» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."

Victor Hugo

počet přístupů: 2141128

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303496 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Brouci, brouci, samí brouci ... ::

Karina	publikováno: 05.12.2008, 20:50

... kdo zažil rychlou invazi brouků, uvěří ...
Povídka z knížky "Domove líbezný" - docela obyčejné příběhy docela obyčejných lidí.
Starostlivá Apolenka a samorost Bivoj, dva povahové protipóly, leč milující se lidé + 3 rozpustilé děti = sympatická rodinka procházející malými i většími životními zkouškami a svízelnými životními situacemi. Život s Bivojem rozhodně není jednoduchý, ale Apolenka ho líčí s gustem a nadsázkou, jako velké dobrodružství.
Že jméno "Bivoj" není v kalendáři? A co má být? Můj milovaný choť na to jméno dobře slyší ... už dlouhou řadu let ...


	"Propánakrále, Bivoji, pojď se podívat ... tady se rojí nějací brouci ... vypadají zrovínka jako rozsypaný kmín," vykřikuji od kuchyňské linky, po které se prochází skupinka drobných broučků s dlouhými sosáčky. "No vida ..." řekne Bivoj, aniž se zvedne od stolu, zkoumavě se mi zadívá do očí a pak poklidně dodá: "To je pilous černý, obávaný škůdce obilních sýpek. Měří pouhé tři milimetry ... roztomilý mrňous." "Jaképak no vida? A jakýpak je tohle roztomilý mrňous? To je vše co řekneš?" Dotírám na Bivoje, nespouštějíc broučky z očí. Ti rychle zdvojnásobili své řady, zformovali se do sevřeného šiku a bez zbytečných průtahů vyrážejí na průzkum k odloženému krajíci chleba. "Ne, to není vše, Apolenko ... mám radost, že už se ti zlepšil zrak. Jen vzpomeň, ještě včera jsi mi odmítla zašít děravou ponožku s odůvodněním, že tam vůbec žádnou díru nevidíš." "Ano, můj zrak je schopen zachytit i takového mrňouse, ovšem jen je-li v pohybu, což tvá dírka v ponožce, jak dobře víš, není." Vysvětluji s obvyklou trpělivostí, zatímco broučci obstoupili krajíc a po krátké poradě provádějí zkušební vrty. "To mi nejde na rozum," mudruji, "co u nás ti tvorové pohledávají, když nemáme sýpku ... to trochu popletli, že, Bivoji?" Bivoj na mě pohlédne se shovývavým úsměvem. "Ale děvenko zlatá ... ve sklepě máme přece kotel na obilí, koupil jsem ho na jaře, a do uhelny jsem naskladnil zrní. No a ti tvorové už tam všechna zrna vyžrali, takže teď migrují za novou potravou. Ale to nic, až spotřebují i tvoje domácí zásoby, odtáhnou zase jinam. Jó, a abych nezapomněl ... nemáme už čím topit." V děsivé předtuše otevřu dveře špajzky, "a jejda ..." hemží se to tu broučky. Nadšeně pobíhají po policích, nahlížejí do sáčků, tvoří náhodné hloučky a diskutují. Zřejmě o skladbě našich potravin. Teď znám jedinou pomoc: Prásknu dveřmi, hroutím se na židli, ruce svěsím podél těla (osvědčená to demonstrace zoufalství). Bivoj mi pohotově nalije trošku rumu, z výchovných důvodů ho dolije vodou, a konejší mě: "Neboj, Apolenko, je to nevýslovně přátelský hmyz. Až vystopuju, kudy sem leze, bude to v pohodě." Hned se spustí na všechny čtyři a pátrá v okolí trubek, ústících ze sklepa. Sesunu se k Bivojovi a vyzbrojena baterkou, s tváří přitisknutou k podlaze, nahlédnu do skuliny pod kuchyňskou linkou. "Ale nééé, to už je příliš!" Právě tu probíhá masové shromáždění nápadně velkých, zlovolně vyhlížejících brouků. Když spatří můj pobledlý obličej, příšerně se vyděsí (to nechápu), a bleskově se rozprchnou do nejbližších temných koutů. Dvě sekundy a je po všem, jen trocha zápachu po nich zbyla. Dosednu zpět na přistrčenou židli a žádám o příděl dalšího rumu. Bivoj mi drobet ukápne, zbytkem láhve si naplní vlastní sklenku, jen tak mimochodem z ní vyloví něco topících se broučků, přihne si a poučuje: "To byl potemník moučný, ničivý požírač moučných výrobků všeho druhu. Ve dne se ukrývá, v noci krade. Smrdí po fenolech ... odporný hajzl." Přednáška je u konce ... Bivoj si rozkládá noviny a pokojně se začte. Občas z nich sfoukne houf rozdováděných broučků, hrajících si nejspíš na honěnou. "Bivoji, to je hrůza. Ty ještě nevíš, že zítra k nám přijede teta Vilma - na celý víkend. Je to tak čistotná dáma ... a u nás, dobrý Bože ... brouci, brouci, samí brouci ..." Lamentuji a setřepávám si z blůzky zvědavé broučky, kteří se mi snaží nahlédnout do výstřihu. "Apolenko, nedělej z toho drama! Neříkala jsi snad, že Vilmína má pět dioptrií? Ta pilouse neuvidí. A když jí pošleš včas spát, tak nespatří ani naše potemníky. Nefňukej a udělej radši něco dobrého k snědku!" Nefňukám - obrněna trpělivostí připravuji večeři - pečlivě vybírám pilouse z těstovin (kolínko po kolínku). Protože se rozbíhají, chvíli co chvíli je shrnuji na úhlednou hromádku. Bivoj se nemůže dočkat. Odhodí noviny a slídí po nějakém předkrmu. Když nevidí nic lepšího, sáhne po okoralém krajíci chleba, skrz naskrz prolezlém pilousy, a zakousne se do něj dřív, než ho stihnu varovat. A pak si ještě se slovy, "á kmín, ten já rád," shrne do dlaně hromádku pilousů, které jsem pracně vyšťourala z kolínek, a vhodí si je do úst k tomu chlebu. Pozoruji ho s němým úžasem. "Jaký to byl chleba?" Zeptá se s posledním soustem. "Českolipský", špitnu. "Moc dobrý, Apolenko, ten rozhodně kupuj!"


celkové hodnocení autora: 99.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 29		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 57		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 157		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Amater	08.03.2010, 10:37:55

Odpověď na příspěvek od uživatele: Amater* ze dne 08.03.2010, 9:24:43* První povídky jsou vždy srdeční záležitosti dle mě. Píšeš opravdu s jemným humorem, který miluji. Usmívám se a to je velký dar. děkuji ti az něj


ze dne 08.03.2010, 21:55:03
Apolenka: Kdyby nebylo úsměvů, nebylo by proč psát. Takže... děkuji za tvůj úsměv, milá Kat.

Amater	08.03.2010, 9:24:43

Tohle je prostě úžasné. Bílkovíny Bivoji jsou velmi zdravé a hmyz je oblíbená pochoutka v Asii. Nechceš se tam přestehovat?! Ale divím se, že Apolenka neřvala děsem, když po ní šplhali... je prostě odolná


ze dne 08.03.2010, 9:51:51
Apolenka: Apolenčiny reakce Bivoj včas utlumil záchovnou dávkou rumu... je to zkrátka chlapík, všemi mastmi mazaný. Tvůj návrat, milá Am, k této povídce mě mile překvapil a moc potěšil. Zrovna tuto povídku mám moc ráda... možná i proto, že byla první.

Alasea	29.09.2009, 19:51:43

Nádherná:-)


ze dne 29.09.2009, 22:12:28
Apolenka: Děkuji, Barborko.

Rút	19.06.2009, 23:43:26

Odpověď na příspěvek od uživatele: Rút* ze dne 19.06.2009, 23:17:07* Dobrou.. :-)

Rút	19.06.2009, 23:17:07

Odpověď na příspěvek od uživatele: Rút* ze dne 19.06.2009, 22:03:57* Ano, máme tu jedno kafe s mlékem.. A cukr?


ze dne 19.06.2009, 23:33:10
Apolenka: Bez, ale dneska už mi to skoro nekouká, jdu do hajan. Dobrou noc, Radko.

Rút	19.06.2009, 22:03:57

Těch posledních šest řádků mi vehnalo slzy do očí.. :-)))


ze dne 19.06.2009, 22:25:19
Apolenka: Že by to bylo až tak k pláči? Jdu tě utěšit, postav na kafe (s mlékem, prosím).

janie	07.06.2009, 1:52:48

dokonalé! vážně :) Tuhle jsem si říkala, jak nejrychleji zaujmout mužské pohlaví. Nejsnazší csta prý vede přes skloubení pekného pozadí a popředí v kombinaci s klobásami a masem. :D To mi bylo vysvětleno od (tenkrát budoucí) tchýně, která ovšem byla taková matka, že nakonec začala znovu vařit klobásky jen aby se jí ten její Kubík vrátil domů(já klobásy výsostně nesnáším, proto jsem je nikdy nevařila). Přitom je ''Kubík tak rád jí a já mu to ani nedopřeju.'' :D pobavila jsi mě, takhle jsem se nesmála už hodně dlouho, děkuju, janie


ze dne 07.06.2009, 13:07:48
Apolenka: Pravdu díš, janie, ženské přednosti v kombinaci s dobrým jídlem jsou tím nejlepším magnetem na muže (zkušenost historicky prověřená). Nemusí se jednat právě o klobásy (já je taky nerada). Ale mládí má přece jiné priority, proto postačí, když Kubíkovi naservíruješ svoji dívčí něhu, třeba v kombinaci s předčítáním nejvydařenějších vlastních dílek (dojdu se podívat a některé ti doporučím). P.S. Na Bivoje to bohužel nezabírá - včera mi při předčítání usnul (už mu není dvacet). K obědu dnes byla ryba a svoji ženskou něhu mu naservíruji až jako zvláštní přídavek (pokud si ho zaslouží!).

Cinka	26.04.2009, 13:24:23

No, koukám, že jsem opravdu dobře udělala, když jsem se k tobě vrátila. Čemu jsem se zasmála asi nejvíc, byly Bivojovi minipřednášky o druhu brouků, ten kontrast mezi nimi byl vážně vtipný. Je to krásně nenucené, přirozené, milé čtení, oddychovka, která není ani trochu trapná, ani trochu vlezlá.


ze dne 28.04.2009, 21:57:51
Apolenka: To jsem si moc oddychla, že ta moje oddychovka není trpná a vlezlá. Takové věci totiž vůbec nemám ráda. Děkuji, Lucinko, tvá slova mě opravdu potěšila a moc ráda tě zase uvidím.

Agibail	20.04.2009, 15:58:05

Ahoj Apolenko, tak jsem své čtení poněkud usměrnila ... začínám číst od začátku a hodlám tak už pokračovat :-)) Tvá povídka mě zase rozesmála ... Bivoj, nevědomky, přišel na skvělé řešení ... Proč chemicky likvidovat brouky, když přitom tak skvěle chutnají?! :-)) měj se krásně smějící se Agi


ze dne 20.04.2009, 16:46:40
Apolenka: Je mi velkým potěšením, že tu vidím smějící se Agi. A že chceš přijít zase? No to je pro mě vyznamenání - budu se moc těšit. Dej předem vědět ... upeču mramorovanou bábovku a postavím na kafe. Jaké máš ráda?

marianka	03.04.2009, 10:46:08

Ahojky Apolenko, já se malých broučků štítím a kdyby se mi tohle stalo doma, tak jedu do nemocnice. Škoda, že ještě nemůžu známkovat, měla bys ode mě zaslouženou jedničku!! Moc jsem se zasmála a pobavila!! marianka


ze dne 03.04.2009, 21:44:19
Apolenka: Ahoj marianko! Neboj, jestli se kvůli broučkům dostaneš do nemocnice, příjdu tě tam navštívit a něco dobrého ti přinesu. Nezapomeň mi dát zprávu, co máš ráda. Jsi hodná, že si ke mně nakoukla. Děkuji, Apolenka

Altro	14.03.2009, 22:46:21

Uhhh, to je další skvělé dílko, jen možná trochu víc proteinů v jednom chlebu na mne:D... Mno asi mi zrujnuješ zásobu jedniček ale co, zasloužíš to jako brouci chleba:) 1* Altro


ze dne 15.03.2009, 0:22:44
Apolenka: Ach, Altro, šetři chválou, nebo zpychnu a s psaním bude veta. Ale potěšit tedy umíš.

Dani	11.03.2009, 17:40:35

To nemá chybu. Dala jsem se do čtení tvých veselých rodinných příběhů a je mi krásně. Většinou se u veselých povídek jen usmívám, ale teď jsem se úplně nahlas zasmála. V okamžiku, kdy si Bivoj nic netušíc spletl pilouse s kmínem. Za jedna a s úsměvem na rtech.


ze dne 11.03.2009, 21:06:38
Apolenka: Děkuji, Dani, opravdu moc, za návštěvu a ta hezká slůvka.

V45	05.03.2009, 19:25:09

Opravdu moc zajímavý příběh. Krásně pojaté a poutavé. Nejednou jsem se usmála =)) Opravdu krása. Za jedna ;)


ze dne 05.03.2009, 20:06:54
Apolenka: Tvůj úsměv je krásná odměna. Děkuji za návštěvu a hezké hodnocení.

endless	14.02.2009, 20:57:06

Tak se na ně musí - na chlapy i na pilouse... ! Místy bych dialogy asi trochu proškrtala, ale jinak je povídka příjemná a lehce inspirativní.... ,-D Pozor na: shovývavým - shovívavým když jí pošleš včas spát - ji


ze dne 16.02.2009, 15:42:07
Apolenka: Děkuji ti, endlessko, za návštěvu a přínosný komentík. O těch překlepech vím už od publikace, ale stalo se a nedá se změnit. Zdálo se, že to nikdo neregistruje, ale přišla ostražitá endless a odhalila mě - viníka. Dobře mi tak! Tvojí radu ohledně zkrácení dialogů si beru k srdci.

Cyrano	18.01.2009, 16:07:44

Odpověď na příspěvek od uživatele: Apolenka* ze dne 16.01.2009, 22:47:46* Na koktání je nejlepší šok! Takže stačí, když se koukneš na můj profil! Dinosauři jsou totiž mí mladší bráchové...;o( A ty písemky jsem sypal z rukávu až když mi mi hořela koudel pod sedáčkem, totiž třeba 15 minut před zvoněním! Divil jsem se, že to učitelka po mně vůbec přelouskala! Třebaže se jí to asi přece jen možná trochu líbilo, když mne to pak nechala nahlas předčítat, nebo prostě chtěla dopřát i druhým trochu toho smíchu, když jsem třeba na téma Můj sen psal o tom, jak jsem s havajskými kráskami křepčil v rytmu hula-hula a dělal i jiné příjemné věci...;o)))Popsal jsem s tím nějakých pět stránek A4 za slabou půlhodinku! Dovedeš si představit, jak to asi vypadalo s krasopisem! ***Pokud mé psaní někomu udělá radost, je to pro mne ta nejlepší odměna i když si myslím, že to s tou radostí zas nebude tak horké! Je fakt, že bych rád změnil svět podle svých idealistických představ, ale je to jen taková fantazie tvora veskrze nedokonalého! Možná i trošinku talentu ve mně dříme, ale neumím ho nijak prakticky využít ve svůj prospěch, bohužel...Když občas zavadím o dílko některého z těch "úspěšných ", obdivuji jeho odvahu s tím vůbec vylézt na světlo, ale dnes je s trochou drzosti a vhodnými známostmi možné vše! Takže se raději jen takhle snažím na dálku rozdat trochu virtuálních úsměvů a dobré pohody. Pokud se někomu trefím do noty, je dobře. A když ne, c'est la vie!


ze dne 10.02.2009, 9:44:44
Apolenka: Více než měsíc jsem tu nebyla, důvody si radši nechci připomínat, ale jsem zase zpět a pokusím se dohnat vše, co jsem na saspi a v životě zameškala. A první cesta vede k tobě. Velké poděkování, Cyrano, za zastavení a milá slovíčka. Sdílím tvé názory, přímo si v nich lebedím. A ta tvoje hezká a milá dílka ... jak ta umí potěšit.

Apolenka	16.01.2009, 22:47:46

To je moc chvály na jednu obyčejnou hlavu. Co když ji teď neunesu? Přeháníš, můj milý Cyrano a přeháníš moc hezky. Ale já si tu chválu opravdu nezasloužím. Důležité jsou totiž náměty, které já nemusím pracně vymíšlet (aspoň zatím). Já je jen házím na papír a to je vše. A ty že neumíš psát prózu??? Dovol, abych se zasmála - hihihi. Vždyť jen tady jsi mi svým pěkným vyprávěním obsadil 11 řádek. Dovedu si představit, jak rychle jsi ty školní písemky sypal z rukávu. A když jsem si dnes přečetla, kolik jsi zase vychrlil rýmovaných komentářů, začala jsem z toho koktat. Tak, milý Cycycycycyrano, piš dál, piš hodně, děláš tím radost lidem.


ze dne 16.02.2009, 15:17:52
Apolenka: Jak jsem se jen mohla takhle ohavně překlepnout - vymíšlet/vymýšlet ... FUJ, FUJ, FUJ!!! Zahanbená Apolenka.

Cyrano	16.01.2009, 21:41:15

Nádherně jsem se bavil! Jeedním z důvodů, proč nepíšu prózu /zatím!/ je, že tváří v tvář podobným dílkům si připadám jak prvňáček, co zná sotva písmenka...Je taky fakt, že mne brzdí ta možnost volby různých témat a hlavně pak pokračování...Báseň přece jen člověk sfoukne lehčeji, může v ní to, co chce, jen naznačit vtipnou zkratkou, a jít od toho! Co já se jen natrápil se slohovými písemkami! Vždycky jsem nad tím seděl, vedle na šmíráku pár řádek, případně naznačenou osnovu děje, a teprve když čas neúprosně pokročil, rozhodl jsem se pro jedno téma a psal snad rychleji než Alexander Dumas starší, když utratil honorář za poslední dílko a potřeboval rychle prachy! /Co ten toho dokázal napsat na jeden zátah za pár dní, to je k nevíře!/ Sice jsem pak třeba dostal i jedničku a musel jsem to i předčítat před třídou, ale ty "porodní bolesti" mi dali pěkně zabrat... A tak se skláním v obdivu nad tím, kdo to dokáže takhle lehce a přitom s vtipem...


ze dne 10.02.2009, 10:25:58
Apolenka: Ale né, zase jsem špatně klikla. Odpověď máš nad sebou.

paryba	09.01.2009, 18:44:09

Tak tohle mi spravilo náladu, skvělá povídka, nenucená, zábavná, doufám že budeš publikovat víc! A mimochodem, je tenhle příběh - jak se říká - založen na skutečné události? Českolipský chlebík jsem ještě neochutnala... :-) Pa, J. :-)


ze dne 09.01.2009, 20:28:17
Apolenka: Ano, českolipský chlebík skutečně existuje a skuteční byli i broučci. Příběhy Apolenky a Bivoje píše sám život, takže s tím moc práce nemám - jenom mít čas, hodit to na papír. Moc děkuji za návštěvu a hodnocení.

dascha	09.01.2009, 16:10:59

Ahojky Apolenko; dobře popsaná situace, kterou bych zřejmě takto osobně nezvládla :-) Jako bych to při čtení zároveň viděla. Takže spěchám dát jedničku a dnes si rozhodně k večeři chléb nedám, byť zde českolipský nemáme a chleba miluju.


ze dne 09.01.2009, 20:43:55
Apolenka: Pochvala od tebe mě opravdu moc těší. Chlebíček mám také moc ráda ... na českolipském si pochutnávám i dnes. Měj se hezky, Dášo, a ať se ti daří.

JAB	30.12.2008, 17:36:27

Takové celkem dobré civilní "foto". Čte se dobře, bez druhnutí a vjem je příjemný. Jedna (bez podtržení či hbězdičky:) )


ze dne 31.12.2008, 0:24:36
Apolenka: Děkuji za zastavení a ohodnocení. Moc potěšilo. Podtržení ani "hbězdičky" mi netřeba, ta jednička bohatě stačí.

Vladimír Samiec	09.12.2008, 1:20:05

Tak to mne příjemně pobavilo. Ve svém okolí znám pár kamarádů, kteří jsou Tvému Bivoji trochu podobní. Určitě by mne zajímala další historka ze života Apolenky. dávám jedna. Vláďa


ze dne 09.12.2008, 8:31:59
Apolenka: Díky, Vláďo, ta jednička moc potěšila. A dávám se do datlování další historky - mám o čem psát.

Meluzína	07.12.2008, 21:48:05

Příjemně pobavilo! Tím spíš, že mám doma také Bivoje-pro změnu včelaře a naprosto přesně vím, o čem píšeš.


ze dne 08.12.2008, 15:22:43
Apolenka: Jsem ráda, Mel, že tě můj Bivoj pobavil. Hned jak tohle dopíšu, skočím se k tobě podívat ... a pokusím se ve tvém dílku najít podobného hrdinu, jako je můj Bivoj. Už se na to těším. Děku za zastavení.

monito	07.12.2008, 16:19:08

Jako čtení hodně zábavné, ale ve skutečnosti bych byla šílená. Bezva závěr.


ze dne 07.12.2008, 16:29:51
Apolenka: Děkuji, potěšilo.

Charlotte Cole	07.12.2008, 13:06:51

Hezký! Bavila jsem se. Jen mi občas přišlo, že Apolenka mluví až moc spisovně, natož že jí po kuchyni lezou broučci. =D Ale jinak supr! 1.


ze dne 07.12.2008, 15:13:22
Apolenka: Když už mě potkalo, že jsem tak trochu úča, tak se mi těžko vyjadřuje jinak, než to právě dělám. Ale beru si to upozornění k srdci. No a ti broučci, ti se do vesnické chalupy dostanou poměrně snadno ... hlavně když mají proč (což u nás bohužel měli). Děkuji ti za pochvalu a známku, mám z ní velkou radost.

Dědek	06.12.2008, 19:31:05

Moc jsem se pobavil, tak příjmi uznání od jednoho srandovního dědka.


ze dne 06.12.2008, 19:50:15
Apolenka: Uznání potěšilo, děkuji a přeji hezký zbytek dne.

mistrovamarketka	06.12.2008, 18:57:02

Je to moc pěkné, smála jsem se i přes tu husí kůži na těle.... (ke hmyzu mám stejný vztah jako ty ;-) )


ze dne 06.12.2008, 19:15:47
Apolenka: Děkuji za pochvalu, od tebe mě moc těší.

Albireo	06.12.2008, 17:12:09

Takhle se jsem se už dlouho nezasmál!


ze dne 06.12.2008, 17:36:10
Apolenka: I já se směju, skoro každý den - život s Bivojem mě nepřestává bavit. Ale smích čtenáře, to je ta nejlepší odměna. Děkuji ti za něj.

Šíma	05.12.2008, 22:00:53

Svatá pravda, příběh je to milý a úsměvný, kdybych se těch brouků jen neštítil, avšak konec mě dost rozesmál, Tvůj Bivoj je patrně pěkný "gurmán" a v broucích se vyzná! ;-))) Jednička je tam a prosím o "nášup" v podobě dalších povídek o docela obyčejné rodince, která zřejmě prožívá dost nevšední dobrodružství... P.S. Pokud mohu, dám si tuto povídku k "oblíbeným"! ;-)


ze dne 06.12.2008, 5:56:11
Apolenka: Dnes jsem si přivstala a co nevidím - dvě jedničky (škoda, že už nechodím do školy). To mi ten dnešní den pěkně začíná. I tobě přeji krásný den a děkuji za to hezké ohodnocení.

amazonit	05.12.2008, 20:49:59

Vítej, musím přiznat, že jsem se dost bavila. Jsou tam velmi vtipné momenty. Zcela si dovedu přestavit nadšení dámy, když se jí doma objevila ona nadílka, pěkné je to popíchnutí o díře ponožce. Jinak dámu obdivuju, můj vztah k hmyzu je na bázi ,,fobie":o) Píšeš lehce, netlačíš na pilu, nezdá se, že bys to do vtipu nějak extra tlačila, prostě to samo vyplyne ze situace.


ze dne 06.12.2008, 5:45:20
Apolenka: Tolik jsem se bála, že budu vypískána ... o to větší je teď moje radost z pěkného ohodnocení. Děkuji a moc si toho vážím.