» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141136

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303496 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Jan a flétna ::

čuk	publikováno: 07.12.2008, 15:12

Text napsaný na téma rychlovky: "Když se flétně zlomil vaz"


	Když se flétně zlomil vaz. Janovi bylo pětadvacet let, rád a velmi vytrvale hrával na zobcovou flétnu s dlouhým krkem. Ne proto, že by hudbu natolik miloval. Domníval se, že z nástroje jednoho dne vyloudí tak kouzelnou serenádu, která probudí v manželce Mileně něhu, jež mu chyběla. Opak byl pravdou. On si stále víc a víc představoval flétnu jako svou milovanou, ke které přikládá své rty a kterou laská rozechvělými prsty. Mileně šla manželova hra stále víc a víc na nervy. Myslela si, že Jan je jí těmi pisklavými tóny zvláštním způsobem nevěrný. Začala žárlit, to snad byl jediný cit, jehož byla důsledně schopna. Když Jan manželku Milenu fortissimo rušil příliš vášnivou hudbou, onoho kritického dne při vysílání zvlášť dojemného rodinného seriálu, vběhla rozzuřená žena do pokoje, kde hrál, vytrhla mu zobcovou flétnu z rukou a zlomila ji na tři kusy. Jan zvedl z koberce ty tři kusy svého milovaného nástroje, pohladil místo, kde tušil, že byl flétniččin vaz a počítal do tisíce, aby v sobě uhasil nutkavé pobádání: oko za oko, vaz za vaz. Ale něco se v něm také zlomilo, usadil se pocit křivdy, který nelze spravit počítáním nebo stereotypní sexuální hrou. Manželka Milena čekala protiúder, když se nedostavil, zašeptala: ty srabe a s vítězně vztyčenou hlavou se vrátila k televizoru. Rodinný seriál skončil, přepnula na ztřeštěný film o manželovi všem pro smích. Druhý den si Jan přinesl domu novou flétnu. Nehrál na ni, jen ji otáčel v prstech a dlouze si ji prohlížel. Toto podivné manželovo chování se Mileně nelíbilo, ale nakonec si pomyslela: však ono ho to přejde. Ticho v jeho pokoji je lepší než neustálé vytí toho zatraceného kusu dřeva. Po čtrnácti dnech začal Jan mluvit, jako by se nechumelilo. Slavnostně prohlásil, že si uvědomil svou sobeckost, ale že s hudbou nechce a vlastně ani nemůže přestat. Má možnost hrát v místní filharmonii. Ne snad teď přímo v orchestru, avšak slibně mu řekli, že je nadaný a proto může cvičit v jednom jejich hudebním salonku, se skvělou hudební akustikou i izolací. Vždyť přece Pavel, správce budovy, je jeho dávný známý. Manželka po chvíli váhání přikývla: budeš mi tady chybět, ale čím méně budeme spolu, tím budou naše společné chvilky krásnější. Byly. Už na ni nenaléhal, aby se s ním mazlila, už si nevynucoval ty pohyby, které vykonávala vždy spíše z nutnosti. Netušila, že si Jan podal inzerát: hledám partnera či partnerku pro nacvičování známého Mozartova dueta pro zobcovou flétnu. Na inzerát se přihlásilo dvacet zájemců a zájemkyň. Jedna z nich, Petra, byla opravdu dobrá. Její flétna zpívala tklivými i vášnivými tóny. Dobře se jim spolu hrálo. Dobře jim bylo ve chvílích, kdy oba hudební nástroje ležely svorně na jejím nočním stolku přikryty Janovými trenýrkami. V nahých tělech obou hudebníků doznívaly lahodné tóny flétny a přeměňovaly se v něhu. Pak už vrzala jen drátěnka v posteli. Janovu bsolutnímu hudebnímu sluchu to však vůbec nevadilo. Změnil se. A poctivě je třeba přiznat, že mu v podstatě nevadilo ani to, že na zobcovou flétnu Petra hrála i přes veškerou Janovu námahu přímo pod psa, a že Mozartovo dueto libě znělo jen v jeho uších. Pokud vůbec nějaké takové existovalo. Petra se pyšnila opravdu vznosným dlouhým labutím krkem a zdobně tvarovaným tělem. Tím sama připomínala zobcovou flétnu i s otvory, jež byly teplé a měkké a na které mohl s láskou a něhou klást svoje prsty. Dřevěnou flétničku pokládal za rodnou vše promíjející sestřičku, nevyžadující jeho přízeň a na níž může hrát technicky vyspěle, ale bez touhy a snu.


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 9		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 10		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 41		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

CATHERINE	25.01.2011, 13:07:51

Cítím obrovskou vnitřní sílu člověka. Lásku, něhu, chtění - potřebu lásku též dostat. I pokoru, nadhled a cit pro opravdu důležité. Pěkný den, Katka


ze dne 25.01.2011, 14:28:08
čuk: Děkuji ti za přečtení, Já jsem si teď svůj už zapomenutý text s údivem přečetl. O to větší údiv, že jsem před půlhodinou přečetl tvoji básničku a uvažoval o ní, libila se mi. Musím si ji ponechat na zítra, abych nepodlehl tvé chvále a byl objektivní.

cie	29.03.2009, 13:43:10

Pěkná povídka:-) Sice o nevěře!, ale v autorově podání melancholické. Moc se mi to líbilo:-)


ze dne 29.03.2009, 17:47:29
čuk: Díky za přečtení a porozumění

monito	07.12.2008, 16:23:43

Napsané je to tak dobře a dojemně, že se nedá nic jiného, než Jana pochopit a odpustit mu.


ze dne 07.12.2008, 19:02:18
čuk: Díky za hodnocení. Kromě dojetí jsem chtěl vyvolat spíš humor nebo zatrnutí nad důsledky zcela odlehlého činu.

Apolenka	07.12.2008, 16:18:30

Je mi ctí, že už mohu komentovat příspěvek autora, jehož dílo obdivuji. A ... mám z toho trému. Jen jsem dočetla, doběhla jsem si pro flétnu, pohladila jsem tu svojí zlatou holku a přepočítala jí otvory. Ta Milena je ale mrcha - rozlomit hudební nástroj hned na tři kusy? Barbarka! Ale myslím, že pro Jana to časem budou muka a rád skončí u jiné ženy či dívky, které to bude ladit. Líbilo moc, zajímavé, přemýšlivé, jasná 1.


ze dne 07.12.2008, 19:00:32
čuk: Děkuji Ti moc za zamyšlení a zhodnocení. S tím obdivem jsi to trochu přehnala, viď,, jsem jen amatér s vysýchající inspirací.

Šíma	07.12.2008, 15:33:13

Ne každý má, zdá se "hudební sluch", nebo spíše (lépe řečno) kladný vztah k hudbě a náš hrdina se musel poohlédnou po ženě, která také holduje hudbě, přestože hraje poněkud falešně. Ale jak se říká: Účel světí prostředky! Tvůj text jsem četl již na "Rychlovce". Určitě je v něm ukryto mnoho pravdivých myšlenek o životě a jeho prožívání, o touze a o potřebách, které mohou a také nemusí být vždy splněny, či ukojeny... No, omlouvám se, čuku, za toto filosofování! Není krásné, když někdo ze zamilované dvojice hrává na nějaký hudební nástroj a ten druhý může slyšet partnerův hlas (zpěv) za doprovodu hudby? Kdysi jsem také rád poslouchal hraní na kytaru a kouzelný hlas, který už dnes neslýchávám, protože jsme šli každý "svou cestou"... A najít si někoho, kdo by hrál falešně? No, sám na nic nehraju (snad jen občas lidem na nervy), to bych pak raději bral nějakou slečnu, která nemá hudební sluh, které bych pak pouštěl nějaké ty desky či CDčka! :-DDD


ze dne 07.12.2008, 18:58:53
čuk: Děkuji Ti za Tvůj obšírný komentář a filozofii, dobře se čte a potěší.