obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."
E. A. Poe
obr
obr počet přístupů: 2915323 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389997 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Horečka ::

 autor Rozmarýna publikováno: 18.08.2006, 18:27  
...Kdyby se vám zdál tenhle příspěvek místy jazykově kostrbatější, je to nejspíš proto, že jsem ho původně napsala v angličtině, a tudíž se jedná o překlad (kamarádčin :o)...
 

Chlapec tiše leží v mokrých přikrývkách. Jeho matka je mění každou hodinu, ale stačí pár minut a promění se v pálící a dusící hromadu, promáčenou skrz naskrz.
Dětský dech je rychlý a mělký. Čas od času v místnosti zazní tichý šepot. „Mami… mami…“
Matka sedí vedle postele a sotva dokáže udržet své naběhlé a červené oči otevřené.
Když se schyluje k noci, přichází doktor a ptá se, jak je chlapci. Mluví tiše, jakoby mohl dítě probudit.
Chlapcova teplota se nezměnila, stále se drží těsně pod jednačtyřicítkou.
Doktorovi je jasné, že dítěti není o nic lépe – jeho oči mizí v mavých stínech, tváře má propadlé a pleť velmi bledou. Potí se po celém těle. Nejhorší je, že jeho organismus zeslábl – už sebou na lůžku nehází v bolestných, zlých snech a halucinacích, jen tiše leží.
Lékař se podívá do uslzených matčiných očí a tiše a pevně jí vysvětluje, co hodlá udělat: je čas na kofein, efedrin a výtažky ze zeleného čaje. Potřebujeme víc ohně, tepla a přikrývek…
„Chtěl jsem mu to usnadnit, najít pro něj nějakou úlevu jinými prostředky, ale nic nepomohlo.“
Matka roztřeseně přikyvuje, pohne ústy jako by mu chtěla odpovědět, že rozumí. Ale není schopná ze sebe vydat jediný zvuk
Klidně stojí s tváří mokrou od slz a pozoruje lékaře, jak zahajuje nejdrastičtější představitelnou léčbu.
***
Včerpaná žena pevně drží prsty dítěte, tenké a zesláblé po dvou dnech horečky. Doktor sedí naproti ní a svírá chlapcovu druhou ruku. Průsvitná, volná a bezbarvá kůže nápadně kontrastuje se silnými, zarudlými dlaněmi lékaře.
Díte sebou se zavřenýma očima hází ze strany na stranu, upí a sténá bolestí. „Mami! Moje záda…ne…!“
V jediném okamžiku jeho nehybné tělo padá do přikrývek a mizí v nich jako v nekonečném oceánu. Už nesténá. Nehýbá se.
Nedýchá.
Matka si tiskne dlaně na ústa. Snaží se nekřičet nehlas, ale nedokáže to. Její široce rozevřené oči, plné nových slz, se setkávají s klidným a šťastným úsměvem lékaře.
Společně opatrně otáčí chlapce na břicho a opatrně vyhrnují košilku.
A tam, těsně pod hubenými ramínky, se rodí dvě malá a křehká křídla a lesknou se ve světle vycházejícího slunce.
Matka si kleká vedle postele a pláče, pořád jen pláče a všechno napětí a strach posledních dní se uvolňují, jakoby po nekončící a beznadějné cestě právě vystoupala z temné a nebezpečné jeskyně na barevné prosluněné pláně.
Chlapec teď dýchá hluboce a klidně. Upadl ho zdravého a posilujícího spánku a poprvé se mu zdá sen plný štěstí a volnosti. Sen, ve kterém létá.
Matčino rameno stiskla pevná ruka. Lékař odchází. Není třeba slov. Povzbudivě se usměje a otevře dveře. Na prahu se zhluboka nadechne, dobrou minutu se protahuje a pak roztáhne svá obrovská silná tmavomodrá křídla a tiše se spustí do hlubin města.


 celkové hodnocení autora: 95.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 11 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 18 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 79 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 AryaXX 01.03.2007, 15:41:25 Odpovědět 
   Trochu opožděně komentuji, tak se nezlob, že až teď. Příběh je krásný, ale asi ho nechápu dost dobře. ty křídla - znamená to, že zemřel nebo co? Nejsem filozof, ale přírodovědec, tak se na to ptám. Ale jinak dojímavé a čtivé, takže za 1.
 ze dne 04.03.2007, 9:59:33  
   Rozmarýna: Ahoj, díky za příznivý hodnocení :o)
Ten příběh je naprosto přímočarej - prostě se odehrává ve světě, kde se běžně lítá a křídla lidem dorůstaj v dětství za dost dramatickejch okolností. Já si na metafory a skrytý významy moc nepotrpim :o)
 Nancy Lottinger 28.01.2007, 12:03:50 Odpovědět 
   Docela jsi mě zaskočila, nemám slov... Nemůžu je najít
 Snílek 11.01.2007, 15:35:39 Odpovědět 
   Smutné i nesmutné zároveň. A moc hezky napsané.
 Ketrin 23.11.2006, 21:47:47 Odpovědět 
   Posílám velkou jedničku, protože tahle povídečka je opravdu moc vyvedená! Zpočátku tak nešťastná a smutná, a pak nádherně kouzelná, jakoby to všechno bylo vytržené z nějaké pohádky ;-)
 ze dne 24.11.2006, 13:03:56  
   Rozmarýna: Dík! Přesně tak to bylo myšleno :o)
 Maura 17.10.2006, 13:31:13 Odpovědět 
   Moc se mi to líbilo. Máš vyprávěčský talent.
 ze dne 17.10.2006, 14:27:20  
   Rozmarýna: Ó, děkuji :o)
 Anquetil 11.10.2006, 11:53:27 Odpovědět 
   Velmi sugestivní výpověď. Děkuji, je to skvělá práce! Za jedna.
 ze dne 11.10.2006, 18:06:55  
   Rozmarýna: Dík :o)
 Arvinej 01.10.2006, 12:36:20 Odpovědět 
   pěkná povídka která hraje na city a musím říct že úspěšně ;) už jsem někde v angličtině četl ten začátek ale překlad se přecejenom čechovi líp čte ;) stejně jako adrastea si to dokážu představit jenom jako úvod do něčeho většího ;) třeba do nanowrimo... 1
 ze dne 01.10.2006, 12:46:08  
   Rozmarýna: Že by...?
 Luciena 27.08.2006, 22:39:26 Odpovědět 
   Ta povídka bolí. I to je ale umění, způsobit bolest jen pouhým textem - 1.
 Milan Březina 23.08.2006, 14:06:52 Odpovědět 
   Veronika, Veroniko, k pláči bys mě dohanat chtěla? Ten příběh je moc smutný a bohužel musím říct, že ani ta křídla mi moc nepomohla. Asi proto, že vím, jak hluboká je láska k vlastnímu dítěti a vím, jak dokáže bolet jeho bolest. A stačí jen obyčejná viróza.

Napsané je to moc krásně, ale hodnotit tentokrát nebudu, nezlob se...
 ze dne 23.08.2006, 15:04:28  
   Rozmarýna: Není proč se zlobit :o)
 Tara 19.08.2006, 13:56:40 Odpovědět 
   Hezký smutně šťastný příběh. Nevím,zda je text kostrbatý a je to jedno,protože to tak silnému příběhu nemůže ublížit.
 Adrastea 18.08.2006, 18:27:15 Odpovědět 
   Ten nečekaný závěr je opravdu kouzelný, má fantasie se při tom rozjela na plné obrátky :) Klidně bych si tuto povídku dokázala představit jako část nějakého většího celku...
 ze dne 18.08.2006, 20:05:05  
   Rozmarýna: Díky!

Tahle minipovídka vznikla během jedný takový horečnatý hry - Povídka do 777 slov za 24 hodin. Samotnou mě překvapilo, co všechno člověka napadne, když je v pekelným stresu :o)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
černá nemůže bí...
Lord Mordvig
Burknini! Lekce...
markus
Devotus - 1. Dí...
Miro Sparkus
obr
obr obr obr
obr

PRIEPASŤ
Devona
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr