| Tísnivá nemocniční atmosféra. |
| |
|
|
Opředené stářím
nádechů a výdechů
možná těch posledních
dává mi pohlédnout
na ranní mlhu
chuchvalce líných oveček.
*
Pamatuješ?
Tenkrát nám přeběhly přes cestu
ve svých huňatých kabátcích
nemohly pochopit
naše zkřehlé ruce.
Propletenec prstů
stavějící se tak
drze
na odiv celému světu.
Jenom ses pousmál
a snad trochu
bojovně
vysunul bradu.
Copak si nevzpomínáš?
Smál ses mé pize
pod levým kolenem.
Šelmičko,
konečky tvých vlasů
mě šimrají za krkem
-
zanechávaly za sebou
piják inkoustových skvrn.
Neuchopitelnost tvé nemoci
se prodírala
mezi pohádkami
se šťastnými konci.
*
V zaprané posteli
nemocničních prostěradel
a falešných nadějí
tě
alespoň na chvilku
přemohl spánek.
Pláču.
Doufám,
že sníš.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 31 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
