obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."
K. Čapek
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391726 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Taerna 1 ::

Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 autor taira publikováno: 07.12.2008, 15:13  
Můj pokus o space-operu; více informací k univerzu tady - http://tar-elinor.blog.cz (moc toho není, ale průběžně doplňuji); za základ bych považovala pokus o syntézi antických motivů s něčím na způsob galaktického impéria, zbytek se vyvrbil tak nějak samovolně... text to bude dlouhý a složitý, ale jakékoli poznámky a připomínky budou více než vítané. :)
 

1.


Bylo něco po poledni standardního času, když se Gorgofoné vynořila z proudu Styx a opětovně vstoupila do mezihvězdného prostoru.

Už bylo na čase, pomyslel si Aigisthos. Bezděčně se obrátil ke křeslu Převozníka. Pyreneus se právě probíral; s trhnutím otevřel oči - s bělmem ještě ztmavlým ze soustředění na bezpečný přesun lodi z jedné soustavy do druhé, takže připomínaly leštěný obsidián - a pomalu si znova začínal uvědomovat fyzickou rovinu světa. Vypadal příšerně, ale to kapitána nezajímalo. Radši. Některé věci by prostě měly zůstávat výhradně mezi Olympany a jejich služebníky.

Uvolnil pás svého sedadla. Od nepohodlného opěradla jej bolela záda, potřeboval se protáhnout, a předání instrukcí o pravidelném hlídkovém úkolu mu k tomu dávalo tu nejlepší možnou záminku. Tedy, druhou nejlepší, pokud by tedy započítal i kontrolu situace na můstku.

"Hlášení?" obrátil se na Převozníka.

Kněz v dlouhém černém plášti se jen ušklíbl. Už čtyřicet let prováděl taernské lodě na cestách mezi hvězdami, z toho dobrou polovinu času strávil na válečných křižnících. Jeho posledním nadřízeným byl dokonce bývalý vrchní stratégos Alexander Kadmos... takže svůj přesun pod takového nováčka mohl vnímat jako určitou degradaci.

Mohl - ale své názory na toto téma si nechával výhradně pro sebe.

"Přesun proběhl... v pořádku. Hladina toku vyrovnaná, bez vírů. Bod vynoření - soustava As36. Hlídkové stanoviště u Trhliny - dvacet stupňů jižní hlídky."

"Takže návrat na základnu na Mélu je možný též přes Léthé?"

Žádné pořádné odpovědi se však nedočkal. Převozník pokrčil rameny, zahuhňal něco o nepředvídatelných okolnostech a nasadil výraz slibující přinejmenším ohnivé bouře Pyriflegethonu.

Aigisthos zatím aktivoval komunikační kanály.

"Celé posádce: hovoří kapitán Aigisthos Tyndareos," zahájil předávání instrukcí přesně podle předpisů a zadoufal, že se Pyreneus začne rozdívávat jinam než jeho směrem - ačkoli mu zpravidla nechybělo zdravé sebevědomí, Převozníkův potměšilý pohled jej stále více znervozňoval.

"Stanoviště na dvacátém stupni jižní hlídky.

Střední rychlost; přechod systémů do bojové pohotovosti.

Nahoďte maskování."

"Rozumím, pane!" ozvala se vzápětí očekávaná Zétova odpověď. Jako první důstojník měl na starost organizaci práce na můstku a v době, kdy předpisy přikazovaly veliteli zůstávat ve vyhlídkové komoře společně s Převozníkem, nesl odpovědnost za tu světštější část fungování lodi.

Kapitán se nenápadně pousmál a zamířil k výtahové šachtě spojující jeho nynější stanoviště se zbytkem lodi, když si Pyreneus důrazně odkašlal.

"Ehm... pane..."

Ten tón byl zvláštní směsí povinné úcty a jízlivosti; patrně jedna z těch jinak nepochopitelných věcí pocházející přímo od Olympanů. Aigisthos si vybavil, že Převozník prošel výcvikem a následným zasvěcením na Elesse III - a jeho patronem tedy bude Hádes.

Takže další důvod k nervozitě navíc.

"Ano?" zareagoval co možná nejklidněji, "co se stalo?"

"Nestalo, pouze... stává? Stane? Těžko říct. V každém případě - za Trhlinou se něco hýbe. Senzory to dosud nemohly zachytit, ale v proudech cítím jasné odrazy. A když přihlédnu k vzdálenosti, na niž se to šíří, nemyslím, že k nám posílají jednu malou průzkumnou loď."

Ne, to nevypadalo dobře.

Od poslední války s Korporací uplynulo téměř padesát let, a za celou tu dobu zůstávala Trhlina, brána mezi dvěmi naprosto odlišnými galaxiemi, mrtvá. Alespoň zdánlivě.

Z pohledu Převozníků to byla podivná, bezživotná skvrna umístěná doprostřed vzorců tvořící známý vesmír. Něco, co nedávalo vůbec žádný smysl a popíralo všechny zákony přirozenosti.

Z pohledu sboru archontů a názorů hlásaných eklésií šlo o vyřízenou záležitost. Přišli, nakoukli, a dostali přes hubu tak, že na to dlouho nezapomenou.

Tyndareos naprázdno polkl.

"Odhadované počty?"

"Podle toho, co naznačují proudy... alespoň tři lodě. Velikosti... asi jako Hyperíon."

Tedy jako největší vlajková loď taernské flotily, pomyslel si Aigisthos, to tedy opravdu nebudou troškaři.

"Odhadovaný zbrojní arzenál a počty vojáků?" pokračoval a samotného jej překvapilo, že se mu ani nezatřásl hlas.

"Na palubě necítím... nikoho živého." Při posledních slovech ale Pyreneus zaváhal, což bylo možná zajímavější než samotná informace. Korporace zatím pokaždé posílala do boje jen stroje - a možná proto se zatím vždy Taerna ubránila.

"Dobrá! Převozníku, spoj mě s naší nejbližší vlajkovou lodí!"

"Obávám se, že to nepůjde, pane. V našem okolí se vyskytuje pouze Chimaira, a pochybuji, zda by její lodivod v tomto... vlnobití... dokázal zachytit jakoukoli zprávu." Upřeně se zadíval do velitelovy tváře, ze které začínal probleskovat vztek, a jen stěží potlačil pobavené cuknutí v koutcích. "Samozřejmě můžete přejít na můstek a zkusit to klasickým signálem. Ale právě jeho stopu používají korporační přístroje k vyhledávání nepřátelských plavidel."

Ten pouze mlčky přikývl. Zdálo se, že něco promýšlí, kombinuje a přepočítává.

"Pošli tedy zprávu Převozníkovi Chimairy a připrav možný vstup do proudů. Maskování by nám mělo pomoci se přiblížit k Trhlině dost na to, abychom získali nějaké konkrétnější informace - a Korporace nás díky nim nedokáže sledovat."

Na zlomek vteřiny se zarazil, a aniž by počkal na Pyreneovu reakci, znovu promluvil do komunikátoru:

"Posádce Gorgofoné:

Stanoviště na dvacátém stupni jižní hlídky.

Vysoká rychlost; připravte se na případný vstup do proudu.

Zesilte maskování lodi na maximum!"

"Děje se něco, pane?"

Samozřejmě; tohle nebyla tradiční pozice pro hlídky u Trhliny.

"Podezření na výskyt nepřátelských plavidel," odpověděl lakonicky. Víc ani nemusel říkat; pro tento případ se přece držela stráž. Sice si dokázal až příliš živě představit ruch a horečnou aktivitu, která opanovala můstek, jenže na ničem z toho vpodstatě nezáleželo.

To hlavní jsou informace.

Čím více poznatků o nepříteli budou moci zaslat na velitelství flotily, tím lepší a účinnější obranu budou moci stratégové zorganizovat.

Gorgofoné s jemným trhnutím vyrazila kupředu. Její motory snadno překonávaly desítky kilometrů mezihvězdného prostoru, matné odlesky ochranných polí splývaly s okolní rozptýlenou hmotou... připomínala užovku obezřetně se plazící v rákosí, při prvním signálu ohrožení připravenou sklouznout do hlubin řeky.

Aigisthos se znova usadil do velitelského křesla, opět se připoutal a zavřel oči. Teď už nemůže nic dělat. Karty jsou rozdány, každý z posádky ví, co dělat. Víc než tisíckrát stál tváří tvář této situaci v rámci simulačních výcvikových programů - aniž by kdy počítal s tím, že jednou bude opravdová.

S potěšením si uvědomil, že emoce zůstaly někde venku, příliš daleko, než aby zbytečně unavovaly mozek.

Zůstávalo lehké napětí - a zvědavost.

Téměř příjemné mrazení podél páteře, chabý výsledek snah nervové soustavy vyburcovat ho na pokraj paniky, pouze usnadnilo přechod k dokonalému soustředění se na situaci.

Tyndareovci jen výjimečně ztráceli hlavu v krizových situacích. Přestože nad nimi držela patronát Afrodité, patřili k nejvíce vojensky zaměřeným urozeným domům Taerny a pověsti o chladnokrevnosti jejich stratégů překonávaly snad i zkazky Hérakleovců a Átreovců. Už od útlého dětství byli jako zbraně z dobré oceli; zakalováni, vybrušováni až k dokonalosti, aby se jejich čepel nezlomila v rozhodující chvíli střetu. V okamžicích, k nimž měly být jejich životy nasměřovány nemilosrdněji než šípy do černého středu terče.

Co naplat... alespoň zjistím, zda to všechno vůbec k něčemu bylo.

Ta myšlenka mu vzápětí přišla téměř nepatřičná, jenže beztak by na ní nic nezměnil. Ani jediné slovo, ani jediné písmeno.

Karty byly rozdány, kostky se rozkutálely po desce - a zbývalo jen sečíst jejich konečný součet.


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 39 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 07.12.2008, 17:00:38 Odpovědět 
   Začátek delšího díla (textu) říkáš? Hm... Líbilo, začetl jsem se, jsem rád, že je tady zase nějaké dobré (nové) scifko! ;-))) Jednička.

P.S. Zatím to vypadá hodně zajímavě a jsem až nebezpečně zvědavý, jak se bude příběh odvíjet dál! Tak asi tak! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Písk
ing.nárt
Než se probudíš...
D. V. S.
Až zazpívají Fa...
Johannes Faustus
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr