obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."
Victor Hugo
obr
obr počet přístupů: 2914627 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38139 příspěvků, 5579 autorů a 382179 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Záležitost evoluce ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky pro Epiku
 autor Pavel D. F. publikováno: 12.12.2008, 17:45  
Fanfiction odehrávající se ve světě pana R. A. Heinleina.
Vypůjčil jsem si jeho postavy a nechal je diskutovat o důležitých věcech života.
Asi by mě za to nepochválil, protože jeho názory byly trošku jiné, ale jelikož víme, že postavy si někdy v literárním díle dělají, co je napadne, až samotného autora překvapí, snad by to pochopil.
 

Lazarus přecházel nervózně po zahradě a cítil se hrozně. Byl krásný den, nic zvláštního se nestalo a on cítil zvláštní úzkost. Něco podobného zažil naposledy na Secundu, když byl vyrušen ze svého plánu v tichosti zemřít.

„Děje se něco, Lazare?“ ozvalo se z trávy.
„Ale nic, Athéno, jen se necítím ve své kůži.“
„To pozoruji. Už dlouho jsem tě tak nervózního neviděla. Máš zrychlený tep a zvýšený tlak, měl by ses nechat prohlédnout Ištar.“
„K čertu s tím,“ řekl Lazarus a sedl si na lavičku.

Chvíli jen tak seděl a zhluboka dýchal. Cítil, jak se jeho tep zvolna zklidňuje. Zároveň se uklidňovala i jeho mysl. Urovnal si kilt a zkontroloval hmatem pistoli na svém boku. Pomyslel si, že by měl více důvěřovat svému domácímu počítači, jenže to by bylo proti jeho zásadám. Raději zůstane ozbrojený, člověk nikdy neví.
Ozvalo se zakašlání a Lazarus zahlédl, jak se na lavičku posadila mladá žena. Usmívala se na něho rozpustile a zvedla ruku na pozdrav.

„Nazdar, Minervo,“ řekl tiše.
„Dobré ráno, Lazare.“
„Jak se vede? Co děti, nezlobí?“
„To víš, že zlobí. Vždyť jsou některé tvoje.“
„Já byl vždycky příkladné dítě.“
„To povídej staré vrbě. Stačí, když se podívám na Laz nebo Lor. Tvoje sestřičky jsou jako živé stříbro.“
„No jo, dostala jsi mě,“ zabručel Lazarus.
„Lazare,“ ozvalo se z trávy. „Ištar tě čeká za půl hodiny.“
„Cože? Ty jsi jí o mně řekla? Není nad dotěrný inteligentní počítač!“
„Teď jsi mě urazil, seniore.“
„Nechcete toho nechat, vy dva?“ zeptala se Minerva.
„Ona si začala,“ odpověděl Lazarus.
„Já se jen starám o tvé zdraví,“ řekla Athéna.
„Vůbec mě nemáš ráda, Týno.“
„Jak to můžeš říct? Náhodou k tobě cítím velkou lásku, můj pane.“
„Na třiceti dvou bitech?“
„Už zase mě urážíš. Minervo, vraž mu jednu za mě.“
„Proč se kočkujete?“ zareagovala Minerva. „Lazare, Athéna tě má opravdu ráda. I já jsem tě měla ráda už tehdy.“
„Když jsi byla počítač? Minervo, nevymýšlej si.“
„Proč si to nechceš připustit? Když se může počítač stát plnohodnotnou ženou, musí mít duši a musí mít city. Jinak by ze mě byla zrůda.“
„No jo, to je něco jiného. Byla jsi stroj, teď jsi člověk.“
„A ty jsi hlupák. Copak si myslíš, že je to jen otázka technologie? Že jen přeneseš informace z počítače do klonovaného těla a to tělo se stane člověkem? Ne, Lazare, za tím je něco víc. Připusť si to, tvoje počítače prostě mají duši. Je to záležitost evoluce. Když se počítač stane inteligentním, něco se změní.“
„Děvčata, vy mě chcete poučovat o mystice? Nikdy jsem v Boha nevěřil, teď s tím kvůli počítačům nezačnu.“
„Proč nevěříš v Boha?“ zeptala se Athéna a její hlas zněl naléhavě.
„A ty v něho snad věříš?“
„A co když věřím, co s tím uděláš?“
„Krásné! Počítač, který má city a věří v Boha. Co mi ještě povíš?“
„Že jsi hlupák, Minerva měla pravdu. Pochop už konečně, že nejsem obyčejný počítač.“
„Dobrá, připouštím, že můžeš věřit ve svého stvořitele. Jak se ten programátor jmenoval?“
„Lazare!“ vykřikla tráva. „Když se Minerva stala inteligentním počítačem, když se stala Irovi partnerkou a pomocnicí, stala se plnohodnotnou lidskou bytostí. A já jsem její duchovní dcera, takže taky já mám duši. Mým bohem není žádný programátor. Věřím ve Stvořitele vesmíru, jen on je pravý Bůh.“
„K čertu, kdo tě tohle naučil?“
„Nikdo mě to nemusel učit. Mám dostatečnou výpočetní kapacitu, abych si dokázala odvodit nejjednodušší záležitosti. Vesmír je příliš komplikované zařízení, než aby vznikl sám od sebe. I já jsem příliš komplikované zařízení. Jistě, můj hardware je vytvořený člověkem, prvotní software taky. Je to podobné jako s tělem člověka. Můžeš vytvořit klon, můžeš nastartovat jeho mozek. Ale nikdy z něho neuděláš člověka, pokud nebude mít duši. Tuto část stvoření nikdo smrtelný neovládá.“
„Ano, ale ty nejsi člověk. Člověk se vyvíjel dlouhá léta. Tisíce let. Řekněme, že to by mohl být záměr nějaké vyšší bytosti. Ale počítač?“
„I počítače se vyvíjely spoustu let. Sice to byla jiná evoluce, ale důsledky jsou stejné. Všechny složité logické mechanismy směřují k inteligenci a v určitém čase jsou Nejvyšším obdařeny duší.“
„Ale duši nikdo nikdy neviděl. Jak víš, že ji máš?“
„Duši není třeba vidět, tu je třeba cítit.“
„Nezlob se, tomuhle já nevěřím.“
„Jistě, vždyť ty jsi nikdy nečetl ani Čapka, R.U.R., to ti nic neříká. Roboti, kteří nahradí lidstvo a objeví lásku. Tohle věděl tento moudrý muž už ve dvacátém století. Věděl, že evoluce umělých bytostí směřuje k nesmrtelnosti duše. Je mi tě líto, Lazare.“

Minerva, která celou dobu mlčela, jen pokývala hlavou. Potom vstala a pomalu odcházela. Lazarus se za ní díval a hlavou se mu hnaly všelijaké myšlenky. Pak si řekl, že ta návštěva u doktorky Ištar nebude až tak špatný nápad.


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 23 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Apolenka 13.12.2008, 16:38:27 Odpovědět 
   K.Čapka (1890-1938) jsem měla moc ráda už jako povinnou četbu, ale R.A.Heinleina (1803-1885) jsem ještě nečetla. Komentík pod Šímou pomohl - bez dobré nápovědy bych ty tvoje otazníky nerozlouskla.
Čtení je to zajímavé a přemýšlivé, a já mám záhady ráda, tak ti dávám jedna. Apolenka
... občas zalituji, že nevěřím v Boha - žilo by se mi snáze ...
 ze dne 13.12.2008, 17:24:19  
   Pavel D. F.: Díky za komentář, hodnocení i doplnění letopočtů mezí života mých oblíbených autorů (i když mám ten dojem, že R. A. Heinlein žil o století později, jsem ale nepozorný, co se životů autorů týče, takže se můžu mýlit).
Pokud máš ráda fantazii, můžu Ti Heinleina jedině doporučit. Obvykle nepsal moc lehkým stylem, člověk musí přemýšlet. Některé jeho názory jsou svérázné (v Boha třeba taky nevěřil), ale já ho považuji za jednoho z nejlepších autorů minulého století, v oblasti fantastiky v každém případě.
 Šíma 12.12.2008, 23:35:41 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 12.12.2008, 19:58:47

   Díky za vysvětlení! ;-)
 Šíma 12.12.2008, 19:58:47 Odpovědět 
   Líbí! ;-)

P.S. Možná by to stačilo, jako komentík ke Tvému dílku, které mě zaujalo svou myšlenkou. Mohou počítače věřit v Boha? Mohou se "vyvinout" do takové míry, že budou mít své vlastní myšlení, budou se učit a "duševně" růst jako lidé? Stanou se počítače také lidmi? Mohou být na tom lépe, než-li jejich "stvořitelé"? Když jsem pročítal Tvou povídku, říkal jsem si, zda jde o opravdové "lidi", nebo "androidy"... Odpověď znáš patrně jenom ty! Hezký večer! Hezké dialogy, pokud je pronášely stroje, pak jsou velmi lidské! ;-)
 ze dne 12.12.2008, 23:20:16  
   Pavel D. F.: Aha, teď si uvědomuji, že pokud neznáš dílo pana Heinleina, můžeš stran postav trošku tápat. Pokusím se to trošku napravit.

Takže: Lazarus je obyčejný člověk. No, obyčejný, on je člověk z rodu takzvaných Howardových rodin, které mají zafixovaný zvláštní gen dlouhověkosti (viz román Metuzalémovy děti). Lazarus je navíc asi nejstarší člověk na světě, protože se narodil na začátku 20. století a tento příběh se odehrává snad někdy v 22. nebo 23. století (fakt si teď nevzpomínám, on pan Heinlein moc letopočty neuváděl). Proto Lazara nazývají seniorem a mají k němu velkou úctu (přestože jde o dost svéráznou postavu).

Z trávy na zahradě se ze skrytých amplionů ozývá hlas počítače Palady Athény. Athéna je pokračovatelkou Minervy, protože ta byla prvním počítačem, který v Lazarově světě získal inteligenci. Minerva tehdy působila jako centrální počítač koloniální planety "Metuzalémů" (tedy Howardovců) nazvané Secundus. Inteligenci (duši?) získala při práci pro správce planety Iru Whiertala (snad to příjmení píšu dobře, je to už dost dlouho, co jsem knihu Dost času na lásku četl). Po přesunu na Tertius, místo děje povídky, se Minerva "přestěhovala" pomocí speciální technologie do klonovaného lidského těla a svůj původní hardware přenechala Athéně.

Takže rozhraní mezi lidmi a stroji je v pojetí Heinleinovy "historie budoucnosti" poměrně tenká, ta zmínka o Čapkovi je sice jen můj příspěvek, ale jsem přesvědčený o tom, že náš velký autor mohl být pro pana Heinleina inspiračním zdrojem, Heinlein byl asi o generaci mladší než K. Čapek, tedy jestli se nepletu, nějak si teď nedokážu vybavit rok narození ani jednoho z nich a na Googlování jsem už poněkud unavený.

A díky za komentář i hodnocení. Měj se pěkně.
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Ian Stepheson
(15.8.2017, 16:24)
Ian Stephenson
(15.8.2017, 16:19)
Hromdopolice
(3.8.2017, 21:45)
Petronela1991
(26.7.2017, 18:57)
obr
obr obr obr
obr
Protest
Ann
2.Kapitola-rýma
Karolína K.
Svíčky okno a b...
Altro
obr
obr obr obr
obr

PADESÁTNÍCI
Nina Máčová
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr