» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Svolného osud vede, vzpurného vleče."

Seneca

počet přístupů: 2141148

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303496 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Jak se nezamilovat? ::

Arilin	publikováno: 12.12.2008, 14:07

Zjistila jsem, že tohle neprožívám jen já... ale něco podobného prý prožívá spousta z vás... třeba se tu také najdete...


	Víte, tohle je strašně složité. Možná byste i chtěli. V hloubi duše. Ale víte, že to nejde. Že nesmíte. Proč? Protože protějšek má k nezamilovávání důvody. Jaké? Sobecké. Ale nedivte se, sami jste také sobečtí. Ani jeden z vás nechce, aby mu ten druhý ublížil. Jenže ouha… Každý to chce trochu jinak. Vám ubližuje, že se nesmíte zamilovat. Protějšku ubližuje, když se zamiluje. Jak z toho ven? Jednoduše. Prostě se nezamilujete. To se ale líp řekne, než udělá. Když vás ten člověk políbí, jste rozechvělí. Když zaboří prsty do vašich vlasů, chcete, aby ta chvíle neskončila. Když přestane, jste rozpačití. Nevíte co říkat, kam se dívat. Když jdete vedle sebe, chcete ho chytit za ruku. Ani nevíte, jak složité je to vůbec psát. Když jste s ním, je vám dobře. Když ho nevidíte, je vám úzko. Neustále se rozhlížíte s kapičkou naděje, že se někde třeba jen mihne. A strašně vás to štve. Strašně se bráníte. Víte, že vám to není dovoleno. Jenže chemii neovlivníte. Nenávidíte sami sebe za ty pocity. Nenávidíte ten pocit bezmoci a naprosté poddajnosti, když jste s ním. Milujete jeho vůni. Milujete jeho doteky, hlas, pohled, chůzi… A jste strašně zmatení. Milujete ho, nebo ne? Tvrdíte, že ne. Je to jen hodně blízký člověk. Tak blízký, že v jeho přítomnosti jste ten nejstydlivější člověk? Vy to víte. Víte, že nesmíte milovat. Víte, že s vámi nebude. Odjede a už se neuvidíte. A když… půjdete na kafe. Ale stále vás hlodá, že tu ještě je. Ještě by se dalo něco dělat. Nedalo. Říkám vám, ne-da-lo!!! Napadají vás různé myšlenky. Myšlenky, u nichž raději nemyslíte na to, že na ně myslíte. Chcete tomu udělat přítrž. Nechcete, aby vám bylo ublíženo. Nechcete ublížit. Chcete mu říct, že bude lepší přestat s tím. Přestat s doteky, polibky… Chcete říct, že byste měli všechny plány zrušit. Ale neuděláte to. Proč? Protože nemůžete. Nemůžete, prostě to nejde. Máte strach. Bojíte se, že už nebudou doteky, polibky… Bojíte se, že se nestane nic z toho, co máte v plánu. A bojíte se, že se stane všechno znovu. Doteky, polibky… Máte strach, že se neovládnete a zamilujete se. Máte strach, že zničíte tak blízký vztah. Ale nechcete si ubližovat. Moc přemýšlíte. Až příliš. A pak nevíte vůbec nic. Nic. Jste zmatení. Nevíte co říkat, kam se dívat. A chcete být svému protějšku co nejblíže. Chcete získat jeho důvěru. Chcete, aby věřil, že neublížíte. Ale bojíte se, že byste zklamali. Že byste slib nesplnili. Nenávidíte slovo „láska“. Chcete být šťastní. Chcete být neovlivnění. Chcete být nezávislí. A někde uvnitř cítíte, že to nezvládnete. Ale nepřipouštíte si to. A dál jste zmatení, nejistí, stydliví, nezkušení… A jste rozhodnuti se nezamilovat. Jenže jak? Nemůžete to ovlivnit. Ale můžete tomu předcházet. Láska na konci vždycky ubližuje… jednomu nebo druhému… Nenávidíte tahle jeho slova. A zároveň vás drží na zemi. Víte, že čte vaše povídky. A máte strach, že se v jedné pozná. A bude vám říkat, že se nesmíte zamilovat. Že bude lepší, když přestanete. S doteky, s polibky… Že láska vždycky ubližuje. Víte, že si tu povídku dřív nebo později přečte. Ale nechcete, aby o ní mluvil. Tak jak se tedy nezamilovat? Nelze to ovlivnit. Ale můžete tomu předcházet. Když budete přáteli, nic neriskujete. Láska na konci vždy ubližuje... ...jednomu nebo druhému...


celkové hodnocení autora: 88.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 6		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.7		uložit příspěvek

známka poroty: 3.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 16		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 53		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Sapfó	15.12.2008, 19:20:15

hezké, poučné, středně kvalitní. dávám dvojku.


ze dne 15.12.2008, 19:26:44
Arilin: díky, dvojka chvalitebné, to je dobrý, děkuju

First Girl	15.12.2008, 18:52:18

Odpověď na příspěvek od uživatele: First Girl* ze dne 14.12.2008, 23:34:55* Verim, ze Te to netesi, ale aspon vis, ze v tom nejsi sama. First FG: neni to moje, ale docela jsem se s tim ztotoznila On: hmm.... asi tak Taky mi nebylo nejlip, tak se opatruj a hodne stesti!


ze dne 15.12.2008, 19:26:19
Arilin: Neměla bych, ale vlastně sem ráda, že v tom nejsem sama... Děkuju, taky přeju hodně štěstí

First Girl	14.12.2008, 23:34:55

Rozplakala jsi me. Mas pravdu a podala jsi to zajimave. Musim si to dat do oblibenych a jeste na to parkrat kouknout... Moc dobre chapu, proc jsi to psala-drive jsem to take delala - psala neco, aby si to nekdo precetl..i ted jsem MU to poslala, tak Ti dekuju.


ze dne 15.12.2008, 18:27:26
Arilin: Nemáš za co děkovat, já děkuju tobě. Nejsi první, kdo říká, že jsem ho dojala, ale to mě ovšem nijak zvlášť netěší. Podle mě stačej slzy, který byly prolity při psaní a pak následně při přečtení povídky oním člověkem Takže děkuju, že se ti to líbí

mistrovamarketka	14.12.2008, 10:20:59

ufff... tak jsem se nějak rozepsala, až jsou v mém komentu nesmysly. "Popsávány"? Popisovány, samozřejmě.... omlouvám se.

mistrovamarketka	14.12.2008, 10:19:36

Když máš ráda chválu, tož já také chválím... je to zajímavě napsané, dalo by se říct, že se lze najít skoro v každé myšlence. Ale - říkám rovnou, že dávám dvojku. Jedna proto, že myslím na díla, kterým jsem dala jedna a tohle mi přece jenom připadá o stupínek, stupíneček horší a pak také proto, že mě při čtení v hlavě neodbytně strašil jeden pocit, a sice - nic nového. Je mi jasné, že nemůžu s každým dílem (NEJENOM OD TEBE) čekat novou teorii relativity... ale přece jenom se nemůžu ubránit dojmu, že podobné (stejné) prožitky jsou popsávány stále dokola a stále téměř stejně. Možná, kdyby se čtenář v závěru konečně dočkal nějakého návodu, jak se nezamilovat, to by byl nepochybně přínos (já bych to tedy rozhodně ocenila a začala aplikovat v praxi ;-)), ale nic takového jsem tam nenašla. Pokud se někdo chce nezamilovat, dá se mu na to odpovědět jen jedinou větou: "Marná snaha!" Tak proto dvojčička, doufám, že si to nevyložíš špatně. Dvojka je "chvalitebně" a já si skutečně myslím, že si za to dílo zasloužíš chválu.


ze dne 14.12.2008, 11:10:29
Arilin: Moc děkuju, dvojka je krásná známka ;-) A strašně jsem se snažila přijít na to, jak se nezamilovat, vážně, ale fakt jsem na nic nepřišla... Vím že to není nic nového, a právě asi proto, že to každý prožívá. Takže moc ti děkuju, vážím si tvého (myslím že kladného) komentáře. A souhlasím s větou "Marná snaha."

MC_Kejml	12.12.2008, 23:40:59

Velice zajímavé a nadčasové. Dávám za jedna, protože mě to velmi oslovilo.


ze dne 13.12.2008, 12:57:13
Arilin: Děkuju, mám ráda chválu

Baldeus	12.12.2008, 23:29:48

Mně se to líbilo moc, hlavně proto, že jsem momentálně ve fázi PP (Příliš Pozdě). Takže mě to celkem oslovilo... Dal bych tak 1-, ale díky těm posledním pěti větám zaokrlouhlím dolů :)


ze dne 13.12.2008, 12:56:51
Arilin: Jé, ty mě dokážeš vždycky potěšit xD děkuju

agelast	12.12.2008, 14:07:05

Spousta z nás. Dost možná každý druhý. Něco podobného. Dost možná se stejnými myšlenkami a slovy v hlavě. A v tom bude ten problém. Ale popořadě… Forma je dost „nátlaková“ – druhá osoba, krátké, jednoduché věty většinou splývají s odstavci… Ve čtenáři vyvoláváš pocit naléhavosti, který ale dosti kontrastuje se samotným obsahem – ten je… inu poněkud banální. Tolik slov věnuješ tomu, abys čtenáři vysvětlila, jak přesně se cítí a co prožívá, ale zapomínáš tuhle snahu nějak smysluplně rozvést. A výsledek je pak pouhé vypsání se, jen zpráva o tvém momentálním stavu (zpočátku alespoň trochu maskovaná zdáním objektivity, ke konci už zcela přiznaná), se kterou se čtenář může ztotožnit, ale která ho nijak neobohatí. Důležitá otázka: co vlastně chceš svému publiku sdělit, co už by si samo neuvědomovalo? Tu hlavně si musíš zodpovědět. A pak to zkoušet znovu… Jinak to budou vždycky jen prázdná slova, i když hezká.


ze dne 13.12.2008, 13:57:12
agelast: No jo, to je ta tradiční lapálie. „Psala jsem to jediné osobě.“ Tenhle argument pochopitelně vezme za své ve chvíli, kdy něco vložíš na místo jako je saspi, kde se dá očekávat, že si text přečte daleko víc lidí. Navíc lidí, kteří netuší nic o okolnostech jeho vzniku. Jinými slovy: z toho textu je jasně patrné, že jde o vypsání se, ale tohle je literární server, tedy i k takovému vypsání musím přistupovat jako k dílu literárnímu. Takže moje hodnocení opravdu nemohlo vypadat jinak, je mi líto ;o)


ze dne 13.12.2008, 12:55:28
Arilin: Víš... tohle BYLO vypsání se, tohle BYLY jen moje pocity a myšlenky. Je to možná trochu sobecké, ale ani trochu jsem to nepsala z důvodu nějakého příběhu, nepsala jsem to proto, aby to někoho obohatilo. Psala jsem to především z důvodu, abych dotyčnému nemusela na plnou pusu říct, co k němu cítím. Věděla jsem, že si to přečte (a taky že to po týdnu udělal) a to byl můj jediný důvod. Líbilo se to spoustě mých čtenářů, tak jsem to dala i sem. Vím, že něco podobného prožívá spousta lidí. Ale nepsala jsem to pro ně. Psala jsem to jediné osobě. Jak je na konci zjevné. Ale cením si tvého komentu, samozřejmě. Díky