. Procházelas bytem po špičkách, abys nás nevzbudila. Nevědělas, že jsme vzhůru, že jsme se na sebe s tvou mámou podívali ve tmě ložnice a ani nemuseli nic říct, jen jsme mohli v klidu usnout.
Vždycky jsem tě dokázal utěšit, sedlas mi na klín, skočilas mi spontánně kolem krku a já ti vyprávěl vše, jen abys přestala brečet, aby ses zas smála. A pak se s tebou rozešel ten hokejista, to už jsi chodila na střední. Najednou jsi plakala docela jinak. Už jsi mi nepadla kolem krku a já najednou nevěděl, jak tě obejmout. Jako bych byl neohrabaně strnulý, jakoby ty tvoje slzy byly jiné, jinak mě bolely než ty uroněné kvůli odřenému koleni. Najednou všechno, co bych řekl, nebylo by k ničemu. Tu bezmoc taky za několik let poznáš.
Bože, už je to tak dávno, skákalas přes kaluže a najednou ti bude dvacet.
Víš, přes týden tu nejsi, je tady najednou tak divné ticho. Prázdno. Stačí mi, když takhle stojím v chodbě a můžu se chvíli dívat k tvému pokoji. Světlo lampičky dopadá přes matnou tabuli skla ke mně. Dívám se na to světlo, na dveře… a to mi stačí, protože vím, že za nimi sedíš. Že jsi doma.
Zítra mi zase odjedeš a na konci týdne se vrátíš. Vlastně jsi říkala, že nevíš, jak budeš stíhat a přijedeš nejspíš až ten další pátek. Řekl jsem, že to je samozřejmé. A přitom jsem cítil, jak tě ztrácím. Ty si to neuvědomuješ, ani o tom takhle nepřemýšlíš, je to tak v pořádku. Ale já to vím.
Už nejsi malá holka, já už skoro o ničem v tvém životě nerozhoduju. Už tě dávno nemůžu chovat na klíně.
A ty už neskáčeš přes kaluže.


 celkové hodnocení autora: 98.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 10 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 21 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 41 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Ina 22.03.2009, 20:09:04 Odpovědět 
   Poprvé jsem to četla těsně po registraci, když jsem ještě nemohla dát tip. Početla jsem si dnes (ráda) znovu. ))
 ze dne 23.03.2009, 1:25:43  
   Cinka: No, co mě může potěšit víc, než že ses k mé práci vrátila a ještě mi o tom napsala....děkuju, Ino.
 Apolenka 22.03.2009, 19:30:47 Odpovědět 
   Není jednoduché vyjádřit niterní pocity jiné generace a k tomu ještě druhého pohlaví. Tobě se to podařilo, a to formou natolik přirozenou, že jsem se musela dvakrát podívat na tvůj profil, zda opravdu nejsi starší muž.
Moc ti přeji, Cinko, aby tvůj vlastní vztah s tátou byl právě tak dojemný a krásný, jako v tomto dílku.
 ze dne 23.03.2009, 1:23:46  
   Cinka: Alenko. Psát pro mě tenhle text, vžít se do téhle role, nebylo vůbec těžké, protože v lecčems se to opravdu podobá mému životu (jen jsem to vzala z opačného pohledu)...bohužel ne ve všem...a právě ne v tom, co bys mi přála.
Děkuju ti moc. Za vše napsané.
 javavia 07.12.2008, 10:56:06 Odpovědět 
   Hezky se to četlo a je v tom velký kus pravdy. Dobře jsi to napsala. Vžít se do toho, jak je rodičům, když dospějí a začnou žít vlastní život, ve tvých letech, je obdivuhodné.1
 ze dne 11.12.2008, 0:04:52  
   Cinka: Děkuju Ti moc, opravdu. To vžití se šlo nějak samo. Ještě jednou děkuji
 Divoká Orlice 05.12.2008, 14:57:49 Odpovědět 
   To je nádherný. A dojímá mě jakej krásnej vztah máš s rodiči. A že si to všechno uvědomuješ a ještě o tom umíš napsat. Krása.
 ze dne 05.12.2008, 18:31:41  
   Cinka: Děkuju Ti moc. Uvědomuju si to, i když ten vztah leckdy tak krásně dojemný bohužel není. Ale opravdu... moc Ti děkuji, milá Orlice.
 OH 04.12.2008, 12:32:04 Odpovědět 
   Ahojky, já nebudu mít nějaký chytrý or jaký řeči, tatíka máš opravdu v sobě, já si ani nikde v tvém psaní nevšiml tvého postoje k mamině a je mi to fuk, prostě se tvé psaní příjemně čte...
 ze dne 05.12.2008, 18:30:16  
   Cinka: O mamině jsou tu jiné texty. Děkuji, jsem polichocena, že se příjemně čtu:) Není to ale zas až tak docela o mém tátovi a o mně, to by byl asi trochu jiný příběh. Ještě jednou díky!
 monito 03.12.2008, 22:40:52 Odpovědět 
   mam tri deti ... nejstarsi se uz odstehovalo ... nemam to v hlave takhle krasne upraveny a srovnany, ale vzpominam a citim podobne ... clovek by to rad vratil. ale nejde to
 ze dne 05.12.2008, 18:28:57  
   Cinka: Dokud máš ty zbylé dvě doma, jistě Ti to alespoň trochu vynahradí, ne? Děkuju Ti moc za zastavení.
 Viktor 03.12.2008, 17:16:04 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Viktor ze dne 03.12.2008, 15:26:02

   ..je mi ctí, mladá dámo... :o)
 Viktor 03.12.2008, 15:26:02 Odpovědět 
   ...syndrom prázdného hnízda se to jmenuje...

... je to moc pěkné...

... ne ten syndrom - ten textík je moc pěkný...

... to nebývá často, aby se dvacetiletá žába, takhle vcítila do tatíka...

... sympatická empatie ...

... řekni tatovi, ať není smutný, než se třikrát otočí ... bude mít na krku vnuky - a to je teprv rachot... :o)
 ze dne 03.12.2008, 16:41:22  
   Cinka: Syndrom prázdného hnízda... pěkné to není, ale zato to pěkně zní...

Víš, říkala jsem si, když jsem sem dávala tenhle příspěvek... jestlipak se na mě podívá Viktor:) Z Tvých komentářů si snažím vždycky něco vzít, jednou přirovnáš mé povídky k zastrčené galerii (což byl kompliment, ač to tak v tomto kontextu možná nevyznívá) a podruhé mi zas napíšeš, že mám prostě žít a psát o tom, protože mi to, co jsem napsala, nevěříš.

Chtěla jsem, abys mi tohle uvěřil.

Takže děkuji.

Zmíním se mu o vnoučkách, ale to si asi chvíli počká:)
 Šíma 03.12.2008, 13:27:32 Odpovědět 
   Líbilo, text je hezky a smutně napsaný, skoro vyznívá jako jakési vyznání, nebo i malinko jako "omluva", možná je život takový a třeba si jeden nikdy pořádně nezvykne, protože s odchodem dětí ztratí i kus sám sebe, přestože je třeba i docela často vídá a vidí, že s postupem času mají i své děti, jenže už to není ono a čas, kdy tito odrostlí "caparti" cupitali po bytě, nebo běhali přes kaluže, je už dávno ten tam. Sám děti nemám, ale asi bych to také nesl velmi těžce! ;-) Jednička.
 ze dne 03.12.2008, 16:31:06  
   Cinka: Ano, je to jisté vyznání... vlastně vyznání a jistá omluva otce... i dcery, co to psala:)
Zatím si to můžu jen představit stejně jako Ty, jaké to je, celý život se o své děti bát, starat se o ně, vychovávat je... a pak prostě přijde den, kdy odejdou... kdy na ně budu čekat a těšit se... pak najednou odejdou úplně, budou mít svůj život... a u nich pak začne totéž nanovo...nekonečný koloběh a má bezmoc cokoliv udělat, protože to tak být musí.
Děkuji Ti velice za Tvůj komenář, Šímo... a vůbec, že ses zastavil... a za jedničku též:)
 maja52 03.12.2008, 11:51:26 Odpovědět 
   Ode mě máš také 1.Moc krásně a smutně jsi to napsala.Také jsem čekávala na děti, ale už jsem si zvykla. Zdraví Maja
 ze dne 03.12.2008, 16:22:43  
   Cinka: Majo, moc Ti děkuju. Život prostě jde dál, mě to zatím ještě čeká, ale uvědomuju si, že mě taky nemine tohle čekání a následné zvyknutí. Děkuji ještě jednou.
 m2m 02.12.2008, 23:37:46 Odpovědět 
   ...a to si pak člověk uvědomí, že ho třeba vlastní rodiče skutečně mají rádi. Jak se asi cítí, když odjedu na dva tři týdny do Prahy na kolej a trávím víkendy tam, ponořený v práci. A pak přijedu a jsem tam jen dva dny a zase odjíždím.

A jaké to potom je, jít s tatou na pívo a s maminou pokecat o všem možné. Jak se asi cítí ten pes, který mě vítá pokaždé, když přijdu domů.

Život se mění a člověk si to ani neuvědomuje.
Je fajn, žes mi vlastně připomněla, jaké to vlastně je. Že už je něco jinak a že to ti druzí nemusí vidět tak barevně jako já.

Je fajn, že někdo něco takového napsal. Protože já si to neuvědomoval.
A za to máš ode mne jedničku...
... -y.
 ze dne 03.12.2008, 16:19:25  
   Cinka: V první řadě Ti samozřejmě poděkuji za publikaci, komentář, známku, jsem opravdu ráda, že jsi to byl zrovna Ty, kdo se mohl vyjádřit jako první.

Víš... a je pro mě nejhezčím hodnocením to, že sis díky mojí povídce tohle, co píšeš, uvědomil. Protože... ono je to důležité vědět o tom. A třeba i dát těm rodičům najevo, že víš nebo alespoň tušíš, jak je to pro ně jiné, těžké.

Z pohledu psa, to by byl možná ještě zajímavější příběh, hm?

Takže ještě jednou děkuji, děkuji mnohokrát.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Procházka budou...
Džordž J.S.
O původní ducho...
markus
Odi et amo 9
Mon
obr
obr obr obr
obr

Posel smrti VI: K. IX - Jako v...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr