» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."

Elbert Hubbard

počet přístupů: 2141147

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303496 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Temný rytíř ::

Alan de la Pont	publikováno: 12.12.2008, 6:18


	Na stromech a na větvích, v růžových růžích, trnech, v závětří. Tiše se tulí svatozáře cit. Kolmice světla vychrlila zář dosud nepoznanou. Pojď blíž a pochopíš. Uvidíš, cos neviděl. Jak smyčec sjíždí po strunách, tak kolem Země probouzí se tma. Tma, jež vše dělí a sjednocuje. Tma a tma… Kolem domů, kolem ulic, kolem nádraží, kolem spících zbloudilých. Tak napověz jí trochu. Vynikni jako nic. Být tmou a s tmou vstávat a usínat. Žít jeden moment vedle druhého a neohlížet se. Den může začít stejně tak jako končit. To není jako hrát na klavír a vědět, kdy je refrén a kdy pomlka. V temnotách je pravidlo jediné a tím pravidlem je neprůhledná tma. Tma dělící vše na dvě části. Na části živé a mrtvé. Na části umírající za pochodu a části již odumřelé, tak dělí se vše v moment totální nesnáze. Poznáváš to? Karty šustí tmou. Lidé žijí v různých světadílech. Karta padá na stůl. Rub anebo líc? Kdo je z nás víc? Už je vše předurčeno, v čase zamčeno, pod rouškou tmy uschováno. Tak nechtěj další hru se mnou hrát. Je tu příliš velká tma. Kouř kroutí se tmou… Hra, kterou nevyhraješ, jak lysohlávka lísáš se hlavou. Další část exhumace. Růži trnovou nemáš, hlasy z dáli posloucháš, chvěješ se nocí i dnem. Kde je rozdíl mezi tmou a světlem? V rozích ulic, v zapadlých koutech hraješ si várkou štěstí, které nedostává se nikdy dost. Pro nedoceněného je nedoceněn každý. A tma je pořád tmou. Temný rytíř, a já nevěřím na něj, pozoruje vše z dáli, v korunách stromů, ve větvích, kde hadi přespávají přes dlouhou noc, v růžích a jejich trnech. Tam, kde je závětří vše se rozdělí na dva kusy, které nemohou být spolu a ani bez sebe. Tam budeš ty beze mne a já zůstanu částí tvou uvnitř tvé hlavy.


celkové hodnocení autora: 95.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 34		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Rikitan	14.11.2009, 15:21:10

Dobré. Již dlouho jsem tvé texty nečetla. A jsou parádní.

BaD	14.12.2008, 15:35:59

Nebýt toho stejnojmeného škváru o netopýřím muži...pocity víří jako podzimní lístí na ulici...temnota už není jen kulisou...a stromy už nejsou jen přírodou...

Šíma	12.12.2008, 11:36:15

Text má svou sílu, ale zdá se mi, že mu to "rýmování" malinko škodí. Opakování slov? Pokud člověk píše o tmě a čemkoliv, co se tmou souvisí, nebo pochází od ní (z ní) těžko se vyhne slůvkům, kterou tmu popisují. Ale i tak by tento text mohl být zpracován lépe a ještě výrazněji (možná mohl být více "děsivější", nebo "průbojnější") a zaútočit na čtenářovy pocity. Není to špatné, ale trošku "koření" by neškodilo... Mi se to "kecá", když jsem toto dílko nepsal a kritikem může být kdejaký tento... :-DDD P.S. I když by to šíma možná přesolil a přepepřil a pak by to nebylo k "přečtení"! Už jsem chtěl napsat, že se mi to líbí a dát svou oblíbenou známku, ale mé druhé "Já" by mi hrozně nafackovalo! ;-)))

janie	12.12.2008, 8:13:26

chci jit bliz.. jsem tmou.. neohlizim se.. poznavam.. nechci hrat dalsi hru.. chveji se noci i dnem.. pry zustanes.. a slibis mi to? :)mala ukazka jak to se mnou mava.. jinak kdyz oddelim pocity od rozumu, vyjde mi, ze je tam mockrat slovo tma.. a blizko po sobe.. trosku to rusi.. ale jen se kdyz to cte jednou.. uz to ctu po xte a vubec mi to neva :)

amazonit	12.12.2008, 6:18:16

Opět dílko, které je velmi poetické, vystavěné spíše básnicky. Hraješ si se slovy, skládáš je, vtiskáváš do nich své představy, vedeš je... Tohle dílko mi ale přijde, že se malinko vymklo z rukou, jako by chvílemi bloudilo. Neumím to popsat, jako by nemělo pevnou linku, po které se dobírá k cíli, který ovšem opět stojí v zákrytu se začátkem a přirozeně tak celou věcičku uzavírá. Asi bych se vyhnula rýmování, působí těžkopádně.