obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel všech - přítel nikoho."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915492 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39732 příspěvků, 5764 autorů a 391433 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: V mlze bílé šedý stín - část třetí ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Eskir a Anfira
 redaktor Ekyelka publikováno: 07.12.2008, 23:44  
Uplynulo už mnoho měsíců, co jsem vložila první a druhou část tohoto příběhu. Anfira se toulala v příliš dalekých krajích, než aby mi dovolila pokračovat; teď se však vrátila a tak dozrál čas tento příběh o jejím prvním setkání s Eskirem dokončit.
Aneb než začnete číst, najděte si předchozí díly, neboť se v textu objevují odkazy na činy a události dřívější.
 

Byly to podivné dny, plné zmatených záblesků vědomí a nekonečných snů. Divoká lesní magie se v meandrech stáčela všude kolem něj - svůdná, vyzývavá a bolestně nedosažitelná pro jeho horečkou vyčerpanou mysl. Svět byl ponořený do bělostné mlhy, mrazivě chladné, přesto hebké jako kožešina. A někde v ní, ukrytá a čekající, byla ona.
Zahlédl ji jen koutkem oka, krásnou, divokou, cizí. Dotýkal se její tváře a cítil její dech na hrudi, ale nikdy mu nebylo dovoleno ji skutečně spatřit, sevřít ji v náruči. Ochromený cizí vůlí jen bezmocně sledoval, jak od něj odchází, a nemohl ji ani zavolat zpět, protože neznal její jméno.
Později se probral v bylinami provoněném nočním šeru, položený nahý na kamenném stole před Vesianiným oltářem, a prastaré stromy se nad ním skláněly v ochranitelském gestu. V hrudi mu zahořel divoký oheň Léčitelovy vůle, až vykřikl bolestí, pak vše zmizelo v požehnané tmě bezvědomí.
Ani tam však nenašel klid. Uprostřed nekonečné temnoty zářila osamocená hvězda, planoucí v hrudi královny Albiony, která mu tiše hleděla do očí. Stále znovu spřádal stará zaklínadla, aby ji z té nicoty vysvobodil, ale pokaždé jen smutně zavrtěla hlavou. Vztekle křičel na neviditelné nerei kolem sebe, ať za Propast odnesou místo královniny duše tu jeho, jenže pokaždé se jen zasmály a nazvaly ho blázínkem.
Pak znovu zaslechl její hlas. Stěží slyšitelný šepot ho vábil pryč od královny, která se s ním rozloučila posledním úsměvem a poslední slzou. Vzdal se síly i vůle, podlehl melodii té podivné písně, v níž zaznívalo šumění nočního vánku v korunách stromů i zurčení horských pramenů. Temnota ustoupila bílé mlze a on následoval štíhlý šedý stín, v němž se mohla ukrývat spanilá dívka i divoká bestie - nepřemýšlel o tom, jen šel. Vracel se.
Otevřel oči a místo nočního nebe olemovaného větvemi stromů spatřil bíle omítnutý strop. Svazky sušených bylin, zavěšených na volskou krví natřených trámech, aby k nim mohl vzduch. Prachová smítka, tančící v paprscích odpoledního slunce. Záhyby improvizovaného tmavomodrého závěsu shrnutého k hlavám jeho lůžka.
Ve vzduchu byla cítit vůně desítek bylin, také vyschlé dřevo, lesní půda, voda. Odkudsi z dálky k němu doléhal ptačí zpěv, šumění stromů občas i zařehtání koně. Pohnul hlavou, tehdy ho odrostlé vlasy polechtaly na tváři. Uvědomil si příjemné teplo pod hrubou vrstvou kožešin, kterými byl přikrytý, jemné sevření obvazů na hrudi.
Náhle se mu vrátily i vzpomínky. Zasáhly ho s drtivou silou, která ho donutila schoulit se do klubíčka, když znovu cítil čepel, nořící se mu do těla. Stisk obřích tlap, horký dech strážného ducha. Svistot větru. Ticho a smích blížících se nerei. Horký polibek, chlad na tvářích.
"Vrať se, Draku!"
Dívčí hlásek zpřetrhal pavučinu navzájem se prolínajících vzpomínek. Pomalu otevřel uslzené oči, pak dlouze vydechl. Vedle postele stála asi šestiletá dívenka v modré zástěře a soustředěně ho pozorovala. Dlouhé rusé vlasy měla pečlivě sčesané do dvou mohutných copů, ozdobených prvními letošními jeřabinami, a opálenou tvář zdobilo několik pih.
"Jsi tu?"
Pomalu přikývl, tehdy se dívenka usmála:
"Teď se uzdravíš."
To důležité prohlášení by znělo od malé holčičky mile, nebýt záchvěvů lesní magie v její bezprostřední blízkosti. Eskira mimoděk napadlo, jak obrovskou sílou bude jednou to dítě vládnout, a navzdory kožešinám a všem přikrývkám mu po těle přejel mráz.
Jenže také musel vyslovit očividné:
"Asi ti vděčím za život."
Dívenka jen s úsměvem potřásla hlavou:
"Poděkuj naší paní. To ona od tebe odehnala Bledou paní, když ti věnovala jeden ze svých vlastních životů."
"Ale..." chtěl se Eskir zvednou. Jen se však pohnul, hrudí mu projela ostrá, skoro nesnesitelná bolest a zároveň se mu zatmělo před očima slabostí.
"S tím budeš muset ještě nějakou dobu počkat," pokrčila dívenka rameny, aniž se ho pokusila zarazit. "Když tě noční lovci přinesli, zranění ještě stále trochu krvácelo. Dva týdny jsi proležel ve vysokých horečkách, dokud se mi nepodařilo najít ty správné byliny. Paní ti vdechla život a vyčistila krev od jedu, ale ani ona není všemocná. Bude trvat ještě hodně týdnů, než se ti vrátí všechny síly."
"Mohla bys tedy svou paní přivést sem? Prosím?" zašeptal. Všechno se s ním točilo, i když nehybně ležel, a na okraji vidění mu svět začínal tmavnout.
"Paní je pryč, zpátky na svém panství. Poprosím otce, aby jí poslal zprávu," přikývlo děvčátko vážně, oči přimhouřené soustředěním. "Teď si odpočiň. Musíš spát."
"Jak... jak se jmenuješ?" vydechl prudce.
"Kaliora."
Několik dalších dnů strávil v zajetí podivných snů, přerušovaných okamžiky vědomí při převazování rány a krmení. Malá Kaliora se od něj skoro nehnula; i ve spánku vnímal blízkost její magie. Tišila horečkou zmítanou mysl a zpívala mu ukolébavky Léčitelů, přestože ji mohl vinou své dračí podstaty kdykoliv roztrhat. Dívenka se však nebála. Jak mu vysvětlila, když se konečně znovu probral k plnému vědomí, ani to nemohl udělat:
"Mistr Giron mi ukázal byliny, které tvého ohnivého strážce uspaly. Dokud nebudeš zdravý, bude spát a s ním i tvoje magie."
"Mistr Giron? To je tvůj učitel?"
"Tak trochu," zamračila se Kaliora, jako by prozradila nějaké důležité tajemství. "Ale mluvit s ním nemůžeš, protože je u mé paní."
Eskir pochopil, že se zatím nemá na některé věci vyptávat. Nechal se tedy opečovávat malou Léčitelkou, která mohla svou mocí a vědomostmi směle soupeřit s mnohem staršími studenty Vesianina chrámu, a dny nenápadně ubíhaly jeden za druhým. Vyprávěl jí o krásách Goridimionu a o nádherné volnosti letu v dračí podobě, jindy ji učil neškodné triky, k nimž nepotřeboval nic než hbité prsty.
Kaliora mu na oplátku představila své rodiče, plavovlasou Arlinu s plachým úsměvem lesního tvora a Galdina Sekerníka. Zatímco však Arlina nikdy neopustila rozlehlé lesy kolem rodné Plamenice, Galdinův upřený a zkoumavý pohled Eskirovi ihned napověděl, že ho dřevorubec poznal.
"Čaroděj!" zavrčel ještě ve dveřích šedovousý dřevorubec znechuceně a zatvářil se, jako by si chtěl odplivnout. Přísné pohledy obou jeho žen ho varovaly, aby na to radši ihned zapomněl.
"Jen sama naše paní ví, proč ho zachránila!" potřásl hlavou jako starý lev a zmizel v chodbě, aniž překročil práh místnosti.
"Omluv mého manžela, pane," usmála se Arlina smutně, když Kaliora beze slova odběhla za otcem a oni dva osaměli. "Od bitvy v Průsmyku sedmi větrů nevěří ničemu, co jen trochu zavání magií. Kaliora mu hodně pomohla, ale některé rány se hojí příliš pomalu."
Eskir překvapeně zamrkal. Ta bitva se přeci odehrála před více než sto lety a Galdinovi přitom stěží bylo šedesát! Znovu se pokusil probudit své nadání, ale stejně jako už několikrát od svého probuzení neucítil uvnitř ani nejmenší záchvěv síly. Kaliořiny tajemné bylinky, že kterých mu každý večer připravovala čaj, fungovaly naprosto spolehlivě.
"Co se tam stalo?" zadíval se tedy Arlině do mechově zelených očí, když ho objala, aby mu pomohla do sedu.
Zaváhala, dokonce chvíli nehybně stále přímo nad ním. Spojeni tak intimním dotekem na chvíli zapomněli na celý okolní svět, zůstala jen modř a zeleň dvou párů hvězd.
"Zranily ho harpyje," vzpamatovala se Arlina nakonec jako první. Pomohla Eskirovi z propocené tuniky a opatrně odstranila obvaz na hrudi, chránící čerstvě zahojenou ránu.
"Byl příliš mladý a nechtělo se mu ještě zemřít. Přijal nabídku jednoho z přeživších čarodějů a spojil svůj život s gryfonem."
To vysvětlovalo Galdinovu dlouhověkost a pomalé stárnutí, ne však nechuť k čarodějům.
"Gryfon zemřel už před čtyřiceti lety a manžel od té doby nezestárl o jediný den. Bojí se, že nebude moci zemřít a nerei tak nepřenesou jeho duši za Propast."
Eskir pochopil i to, co nevyslovila, ale z čeho pramenilo její tiché zoufalství. Zatímco ona i Kaliora budou stárnout, Galdin zůstane pořád stejný. Zdánlivé štěstí se však časem obrátí ve hrůzné prokletí, až bude muset Galdin pohřbít nejen svou ženu, ale i dceru.
"Copak mu žádný čaroděj nebo mág nepomohl?"
"Zkoušeli to," potřásla Arlina hlavou. "Ještě dokud gryfon žil, snažili se pouto života přerušit. Marně. Galdin se dokonce vydal skrz Mlžné hory na sever do sídla Dračího klanu, ale ani samotný Newehir Slunovítr mu nedokázal pomoci. Galdina nemůže zabít žádná zbraň ani nemoc. Nejspíš ani stáří není dost rychlé."
Eskir o jejích slovech přemýšlel ještě dlouho do noci. Popravdě si nevzpomínal na jediný zápis v rodinné kronice nebo v dědečkově deníku, který by se týkal Galdinovy návštěvy - a byl si naprosto jistý, že by si starý New nenechal takový podivný případ kletby ujít. V tom bylo ještě něco jiného.
Jenže dokud nemá přístup ke své síle, jsou všechny podobné úvahy čistě hypotetické. S tichým povzdechem se podíval na Kaliořinu rusovlasou hlavičku u svého ramene. Dívenka si zvykla spát přímo v jeho posteli, kdyby se mu snad vrátila horečka, a hluboký spánek jí z tváře smazal všechnu tu nedětskou vážnost Léčitelky. Náhle to byla zase jenom ta šestiletá holčička s nevinným úsměvem. Opouštěl ji velice nerad.
Venku na něj čekal Galdin. Seděl na lavičce vedle dveří a pokuřoval dýmku, ale do podoby mírumilovného vesnického pantáty mu přebýval krátký meč na kolenou.
"Kaliora?"
"Spí," opřel se Eskir ramenem o zárubeň dveří, aby neupadl. Ta krátká cesta ho unavila víc, než se obával. U všech starých bohů, takhle se nikam nedostane!
Sekerník mlčky pokýval hlavou a potáhl z dýmky. Po chvíli si však na lavičce poodsedl, meč dokonce opřel o stěnu. Chtěl si promluvit.
"Nerad jim lžu," potáhl znovu z dýmky, zatímco se Eskir pomalu svezl na uvolněné místo, levačku přitisknutou k hrudníku. Rána se mu sice už zahojila, ale vzpomínka na otrávenou střelu bolela ještě zatraceně silně.
"Není to k smíchu? Prošel jsem magickou bouří a měl jsem strach z jednoho starého čaroděje," ušklíbl se Galdin.
"Newehir taky nebyl žádný svatoušek," narovnal se konečně Eskir a zády se opřel o stěnu. "Vzpomínám si, že se jednou dokonce proměnil v draka a chtěl sežrat jakéhosi nadutého šlechtice, který po něm chtěl nápoj lásky pro svou záletnou ženu."
"Podařilo se mu to?"
"Babička mu to nedovolila kvůli žlučníku a tak."
Oba se krátce zasmáli a na chvíli zmlkli. Byla nezvykle studená noc, mezi kmeny stromů naproti domu se dokonce začínaly objevovat první potrhané závoje mlhy. Do rána svět zmizí v bílém hávu a po několik příštích dnů dají Mlžné hory všem živým tvorům pocítit, jak mocné jsou.
Smrtelně mocné.
"Běž vzbudit Kalioru," pronesl Galdin téměř neslyšně. Náhle z něho veškerá nostalgie spadla - pozorně naslouchal nočnímu tichu a pohledem propátrával houstnoucí mlhu mezi blízkými stromy.
Eskir se radši na nic neptal. Sekerník by dceru zbytečně nebudil.
Musel však s dívenkou pořádně zatřást, aby se probudila.
"Co se děje?" zavrněla rozespale. "Máš bolesti?"
"Padá mlha. Galdin mě pro tebe poslal."
Rázem v přikrývkách neseděla roztomile rozcuchaná Kaliora, ale Léčitelka. V očích jí zaplálo způsobem, jaký si osvojí i mnohem mocnější čarodějové až dlouhým životem a bojovými zkušenostmi.
"Můžeš mu vrátit magickou sílu?" přivítal je Galdin, když ruku v ruce vyšli před dům. Arlina už byla také vzhůru a s ní téměř celá Plamenice - ženy právě zapalovaly připravené hromady dřeva na prostranství mezi lesem a vesnicí, muži si chystali zbraně. Pořádné meče, dlouhé luky, dokonce několik kopí, navíc z pohybů každého muže bylo vidět, že s nimi umějí zacházet. Eskira napadlo, s jak velkými problémy se lidé v Plamenici asi potýkají, když jsou schopni proměnit se během chvíle ve vojensky ukázněný obranný oddíl.
"To nejde. Rychle by se unavil," zavrtěla Kaliora hlavou.
"Holčičko, tentokrát to bude opravdu zlé. Potřebujeme čaroděje!" zdůraznil.
"Já vím, tati. Taky je cítím," zamračila se malá Léčitelka nedětsky vážně. "Eskir ale ještě není dost silný. Chtěl by nás za každou cenu ochránit a stará zaklínadla, co je má vepsaná do kostí, by ho určitě zabila. A to nedovolím."
Galdin se nadechoval k odpovědi, ale Eskir ho předešel:
"Další meč se vám přeci taky hodí. Nemohu čarovat, tak vám pomohu aspoň takhle!"
Ten nápad se očividně nelíbil otci ani dceři, ale už nebyl čas na hádky. Mlha se stahovala kolem Plamenice a už nepomáhaly ani ohně na okrajích vesnice.
"Drž se u mých děvčat!" zavrčel ještě Galdin, než křikl na ozbrojené sousedy a všichni zmizeli v bílém nic.
"Blíží se drakoniáni," sykla Arlina potichu. V pravačce svírala dlouhý rovný luk, za levým ramenem jí z toulce vyčuhovaly letky minimálně dvou tuctů šípů. Přes lehkou spací tuniku už měla navléknutý bojový korzet ze zdobené vepřovice, jakým se pyšnily jenom divoké válečnice z ostrova Ileas, a právě si utahovala nátepník na pravém předloktí.
"Přicházejí každý rok touhle dobou, i když letos dřív než jindy. Nejspíš bude hodně dlouhá zima," zvedla k němu na chvíli pohled.
"Každý rok... Nikdo o vás neví," pochopil.
"Plamenice leží příliš hluboko v lesích i na královské výběrčí," potvrdila mu Arlina, co tušil od okamžiku, kdy viděl k boji připravené muže. "Zvykli jsme si na svůj klid. Některé roky se drakoniáni jenom přeženou kolem, aniž by se zdržovali. Dá-li Vesiana a pokud nám pomůže lovecká smečka naší Paní, bude tomu tak i letos."
Eskir jen potřásl hlavou. Vesnice ztracená uprostřed lesů pod Mlžnými horami, to by ještě chápal. Ale vesnice, na kterou každý rok útočí drakoniáni, ti nebezpeční kříženci démonů a draků - téměř uprostřed Goridionského království? Jako by se dostal do úplně jiného světa.
"Nechoď dál než k ohňům. Mají svoje šamany, ale Paní se postarala, abychom byli před jejich magií ve vesnici v bezpečí," varovala ho ještě Arlina, první šíp už založený do tětivy. Ona sama se vzdálila od domovních dveří stěží na pět kroků, pohled upřený do mléčně bílé stěny. Galdinův a její dům stál na samém okraji vesnice a tedy byli při útoku jako první na ráně, ale Arlina neprojevovala strach ani znepokojení, jen soustředění.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 23 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Tracy Harper 28.12.2008, 20:01:28 Odpovědět 
   Tož já jsem taky napnutá.
 Annún 12.12.2008, 0:06:23 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Annún ze dne 11.12.2008, 23:35:54

   JO kdyby tak člověk dokázal ovládat čas bylo by to jednoduší. :-))
 Annún 11.12.2008, 23:35:54 Odpovědět 
   Pánečku to je nápínavé a až mě mrazí v zádech. JIž se velice těším na pokračování. Za jedna.
 ze dne 11.12.2008, 23:43:52  
   Ekyelka: Safryš, jak to vypadá, další rok na dokončení asi nemám, co?
Pokusím se text dodat ještě letos, byť s časem, který mi chybí, no nevím, nevím.
 Kaunaz Isa 08.12.2008, 20:24:55 Odpovědět 
   Chce se mi napsat, že se mi to zdát být včera, když jsem si četl poprvé text o Eskirovi a Anfiře. Ale jenom bych lhal sám sobě. Ta doba je znát. A to jak na mé paměti (přiznám se, že jsem musel zabrousit k již přečteným příběhům), tak na tvém psaní.
Nějak mi ta pasáž o uzdravování raněného připomenula, že už si ani nepamatuji, kolikrát jsi v textu někoho uzdravovala z těžkých zranění. Neber to ovšem prosím jako výtku, je dobře, když hrdinové nevychází z bojů lehce :P
Oceňuji nápad s dlouhověkostí - je vidět, že příčina takového poloprokletí se dá sepsat i jinak, než á la elfové Ardy.
A když tak nad tím stále znova a znova přemýšlím, dokázal bych obhájit jenom jednu velkou výtku - chybějící písmenko. Rozhodně se tedy těším na závěr a na další příběhy. A snad, bude-li vše hezky na jednom místě v papírové knize, odhodlám se k nějakému věcnému velehodnocení (doufám, že tou dobou si připíšu nějaký ten bod zkušeností, abych si to mohl dovolit).
 ze dne 08.12.2008, 20:34:59  
   Ekyelka: Bude, jodide, bude. Sice až v druhém pololetí, pokud se zcvoknu, ale bude. Jednou určitě.
 Apolenka 08.12.2008, 14:25:09 Odpovědět 
   Vrátila jsem se k prvním dílům, vše přečetla, líbilo moc. Umíš s naší mateřštinou moc hezky zacházet. Když čtu o mrazivé mlze, choulím se chladem ... a tak to má být.
Moc dobře na mě působí zmínka o nápoji lásky a žlučníku, která příběh příjemně odlehčila. Více takových momentů by tomuto pěknému dílku bylo jen ku prospěchu. Dávám samozřejmě jedna.
 ze dne 08.12.2008, 14:38:47  
   Ekyelka: Ono se těch momentů nachází v textech o Anfiře více, ale zde netuším, jestli ještě bude takový prostor. Přeci jen, není to ještě ta "klasická"L Anfira z příběhů, napsaných dříve...
 Šíma 08.12.2008, 11:36:02 Odpovědět 
   Hezké, líbilo. Jak se zdá, náš hrdina není ještě plně zdráv, aby mohl vládnout svou mocí. A ke všemu se ještě někdo chystá napadnout vesnici. Useklas to na "správném místě", nezbývá než čekat, jak se situace dále vyvine... Dialogy i popisy jsou fajn! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
Dilema
Laura Mladá
Flétna
Dívka za zrcadlem
Posel smrti V: ...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

TERMINÁLY
Danny Jé
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr